O historii vzniku muzea pro veteránské autobusy nám povyprávěl pan Alois Koutek starší z nymburského ČSAP, velký obdivovatel a zachránce starých autobusů a dalších vozidel.

"Když jsme koupili první dva vozy PRAGA RND (v roce 2000) zjistili jsme, že naši zaměstnanci - mechanici - nemají žádné zkušenosti s renovacemi. Dostávali jsme odpovědi "kdyby to byl erťák ... ". Obratem jsme pořídili Š 706 RTO linkový a opět jsme zjistili, že technici si s ním neví rady. Proto jsem oslovil nejstaršího mechanika v Městci Králové, probral s ním situaci a pustili jsme se společně do "ERŤÁKA ". Neměli jsme v té době v Městecké dílně skoro žádné opravárenské vybavení a tak jsme šli metodou, že ze tří autobusů uděláme jeden. Tím se nám začaly hromadit zbylé součástky, které se hodily k dalšímu vozu. Skladování dílů (i polovraků) jsme rozeseli po 9 místech  v rámci  našich středisek. Abychom své miláčky ukázali veřejnosti, začali jsme pořádat "Zlatého bažanta". Viděli jsme velký zájem lidí co s těmito stroji jezdili jednak jako řidiči nebo jako cestující. Pohled na ty "plechové krasavce" vyvolával  příjemné vzpomínky a to byl ten okamžik, kde jsme přemýšleli udělat muzeum - psal se rok cca 2008.

Středisko Loučeň bylo první místo, kde po 2 světové válce na okrese Nymburk vznikla "garáž" ČSAD pro autobusy a náklaďáky. V době, kdy jsme vstoupili do Nymburka bylo toto středisko svoji polohou na úžasném místě, ale bylo úplně "vybydlené". Původní budova patřila dříve k zámku jako "lesovna" , my jsme ji zažili v podobě: kancelář, 3 byty (kdy jeden nájemník platil 126 Kč měsíčně), děravá střecha atd, atd. Dílnu v té době měl pronajatu jeden soukromník, ale technický stav byl velmi podobný. Na ploše byly ještě 4 polorozpadlé kolničky, které využívali nájemníci. Oplocení bylo neudržované, též z padesátých let. Tento stav přímo nabízel místo (středisko Loučeň), kde je třeba udělat radikální změnu. Místo na muzeum bylo vybráno a teď jen sehnat ty "peníze", což jsme v době všech možných dotací považovali za nejmenší problém. Ale to byl opravdu náš velmi naivní pohled na věc.

Každého, koho jsme s naší myšlenkou vybudovat muzeum, seznámili, jásal a říkal nám, že je to to pravé. Ale po pětiletém intenzivním úsilí jsme to vzdali . Všechny odpovědi končily stejně - myšlenka muzea je úžasná, máte jasné co chcete, znáte reálné finance v projektu, ale "jste soukromý subjekt - my můžeme podporovat jen státní muzea". To byla pro nás "hodina pravdy" - nikdo nám nepomůže a tak musíme sami. Rukou společnou a nerozdílnou Lojzík, Vlastík, při instalaci ještě pomáhali vnuci Matěj, Adam a jejich děvčata Katka a Lucka a já, jsme jak duševně, tak manuálně začali stavět muzeum. Aby toho nebylo málo, tak jedna rodina, která nebyla ani účastníkem řízení vyvinula iniciativu a stavební povolení se posunulo skoro o dva roky. Teprve 16. 8. 2016 jsme mohli ukázat základní kámen de-fakto pro velkou výstavní halu a 18. 8. 2018 nastalo slavnostní otevření. V době, kdy jsme stavěli velmi vážně onemocněl starší syn a tak nevyšla naše koncepce, že budeme provozovat penzion sami jako školící středisko pro renovátory a v původních dílnách se budou odbývat praktické návyky. Zůstala nám pouze základní myšlenka - muzeum bude spolupracovat se školami a bude tímto směrem rozvíjet um rodičů, prarodičů, tak aby slova "zlaté české ručičky" se překládalo do všech jazyků jako dříve. Lidé, kteří začínají od "píky" mají v životě jiný pohled na svět. Proto malá výstavní hala ukazuje nářadí (mechanika, autoklempíře, truhláře), stabilní motory profesionální i doma dělané, motory staré i současné. Dále jsou zde různé zvedáky tak, jak je vyvíjel čas. Nechybí i staré malé motocykly, stará legendární auta a dva malé náklaďáčky, ale i stroje, které nás bavily na 15-ti "Bažantech". Dominantou malé haly jsou skutečné velké volanty.

Velká hala je osazena už jen velkými "stroji" . Ve staré garáži je uschován legendární autobus SOR 7,5 s výrobním číslem 8. Na volné ploše je možné vidět ještě další stroje.

V muzeu je celkem 15 autobusů, 11 nákladních aut, 5 rozpracovaných strojů, 2 vleky a 1 návěs. Mimo toho máme ještě cca dalších 40 vozů, které jsou v nálezovém stavu, či  již v nějakém stádiu započaté renovace. První zřejmě představíme na veletrhu Czechbus."

Slavnostní otevření Muzea velkých volantů se 18. srpna v Loučeni vydařilo. Zúčastnilo se ho asi 500 "veteránistů", o přístupnosti pro širokou veřejnost budeme informovat. Za Busportál, a jistě i jeho čtenáře, přejeme muzeu hodně návštěvníků a fanoušků, a ať se alespoň v nějaké míře podaří naplnit myšlenku o "zlatých českých ručičkách".

Na našem webu jsme našli historicky první článek o 5. ročníku prezentačních jízd historických autobusů a užitkových vozidel Zlatý bažant, který proběhl 12. srpna 2006 v Kolíně. A fotogalerii z posledního, patnáctého ročníku v roce 2016 si prohlédněte zde. Ostatní ročníky lze vyhledat na našem webu.