• Pane prezidente, jaký byl rok 2008 z Vašeho pohledu reprezentanta průmyslu, dopravy a dopravní infrastruktury?

Na úvod je nutno objektivně konstatovat, že rok končící číslem osm- zpravidla vždy špatný pro naši zemi - plně splnil všechna špatná očekávání a dokonce v některých věcech je i výrazně předčil. Tak tedy postupně:

1. Byl to rok, který nezačal pro dopravu špatně, naopak minimálně první tři měsíce byly velmi dobré a doprava navazovala na doběh mimořádného hospodářského růstu z let 2005 – 2007.
2. Bohužel počínaje dubnem v důsledku doslova dramatického růst cen ropy /v průběhu následujících měsíců až na 150 dolarů za barel/ a u pump až na více než 35,-- Kč za litr a bohužel souběžného spekulativního posilování české koruny k euru až pod 23,-- Kč a navíc prvních signálů poklesu především světové, ale i souběžně české ekonomiky – všechny tři parametry nastartovaly velké problémy dopravních, spedičních a logistických firem, které mimořádně vrcholily v období června až září, kdy definitivně došlo ke strategické změně v poklesu poptávky po všech dopravních kapacitách.
3. Z tlaku především malých a středních dopravců došlo i k setkání všech podnikatelských seskupení v dopravě a spedici s cílem formulovat požadavky na vládu s tlakem na řešení problémů v oblasti růstu cen pohonných hmot, slevy na mýtném, stanovení data vstupu do eurozóny, v tu dobu nejdramatičtější požadavek proti zeleným – nezavedení pátečních zákazů jízd a poslední požadavek z říše snů – snížení spotřební daně na pohonné hmoty. S vládou jednala reprezentace ČESMADU BOHEMIA a samozřejmě mnohem častěji i někteří z nás.

• Jaké jsou výsledky těchto požadavků ke konci roku?

Dovolím si odpovídat od jednoduchého ke složitému, tak tedy:

1. Snížení spotřební daně na povinné minimum stanovené v EU bylo nereálné a nemělo ani moji podporu. Důvod je jasný – jeho řešení potřebovalo politickou shodu – zde šance nebyla /zbytečný pokus ČSSSD v poslanecké sněmovně/, ale hlavně dopravcům by to stejně nic nepřineslo, neboť efekt by skoro celý spolkli distributoři pohonných hmot. A navíc čas ukázal a současná cena pohonných hmot /někde kolem 37 dolarů za barel a u pump hodně pod 25,-- Kč za litr/ potvrdila, že ekonomické zákony pracují precizně, neboť při eskalaci krize klesá poptávka po surovinách.
2. Slevy na mýtném byly premiérem přislíbeny – ČESMAD BOHEMIA pomohl zpracovat podklady a návrhy, ale byrokracie ministerstva dopravy to nezajistila – prý zatím nemá souhlas EU (?) Je to nesolidní, neboť množstevní slevy používají všechny tradiční země s mýtným a co navíc je nesolidní, že nebylo zavedeno od 1. ledna 2009 mýtné za vozidla nad 3,5 tuny v zájmu rovných podmínek podnikání. Ti , co to napadají – zvláště malý dopravci – tomu stejně v brzké době dle parametrů EU neuniknou.
3. Stanovení data vstupu do eurozóny předpokládalo pouze poltickou odvahu k rozhodnutí. Obrovský tlak vedený naším Svazem průmyslu a dopravy v součinnosti s Hospodářskou komorou a svazem exportérů vůči vládě a ČNB byl úspěšný jen z části. ČNB od léta snižovala základní úrokové sazby – mimořádně prospěšný čin pro podnikatelskou sféru – ale stanovení data vstupu ČNB odehrávala trvale na politickou úroveň. Předseda vlády a především vládní ODS k tomu odvahu v průběhu roku neměla – neboť proti byl prezident republiky VÁCLAV KLAUS a jeho svěřenci v ODS /největší a rozhodující brzda/ a navíc bylo před kongresem ODS. V závěru roku vláda projednávala materiál o euru, a i když všechny parametry plníme /na rozdíl do našich sousedů v Polsku a Maďarsku/ a chtějí to jak podnikatelé, tak i opozice – vláda selhala a termín zatím bohužel nestanovila.
4. No a kauza pátečních zákazů jízd byla celoročním soubojem mezi námi dopravci a zeleným extrémistou – ministrem Bursíkem (SZ) – který v závěrečné fázi použil svůj vlastní styl „boje“ , když bez meziresortního připomínkového řízení, bez analýzy RIA /jde o prokázání dopadů na podnikatelskou sféru, která by v automobilovém průmyslu, obchodu, dopravě a logistice byla v řádech miliard/, a bez projednání legislativní radou vlády vyměnil materiál ministra dopravy za svůj vlastní a poslal jej do Poslanecké sněmovny. Tam doufám, že definitivně skončil v hospodářském výboru. V průběhu prosince při mých osobních setkáních s premiérem Topolánkem, ministry Římanem a Svobodou jsem si potvrdil, že zmiňovaný materiál zásadním poklesu dopravy nemá opodstatnění. Závěr: rozum zatím zvítězil na zeleným extrémismem a nezodpovědností k podnikatelům a ekonomice této země.

• Jak se vyvíjela doprava autobusová?

Tu také v tom zmíněném období od dubna do září ovlivnila spirála růstu cen pohonných hmot. Je pravdou, že řada krajů zareagovala velmi brzy a autobusovým dopravcům zvýšila ceny dopravního výkonu – hned nebo s příslibem řešení při ročním vyúčtování. Dnes je samozřejmě situace zase úplně jiná, ale jde o racionální vyjednání cen dopravního výkonu na rok 2009.

Dramatický byl rok 2008 z pohledu udržení státních příspěvků na obnovu vozových parků autobusů našich firem. Až díky mým několika návštěvám Bruselu a dobré součinnosti s našim zastoupením v Bruselu i práci některých výkonných pracovníků ministerstva dopravy byl program notifikován a spuštěn pozdě, ale přece v druhé polovině roku s objemem přibližně 350 mil. Kč pro příměstskou a městskou dopravu.

• Na začátku roku jste připomínal obrovský problém nedostatku řidičů a dalších pracovníků?

Ano, to byl velmi vážný problém posledních třech let dramaticky úspěšného růstu národní ekonomiky, s nímž se perfektně svezla i doprava. A protože dopravních kapacit byl nedostatek, bylo jasné, že chyběli především řidiči, ale i dispečeři, servisní pracovníci a hlavně též i kvalitní vrcholový management. Vzájemně jsme si tyto profese přepláceli a někteří nás i svými přístupy doslova „vydírali“.

Dnes, při značném poklesu ekonomiky a tím především dopravy – a to hlavně dopravy nákladní – je již situace úplně jiná. Máme velký nadbytek kapacit, a tím i řidičů. V našich smíšených firmách je použijeme v autobusové dopravě, což nám při její stabilizaci a někde i růstu nesmírně pomůže. U ostatních profesí dojde též ke snižování, ale na druhé straně mimořádně kvalitních vrcholových managerů, speditérů, dispečerů a hlavně logistiků a servisních specialistů není nikdy dost.

• Jak vidíte situaci kolem kolektivního vyjednávání na příští rok a podpisy firemních kolektivních smluv?

V závěru měsíce prosince byly podepsány všechny vyšší kolektivní smlouvy s dopady na naše firmy. Je to velmi rozumný kompromis v době startující hospodářské krize, neboť vrcholoví odboroví bossové nehovoří o nesmyslných mzdových požadavcích, ale o udržení zaměstnanosti pro naše lidi. Mít práci je pro každého snad do příštího roku prioritou a čas ukáže, jaké možnosti a bonusy mohou být uplatněny.

Vyšší kolektivní smlouva bude přesně dle zákona rozšířena na všechny firmy nad dvacet zaměstnanců v daných oborových zaměřeních. Velká škoda je, že se to netýká malých firem, které jsou příčinou dumpingů a nekalé soutěže jak v oblasti dodržování bezpečnosti práce/doby jízd, přestávek/ , tak povinného placení mezd a příplatků a samozřejmě i cestovních náhrad.

• Co lze očekávat od roku 2009?

Tak první optimistická odpověď je, že rok nekončí osmičkou, ale pro nás velmi sympatickou devítkou. Druhá část je nesmírně složitá. Neznám nikoho, kdo by se odvážil predikovat vývoj světové hospodářské a finanční krize a stejně tak vývoj a dopady na naši malou zemičku extrémně exportně závislou na Německu a EU.

Co lze objektivně předpokládat je, že nejsložitější situace bude v oblasti nákladní dopravy, spedice a logistiky, jejíž další pokles může a nemusí být dál dramatický. Vše závisí od toho, jak se rozjede v počátku roku automobilový průmyslu, navazující odvětví a hlavně export u nás a především, jak rychle se vzpamatují ekonomiky Německa a dalších klíčových partnerů v EU. Jistý bude zásadní pokles poptávky po nových nákladních vozidlech všech rozhodujících kategorií.

Výrazně větší optimismus vidím v oblasti autobusové dopravy. Komplexně se sice změnila vedení jednotlivých krajů, ale jsem pevně přesvědčen, že dopravních obslužnost regionů a měst je politickou prioritou všude. Navíc zatím nám štěstí přeje i v cenách pohonných hmot a doufám, že budeme mít i dostatek kvalitních řidičů! Letos budou i brzy zpracována pravidla na obnovu vozového parku autobusů městské a příměstské dopravy ve stejném rozsahu jako vloni – tedy 350 mil. Kč. – ale doufám, že vedení jednotlivých firem budou velmi obezřetná k nebezpečnému nárůstu svých finančních závazků.

Zvláštním momentem bude naše předsednictví EU od 1. ledna 2009, které určitě zvládneme jak na poli státní byrokracie, tak především my na poli reprezentace českého podnikatelského stavu. Máme před sebou obrovské množství konferencí, setkání a povinných reprezentačních akcí, ale jsem optimista a věřím, že to bude úspěch pro tuto malou zemi a navíc si snad i skromně vyjednáme některé věci z oblasti průmyslu a dopravy.

• A co na úplný závěr?

Především chci poděkkovat všem svým kolegům za spolupráci a podporu mého lobbingu jak doma, tak i v Bruselu. Máme za sebou složitý rok a je povinností každého šéfa firmy poděkovat všem zaměstnancům, že jsme zvládli první příznaky krize a hlavně být optimistický a pozitivně naladění v tom, že všechna opatření, revitalizece, zbavení se nepotřebné techniky, ale i nekvalitních lidí máme již za sebou a snad průběh prvního čtvrtletí nás za to odmění. Uvídíme, čím nás život překvapí……

Přeji všem zdraví, štěstí, osobní spokojenost, ale hlavně víru ve své schopnosti a profesionalitu s dostatečně velkým sebevědomím a pozitivním přístupem.

• Děkuji za rozhovor.

Jarmila Chromá

Dopravák 1/2009