BUSportál: Optimistické je, že průměrné stáří autobusů konečně začíná klesat. Nadále však platí připomínka k této statistice, že zde jde o vozidla jako taková bez ohledu na proběh kilometrů, takže situace se může měnit k lepšímu, pokud moderní vozy najíždějí více než dvacetileté kusy např. ve vlastnictví nejrůznějších organizací, kde je počet najetých kilometrů nízký. Přes narůstající počet zrenovovaných provozovaných veteránů lze předpokládat, že jejích stáří statistiku příliš nedeformuje. U novějších autobusů (EURO 5 a 6) pak jde o tak razantní snížení emisí, že z tohoto pohledu závidět statistice z roku 2001 dost dobře nelze. Navíc skok v roce 2002 byl způsoben přesunem typu Škoda 1203 do kategorie M2. Tuto kategorii BUSportál nesleduje, ale "očištěná" statistika pouze M3 (a nezařazené - kde ty jsou?) není k dispozici. Stáří vozidel je navíc velmi odlišné od dopravce k dopravci. Mnozí už přišli na to, že rychlá obnova (i po 5 letech) se současným odprodejem starších, ale zachovalých vozů, je ekonomická. Z toho profituje jak ovzduší, tak cestující, protože zpravidla nový autobus přináší větší komfort - bezbariérovost, klimatizaci apod. Na druhou stranu zůstávají dopravci, jejichž autopark se stává pomalu, ale jistě jakýmsi skansenem někdy s opravdu zajímavými exempláři.

Zajímavé je také, kolik vyřazených autobusů bylo v prvním pololetí vyřazeno a exportováno. Znamená to, že se vyřazují vozidla, která jsou ještě v zahraničí ochotni kupovat. Mohlo by jich být i více, kdyby součástí podmínek některých ROP nebylo sešrotování vyřazených vozidel - pořízením nových se snižují emise a není v evropském zájmu je kamkoli (zejména po EU) přesouvat.

Dagmar Braunová