Možnost smazat své dluhy za jízdu načerno u Dopravního podniku Ostrava (DPO) měli cestující v rámci akce s názvem Amnestie 2017, která byla součástí kampaně Už to nevidíme černě, až do 12. ledna 2018. Výzvu využilo celkem 729 dlužníků. DPO tak nad rámec běžných nákupů vydělal 1,6 milionu korun.
Na začátku listopadu přišel ostravský dopravní podnik s kampaní „Už to nevidíme černě“, v rámci které dal poslední šanci vyřešit své pohledávky všem, kteří měli u DPO neuhrazené dluhy za jízdu načerno (a které nebyly již soudně nebo exekučně vymáhány). Na konci kampaně DPO eviduje 729 amnestovaných případů s celkovou výší přes 10 mil. Kč prominutých pohledávek.
Za prodej dlouhodobých jízdenek dlužníkům vydělal DPO 1,6 milionu korun. „Celková výtěžnost amnestie je kolem 15 %, což odpovídá vymahatelnosti, kterou máme u pohledávek vymáhaných běžným způsobem. Akci tedy hodnotíme jako velice úspěšnou,“ říká generální ředitel DPO Daniel Morys. Nyní přistoupí DPO k odprodeji pohledávek specializované firmě, která se bude zabývat jejich dalším vymáháním.
MHD: Zásah do černého - redaktor týdeníku Květy koncem roku 2017 na stopě černým pasažérům
Bývaly časy, kdy se jízda načerno považovala za „kavalírský delikt“. Sice by se to nemělo, ale kdos bez viny, hoď první jízdenkou. V posledních letech však na frontě hromadné dopravy vypukly tuhé boje. Většina dopravců se snaží černé pasažéry převychovat nebo z nich dostat aspoň část pokuty. Najdou se však i města, kde se jezdí zadarmo!
Večer se láme v noc a na stanici metra Florenc – jedné z nejrušnějších v Praze – začíná „hra na kočku a myš“. Na jedné straně tři revizoři jištění dvojicí policistů, na druhé straně cestující veřejnost, z níž velká část ignoruje povinnost zakoupit si jízdenku. Kolik je v Praze notorických neplatičů? To nikdo neví. Zřejmě jich bude méně než třeba v Ostravě, kde podle statistik tamního dopravního podniku „opakovaně jezdí načerno tři čtvrtiny cestujících“. I tak však půjde o značný počet lidí. Vždyť jen těch přistižených bylo předloni (loňská čísla dosud nejsou spočítána) téměř přesně 300 tisíc! A bůhví, kolik jich před nataženou dlaní s odznakem MHD úspěšně prchlo.
Počet přistižených černých pasažérů v Praze rok od roku stoupá, například v roce 2011 jich ještě bylo „jen“ 262 149. Pouze zhruba pět šest procent z lidí bez jízdenky bývají ti, kdo zapomněli permanentku doma a jsou schopni ji na dopravní podnik přinést ukázat. Všichni ostatní vědomě porušují smluvní přepravní podmínky a musejí počítat s příslušnou sankcí. Kdo je vlastně typický černý pasažér? To se velmi těžko definuje. Je to mladý frajer, který tvrdí, že má jízdenku v mobilu, ale ten se mu právě vybil? Starší nedbale oblečený pán, jenž jezdí celý život načerno z pohodlnosti, hlavně když nemusí myslet na jízdenky či permanentku? Pro někoho je neplacení součástí „alternativního životního stylu“. Jiní se snaží ušetřit peníze. Poznají se prý podle toho, že jsou stále ve střehu, pořád připraveni při zahlédnutí modrých oděvů revizorů provinile zmizet „po anglicku“. Další si zas neštípli z opilecké pýchy, jiní na to pod vlivem alkoholu (či bůhvíčeho) jednoduše zapomněli. Právě opilci a party mladých lidí vracejících se ze zábav bývají pro revizory nejnepříjemnějšími „klienty“. V metru se většina ještě jakžtakž drží, protože jsou si vědomi všudypřítomných kamer. Do nočních tramvají se ale revizoři vydávají zásadně v doprovodu městských strážníků. Mnozí z nich už na vlastní kůži poznali nejen slovní, ale i fyzickou agresivitu neplatičů. Z nadávek, jimiž je počastovali někdy i seriózně vyhlížející cestující nebo pěstěné dámy, by mohli revizoři sestavit obsáhlý slovníček českých vulgarit.
Postáváme za bílou čárou – tedy tam, kde ještě nemusíme mít cvaknutou jízdenku – a pozorujeme know-how revizorů. Chovají se promyšleně a je vidět, že mají zkušenosti. S pozdravem „Dobrý večer“ zastavují hlavně mladé lidi a osoby výskytem kontroly zjevně vyplašené.
„Neplatiče poznám hlavně podle změny chůze a držení těla,“ vysvětloval mi před časem jeden brněnský revizor, který je dnes už v penzi. „Neošálí mě ani finta mazanějších ,černochů‘, kteří při spatření revizora vytáhnou z kapsy bůhvíjakou starou jízdenku a zdálky ji úslužně nabízejí ke kontrole, přičemž věří, že se s nimi revizor nebude chtít zdržovat.“ Někdy se neplatič jednoduše pokusí utéct – věří totiž, že se za ním revizor ani policista moc daleko hnát nebudou. To se ale může mýlit, případně zde do hry opět vstoupí kamery. „Vyhmátnout v davu cestujících ty bez jízdenky je ale čím dál komplikovanější,“ dozvěděli jsme se od mužů s odznakem. Mladí lidé patří k nejčastějším neplatičům. Jízda načerno jim ovšem může způsobit velké potíže. „Nejlepší bylo, když kdysi před desítkami let dělali revize řidiči autobusů. Prostě zastavili, nechali dveře zavřené a sami zkontrolovali celý vůz. To je ale už historie.“
Během našeho nedlouhého okounění na Florenci revizoři přistihli bez jízdenky čtyři pasažéry – mezi nimi zámožně vyhlížející paní středních let, která se chovala velmi uraženě. Pak sami vstupujeme do placeného prostoru a vyrážíme k vagonu metra – pohledy revizorů po nás sjíždějí bez zájmu. Očividně si nás už dávno všimli a považují nás za neškodné – platící – čumily.
„Černí pasažéři neubývají a pohledávky za nimi každoročně rostou,“ konstatuje Sdružení dopravních podniků ČR (SDP). „V roce 2016 tak 17 největších dopravních podniků přišlo celkem o téměř 606 milionů Kč, o rok dříve to bylo přes 591 milionů a 580 milionů v roce 2014. Snižuje se úspěšnost vymáhání pohledávek – třeba v roce 2014 se ještě podařilo vymoci 30,1 % písemně uložených pokut, předloni už jen 28,5 %.“ Pro úplnost: v roce 2014 členské firmy SDP registrovaly 588 372 pokut za jízdu bez jízdenky, v roce 2015 byl počet pokut 605 075 a předloni dokonce 607 979. Sdružení spočítalo, že za léta 2014, 2015 a 2016 dluží černí pasažéři dopravním podnikům – tedy vlastně veřejným rozpočtům obcí – omračující částku 1,7 miliardy Kč! Za tu by se dalo pořídit například 378 dvanáctimetrových autobusů. Podle sdružení poklesla vymahatelnost pohledávek také vinou legislativních změn z posledních tří let, které zavádějí „humanizaci exekucí“ a „ochranu dlužníka“. „Inspiraci, jak situaci řešit, bychom mohli hledat například v sousedním Německu, kde je opakovaná jízda načerno klasifikována jako trestný čin,“ říká předseda SDP Michal Kraus. Výkonný ředitel SDP Antonín Macháček zas podotýká: „Pro dopravce neplatí argument, často opakovaný ministrem spravedlnosti – totiž že každý má zvážit, komu poskytne půjčku či službu a zda mu následné vymáhání dluhu stojí za to. Dopravní podniky poskytnutí služby nikomu předem odmítnout nemohou a vymáhat musí; pohledávky totiž mají jednoznačnou vazbu na veřejné rozpočty.“
Naproti tomu ovšem stojí názor, že hromadná doprava je podobnou službou jako třeba veřejné osvětlení, a měla by být rovněž poskytována zdarma. Mimo jiné prý i proto, že městské dopravní podniky jsou potenciální i reálné „černé díry na peníze“, ze kterých mohou městští otcové a jejich spřízněné firmy těžit miliony korun ročně. Jsou tu ale i jiné argumenty – třeba ve Frýdku-Místku, kde jezdí MHD zadarmo od roku 2011, zaznamenali vzestup počtu přepravených osob z 3,8 milionu ročně (2010) na loňských 7,4 milionu. Což znamená obrovskou ekologickou úlevu pro město i okolní obce! Přidejte k tomu reálnou úsporu, vyplývající ze zrušení automatů na jízdenky, distribuce jízdenek a nakonec i platů revizorů – a máte o čem přemýšlet.
Ústavní soud před nedávnem rozhodl, že kvůli dluhům za černé jízdy MHD je možné žalovat i nezletilé osoby, nejen jejich zákonné zástupce, kteří s nimi cestovali. Rozhodující přitom je, zda je nezletilec „dostatečně rozumově vyspělý na uzavření přepravní smlouvy“. Organizace Člověk v tísni ovšem namítá, že soudy často probíhají až několik let po černé jízdě a s takovým odstupem není reálné posuzovat původní situaci.
Jak to vypadá, ve velkých městech naší země hodlají neplatičství vymýtit i s kořeny. Zcela se to jistě nepodaří – určité procento pasažérů bude vždy jezdit načerno, podobně jako bude v populaci vždy určité množství alkoholiků. Nastoupená cesta však vede k tomu hlavnímu: k vytvoření obecného povědomí, že jezdit načerno není cool ani frajeřina, nýbrž obyčejné okrádání spoluobčanů, kteří fakticky musejí ze svých daní vyrovnat jízdné za neplatiče. Což si podle všeho uvědomuje stále více lidí. „Já ještě pamatuju, že když revizor honil černého pasažéra, lidé se mu schválně stavěli do cesty, aby ho zdrželi,“ vzpomíná brněnský revizorský veterán. „Dnes se mladší kolegové diví, jak se vůbec mohlo něco takového dít. A to je moc dobře…“
MHD zdarma? U nás velká města na rušení jízdenek v prostředcích hromadné dopravy nepomýšlejí. Všechny síly naopak soustřeďují na vymýšlení nových způsobů, jak omezit jízdy načerno a jak od přistižených černých pasažérů vyzískat platby. V Praze tak třeba vznikla kampaň Nejedeš načerno? Přistižení neplatiči v jejím rámci od 23. října 2017 do 31. března 2018 nemusejí zaplatit pokutu 1 500 Kč, ba ani 800 Kč (pokud se platí na místě nebo do 15 dnů), ale pouze 400 Kč. S jednou podmínkou – že si nepoctivec koupí roční kupon za 3 650 Kč. Zatím této možnosti využilo zhruba sedm stovek cestujících. Dopravní podnik si také chce budoucí klienty vychovávat: proto revizoři při kontrolách rozdávají dětem (ve věku, kdy ještě jízdenku mít nemusejí) speciální dětské lístky, „aby se naučily rituálu ,štípnout si‘ lístek v MHD“. V Plzni zase už čtvrtým rokem vyhlašují „podmíněné amnestie“. Přistižený cestující v jejich rámci zaplatí pokutu pouze 40 Kč, pokud si ovšem zároveň koupí předplatné alespoň na tři měsíce. Celá záležitost však působí spíš symbolicky – podle údajů z letošní červencové amnestie využilo dané příležitosti pouze osm ze 174 přichycených černých pasažérů.
Vystup a šlapej pěšky!
Nejdůrazněji se ale do problémů obuli v Ostravě, kde má černé pasažérství neuvěřitelné rozměry: místní dopravní podnik registruje více než 550 000 nezaplacených pokut v hodnotě téměř 700 milionů Kč! Na přistižené neplatiče zde od 3. listopadu do konce loňského roku také čekala „amnestie“ – když si koupili předplatné minimálně na šest měsíců, dopravce jim odpustil dosud nezaplacené pokuty (pokud už nebyly u soudu nebo exekutora). Možnosti využilo přes 500 osob, jež dohromady dopravnímu podniku zaplatily něco přes milion Kč; avšak byly jim prominuty pokuty za zhruba sedm milionů Kč. Od loňského roku pak ostravští dopraváci přešli do ofenzivy. Zavedli unikátní profesi asistentů přepravy – to jsou rázní chlapi, kteří kontrolují jízdenky, ale neukládají pokuty; neplatiče prostě rovnou vyhodí z dopravního prostředku na ulici. „Ve vybraných lokalitách navíc asistenti organizují svoji práci tak, aby černí pasažéři nemohli jen tak snadno počkat na další spoj nebo přejít na jinou linku,“ vysvětluje ředitel Dopravního podniku Ostrava Daniel Morys.
Platící pasažéři si působení asistentů chválí v děkovných dopisech dopravnímu podniku – to je samo o sobě u nás unikát. Dopraváci také cestujícím umožnili hlasovat o tom, na kterých linkách by asistenty nejraději viděli, a pak vyhověli jejich přání. Asistentů mají v Ostravě zatím 30, pro velký úspěch ale chtějí co nejdřív jejich počet navýšit na 50. Notorické neplatiče jízdného a pokut zde letos čeká i další velmi nepříjemné překvapení – ostravští dopraváci plánují nejen zvýšení počtu revizorů a jejich kontrol, nýbrž i předání velkého balíku pohledávek „specializované firmě“.
Zdroj: DPO, Týdeník Květy, SDP
