Metodu rozhovoru sama se sebou jsem svého času volila při jakési tvůrčí soutěži trošku i jako recesi poté, co zcela vážný rozhovor se starostkou následně prodaný do nějakého magazínu za 800 Kč byl sepsut jako politická agitka. Porotu rozlítily všechny moje příspěvky tak, že jsem se stala černou skvrnou na bělostné říze existenciálně dekadentního jsoucna této soutěže a rozhodla jsem se místo snahy o vyniknutí jako amatér se raději živit redigováním internetového časopisu, které mi bylo současně s debaklem v soutěži nabídnuto.

Takže jako Ema Destinnová odmítnutá v Národním a uznávaná v Metropolitní, nevzdala jsem se po krachu v Klatovech a prorazila ve světě autobusů. Počet návštěv BUSportálu i to, že si moje články žádají nejrůznější média, mne snad k troše neskromnosti opravňuje.

S velkou chutí si tedy dopřeji další rozhovor 5 let poté, samozřejmě tématicky zaměřený. (Rozhovor sám se sebou prý aplikoval i Ludvík Vaculík, tak to snad není tak špatný nápad, velkou výhodou je zejména autorizace). Otázky mne určitě napadnou, ale pokud napadnou nějaké i čtenáře BUSportálu a nebude je mrzet mi je poslat nebo se osobně při dopravních akcích zeptat, ráda se jimi nechám inspirovat. Takže, zajímá-li vás něco, ptejte se, máte na to celé prázdniny.

Těším se.

DaBra

---

Pokud by někoho zajímalo, o čem jsem kdysi ve volném čase po zaměstnání analytika a programátora dopravního software psávala, dokud jsem nevěděla, že nejkrásnější téma je autobus, pak je část umístěna ZDE.