Cestování autobusem volíme vzhledem k cenové politice Českých drah zejména tam, kam nějaký autobus jede. I mně se daří jezdit autobusem - v zimě věřím v to, že bude v autobusu teplo až teploučko - to se mi v prosinci povedlo u 50% cest, leden byl zatím úspěšný v obou případech. Pravdou je, že oproti vlaku nedochází u autobusu tak často ke zpožděním, někdy je možno poklábosit s řidičem - se strojvedoucím se člověk ani nevidí. Autobusy jsou různé - liší se barvou, značkou, firmou a speciálními znaky. Ten úterní mne zaujal řešením rozbitého skla nástupních dveří. Dveře omotané průhlednou fólií povzbuzenou správkovou lepenkou sice nepropouštěly mrazivce, ale od cca osmdesátky výše vydávaly neskutečný hluk. Jeden zbabělý cestující se odebral na záď, my ostatní jsme to vydrželi. Po vjezdu do Prahy se dveře utišily. Sympatickému řidiči se ani nedalo nic vytknout - sám se evidentně hlukem trápil a cestujícím se omlouval. Přimlouvám se za nás, kteří linkou Praha - Plzeň - Železná Ruda jezdíme, i za řidiče, který by si to jistě už zasloužil, aby se našly prostředky a čas pro výměnu skla nebo nějaké jiné české, ale tiché řešení. Autobus je jinak fešák, je v něm teploučko a pod nožky má trnožky.

Pokud je již všechno v pořádku - tím lépe.
Poznámka: Na konci května 2003 hlásí agenti dveře O.K. (dabra).