Aby v autobuse nebylo horko.

Postřeh Jana Havíře z autobusového cestování.
Postřeh Jana Havíře z autobusového cestování.
Aby v autobuse nebylo horko V letních dnech je nejlépe někde u vody, v lese nebo v chládku oblíbené hospůdky. Plno z nás však i v tropickém počasí musí část dne strávit v autobusu – jako cestující nebo jako řidič. Dálkové autobusy (a některé městské) jsou již dnes vybaveny klimatizací a tónovanými skly, díky kterým se mohou náporu slunečních paprsků bránit. Když je ale autobus odstavený na parkovišti, klimatizace je vypnutá. Náporům slunečních paprsků je pak nejvíce vystaveno pracoviště řidiče (čelní sklo nesmí být tónované), které už po několika desítkách minut připomíná saunu v době svého největšího provozu. Usednutí na takové pracoviště a řízení vozidla by se pak spíše než k práci dalo přiřadit k hrdinskému výkonu. Zaujal mne jednoduchý a praktický nápad, který je úspěšně praktikován ve Francii (viz fotografie). Parkoviště pro osobní vozidla i pro autobusy jsou osázena listnatými stromy s korunou začínající v takové výšce, aby větve nepoškodily karoserii vozidla. Všechny zaparkované autobusy tak stojí ve stínu. Náporu slunečních paprsků i výkyvů teplot je pak ušetřena nejen karoserie a vnitřní vybavení vozidla ale i samotný řidič.
Jan Havíř (janhavir@seznam.cz) / foto: Aleš Smrčka