Před 100 lety, 20. června 1911, Bradford a Leeds zahájily britskou trolejbusovou éru. Trolejbus byl a je vždy trošku něčím zvláštním, co mnoho z nás oslovuje. Jeho osudy byly pravděpodobně úžeji svázány s historickými událostmi než jakákoli jiná forma veřejné dopravy.

Bez komunistických revolucí 20. století a následného vzniku plánovaných ekonomik SSSR, Číny a východní Evropy by takový počet trolejbusových provozů nikdy nevznikl.

Když byly zrušeny (před 38 lety) britské trolejbusové systémy, narůstaly protestní hlasy - Suezská krize byla ještě v paměti. Dovozy ropy byly populární a provoz dieselových vozidel byl jednodušší než provoz trolejbusů.

V mezinárodním měřítku, ropná krize v 70. letech zastavila odklon od trolejbusů, pro systémy v Británii to však bylo příliš pozdě.

Zatímco osud navrženého nového trolejbusového systému v Leedsu je nerozhodnut, jedním z efektů "Arabského jara" je nervozita kolem ropy. Z tohoto důvodu národní zájmy propagují alternativy.

Je možné, že v dalších sto letech budou v provozu vozidla veřejné dopravy s nulovými emisemi a bez požadavků na speciální infrastrukturu. Do té doby trolejbus nabízí mnoho výhod: nezvyšuje znečištění měst, zdroje energie mohou být i obnovitelné, redukuje se potřeba importu ropy z výbušných oblastí a má dlouhou životnost.

Po 38 let byly britské trolejbusy muzeálními exponáty. Počkáme si, zda jejich čas opět přijde.

DGC, Trolleybus June/2011, překlad BUSportál, kompletní v angličtině.

BUSportál: Přesto, že Británie emá žádný řádný trolejbusový provoz, jsou zde dva časopisy (pokud víme), které se trolejbusům věnují, množství opečovávaných historických vozidel a muzea, která jsou vybavena trolejovými "minisystémy".

---

100 Years of the British Trolleybus

It’s a sobering thought that at the time of the founding of our Society the inauguration of trolleybus operation in this country was (just) closer in time than that first meeting is to the present day.

100 years ago, on 20 June 1911, Bradford and Leeds kicked off the British trolleybus era. The trolleybus has always been a bit of an oddity, which is part of its appeal for many of us. Its fortunes have probably been more closely linked to world events than any other form of public transport and perception of its purpose has changed greatly over the years, from tramway feeder to tramway replacement to ‘green’ transport solution.

Without the Communist revolutions of the 20th century and the resulting creation of planned economies in the former USSR . and its post-war spread of influence in Eastern Europe, and in Communist China, it is likely that a significant number of the world’s trolleybus systems would never have opened.

When British trolleybus systems were being abandoned some voices were raised in protest because the Suez Crisis was a recent memory. Oil imports had been hit and it had been easier to maintain trolleybus than motorbus services.

Internationally, the oil crisis of the 1970s arrested the decline of the trolleybus, although it came too late for UK systems.

While the fate of the proposed new generation trolleybus system for Leeds hangs in the balance, some of the effects of the ‘Arab Spring’ are again causing nervousness about the security of oil supplies. For this reason it is in the nation’s interests to promote alternatives.

It is possible that within the next 100 years public transport vehicles will be produced which have zero emissions at source and require no special infrastructure. Until that day the trolleybus offers many benefits: it doesn’t add to pollution in towns, its power can be generated by several means, some of which are “clean”, it reduces the need for oil imports from volatile areas, and it has low maintenance costs and long life, giving whole-life economic benefits.

For the last 38 years the British trolleybus has been a museum piece. We wait to see whether its time will come again.

DGC

Vyšlo v/ From: