Své zážitky s cestou na potštejnskou pouť nám poslala účastnice výletu.
Své zážitky s cestou na potštejnskou pouť nám poslala účastnice výletu.
"Je sobota ráno, nejvíce očekávaný den. Chystáme se totiž na pouť. Všechny děti se nedočkavě ptají: „ Mami, mami, kdy už konečně pojedem?“ Martin, majitel autobusu a zároveň řidič vyráží v 8:00 do garáže, musí mít předstih, aby nafoukal vzduch. A tu hle – kompresor nefunguje. Tak a je to, nikam se nepojede. Martin zkouší vyměnit vadný kus za dobrý. Zase nic. Vyměňuje ještě regulátor. „Teď by to mělo fungovat“, volá mi. Ale ani za 20 minut autobus nebrzdí. V 9:30 měl být odjezd. Teď je 10:15 a už se pomalu vzdáváme naděje. 36 lidí čeká na nádraží… chlapi si krátí dlouhou chvíli popíjením pivka. Děti si našly jinou zábavu, sbírají nádražácké vajgly… a že jich je. V 10:20 volá Martin: „odvolejte akci, autobus nepojede..“ Děti začínají natahovat moldánky. V 10:22 volá Martin: „ já tam ten regulátor dal obráceně !“. Super, za chvíli dorazí, špinavý až za ušima, na odjezdové stanoviště.
10:35 Martin a Karlos přijíždějí na nádraží, budí velkou pozornost. Všichni ho radostně vítají. Hurá, a teď honem nastupovat, kočárky dáme na střechu, všichni se usadíme a už jedeme. Cesta ubíhá rychle, všichni kolem koukají s otevřenou pusou. Je to sranda. Jede s námi i jeden pes, celou cestu kouká z okna. Malá Horáková sedí v autosedačce, oproti zvyklosti, po směru jízdy. Je z toho tak vyvalená, že se radši drží zuby nehty.
Před polednem jsme na místě. Zaparkujeme autobus a vyrážíme na pouť. První zastávky jsou u stánků s občerstvením, jak jinak. A teď už honem na atrakce. Z některých mi je špatně, jen se na ně podívám, hrůza. Musíme najít místo na krmení dravé zvěře. Jdeme cestou kolem stánků obývaných vietnamskými spoluobčany. A hned za nimi se vyskytuje „kojící“ lavička. Střídáme se s nějakou maminkou.
A věděli jste, že kousek dál, asi 20 minut pomalé chůze je „Ranch Vochtánka“ ? Jestli ne, tak si příští rok udělejte procházku, je to super. Příroda, koně, točený pivko, grilovaný kuřátko…. mňam, mňam.
A pak už je čas na návrat. Prodíráme se davem. Cesta trvá o to déle…Našli jsme se všichni a tak nasedáme a vyrážíme. A zase zádrhel. Vzhledem k vyhlášenosti této pouti je všude plno aut. Po obou stranách úzké cesty. Jedeme krokem, koukáme z okýnek, bacha, tam se nevejdeme. Vystupuju, koukat a ukazovat. Tam se opravdu nevejdeme. Ještě že s námi jedou tatínkové. Asi čtyři vystupují a jdou odsunovat auta, je to fuška. Po odsunutí asi čtyř aut se nám podaří bezpečně bez jakékoliv újmy na majetku projet. Okolní čumilové a posádka autobusu tleskají řidiči za super výkon. A pak už nic nebrání klidnému návratu domů. Děti spí.
Výlet byl super a všichni se už těšíme na nějaký další, třeba na Dětský den. Tak pojeďte s námi."
Irena Švecová, účastnice výletu