Projekt dopravy budoucnosti vymyslel americký podnikatel Elon Musk. O jeho realizaci se snaží různé společnosti a univerzity. Hyperloop podporuje i probíhající soutěž Hyperloop SpaceX.

Ještě nějakou dobu bude trvat, než síť Hyperloop bude vysokou rychlostí dopravovat cestující do destinací po celém světě. Kromě plánů, kudy by mohly vysokorychlostní tubusy vést, vznikají i vizuální návrhy, jak by mohly vypadat stanice Hyperloopu. Jeden z týmů soutěže 2019 SpaceX Hyperloop Pod Competition probíhající v areálu společnosti SpaceX v Kalifornii, vytvořil 3D návrh exteriéru a interiéru dopravní kapsle a stanice Hyperloopu včetně informačního systému. Tým z Technické univerzity Delf v Nizozemsku se zúčastinil soutěže poprvé v roce 2017 a hned získal první místo. V rámci SpaceX Hyperloop jsou testovány různé transportní kapsle ve zcela uzavřené 1,25 km testovací dráze ve SpaceX. Na vizi transportní kapsle Atlas 02 nizozemského týmu, který se pro vytvoření 3D zážitku spojil se společností INDG a grafickým studiem AltSpace, se můžete podívat na videu: V Evropě by Hyperloop podle představ nizozemského týmu mohl spojovat velká a významná města a stát se tak lepší a udržitelnější náhradou krátkých letů letadlem. V České republice se posledních několik let mluvilo o možnosti zavedení systému v Brně , zatím však stále chybí i úvodní studie proveditelnosti. Podle některých názorů není kopcovitá a hustě osídlená krajina u nás pro tento systém vhodná. Kapsle s cestujícími se bude pohybovat vysokou rychlostí v tubusu. Při tak vysokých rychlostech je potřeba, aby tubus neměl ideálně žádné oblouky a žádné převýšení. Při spojení Brna a Prahy je potřeba překonat Vysočinu, kde jsou běžně kopce o výškových rozdílech až stovky metrů na pár set metrech vzdálenosti. Kdyby měl tubus kopírovat dálnici, musela by být rychlost maximálně 400 kilometrů v hodině, aby bylo přetížení pro cestující snesitelné," vysvětlil pro portál eurozpravy.cz. Petr Dvořák z Ústavu fyzikálního inženýrství na brněnském Vysokém učení technickém. Plány na budování Hyperloopu jsou po celém světě. O realizaci vysokorychlostního dopravního systému Hyperloop uvažuje například společnost Virgin Hyperloop One v Severní Karolíně, která s dalšími partnery zvažuje možnost propojení měst Raleigh, Durham, Chapel Hill a letiště Raleigh-Durham International Airport. Předběžný odhad tvrdí, že by vzdálenost necelých 50 kilometrů mezi městy Raleigh a Durham měla být s pomocí Hyperloopu překonána za méně než deset minut. Hyperloop One pracuje na celé řadě dalších projektů, které nabízí vysokorychlostní přepravu pomocí transportních kapslí v tunelech. Společnost plánuje Hyperloop v Missouri, Texasu, Ohiu, Dubaji, nebo dokonce v Indii. Své technologie zkouší a zdokonaluje na testovací dráze blízko Las Vegas. engadget.com

ÚAMK zmapovalo místa, kam se nedostanete vozidlem s emisemi nižšími než Euro 5. Jde o více než 220 evropských měst a oblastí. První nízkoemisní zóny zavedlo Švédsko, boom zažívá Německo.

Nejbližší budoucnost, tedy postupně od roku 2020, bude ještě více zaplněná dalšími omezeními. Zatím se jedná obvykle jen o vjezd do center města, ale postupně se očekává úplný zákaz nejdříve dieselů, následně v řadě míst dokonce i všech osobních, ale i užitkových automobilů se spalovacími agregáty. Důvod? Znečištění ovzduší především ve velkých městech je podle Světové zdravotnické organizace zodpovědné ročně za úmrtí 3 milionů lidí. Celkem je v Evropě přes 220 měst (včetně místních omezení), která řeší své ekologické problémy i cestou zavádění nízko emisních zón. „Je to zjevný trend, který bude nadále pokračovat, a s nímž je třeba počítat jak teď, tak především v blízké budoucnosti“, říká prezident ÚAMK JUDr. Oldřich Vaníček. „Motoristé budou muset volit už dnes před cestou na dovolenou, kam mohou vjet, a kterému městu se raději vyhnout. Na nás, autoklubu ÚAMK je, abychom motoristy s předstihem informovali o tomto vývoji, konkrétních krocích, v jednotlivých zemích.“ První nízko emisní zóny zavedlo v 90. letech Švédsko. Konkrétně šlo o města Stockholm a Göteborg (asi zcela první město v roce 1996). Největší rozmach tohoto řešení zažívá Německo. Zákon, který zavedení „umweltzone“ povolil, vešel v platnost 1. 3. 2007, a tak od roku 2008 začalo jejich zavádění. V současnosti se odhaduje, že se to týká zhruba 70 měst, přičemž jde i o 19 územních celků, z nichž zřejmě největším je Porúří s 850 kilometry čtverečními. Za nedodržení tohoto pravidla, tedy vjezd do center měst bez emisní známky, hrozí pokuta. Pro příklad dodejme, že nejnižší ze tří možných známek – červenou, mají obvykle vozidla roku výroby 1997 a splňující normu Euro 2. Následuje známka žlutá a nejvyšší je zelená. Proč tak tvrdý postup? Důvodem je zdraví lidí, vždyť Evropská komise od roku 2010 eviduje 17 členských států, které překračují povolené limity znečištění ovzduší. Řečené například platí pro Francii, kde od roku 2017 vznikly zóny v Paříži, Lyonu, Grenoblu, Lille, Toulouse a Štrasburku, stejně jako ve dvanácti departmentech. Pro vjezd je nezbytná celostátně platná nálepku Crit´Air šesti kategorií a barev, v závislosti na typu auta, jeho stáří a plnění emisní normy. Například v Paříži je nezbytná ZCR (Zones a Circulation Restrainte), pro vjezd za vnitřní městský okruh, ale jen v pracovní dny. O víkendech a svátcích je průjezd volný. V dalších francouzských městech se uplatňují ZPA (Zones de Protection de l´Air) viněty nezbytné jen, když je v ovzduší nadměrně škodlivin. Pokuty za absenci známky jsou od 35 do 375 eur. Prozatím jen dvě zóny LEZ (Low Emision Zones) platí v Bruselu a Antverpách v Belgii. Nezbytné jsou celoročně a získávají se on-line. Do Antverp nesmějí diesely Euro 3 a nižší, do Bruselu vozy s naftovými motory Euro 2 a nižší, a s benzinovými Euro 1 a nižší. Motoristé ze zahraničí se rovněž musí registrovat on-line. K tomu je zapotřebí technický průkaz a COC (dokument o shodě se schválením typu ES, který vydá prodejce vozu). Pokuty? V Antverpách 125 euro, v Bruselu až 350 euro. Průjezd městy po dálničních okruzích povolen. Traffico Limitato (ZTL), tak se označují nízko emisní zóny v Itálii. Protože je na každém městě jak se rozhodne, dá se jen odhadnout, že v této zemi je přes 100 míst, kde platí nějaká omezení. Ve velkých městech jako Římě nebo Janově dohlíží nad dodržováním kamerový systém, v malých policie. Pokuta je od 80 euro. Ve většině měst si nemusí emisní „povolenku“ pořizovat host hotelu, za nějž to ubytovací zařízení při včasném avízu dopředu vyřídí. Do Rotterdamu a Utrechtu v Nizozemsku by se neměly vydávat motoristé s vozy se vznětovými motory uvedenými do provozu před rokem 2001. Vše kontroluje kamerový systém platný i pro zahraniční motoristy. Madrid a Barcelona patří mezi města ve Španělsku s omezeními. Při vyšším znečištění ovzduší se omezuje vjezd méně ekologickým vozidlům. Lisabon v Portugalsku má nízko emisní zónu ZER (Zona de Emissoes Reduzidas) platnou od 7 do 21 hodin. Jde o dvě části. Do Zona 1 nemohou vozy splňující Euro 2 a nižší, do Zona 2 Euro 1 a níže. Budapešť v Maďarsku může podle stavu ovzduší omezit vjezd vozidlům až do normy Euro 4, což platí i pro cizince. Pokuta 100 až 120 eur. Města Kodaň Frederiksberg, Aalborg, Aarhus a Odense v Dánsku rovněž zavedla nízko emisní zóny. V Řecku platí v Aténách, pro turisty naštěstí jen pro domácí registraci. Vozy z autopůjčoven mají výjimku na 40 dnů. A pominout nelze ani velké zastánce nízko emisních zón – Norsko a Švédsko. V první severské zemi platí omezení ve městech: Bærum, Bergen, Bodø, Forde, Grenland, Harstad, Haugesund, Kristiansand, Namsos, Nord-Jæren, Oslo a Trondheim. Jde o jakési ekologické mýto, jehož výše se i během dne může měnit. Švédsko má klasické emisní zóny ve městech: Göteborg a Stockholm, dále Helsingborg, Lund, Malmö, Mölndal, Umeå a Uppsala. Pokud se váš součet všech měst přehoupl přes číslovku 220, není se co divit, protože jak upozorňují odborníci ÚAMK, bezmála s každým dnem přibývají další místa, kde platí ekologická omezení.

Tříbodový pás je považován za nejdůležitější vynález pro bezpečnost pasažérů. Je dílem konstruktéra automobilky Volvo Nilse Bohlina. V roce 1959 byly poprvé instalovány do automobilů Amazon.

Od představení čtyřdvéřového vozu Amazon, jedné z největších legend v historii Volvo, uplynulo už více než šedesát let. Byl to první automobil na světě standardně vybavený tříbodovým bezpečnostním pásem, který si Volvo nechalo patentovat. Žádná jiná z bezpečnostních funkcí se mu z hlediska svého významu pro záchranu životů zatím nepřiblížila. Podle odhadů zachránil za dobu své 60leté existence minimálně milion životů. Tříbodový bezpečnostní pás vynalezl v roce 1959 Nils Bohlin, konstruktér automobilky Volvo. Přestože mělo Volvo pás patentován, rozhodlo se ho, v zájmu všeobecné bezpečnosti, ponechat k volnému použití ostatním výrobcům. Účinnost Bohlinova vynálezu potvrdil i německý patentový registr, který jej v roce 1985 zařadil mezi osm patentů s největším významem pro lidstvo za posledních sto let (1885 až 1985). O tuto poctu se Bohlin dělí s držiteli dalších patentů, mezi kterými jsou jména Benz, Edison a Diesel. Ještě před tříbodovým pásem byly od roku 1957 vozy Volvo standardně vybavovány úchyty pro dvoubodové bezpečnostní pásy, avšak takzvaný „diagonální pás" neměl potřebný potenciál pro vytvoření bezpečného řešení, o které značka Volvo usilovala. Pás, respektive jeho přezka umístěná ve výšce hrudního koše, způsoboval poranění pasažérů. Tehdejší prezident švédské firmy Gunnar Engellau měl ve své rodině případy úmrtí při dopravních nehodách, mimo jiné i právě kvůli nedostatkům dvoubodového bezpečnostního pásu. Pověřil proto Bohlina vymyslet lepší řešení. Bohlin vycházel z toho, že je zapotřebí udržet v sedadle horní i dolní část těla cestujícího, a to jedním pásem vedoucím přes hrudník a druhým vedeným přes boky. Nejobtížnější bylo vytvořit účinné a zároveň jednoduché řešení tak, aby bylo možné pás zapnout jen jednou rukou. Tříbodobý bezpečnostní pás naplnil svými vlastnostmi představy o zajištění bezpečnosti Před uvedením na světové trhy Volvo provedlo řadu testů s různými typy bezpečnostních pásů. Vlastní tříbodový bezpečnostní pás poskytoval nejlepší úroveň ochrany. V roce 1963 už Volvo instalovalo tříbodový bezpečnostní pás na přední sedadla do vozů určených na všechny světové trhy. Zároveň s vývojem dalších bezpečnostních systémů pracoval výrobce i na přípravě bezpečnostních pásů pro zadní sedadla. Ve vozidlech byly k dispozici od roku 1958, ale trvalo téměř 10 let, než se podařilo zákazníky přesvědčit o tom, že nebezpečí jsou při nehodě vystaveni nejen osoby sedící vpředu, ale i na zadních sedadlech. Nils Bohlin Zpočátku bezpečnostní expert se u Volvo vypracoval do čela celého bezpečnostního programu této značky, kde se podílel na dalším zlepšování ochrany cestujících. Jeho zásluhou výrobce patentoval i systém ochrany proti bočnímu nárazu SIPS (Side Impact Protection System), který značka Volvo zavedla jako jeden z prvních výrobců na světě. Za svou práci a především za vynález tříbodového bezpečnostního pásu obdržel Bohlin celou řadu mezinárodních ocenění. Na řadě složitých bezpečnostních projektů se podílel i po svém odchodu do důchodu v roce 1985. Jak šel čas s bezpečnostními pásy u nás V Československu byla zavedena povinnost používat bezpečnostní pásy na předních sedadlech osobních automobilů (pokud jimi byla vozidla vybavena) od 1. ledna 1967, avšak pouze při jízdě mimo obec. Od roku 1976 byla tato povinnost rozšířena na všechna sedadla povinně vybavená bezpečnostními pásy a od 1. ledna 1990 musí být pásy používány i v obcích. Povinně musí být vybaveny bezpečnostními pásy všechny dálkové autobusy vyrobené po roce 2004. Vozidla pro městskou dopravu mají udělenu výjimku. Odpovědnost za upoutání spolucestujících je na jednotlivých cestujících. Přestože je používání bezpečnostních pásů v zemích EU povinné, poutáme se na předních sedadlech pouze v 88 % případech a na zadních dokonce pouze v 74%. I když jsou autobusy vybaveny pásy i upozorňujícími piktogramy, ve skutečnosti je využívá jen málokdo. Podle aktuálních informací Observatoře silničního provozu se cestující v autobusech poutají výrazně méně, než lidé v osobních a nákladních autech. Vždy se poutá (nebo pouze výjimečně se nepřipoutá) jen 42,5% všech cestujících, rovných 40% lidí v dálkových autobusech bezpečnostní pásy zcela ignoruje. Tyto skutečnosti mají významné dopady – nepřipoutané osoby mají v průměru vyšší pravděpodobnost smrtelné nehody, při které by použití pásu mohlo jejich život zachránit. Volvo, Auto.cz, EU, OSP

Soutěž oceňuje projekty a inovativní nápady po celém světě. V České republice ji pořádá E.ON. Autobus na plyn vzniklý při čistění odpadních vod má šanci získat ocenění v kategorii Firma.

Soutěž Energy Globe Award oceňuje již od roku 2000 projekty a inovativní nápady z celého světa v oblasti ochrany přírody a úspor energií. Jedná se o mezinárodní soutěž, která na národní úrovni probíhá ve 177 zemích světa. V České republice soutěž iniciovala a již od roku 2008 pořádá energetická společnost E.ON. Cílem soutěže je ocenit projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energie. Jejím prostřednictvím se snaží zviditelnit projekty, které si zaslouží publicitu za svůj inovativní přístup k úsporám energií a ochraně životního prostředí a mohou tak sloužit jako inspirace pro ostatní. Ve finále soutěže je pilotní projekt autobusu Dopravního podniku města Brna poháněného bioplynem z odpadních vod. Autobus poháněný místo zemním plynem biometanem vzniklým při čistění odpadních vod vozil cestující od října do prosince 2018 na linkách spojující brněnské Chrlice a Modřice s centrem města. V České republice se jednalo o první případ takto získané energie k pohonu vozidla MHD. Autobus , který během testování najel 4 750 km pouze s použitím energie z čistírenských kalů, se osvědčil. Problémy nenastaly při tankování, ani z hlediska výkonu a chování vozidla. Svým hlasem můžete brněnský projekt podpořit na stránkách soutěže . Vítěz kategorie Firma získá od technologického lídra společnosti ABB - pokročilý hybridní fotovoltaický střídač ABB REACT 2 s bateriovým úložištěm v hodnotě 180 000 Kč.

Téměř dvatisíce kilometrů ujely nové autobusy z Vysokého Mýta k fjordům do Bergenu, kde budou nasazeny na linky veřejné dopravy v síti organizované společností Skyss.

První část víkendové cesty z Vysokého Mýta přes Prahu, Drážďany a Berlín do německého přístavu Rostock není pro řidiče nových autobusů Crossway 12 m Low Entry nikterak zajímavá. Při vjezdu do přístavu v Rostocku skupina 11 autobusů přitahuje pozornost. Vozidla podle potřeby seřadí do front a po asi hodinovém čekání je navádí zaměstnanci přístavu na loď. Pro představu o velikosti trajektu, na paluby se vejde okolo 70 kamiónů, 40 železničních vagónů a nespočet osobních vozů. "Strčí nás úplně na spodní palubu, někdy úplně nahoru k osobním vozům. Většinou je to opravdu na centimentry když přejíždíme z paluby na palubu po úzkých spojovacích lávkách s Low Entrem. Aby se všichni na loď vešli, musíme zaparkovat úplně na zrcátka, a jde se do kajut. Po sedmihodinové plavbě přistáváme ve švédském přístavu Trelleborg, jednom z největších ve Skandinávii a druhým největším mořským přístavem ve Švédsku. Trajektový terminál je dobře napojen na mezinárodní dálnici E22/E6Z. Z Trelleborgu nás čeká do cíle přibližně 1 000 km, a jelikož nás vypustí z lodi všechny najednou, tak opět bílo-oranžová kolona autobusů budí pozornost, tu přitahujeme téměř celou cestu až do cíle - Bergenu," popisuje jeden z řidičů. Cesta po skandinávském poloostrově je už zajímavější, než cesta po kontinentální Evropě do přístavu. Trasa po dálnici vede dlouhé kilometry podél moře. Následuje proplétání mezi skalami, nahoru, dolů … švédská krajina je krásná, udržovaná, malé farmy rozeseté po krajině. Před hranicemi s Norskem už musí autobusy překonávat fjordy po vysokých a dlouhých mostech. Počasí je zde proměnlivé, není nic neobvyklého, když je v průběhu cesty střídavě krásné slunečné počasí, hustý déšť i sníh. Na norských hranicích je potřeba udělat zastávku. V těchto měsících zde bývá i o půlnoci světlo. Odtud už je to „jen" kolem 560 km. Cesta přes norské hlavní město Oslo je bezproblémová, řidiči jsou k novým autobusům ohleduplní. Od hlavního města je to po menších „okrskách“. Na mezinárodní silnici E16 spojující Oslo s Bergenem, si řidiči ve městě Honefoss cestu „zkracují“ po klikaté silnici 7 údolími kolem jezer. Téměř v každém městečku jsou kempy převážně pro karavany, těch je na silnicích opravdu hodně. Od města Gol (600 metrů n.m) začíná stoupání na náhorní plošiny, stromů ubývá, zástavba řídne a skal a kamení přibývá. Zastávka je přibližně v 1 300 metrů n.m.. Zde je počasí opravdu jak na houpačce, při slunečné obloze je to na tričko, téměř každých 5 km je ale počasí jiné, na zemi leží i zbytky sněhu. Po cestě je určitě povinnost udělat zastávku u 182 metrů vysokého vodopádu Voringsfossen v národním parku Hardangervidda. Od vodopádu přichází klesání tunelem Dalbergtunnelen (Storegjeltunnelen + Mabotunnelen) až k fjordu Hardangerfjord (je dlouhý 179 km), odtud je to už jen kousek po silnici 13 zpátky na E16 do městečka Lonevag. Cesta z Oslo je plná tunelů, možná kolem 200, v některých jsou i kruhové objezdy. Dalo by se říci, že polovina cesty vede tunely. Krajina je zde krásná musí se líbit každém, kdo do něchto míst zavítá. V pondělí 8. července ráno řidiči předávají v pořádku všechny vozy a vrací se do České republiky. IVECO BUS dodává do Bergenu několik desítek autobusů Crossway LE s motory Euro VI. Jsou provedeny v ranžovo-bílo-černém laku, typickém pro síť veřejné dopravy organizovanou Skyss. Za fotky děkujeme Zdeňkovi. Iveco dodává také autobusy do norského hlavního města Oslo.

Nizozemský fotbalový klub PSV Eindhoven pro jízdu pro své 25. vítězství v národním šampionátu využije nový týmový autobus Futura se speciálním vybavením a v atraktivním designu.

Novou luxusní VDL Futurou s délkou 13,9 metru se hráči vypraví na své zápasy od sezóny 2019/2020. Oficiálně jí hráčům, zaměstnancům PSV a příznivcům - vítězům speciální soutěže PSV - představil dopravce Kupers Touringcars v tréninkovém komplexu PSV v Herdgangu. Na představení nového klubového autokaru vystoupil Willem van der Leegte, prezident a generální ředitel VDL Groep: „Skutečnost, že tento coach dodáváme je fantastickým příkladem spolupráce s Kupers Touringcars a PSV. Dokazuje to, jak v regionu Brainport spolupracujeme. My a všichni zaměstnanci VDL ve Valkenswaardu, kteří na tomto fantastickém autokaru pracovali, přejeme PSV mnoho pohodlných, bezpečných kilometrů a samozřejmě úspěšnou fotbalovou sezónu." Nový týmový autobus PSV je luxusní VDL Futura, vybavená pro maximální pohodlí, s mnoha moderními technologiemi a vyznačuje se červenou barvou jako dominantní barvou v interiéru i exteriéru. Motto „Unity makes strength“ je uvedeno v holandštině na zadní straně třínápravového vozu s obrázkem červené a bílé košile s nápisem sponzora „Metropool Brainport Eindhoven“. Futura má 36 červených a bílých kožených sedaček, s připojením USB. Luxusní kuchyně v zadní části je přes celou šířku vozu a má dvě chladničky, mikrovlnnou troubu, klasickou troubu, kávovar a pracovní desku s baterií a dřezem. K dispozici je Wi-Fi připojení, toaleta a šest LCD obrazovek. Autokar je také vybaven 6 VIP stoly pro 4 osoby s LED světly. Nový autokar vlastní Kupers Touringcars, již mnoho let oficiální dopravce všech týmů PSV. Společnost byla založena v roce 1931, kdy zajišťovala dopravu pracovníků do různých továren v Limburgu a Severním Brabantsku. Po válce v roce 1945 znovu nastartovala svou činnost. Později, v šedesátých a sedmdesátých letech, Kupers přeorientoval své zaměření na jednodenní výlety a zájezdy po celé Evropě. Nyní také zajišťuje provoz autokarů pro svou vlastní značku Van der Biesen Travel a úzce spolupracuje s mnoha dalšími stranami, včetně společnosti Arriva Personenvervoer. V posledních letech Kupers učinil řadu akvizic, převzal Litax Reizen z Reuver/Roermond, Kruyff Touringcars z Eindhovenu a BBA Tours of Tilburg. Ty rozšířily vozový park na více než 82 kusů a počet zaměstnanců na více než 230 v roce 2018. Obrat vzrostl obrat z přibližně 5 milionů eur v roce 2014 na 15 milionů eur v roce 2018. Kupers klade velký důraz na poskytování špičkové kvality, a proto investuje 3 až 5 milionů eur ročně do nových autobusů a autokarů. 65 autobusů je vybaveno nejmodernějšími motory Euro 6. Kupers a VDL se vydávají na dlouhou cestu a mají úzké partnerství. Kupers kupuje od VDL Groep přes 350 vozidel. VDL Bus & Coach je součástí VDL Groep. Tato mezinárodní společnost se zaměřuje kromě jiného na na vývoj, výrobu a prodej autobusů a autokarů. Sídlí právě v Eindhovenu v Nizozemsku. Od doby svého založení v roce 1953 se tato rodinná firma rozrostla na 104 provozních společností rozšířených do 20 zemí, s téměř 17 000 zaměstnanci a ročním obratem 5,973 miliardy eur v roce 2018. Partner PSV: Metropolitní oblast Brainport Eindhoven Spolupráci s PSV iniciovala VDL Groep spolu s ASML, Philips, High Tech Campus Eindhoven a Jumbo Supermarkets. Těchto pět společností se připojilo k PSV jako prémiový partner pod názvem „Metropoolregio Brainport Eindhoven“ (Metropolitan Region Brainport Eindhoven). PSV Eindhoven je slavný nizozemský fotbalový klub z Eindhovenu v Nizozemsku. 24x vyhrál nizozemské fotbalové mistrovství Eredivisie, několikrát nizozemský pohár a superpohár. Klubem prošli slavní hráči jako Ronaldo, Ruud Gullit a Ruud van Nistelrooy, ale i Jozef Chovanec. VDL Bus & Coach

Vydavatelství odborných médií na užitková vozidla ETM s partnerem Dekra pořádají soutěž o nejlepší vozidla a značky od roku 1997. Výsledky umožňují zajímavá konkurenční srovnání na německém trhu.

Ze série 228 vozů v 16 kategoriích - od pick-upů po dálkové nákladní automobily a autokary - vybírali čtenáři německých odborných médií FERNFAHRER, Lastauto omnibus, Trans aktuell a eurotransport.de vydavatelství ETM od začátku února do konce dubna 2019 "Nejlepší Truck", "Nejlepší Van" a "Nejlepší Bus" na německém trhu. Novinkou v tomto roce byla elektrická vozidla. Ve druhé části ankety čtenářů se hledaly "Nejlepší značky". V této kategorii se vybíraly ze 195 značek a 26 kategorií například nejlepší značka pro převodovky, pneumatiky, sedadla, klimatizace/topení, pojištění, nápravy, prodejci náhradních dílů ... Celkem hlasovalo 8 415 čtenářů - odborníků na užitková vozidla. Ceny byly slavnostně předány za účasti asi 300 významných hostů zástupci nakladatelství a odborné organizace Dekra v Bad Cannstatt ve Stuttgartu. V kategorii "Nejlepší autobus" získaly nejvíce hlasů: Mercedes-Benz Sprinter Minibus a Iveco Daily Tourys (mini busy) MAN Lion's City a Volvo 7900 H (městské autobusy) Mercedes-Benz Citaro LE a Volvo 8900 (meziměstské autobusy) MAN Lion's Coach a Volvo 9900 (turistické autokary) Mercedes-Benz e-Citaro a Volvo 7900 (elektrické autobusy) Všechny výsledky v kategoriích Best Van, Best Truck a Best Bus . Cena ETM je považována za důležitý ukazatel a měřítko v průmyslu užitkových vozidel. Probíhá od roku 1997 za použití jednotné metodiky. To umožňuje zúčastněným společnostem provádět dlouhodobá srovnání s konkurenty. Pro zajištění vysoké kvality a úroveně dat pracují odborníci společnosti Motor Presse Stuttgart s nejmodernějšími metodami hodnocení za přísného dodržování všech předpisů na ochranu údajů a notářského ověření. Výsledky ETM Award

Přehled nejčtenějších článků v měsíci červnu

TOP červen 2019: Z Vysokého Mýta do Norska s novými autobusy Iveco V Plzni oslavili 120 let městské dopravy Autobusy Iveco Crossway z Vysokého Mýta pro Kampánii Škoda Transportation otevřela své dveře pro veřejnost Patnáctá sezona cyklobusů do Bílé a na Bumbálku začala IVECO BUS otevřelo pro veřejnost výrobní závod ve Vysokém Mýtě Požár v Dopravním podniku Ostrava poškodil několik autobusů Hybridním kloubovým Volvem se už v Praze nesvezeme Před 20 lety zahájila dopravní činnost společnost ČSAD Střední Čechy Vodíkové autobusy v Ústí nad Labem realitou (?) Kutná Hora vyměňuje dieselové autobusy za bezemisní Pražská integrovaná doprava dostane novou vizuální podobu Košický trolejbusový den Ve Vídni zahájil provoz minibus bez řidiče Výrobce českých baterií HE3DA plánuje otevřít gigatovárnu koncem roku 2019 Ve Zlíně si připomenou 75 let s trolejbusy Odkaz určený pro zájemce o práci řidiče autobusu na stranách MPSV Sdružení dopravních podniků ČR má nového předsedu V městské hromadné dopravě v Ústí nad Labem se odbavíte elektronicky Z deníku zahraničních zpravodajů: San Francisco a veřejná doprava Redakce Busportálu

Zaměstnanci koncernu podpořili kolegu Jindřicha Steinhausera šekem na 233 800 korun. Loni v říjnu smetl jeho autobus polský řidič kamionu a způsobil mu zranění s doživotními následky.

Velkou vlnu solidarity vzbudil v ICOM transport příběh řidiče autobusu Jindřicha Steinhausera, který měl v loňském roce vážnou dopravní nehodu. Polský řidič kamionu nedal u obce Věžnice na Jihlavsku přednost autobusu ICOM, který řídil. Tato událost zasáhla napříč koncernem všechny zaměstnance. Jejich sounáležitost nakonec dopsala příběh toto pondělí, kdy byl panu Steinahuserovi předán šek z veřejné sbírky, kterou sami iniciovali. Sounáležitost řidičů se od zmíněné nehody prolínala celým koncernem, kdy si řidiči uvědomovali, že podobná věc se může stát každému z nich. Proto se také rozhodli podpořit zraněného kolegu při návratu do běžného života a obrátili se na vedení společnosti s žádostí o zřízení transparentního účtu s názvem zaŘÍDÍME PRO JINDRU. „Rádi bychom poděkovali vedení společnosti, že zřídila účet pro Jindru, díky kterému se tak mohou i ostatní řidiči a všichni zaměstnanci zapojit do jeho podpory," řekl na začátku sbírky řidič Martin Plodík. Na transparentním účtu se nakonec vybrala částka 233 800 Kč, kterou dnes vedení společnosti a kolegové Jindřichu Steinhauserovi předali. „Nesmírně si vážíme nápadu, s kterým řidiči přišli. To, že se postupně přidávaly kolektivy z ostatních ČSAD je důkaz, že jsme skutečně pravá rodina, která se v těžkých chvílích podrží,“ uvedla Kateřina Kratochvílová, předsedkyně představenstva. Jindřich Steinhauser pracuje u společnosti 35 let a vždy patřil mezi spolehlivé a schopné řidiče. Devět měsíců po vážné nehodě stále rehabilituje a pomalu přemýšlí nad návratem do práce. Vedení společnosti mu přislíbilo autobus s automatem. ICOM transport

San Francisco disponuje na rozdíl od jiných amerických měst kvalitní městskou hromadnou dopravou. Kromě metra jezdí ve třetím největším městě Kalifornie autobusy, tramvaje a historické lanové tramvaje.

San Francisco leží na západním pobřeží USA. Je hlavním kulturním a finančním centrem Severní Kalifornie a oblasti San Francisco Bay Area. Se svými více než 825 000 obyvateli je 4. nejlidnatějším městem státu Kalifornie a 14. nejlidnatějším městem Spojených států. Po New Yorku je také druhým nejhustěji obydleným městem USA. V celé městské aglomeraci San José-San Francisco-Oakland žije okolo 8,5 miliónu lidí. Město leží v kopcovitém terénu a díky velkému množství zajímavostí a památek je vyhledávaným cílem turistů. Je označováno za jedno z nejkrásnějších měst na světě. V San Franciscu je na rozdíl od jiných amerických velkých měst, kde se bez auta prakticky nikam nedostanete, hustě rozvinutá síť veřejné dopravy za přijatelné ceny. Město je relativně malé, ulice úzké, často jednosměrné s řadou dopravních omezení a tak je hlavně v turisticky exponovaných místech parkování obtížné i nákladné. Hromadná doprava je proto ve městě hojně využívána. Cestující mají k dispozici několik desítek autobusových linek, sedm linek metra/elektrifikovaných tramvají, dvě linky výlučně historickými vozidly, a tři linky historických lanových tramvají. Lanové tramvaje patří k symbolům San Francisca – ročně svezou kolem sedmi milionů pasažérů. Většina cestujících jsou turisté, přesto jsou standardní součástí městského dopravního systému. Systém lanových tramvají v San Franciscu je posledním fungujícím manuálně ovládaným systémem tohoto typu na světě. Tramvaje využívají k pohybu lana nataženého po celé délce trasy navíjeného z centrálně umístěné strojovny. Lana pomáhala překonat ve městě strmé kopce, se kterými se tramvaje v roce 1873, kdy systém vznikl, dokázaly vypořádat lépe než povozy tažené koňmi. Počet linek rychle narůstal a brzy dosáhl až počtu dvacet tři. Postupně se však začaly prosazovat tramvaje elektrické a systém byl navíc po velkém zemětřesení v roce 1906 značně poničen. Z původních více než dvaceti linek jsou dnes v provozu již pouze linky tři. V letech 2001–2003 bylo do San Francisca dodáno téměř 280 trolejbusů, na jejichž výrobě se podílela Česká republika . Ty byly postupně nahrazeny trolejbusy od amerického výrobce New Flyer. V autobusech, respektive na držácích před vozidlem, je možné přepravovat jízdní kola. Příměstskou dopravu do vzdálenějších míst v okolí San Francisca a z letiště zajišťuje vysokorychlostními vlaky společnost BART. Všechna vozidla jsou klimatizovaná, mají moderní audio vizuální informační systém pro cestující, odbavíte se bezkontaktní bankovní kartou, pomocí mobilní aplikace i hotovostí. Řidiči jsou slušní a dodržují jízdní řády. Děkujeme za fotky PŠ. Rádi bychom přes léto zveřejnili více podobných článků, respektive fotografií, ze zajímavých míst, napište nám o nich redakce@svt.cz