Premiéra grotesky Klasik s modrobílým autobusem Mercedes-Benz Intouro proběhne 6. února v Jaroměřicích nad Rokytnou.

Klasik - 1. autobusová groteska "Veselého FILMu": Hrají: Petr Cejpek - hlavní hrdina "Klasik", Roman Sapík - řidič autobusu v roli řidiče autobusu, Mojmír Bouda - řidič autobusu v roli cestujícího "Groteska je dlouhá přesně 4 minuty a její premiéra proběhne v rámci slavnostního aktu 6. února 2010 od 16 hodin v sále MKS v Jaroměřicích nad Rokytnou společně s premiérou pohádky pro celou rodinu Země věčné temnoty , videoklipu Cesta za láskou , křtu Veselého DVD pro celou rodinu a vystoupení hudební skupiny UnderGround," zve autor grotesky Jan Veselý. TI www.VeselyFILM.cz

699 nových autobusů ze skupiny Iveco, 369 SORů a 40 TEDOMů od Košic do Aše. BUSportál SK: Predaj autobusov za rok 2009: Poradie značiek - porovnanie s rokom 2008. Souhrn statistických odkazů k celému "československému autobusovému trhu 2009" na BUSportálu.

BUSportál SK: Podľa Zväzu automobilového priemyslu Slovenskej republiky. Bez zmeny pozícia na 1., 2. a 3. mieste - v porovnaní s rokom 2008. Až na to, že všetky tri vedúce značky 1. Irisbus IVECO, 2. SOR, aj 3. NOVOPLAN zaznamenali viac predaných vozidiel ako v roku 2008. Z piateho na štvrté miesto poskočil TEDOM, ktorý v roku 2009 predal 20 autobusov, oproti 16 ks v roku 2008. Mierne si pohoršil Mercedes, ktorý v roku 2009 predal 10, Scania 9, MAN 6 vozidiel. Více v tabulce pod následujícím textem BUSportál CZ: Velice zajímavé je, kolik se prodalo autobusů z Irisbus Iveco - na Slovensku 442 a v České republice republice 257, u SOR je to 116 a 253. Československým karosářem a prodejcem (u vozů ze zahraničí) č. 1 je tedy Irisbus Iveco. Okolo statistik bylo letos mediálně živo. Na BUSportálu postupně vyšlo: Tradiční bilance První registrace nových autobusů v ČR 2009: O prsa skupina Iveco před SOR První registrace autobusů v ČR v roce 2008 a 2009 v souvislostech s pohledem do budoucna. Úhel pohledu a princip tiché pošty aneb Kdo to tedy v roce 2009 vyhrál na trhu autobusů v České republice Tisková zpráva Iveco Irisbus Central & East Europe Iveco Irisbus zaregistroval nejvíce autobusů za rok 2009 Razantní obnova zastaralého autobusového parku na Slovensku v roce 2009

www.webnoviny.sk - 12.1.2010 - Levočská firma Troliga Bus vyrába prototyp prvého slovenského dvojpodlažného autobusu. Koncom roka by mal skúšobne jazdiť na linkách mestskej hromadnej dopravy v Poprade. Prvú jazdu nového autobusu absolvuje za volantom primátor Anton Danko, ktorý si v súčasnosti robí vodičský preukaz na autobusy. Více na www.webnoviny.sk Slovenský BUSportál byl ve společnosti TROLIGA BUS na návštěvě. Těšíme se na reportáž. Zajímavost ze stránek společnosti TROLIGA BUS: projekt prvního doubledeckeru

"Z autobusu jsme mohli leda česat hrušky."

Materiál vyšel 13.1.2010 ve všech středočeských mutacích Deníku www.denik.cz (Berounský deník, Benešovský deník, Boleslavský deník, Kladenský deník, Kolínský deník, Kutnohorský deník, Nymburský deník, Příbramský deník, Rakovnický deník) v silné souvislosti s prodejem společnosti SPOJBUS Veolii Transport. Uveřejňujeme podstatnou část textu se svolením redakce. Celý článek včetně obrázků naleznete v příslušném Deníku. Z autobusu jsme mohli leda česat hrušky Rubrika: PUBLICISTIKA Autor: MICHAL ACHREMENKO Každý, kdo vyslovuje slovo podnikatel s negativním přídechem, by to měl zkusit. Daně, kontroly, zaměstnanci. Pracovní doba neexistuje Autobusy firmy Spojbus by v roce 2008 objely zeměkouli 42x. Podivuhodné je to, že tuto vzdálenost najezdily jen na území Středočeského kraje. Zajímavé je, že této firmě velí žena. Jana Barnatová. Rudná - Jana Barnatová se snad s touhou dopravovat lidi z místa na místo narodila. Jak jinak si vysvětlit, že celý její profesní, ale i studentský život s hromadnou dopravou nějak souvisel. Po maturitě na Střední průmyslové škole dopravní pracovala na dráze jako výpravčí v Ratboři u Kolína, a to i přesto, že do služby vstávala v půl čtvrté a domů se vracela po 22. hodině. To je pro mladou dívku jistě dost drsný start do světa práce, ale Jana Barnatová vydržela. Příští stanice... Další z jejích profesí souvisela s přípravou provozu na nových trasách metra a když už k němu měla tak blízko, nebo když byla po ruce, využilo ji vedení firmy k tomu, aby nahrála ono dnes už klasické hlášení upozorňující na jména stanic, které se ozývá ve vagonech metra. Pamětníci pionýrských dob pražského metra si jistě její hlas vybavují dodnes. Takže žádná profesionální hlasatelka či herečka, ale jen "obyčejná" zaměstnankyně Útvaru hlavního inženýra služby dopravní s příjemnýmhlasem. Vyjmenovat všechny profese, kterými Jana Barnatová prošla, by vypadalo jako průvodce katalogem firem nějak souvisejících s dopravou. Jako projektant provozní technologie Metroprojektu a později Investora dopravních staveb se Jana například podílela na vypracování studie lodní dopravy v Praze, studie přepravy invalidů v pražské dopravě a další. Příznačné pro její další pozdější úspěchy je to, že to vše dokázala, aniž by vystudovala vysokou školu. Píle, talent, ctižádostivost a nesmírná vůle. Ale tou rozhodující "příští stanicí" se měly stát až změny po listopadu 1989. Táta dobrodruh Na cestě k vlastní firmě bylo tedy třeba nejenom získat zkušenosti, ale také svalit režim, který soukromému podnikání vůbec nepřál. To se podařilo a lidé obdaření podnikatelskými buňkami tak mohli konečně legálně rozběhnout vlastní živnost. Jen poznámka stranou - veksláci měli možnost ukázat, jakými jsou finančníky, meloucháři zase to, jak kvalitními řemeslníky. Ukázalo se bohužel ale, že poctivost a solidnost s právě panujícím režimem nesouvisí. Podvodník zůstal podvodníkem a fušér fušérem. Ale zpět do sféry hromadné dopravy. Zakladatelem původní dopravní firmy, o které je řeč, byl otec Jany Barnatové, pan Josef Šlechta, který jí dal název Josef Šlechta - Spojbus. Všimněte si v názvu společnosti písmen "j" a "b". A jestli vám teď bude chtít někdo namluvit, že do budoucnosti nevidíme, tak mu nevěřte. Jsou lidé, kteří to asi dokážou. Písmena jsou totiž monogramem pozdější majitelky firmy, Jany Barnatové, která jsou v jejím firemním logu graficky patřičně zvýrazněna. Je ovšem vhodné na tomto místě zdůraznit, že zakladateli firmy tehdy bylo už 69 let! Patřil mezi průkopníky v soukromé dopravě. "Dveře, na které se jiný neodvážil ani zaklepat, rozrážel a dožadoval se stejných podmínek jako měly ČSAD či Dopravní podniky," vzpomíná podnikatelka. Pan Šlechta, otec, pracoval od mládí jako řidič autobusu a maminka jako průvodčí. Už v roce 1967, kdy se rýsovala jakási naděje na svobodné podnikání, koupil ojetý autobus, zrekonstruoval ho a začal vozit zájezdy, dokonce i orchestr Karla Vlacha. Po opětovném utužení poměrů ho obžalovali ze spekulace a jen s odřenýma ušima unikl trestnímu stíhání. "Tak jsme s ním alespoň jezdili na hrušky. Z jeho střechy se totiž daly krásně česat," vzpomíná Jana. Hned v roce 1990 zakoupil pan Šlechta zánovní autobus za účelem provozování zájezdové autobusové dopravy. Po počátečním zaměření na tuzemskou i zahraniční zájezdovou dopravu se postupně rozšiřující se společnost přeorientovala na pravidelnou linkovou autobusovou dopravu, a to především v pražském regionu. A tak v roce 1992 konečně vyjel na trasu linky číslo 172 pražské hromadné dopravy první autobus firmy Spojbus, který obstarával spojení mezi Smíchovským nádražím a Radotínem. Budoucnost byla doslova za dveřmi. Dcera podnikatelka Je dobré vědět, že to vše neprožívala Jana Barnatová ve vzduchoprázdnu, že podnikání nebyl její jediný úvazek. Z prvního manželstvímádnes už dospělou dceru, v druhém manželství se narodili dva kluci. Deset let projektovala městskou dopravu, do roku 1993 pracovala v reklamní agentuře (opět spojené s dopravou, tentokráte železniční) a zároveň začala skromně podnikat - inženýrská činnost ve stavebnictví, byť bez titulu inženýr. Na uvažované studium na vysoké škole totiž nakonec nedošlo, ale jak se ukázalo, šlo to i bez něj. "Otec si přál, abych po něm firmu Spojbus převzala, tomu bylo už 78 let, devět let poté, co ji založil. Moc se mi nechtělo, ale bylo to jeho životní dílo a v rodině nenašel nikoho jiného, kdo by v něm pokračoval. Nemohla jsem jinak. Vážila jsem si nabízené příležitosti, ale věděla jsem, že to nebude snadné," vzpomíná Jana Barnatová. "Bylo to těžší, než jsem čekala. Otec mi daroval 10 ojetých autobusů, průměrně 10,5 roku starých. Musela jsem převzít také závazek na odběr nového autobusu za tři miliony korun a půjčit si na něj v bance. Brzy se ukázalo, že měl táta ale jinou představu o vedení firmy než já. Chtěl dál rozhodovat a řídit a já měla všechno dělat a za vše odpovídat. Nesouhlasila jsem a nepohodli jsme se. Táta se rozmyslel a chtěl hodnotu darovaných autobusů vynahradit. Dohodli jsme se na finančním vyrovnání formou renty a že od něj odkoupím potřebné věci, které nebyly vyjmenovanou součástí daru - třeba zastávkové sloupky. Celkem jsem mu během tří let doplatila 3,25 milionu korun," vzpomíná na svoje začátky.Navíc musela převzít tátův závazek na odběr nového autobusu za tři miliony korun. "Neměla jsem ani na účetní, s manželem jsme pracovali 12 hodin denně, milionové obchody jsme uzavírali v kuchyni a rozvíjející se podnik jsme řídili z ložnice," říká Jana sedící nyní v šéfovském křesle vkusně vyzdobené kanceláře. "Nejhorší bylo, že jsem po převzetí firmy měla málo času na děti. Když čtyřletý Matěj přednášel na besídce básničku, visela jsem bezmocně v zácpě a o dva roky mladší mladší Vojtíšek si navykl v nouzi volat tatínka," ilustruje Jana potíže podnikatelky. "Přestože to není patrné, na mém úspěchu má lví podíl manžel. Dokonale mě doplňuje a bez velkých řečí obětavě plní všechny role, ve kterých selhávám. Bez něj bych to nikdy nedokázala," děkuje manželovi. Když v roce 1999 převzala plné vedení společnosti, zaměřila se na její intenzivní rozvoj. Rozšířila technické zázemí, obnovovala a modernizovala. V roce 2002 po vyhraném výběrovém řízení na novou oblast podél Berounky transformovala firmu na společnost s ručením omezeným. Od táty převzala 10 autobusů a provoz na čtyřech linkách s ročním výkonem 94 tisíc kilometrů. Dnes jejích 25 autobusů ročně najezdí na 13 příměstských linkách 1,7 milionu kilometrů. "Myslím, že moji zaměstnanci jsou na příslušnost k firmě hrdí. Jisté je, že se táta mýmúspěchem všude chlubí a z rozkvětu firmy, která nemá ani korunu dluhu, se raduje," uvedla Jana Barnatová, která sama má na autobus řidičské oprávnění. "Od roku 1996 je společnost začleněna na základě výsledků veřejné obchodní soutěže do tehdy nového systému PID (pražská integrovaná doprava), který řeší dopravu na území hlavního města a přilehlých spádových obcí a měst. Obsluha nově vznikajících příměstských linek PID se postupně stala hlavní činností společnosti," vysvětluje podnikatelka. Podnikatelka roku Autobusová společnost Spojbus dopravně obsluhuje oblast s nejprogresivnějším demografickým vývojem západně od Prahy, což, jak se později ukázalo, je velmi zajímavým momentem pro velké hráče na trhu. V soutěži o podnikatelku roku byla mezi osmi finalistkami ve své kategorii. "Jinak to byl ovšem velký trapas. Při slavnosti mi zkomolili jméno na Garnátovou, ale vlastně to nikoho nezajímalo, byli jsme, jenom křovím pro prezentaci sponzorů a organizátory soutěže a porotců. O nás tam moc nešlo," uvedla Jana Barnatová. Jednou z výhod podnikání je podle ní to, že díky němu může podpořit projekty, které považuje za prospěšné. "Důsledně z nedotované části hospodaření jsem přispěla například na dětská hřiště v Rudné a Jinočanech, na obecnídůmv Rudné a na další projekty, o jejichž užitečnosti jsem byla přesvědčená," uvedla. "Sklízím dávno zasetý úspěch a raduji se z toho," chválí si. Dobrý konec? Novinová zpráva z 6. ledna 2010: "Veolia Transport ČR se od ledna stala jediným vlastníkem autobusového dopravce Spojbus, který jezdí na linkách v Praze a ve Středočeském kraji. Spojbus bude zatím jezdit pod svým názvem, později se sloučí s Veolia Transport Praha". Firma je tedy prodaná. Pohádka o úspěšném podnikání skončila šťastně. Nové poměry na dopravním trhu naznačují, že právě včas. Co bude dělat? "Pár měsíců budu zaměstnanec Veolie a firmu předávat. Budu se věnovat rodině, abych dohnala, co jsem snad zameškala," uvedla už bývalá podnikatelka. Je však dost dobře možné, že o ní za pár let uslyšíme znovu.

Doporučeno redakcí nejmenovaného českého deníku.

Redakce BUSportálu tuto taškařici na stranách bus.tedom.cz do té doby nepostřehla, po upozornění jsme se dopracovali zatím k levelu 3. Pomozte autobusu TEDOM vyjet z garáže Založili jsme ve "Volný čas" při této příležitosti novou rubriku.

Kdo to tedy v roce 2009 vyhrál na trhu autobusů v České republice ?

Jak kde. Na BUSportálu máme nakonec vítěze dva viz První registrace autobusů v ČR v roce 2008 a 2009 v souvislostech . Absolutní číslo je nejlepší u všeho se značkou "Iveco" tak, jak to uveřejňuje oficielní statistika. Pokusíme-li se omezit na karosérie vyrobené pouze v prostoru České republiky, pak je o něco lepší SOR. Tuto skutečnost uchopila MFD do atraktivního titulku s využitím už v podstatě u nových vozů neexistující značky Karosa: Karosa ztrácí svou pozici, loni ji v prodejích v Česku předběhl SOR . Informace začíná žít vlastním životem a jako zprávu ČTK ji najdeme v Lidových novinách už s částí nového názvu vysokomýtské továrny Autobusový David porazil Goliáše: SOR prodal víc vozů než Iveco , což sice reflektuje to, že se Karosa přejmenovala, ale už neodpovídá původní statistice. Možná, že vyjádřením skutečného stavu by bylo spíše konstatování remízy tak, jak jsme to původně měli i na BUSportálu, než jsme uznali, že i vítězství o kousek v tak komplikovaných datech je vítězství. Z toho by se ale titulek s nádechem senzace dělal těžko. Dagmar Braunová

Tisková zpráva Iveco Irisbus Central & East Europe

Navzdory obtížné situaci v automobilovém průmyslu v roce 2009, společnost Irisbus Iveco zaregistrovala podle oficiálních informací Sdružení automobilového průmyslu v České republice celkem 257 autobusů, což představuje 33,1 % podílu na trhu. Z celkového počtu 775 všech registrovaných autobusů v roce 2009, tak společnost Irisbus Iveco obsadila vedoucí pozici. Stabilitu dodávek společnosti Irisbus Iveco posiluje silná diverzifikace zakázek a velké portfolio klientů. Pozici leadera na trhu potvrdila společnost Irisbus Iveco i na Slovensku s celkovým počtem 442 registrovaných autobusů, což představuje 68 % podíl na trhu. Tisková zpráva Iveco Irisbus Central & East Europe

znamenala nárůst počtu nových autobusů oproti roku 2008 o 12,58 % . Dvě třetiny nových slovenských autobusů jsou z Irisbusu.

Jak jsme se dozvěděli ze slovenského BUSportálu, .. počas vlaňajšieho roku zaregistrovali aj 671 nových autobusov, čo je oproti roku 2008 viac o 12,58 %. Na čele zostáva Irisbus s 65,87 %, druhú pozíciu má SOR so 17,28 % a tretiu priečku Novoplan, ktorý získal podiel 5,81 % všetkých registrácií v uvedených kategóriách. Viz BUSportál SK: Registrácie áut do 3,5 tony vlani klesli o 7 % na asi 90 tisíc

a ledovec. Jan Marek a Daniel Ditrych na cestách po Evropě. Poslední severská reportáž. Souhrn odkazů a pozoruhodné nejen autobusové záběry. Kam příště.

Uzavíráme další z pozoruhodných sérií reportáží dopravních cestovatelů Jana Marka a Daniela Ditrycha. Se sympatickými dokumentaristy jsme se už mohli podívat například do Švýcarska, Francie a Rakouska a do Maďarska . Příštím cílem cestovatelů bude Ukrajina. Podrobnosti o cestě jako obvykle v předstihu uveřejníme i pro další zájemce. Před postřehy o fjordech uveřejňujeme odkazy na všechny severské materiály. Při prohlížení fotografií z oblasti fjordů a ledovce nevynechte i dvě závěrečné neautobusové kompozice. Autorům za redakci BUSportálu a určitě i za jeho čtenáře velice děkujeme a těšíme se na další spolupráci. Cesta do Skandinávie XI. Norsko: Trondheim Cesta do Skandinávie X. Norsko: Bergen Cesta do Skandinávie IX. Norsko: Oslo Cesta do Skandinávie VIII. Švédsko: Norrköping Cesta do Skandinávie VII. Švédsko: Stockholm Cesta do Skandinávie VI. Švédsko: Göteborg Cesta do Skandinávie V. Švédsko: Malmö Cesta do Skandinávie IV. Švédsko: Landskrona Cesta do Skandinávie III. Dánsko: Kodaň Cesta do Skandinávie II. Německo: Eberswalde Cesta do Skandinávie I. Německo: Hamburk Protože je v Norsku víkendová doprava značně omezená, a abychom si od tramvají, trolejbusů, autobusů a metra mohli odpočinout, věnovali jsme sobotu s nedělí norské přírodě. V pátek odpoledne jsme vyrazili z Bergenu, s plavbou trajektem přes největší norský fjord Sognefjord, k ledovci Jostedalbreen, u kterého jsme se v kempu Gjerde, Luster ubytovali. Odtud to byl v sobotu už jenom kousek ke splazu Nigardsbreen. K ledovcovému jezeru těsně před splazem lze dojet autem (za poplatek), nebo autobusovou linkou. My jsme však auto nechali u ledovcového infocentra a vyrazili pěšky na desetikilometrovou túru, což nám zabralo 4 hodiny. U splazů je nutné mít na paměti, že ač je na parkovišti vedro, u ledovce fouká studený vítr z hor, s čímž musí každý počítat a vzít si s sebou svetr a bundu. Ledovcový splaz je samozřejmě nádherný, barvu má namodralou, odstín se mění podle oblačnosti. I když je ledovec v dostatečné vzdálenosti obehnán špagátem zakazujícím vstup, pohybují se u ledovce, ba dokonce i na něm, mraky turistů. My jsme samozřejmě nebyli vyjímkou :-). Po návštěvě ledovce jsme pokračovali přes hory ke Geirangerfjordu, údajně nejhezčímu fjordu v Norsku. Nejhezčí výhledy na fjord jsou ze serpentin příjezdových komunikací, na kterých Norové vystavěli četná odpočívadla. Naše další cesta vedla přes hory a fjordy ke kempu Trollstigen. Trollí stezku jsme projeli v mlze směrem dolů, takže jsme ji viděli pouze na pohledech, ale i tak se podle nás nejedná o nic zvláštního, podobných „krpálů se serpentinami“ je v Norsku nepočítaně.

Statistiku roku 2008 ovlivnila razantně dodávka Mercedes-Benz pro ICOM transport a pro letošek vylepšila statistiku SOR zakázka pro Prahu. Obecné tendence v segmentu .

V rozšířeném rozsahu jsem se věnovali prvním registracím v tradiční bilanci První registrace nových autobusů v ČR 2009: O prsa skupina Iveco před SOR . V rámci roku je potřeba se na některá čísla podívat v návaznosti na minulost. Podle www.autosap.cz (následné dílčí součty bez záruky BUSportál) můžeme zaznamenat pokles registrací obecně. Nadále se držíme vyhodnocení M3 + nezařazení u nových vozů. Těch bylo v roce 2009 752 a v roce 2008 1239. Zhruba tedy jde v roce 2009 o 60% vozů roku 2008. Pokud bychom zahrnuli i M2 (52->23), bude to podobné. Pokles je i v oblasti ojetých vozů z 281 na 208 ve všech kategoriích. Stabilitu dodávek posiluje diverzifikace zakázek. Proto nakonec také uspěla skupina Iveco, která neměla ve svých dodávkách žádnou mamutí zakázku jako to bylo u Mercedes-Benz loni a u SOR letos. U ICOM transport pokračují dodávky znatelně pomaleji než byl úvodní náraz, v případě pražského dopravního podniku bude v případě, že se v rozpočtu města najdou peníze, zakázka plynule pokračovat. Nenápadná, ale významná jsou v kontextu ekonomické situace čísla společnosti Solaris Bus & Coach a domácího TEDOMu. U Solarisu jde o 50% a u TEDOMu téměř o 100% nárůst. Vše v segmentu městských a příměstských vozů. Solaris navíc nabízí nově i linkový vůz a TEDOM představí kloubový autobus. Na obnově městského a linkového autoparku se podepsala i poloviční dotace na obnovu vozidel v závazku veřejné služby. Vývoj prodeje autokarů by mohl reflektovat stav v zájezdové dopravě, pokud by nebyl zkreslován nasazováním autokarů do linkové dopravy. O autokary se jednalo v těchto letech u Volva (16->16), bohužel nerozlišíme Volva 9700 od nástaveb Beulas. Srovnatelný je i nákup Neoplanů (5->4), Seter (16->13) a autokarů VDL (13->9). V kombinaci Scania Irizar (24->11) se skrývají jak autokary PB a Century, tak i linková "i4". Scania v poslední době patrně v rámci strategie nepokračuje v dodávkách kombinace s BEULAS. Pod MAN (24->4) najdeme autokary, linkové i městské vozy. Přestože by se dal očekávat příklon k menším vozům (patrně proběhlo u Daily Stratos a SOR 8.5), u samostatně uvedených vozidel Isuzu, MAVE, Otokar, BMC (24,3,2,0->3,3,1,3) jde zejména o nasycení trhu vozy Isuzu. Vedle turecké trojky se uplatňuje český nástavbář MAVE (Fiat) s nízkopodlažními bezbariérovými vozy. Tlak na úspory fandí naopak vysokokapacitním vozům. 59 kloubových autobusů v roce 2009 oproti 33 v roce 2008 je velmi silný nárůst. Kromě toho, že kloubové autobusy pomáhají řešit nově dopravu na silných linkách, je tu latentní poptávka po kloubových autobusech jako náhradě kloubových Karos, kde dopravci na linkách vyčkávali a vyčkávají, kdy se objeví na trhu kloubový autobus vhodný i jinam než do města, kam jsou určeny všechny nabízené celonízkopodlažní vozy. Tady je na trhu znatelná mezera, kterou se pokouší vyplnit nízkopodlažními vozy s méně dveřmi a modifikovanými převody zejména Solaris a SOR. Šanci by měly i soupravy, pokud by se prorazila legislativní bariéra a nedůvěra dopravců. Plný dopad krize se možná projeví až v roce 2010 zejména v městském a linkovém segmentu. Dotace sice zůstavají na mizerné úrovni roku 2009, ale krajské a městské rozpočty měly loni jistou setrvačnost a potřeba šetřit by se mohla naplno projevit právě v roce 2010. Dagmar Braunová