"Pokud si tedy budete chtít zpestřit pobyt u moře výletem do nedalekého městečka, jednou z alternativ, jak se tam dopravit, je právě linkový autobus. " Pro BUSportál stálý spolupracovník BUSportálu Jan Havíř.

Při letním pobytu v Chorvatsku jsme se rozhodli vyzkoušet služby místních dopravců a rádi bychom se o svoje zážitky podělili se čtenáři BUSportálu. Musím ale předeslat, že všichni, co očekávají popis neskutečného luxusu nebo naopak drsné autobusové dobrodružství, budou zklamáni. Pobývali jsme ve vesničce Drvenik, asi 30 kilometrů od města Makarska, vyzkoušeli jsme tedy autobusy, které denně urazí několik stovek kilometrů po jadranské magistrále. Seznámit jsme se mohli se službami tří dopravců: Autobusni Promet d.d., Varaždin Promet d.o.o., Makarska Autotransport d.d., Šibenik Všichni tři dopravci na linky nasazují zejména vozidla značky Neoplan, Setra a Volvo. Ve většině případů se nejedná o úplně nové modely, nelze ale ani říci, že jsou to autobusy zastaralé. Všechna vozidla mají polohovatelná sedadla a jsou klimatizovaná. Ve vozidle je kromě řidiče i průvodčí. Odbavení na zastávkách je díky tomu velmi rychlé. Cestující pouze vystoupí a nastoupí. Prodej jízdenek je prováděn pak průvodčím za jízdy ve vozidle. V některých autobusech již mají elektronické strojky, podobné, jako známe třeba od průvodčích ve vlaku. Jinde mají stále ještě strojky mechanické (viz. foto), které pracují na podobném principu, jako u nás dříve používané strojky Setright. Nepodařilo se mi, bohužel, zjistit, o jakou značku a typ strojků se jedná, ... (Zdeněk Sýkora BUSportálu doplnil 10.12.2008: jedná se o strojek Almex, model A s 9ti místnou klávesnicí) ... či jak se přesně ovládají. Byli jsme rádi, že se nám podařilo jeden strojek vyfotit, protože většina průvodčích si jej hlídá jako oko v hlavě. Služby i ceny dopravců jsou srovnatelné. Za vzdálenost 35 km mezi Drvenikem a Makarskou jsme za jednu osobu zaplatili 18 HRK, což je přibližně 1 HRK za 2 km. Zavazadlo, které je potřeba umístit do zavazadlového prostoru ,vás bude stát 3 HRK. Co se týká dochvilnosti, je to s ní podobné jako u nás. Někdy jede autobus o chvilku dřív, jindy může mít i patnáct minut zpoždění. Většina autobusů ale jela včas. Linkovou dopravu v Chorvatsku mohu vřele doporučit. Vzhledem k fakultativním výletům, které v místě nabízejí cestovní kanceláře, se jedná o dopravu levnější, ale stejně komfortní a spolehlivou. Pokud si tedy příště budete chtít zpestřit pobyt u moře výletem do nedalekého městečka, jednou z alternativ, jak se tam dopravit, je právě linkový autobus. Neposkytuje sice tolik svobody, jako osobní auto, protože jste vázáni jízdním řádem. Tato cena je ale vyvážena hezkým zážitkem, absencí starostí s parkováním (pozor, např. v Makarské, pokud zaparkujete v místě, kde to není dovoleno, hrozí vám okamžitý velmi drahý odtah) a možností dát si v klidu k dobrému obědu i sklenici piva nebo lahvinku dobrého vína. Jan Havíř janhavir@seznam.cz / foto: Barbora Šťastná A ještě několik chorvatských slovíček, která se můžou hodit: autobusni promet = autobusová doprava autobusni kolodvor = autobusové nádraží vozni red = jízdní řád putnik = cestující iz Splita za Makarsku = ze Splitu do Makarské autobusna karta = autobusová jízdenka meðugradske/meðunarodne linije = meziměstské/mezinárodní linky zabranjeno pušanje = zákaz kouření

Koňský povoz Barna a Bajka s "řidičkou", dýšinští v Kyšicích.

Další informace o festivalu: 2. ročník MFF Česká náves - Dýšina se blíží. Z tiskové konference. MFF Česká náves - Dýšina 8.-10.9.2006 PROGRAM FESTIVALU, ZAHRANIČNÍ SOUBORY: Maďarsko, Srbsko, Itálie. (BUSportál je mediálním partnerem festivalu.)

Postřeh Jana Havíře z autobusového cestování.

Aby v autobuse nebylo horko V letních dnech je nejlépe někde u vody, v lese nebo v chládku oblíbené hospůdky. Plno z nás však i v tropickém počasí musí část dne strávit v autobusu – jako cestující nebo jako řidič. Dálkové autobusy (a některé městské) jsou již dnes vybaveny klimatizací a tónovanými skly, díky kterým se mohou náporu slunečních paprsků bránit. Když je ale autobus odstavený na parkovišti, klimatizace je vypnutá. Náporům slunečních paprsků je pak nejvíce vystaveno pracoviště řidiče (čelní sklo nesmí být tónované), které už po několika desítkách minut připomíná saunu v době svého největšího provozu. Usednutí na takové pracoviště a řízení vozidla by se pak spíše než k práci dalo přiřadit k hrdinskému výkonu. Zaujal mne jednoduchý a praktický nápad, který je úspěšně praktikován ve Francii (viz fotografie). Parkoviště pro osobní vozidla i pro autobusy jsou osázena listnatými stromy s korunou začínající v takové výšce, aby větve nepoškodily karoserii vozidla. Všechny zaparkované autobusy tak stojí ve stínu. Náporu slunečních paprsků i výkyvů teplot je pak ušetřena nejen karoserie a vnitřní vybavení vozidla ale i samotný řidič. Jan Havíř ( janhavir@seznam.cz ) / foto: Aleš Smrčka

Proto se někdy setkáváte jeden den se záplavou novinek a pak zase chvíli třeba není přísun tak bohatý.

Nečiníme si ambice být ani deníkem ani týdeníkem. Jsou-li materiály k dispozici, uveřejňujeme je co nejdříve. Při velmi skromném personálním zajištění redakce se také stane, že v době obvykle nedlouhé dovolené nebo během cest za dalšími materiály nenacházíte každý den něco nového. U materiálů, které se nekazí, je možno jejich uveřejnění samozřejmě i načasovat, ale moc toho nevyužíváme. Věříme, že to tak většina čtenářů bere a děkujeme za pochopení :-). DaBra.

Klimatizovaná autobusová zastávka v Dubaji nepotrebuje žiadny komentár.

Řidička kamiónu není sice řidička autobusu, ale do naší tématiky žen za volantem velkého auta tak trochu patří. Informace BUSportálu poslala společnost Scania.

Mladá žena má nejraději rušné italské silnice. Se silným tahačem Scania a cisternou plnou nebezpečného nákladu na ně vyráží jak nejčastěji může. Volné dny tráví na jihu Evropy tisíce Čechů. Málokdo si však užívá divoký provoz na tamních silnicích. Pro Simonu Šatánkovou ale právě týden v Itálii strávený za volantem kamionu představuje ideální dovolenou. „Do Itálie jezdím asi nejraději. Je tam velký provoz, rychlost, zmatek. Jejich temperament se nezapře ani v dopravě,“ tvrdí nadšeně mladá žena, která evropské silnice brázdí ve volném čase se svým manželem. Ten je profesionální řidič. „Do Itálie a Francie vozí nebezpečné látky v cisterně třídy 6 a 8, takže jsem si před lety udělala papíry i na ně,“ nepřestává překvapovat Simona. Kromě jižní Evropy se nejvíc těšívá na cesty do Anglie. „Dřív jsme tam jezdili velmi často a já si vždycky strašně užívala plavbu lodí z Calais do Doveru.“ Horší už to prý bylo s jízdou po levé straně vozovky. I na to si však časem zvykla. V kabině trucku už mladá žena najela desítky tisíc kilometrů. Tvrdí, že být řidičem z povolání je práce pro muže, přesto sama usedá za volant kamionu co nejčastěji. Ve svých sedmadvaceti letech se může pochlubit šesti roky zkušeností s řízením těchto mnohatunových kolosů. „Začínala jsem ještě na vozech s čumákem. Nebylo to zrovna jednoduché, ale opravdu mě to bavilo.“ Zábava během let přerostla ve vášeň, takže dnes dokáže mluvit o nákladních vozech celé hodiny. „Dlouhou dobu jsme jezdili se Scanií 530. Dnes má manžel Scanii R 580 Topline. Moc se mi líbí, je to pohodlné a prostorné auto s velkým výkonem a automatickým řazením Opticruise,“ popisuje amatérská řidička. Nejraději má právě Scanii, dobré je podle jejích slov Volvo. "Švédi jsou prostě Švédi." V tomto názoru se Simona shoduje se svými oblíbenými Italy. „Mají k autům velký vztah, zvláště ke Scaniím, a umí si je patřičně vyšlechtit a upravit. Když se potkáváme dokáží ocenit i naše upravené "erko", zvláště, když vidí za volantem ženu.“ Na parkovištích ostatní řidiče vždy překvapí, když střídá svého muže za volantem. „Čekají, že si tam chvíli posedím a pak se vrátím na místo spolujezdce. Když se rozjedu, jsou trochu vykulení, ale jejich reakce jsou vždycky pozitivní,“ usmívá se. Podobně prý reagují i policejní hlídky. Pokud jde o přepravu nebezpečných nákladů, bývají obvykle velmi nekompromisní a tvrdé. „Několikrát se ale stalo, že když jsem řídila já, byli policisté velmi příjemní a jejich kontrola tachografových kotoučků mnohem zběžnější,“ popisuje Simona výhody ženy za volantem. Velkého kritika svých řidičských schopností má v manželovi. „Je velký puntičkář a hodně přísný, hlavně co se týká auta. Tvrdí ale, že jsem dobrá řidička a nebojí se mi svůj truck svěřit.“ Problematičtí řidiči jsou podle ní hlavně majitelé osobních aut. „Jejich chyby a bezohlednost občas zarážejí. Měli by si někdy vyzkoušet, jaké to je s takovým kolosem a tonáží jezdit, pak by se snad chovali lépe“. Také proto se snaží být k truckerům tolerantnější, když zrovna řídí osobní auto. I přes svoji lásku k truckům Simona několikrát odmítla možnost stát se profesionální řidičkou. „Mám své stálé zaměstnání, které mě baví a současně poskytuje dost volna, které pak využívám k řízení kamionu. Nemám proto potřebu je měnit za jiné,“ vysvětluje. Řízení kamionu a cestování po Evropě se ale i v budoucnosti chce věnovat jak jen to půjde. „Mé kolegyně v práci i šéf mi to schvalují a fandí mi. Proto mi vycházejí maximálně vstříc, pokud potřebuji volno, abych mohla vyrazit na cesty.“ TZ Scania Czech Republic s.r.o.

... ani nikde jinde není na BUSportálu už delší dobu tématem.

Nepouštíme se prostě do něčeho, co za nás dobře a pohotově udělají jiní. O nehodách autobusů s velikou pečlivostí informuje nejedno médium. BUSportál bude informovat o tématech, na která mají jiná média většinou dost času - autobusy jako téma technické a dopravní. Viz dnešní internetový monitoring: Přehlédl s autobusem vlak! Řidič z Francie nepřežil! Pri Brne sa zrazil vlak s autobusom, jedna obeť, osem zranených V blízkosti Brna sa zrazil francúzsky autobus s turistami s vlakom Pri Brne sa zrazil vlak s autobusom, jedna obeť, osem zranených Srážku autobusu s vlakem nepřežil řidič Při srážce autobusu a vlaku zemřel mladý muž Při srážce autobusu a vlaku zemřel člověk Zajezdovy autobus z Francie se srazil s vlakem V Ponětovicích na Brněnsku se srazil autobus s vlakem Tragický střet autobusu s vlakem na Brněnsku U Brna se srazil autobus s vlakem Srážka vlaku s autobusem: Jeden mrtvý Po srážce autobusu s vlakem jeden mrtvý a devět zraněných U Brna se srazil autobus s vlakem: jeden mrtvý, devět zraněných Autobus s turisty vjel pod vlak, řidič zemřel

Viceguvernér České národní banky Luděk Niedermayer pro Hospodářské noviny.

(Publikováno se souhlasem HN i autora.) Hospodářské noviny 8.8.2006, Podniky a trhy/Z domova Zpráva o počínajícím konfliktu mezi ústeckým krajem a firmou, zajišťující autobusové linky, mne potěšila. Firmy disponující místními, státem financovanými monopoly, mohou zneužívat své postavení a stát by to neměl tolerovat. Proto je dobře, že kraj zorganizoval nové výběrové řízení a zajistil kontrakt s levnější firmou. Za ušetřené peníze může opravit více silnic, postavit cyklostezky či jinak zpříjemnit život občanů. Připomnělo mi to léta studií teorií her, i skvělý film Čistá duše o matematikovi Johnu F. Nashovi, Jr.. Jeho matematické práce daly základ teorii nekooperativního vyjednávání, podstatnou pro rozvoj ekonomické vědy i uzavírání efektivních státních či firemních kontraktů. Další vývoj této kauzy však spíše odpovídá grotesce než efektivnímu vyjednávání: ukázalo se, že starý i nový dopravce má či měl stejný management, nový dopravce záhy po eskalaci problémů odmítl dopravu poskytovat a autobusy stávajícího dopravce, které na linkách vítali občané s nadšením, prý zase brzy přestanou jezdit. Třešničkou na dortu je to, že nový dopravce snad údajně sháněl autobusy, zřejmě na zajištění této zakázky, v ceně kolem 50 tisíc korun za kus. Vytvořit si názor na tuto kauzu není snadné. Jasný je zájem přepravce - ten legitimně maximalizuje zisk. Jak je ale možné, aby přepravce měl zato, že mu kraj dluží peníze, a ten požadavek označil za nemravný a odmítl zaplatit? Odpovědí je dikce zákona o silniční dopravě a vládní nařízení, které opravdu ukládá kraji "prokazatelnou ztrátu vzniklou dopravci plněním závazků veřejné služby" hradit a to včetně "přiměřeného zisku", který mimo jiné zahrnuje "osminu ceny autobusu" pro tuto dopravu používaných. Myslím, že s touto situací by si neporadil ani nositel Nobelovy ceny profesor Nash. Kraje se snaží výběrovým řízením snížit cenu poptávané dopravy a stát jim ukládá zajistit jejímu poskytovateli, bez ohledu na jeho efektivitu, "odpovídající zisk". Takto si efektivní zajišťování veřejné služby opravdu nepředstavuji. A propos, až příště pojedete "náhodou" v rezavějícím autobuse, který na dopravní obslužnost některá z firem velkoryse zajistí za pár desítek tisíc, popřejte svým hejtmanům pevnou ruku, až budou firmě předávat její každoroční dotaci, ve výši osminy ceny "obvyklého" autobusu, dalších nákladů, způsobených i "nepředvídatelnými leč prokazatelnými" faktory, které velkorysý zákonodárce neopomněl. Viceguvernér České národní banky Luděk Niedermayer, Leaders@economia.cz

S Jakubem s redakce setkala na výstavě Coach Progress loni v listopadu. Od té doby trvá i spolupráce s BUSportálem. BUSportál příznivci autobusů položil několik otázek.

Momentálně šestnáctiletý Jakub Matousek je z Bechyne a studuje v Českých Budějovicích SPŠ Dopravní, obor Provoz a ekonomika dopravy. Po vystudování by z něho mohl být třeba dispečer silniční dopravy, baví ho však být za volantem (samozřejmě autobusu). Od 9 let tu možnost občas má - samozřejmě bez cestujících a pouze mimo silnici. V současnosti uvádí do provozu internetové strany www.neoplan.info , kde se věnuje své oblíbené značce. Od kdy se zajímáte o autobusy. Proč jste si oblíbil právě NEOPLAN ? O dopravu a autobusy se zajímám už od mala (viz foto z dubna 1992 před NEOPLANem u hotelu Slovan v Košicích). Původní zájem, který jsem měl také o železniční dopravu , postupem času zeslábl, a převládly právě autobusy. Nejdřive jsem identifikoval značky a typy autobusů, pak jsem se zajímal o našeho tuzemského výrobce Karosu Vysoké Mýto, protože to byla převládající značka na našich silnicích. Od mala cestuji mezi Českou a Slovenskou republikou za příbuznými, a to mezi Prahou a Košicemi. Protože pred 15-ti roky přepravovala po silnici v podstatě jen firma Frantisek Hejnal - Turismo, jezdil jsem s nimi. Tam vznikla ta moje láska k NEOPLANům, a to hlavne patrovým. Podařilo se mi splnit si dětský sen - podivat se do české "Mekky" autobusové dopravy s autobusy NEOPLAN - do Ouběnic u Dobříše do sidla firmy Turismo. Zatim mým snem zůstává podivat se do NEOPLAN muzea ve Stuttgartu a do jedne z výroben NEOPLANU. Co všechno pro svoji zálibu děláte ? Na dopravní střední škole, kde je podobnych "bláznů", jako jsem já více, jsem se konečně začal učit o tom, co mě baví. Navštívil jsem první ročník autobusové výstavy Coach Progress loni v listopadu v Praze Letňanech, českobudějovický Mobil salón (fotografie jsme uveřejnili na BUSportále) , byl jsem i na Holiday Worldu 2006, který měl k autobusům velmi blízko. Mezi dopravci mám také několik kontaktů - zmíněné Turismo a nepřímo i pražské H&S Bussi. Protože studuji v Českých Budějovicích, dostávám se k informacím od největších místních dopravců ČSAD JIHOTRANS a DPmČB, se kterými naše škola spolupracuje v rámci praktické výuky. Jak vznikal web www.neoplan.info ? Myšlenka vytvořit web o NEOPLANech mě poprvé napadla loni v říjnu vlastně i kvůli nespavosti. Oslovil jsem několik českých dopravců, kteří provozují NEOPLANy - odpověď jsem dostal od společnosti Hejnal Turismo, kam jsem se nakonec vydal i osobně v lednu. Ranč i přes mrazivou zimu a ledový vítr překonal všechna moje očekávání. Hned poté jsem začal aktivně pracovat na webu. Webdesign je čiste moje práce. Fotografie v galeriích jsou jednak posbirané z internetu, některé vlastní, od společnosti Turismo a také od BUSportálu. Nebráním se případné další spolupráci.

Hraný autobusácký seriál by mělo podle předpokladů tvořit 5 - 7 epizod a jeden dokumentární průvodce provozovnou TRADO-BUS, s.r.o. Moravské Budějovice.

Na BUSportálu jste si mohli přečíst: Mají rádi autobusy: Jaroměřičtí a třebíčtí amatérští filmaři. Natáčení Dopravního podniku autora Jana Veselého začalo poslední týden v květnu a jeho skončení se plánuje na konec prázdnin s premiérou v září či říjnu. Vše zatím, díky příjemné a perfektní spolupráci s panem ředitelem Miroslavem Petrů, dispečerem Romanem Kudláčkem, řidiči a ostatními z provozovny M. Budějovice, probíhá v pořádku. Jan Veselý přidává podrobnosti: "V dokumentárním průvodci se objeví celkem 10 řidičů TRADO-BUS a několik z nich i malých rolích hraného seriálu. Hlavní stejnojmenné role řidičů a řidičky přijali Petr Cejpek, Jakub Sláma, Jan Veselý, Lubomír Bačo a Lenka Kočí. S nimi se budou diváci průběžně setkávat a uvidí je v zajímavých situacích. Pilotní epizoda bude zajímavá tím, že na provozovnu nastoupí řidička Lenka Kočí, všichni jsou z nové posily nadšeni, akorát starý bručoun Cejpek, který se s každým jen hádá a hádá, je proti. Další epizody pak přinesou: prasklé kolo, technickou poruchu autobusu, přepadení řidiče, romantické chvíle mezi řidičkou a jedním z řidičů na zájezdu v Chorvatsku, vtipné rozhovory s cestujícími atd. Abych nezapomněl na autobusy, které diváci uvidí : Karosy C 734, LC 735, MB 0 560 - Intouro, MB 0 345 (starší generace) a MB Conecto. Natáčeno na linkách 790200, 340801, 790670,790690, 790710, 790720."