Tip na dárek pod stromeček (nejen) pro Pražáky. Stanice pražského metra, Výlety s dopravním podnikem hlavního města Prahy a další pokračování Encyklopedie na téma historie tarifů a jízdenek.

Dopr avní podnik hl. m. Prahy (DPP) v těchto dnech vydal tři nové publikace věnované pražské MHD, na všech se autorsky podílel historik Pavel Fojtík. První z nich je „Tarif, jízdné, jízdenky“, 5. pokračování 1. dílu Encyklopedie pražské MHD, který se věnuje historii tarifů a jízdenek v pražské městské dopravě. Další nová kniha „Stanice pražského metra“ představuje jednotlivé stanice pražské podzemní dráhy od jejich vzniku po současnost. A do třetice všem, kteří rádi výletí, je určena nová verze knihy „Výlety s Dopravním podnikem hlavního města Prahy“, která nabízí 52 tipů na procházky méně známými i tradičnějšími místy v Praze s využitím MHD. Kromě toho DPP v těchto dnech vydal novou aplikaci Prague Trips, jež nabízí 40 námětů na výlety MHD po Praze, a také audioprůvodce po Muzeu MHD. Všechny tři nové publikace DPP si zájemci mohou zakoupit on-line ve Fanshopu DPP, nebo osobně v Infocentrech DPP. Aplikaci „Prague Trips si mohou uživatelé stáhnout zdarma v App Store a Google Play. Pokračování Encyklopedie pražské MHD na téma „Tarif, jízdné, jízdenky“ Po delší přestávce dostávají zájemci o historii městské dopravy 5. svazek 1. dílu Encyklopedie pražské MHD, který na 260 stránkách podrobně přibližuje historii odbavování cestujících, tj. tarif, jízdné a jízdenky od roku 1875 po současnost. Autory tohoto svazku jsou František Prošek a Pavel Fojtík, nejnovější období pomohl zpracovat Filip Jiřík. Příprava tohoto tématu zabrala skoro 2 roky, a to zejména kvůli popsání velkého množství typů jízdenek a ilustrací. „Dílo je svého druhu unikát. Ve světě zatím nebyla vydána obdobná publikace, která by do takového detailu popisovala vývoj tarifu a jízdenek v městské dopravě nějakého města,“ dodal Pavel Fojtík, spoluautor publikace, historik a bývalý vedoucí archivu DPP. Jednotlivé svazky Encyklopedie pražské MHD vychází na volných listech, které se vkládají do speciálních šanonů. Ve stejné podobě DPP vydává i 5. pokračování „Tarif, jízdné, jízdenky“, kterou si zájemci mohou pořídit za 350 Kč na fanshop.dpp.cz nebo osobně v Infocentrech DPP. V současnosti DPP připravuje další 3 díly encyklopedie, které by postupně měly vyjít do roku 2024. „První z nich by měl být ‚Pracovní vozy tramvají‘, v němž představíme všechny tramvajové vozy, které pražská MHD kdy využívala, ale nesloužily k přepravě cestujících. Druhý, zřejmě nejobsáhlejší, čítající zhruba 350 stran, má pracovní název ‚Historie tramvají v Praze‘ a poslední díl se bude věnovat osobnostem pražské MHD. Encyklopedie by tak měla být kompletní po 10 letech od vydání prvního svazku a současně před oslavami 150. výročí MHD v Praze,“ řekl Petr Malík, vedoucí jednotky Historická vozidla DPP a Muzea MHD v Praze. Průvodce historií stanicemi pražského metra Kniha „Stanice pražského metra“ z autorského pera Pavla Fojtíka popisuje všechny stanice pražské podzemky od vzniku po současnost, nabízí zajímavosti i přesné technické údaje. Poprvé vychází jako samostatná kniha. Autor téma poprvé zpracoval v roce 2009 v rámci diáře, o pět let později byly stanice součástí 1. svazku 1. dílu Encyklopedie pražské MHD, který byl věnován metru. Samostatná kniha nabízí nejkompletnější informace včetně stanic na V. úseku trasy A, který DPP zprovoznil v dubnu 2015. Kniha má celkem 134 stran, její cena je 139 Kč. Výlety s Dopravním podnikem hlavního města Prahy Je to už bezmála 13 let, co poprvé vyšla úspěšná publikace „110 výletů s Dopravním podnikem hlavního města Prahy“ nabízející výlety s MHD jak po Praze, tak i na zajímavá místa mimo hlavní město. Nejnovější vydání knihy „Výlety s Dopravním podnikem hlavního města Prahy“ navazuje na tento počin i jeho reedice z roku 2012 a 2017. Popisuje 52 výletních tipů se zaměřením pouze na Prahu, jeden na každý týden v roce a u každého z nich DPP nabídne pohodlné spojení MHD i praktický odkaz do mobilní aplikace Mapy.cz pomocí QR kódu. Tentokrát se nejedná o samostatné listy, ale malý kapesní formát v kroužkové vazbě. Výhodou je, že pokud se výletníkům bude někde líbit, nalistují si další stránku a procházka může pokračovat. Autory publikace jsou Petr Malík a Pavel Fojtík. Její cena je 189 Kč a zájemci si ji mohou pořídit opět na webu Fanshopu DPP nebo v Infocentrech DPP. Nová appka „Prague Trips“ Výběr 40 výletů městskou hromadnou dopravou po Praze nabízí DPP ve své nejnovější aplikaci „Prague Trips“, kterou si vlastníci chytrých telefonů mohou zdarma stáhnout z App Store nebo Google Play. Uživatelé v ní najdou nejen víceméně známá místa navštěvována turisty, ale také zákoutí hlavního města, která nejsou v žádném jiném průvodci, jako např. Za smíchovskými a košířskými usedlostmi, Z Malé Chuchle do Slivence, Z Butovic do Radlic, Starý Prosek a Prosecké skály nebo také po trase první pražské elektrické dráhy z Letné do Bubenče. U každého výletu jsou informace o lokalitě, např. její historie, náročnost, délka a vedení trasy s odkazem na Mapy.cz, otevírací doby, dopravní spojení (na začátek a z konce doporučené trasy) či odkaz na přehled aktuálních mimořádných událostí v MHD. Nechybí ani výlet do Muzea MHD, které pro své návštěvníky připravilo další novinku – audioprůvodce po expozici. Pomocí appky „Prague Trips“ a integrovaného audioprůvodce po muzeu se návštěvníci mohou moderním způsobem seznámit nejen s exponáty, ale i významnými osobnostmi z historie muzea a pražské MHD.

Dlouholetý dodavatel autobusů vyrobených ve Vysokém Mýtě do Ruska, společnost Karex, odvezla první část vozů z nové zakázky do naftařského ruského města Surgutu podle plánu.

Sedmnáct zkušených chlapíků, sedmnáct autobusů, pět tisíc kilometrů a třináct dní, všechny autobusy IVECO Crossway jsou v pořádku předány naftařské společnosti Сургутнефтегаз (Surgutněftěgaz) v Surgutu. Na cestu přes Polsko, Litvu a Lotyšsko na západní Sibiř se vydaly v sobotu 28. listopadu. " Vozy jsme dovezli do Surgutu v pořádku a jsou předány. Už se nám vyrábí pro Surgutněftěgaz dalších 17 autobusů ," napsal nám ve čtvrtek 10. prosince Petr Severa z Karex. Společnost Karex, prodejce a autorizovaný servis autobusů IVECO BUS, dodává v rámci aktuálního tendru jedné z nejvýznamnějších naftařských společností v Rusku 51 autobusů IVECO Crossway. Už léta vozí autobusy na Sibiř zkušení řidiči několikrát ročně, letošní poslední trasa vedla přes Polsko, Litvu a Lotyšsko do Moskvy a dál přes Kazaň, Ural a Tobolsk do Surgutu. Hned po Moskvě a Petrohradu největšího průmyslového centra Ruska. Hlavní město ropy zpracovává ve velkém také zemní plyn a je největším přístavem na řece Ob, má i mezinárodní letiště. Podle posledního hodnocení ruských měst z hlediska životní úrovně z roku 2019 se Surgut s asi 400 tisíci obyvateli umístil na předním 6. místě. Občané ocenili rozvinutou infrastrukturu, množství obchodů a dobré platy, zároveň je však život zde docela drahý.

Ve Stockholmu, Göteborgu, Malmö a Umeå vyjelo v neděli 13. prosince 121 autobusů z celé země. Dopravní společnosti chtěly upozornit na svou těžkou situaci a zároveň zpříjemnit předvánoční čas.

Švédské dopravní společnosti provozující zájezdovou dopravu se rozhodly v předvánočním čase vyjet se svými autobusy, které už několik měsíců nemají žádné zákazníky, do ulic ve čtyřech městech. Ve Stockholmu musely být podle požadavku policie dodrženy mezi autobusy značné vzdálenosti, přesto lidé v ulicích viděli 50 vyzdobených autobusů. V Umeå, stejně jako v Göteborgu a v Malmö, díky značné medializaci akce #Lussebuss kolony autobusů doprovázelo mnoho lidí. Černý prosinec (nejen) ve Švédsku Z důvodu korona krize jsou téměř všechny švédské turistické autobusy v prosinci zaparkovány v garážích. Běžně touto dobou vozí seniory, zaměstnance firem a sportovní týmy na kulturní, turistické, vánoční a novoroční akce. Krize tvrdě zasáhla autobusový průmysl ve Švédsku už od března, někteří dopravci zaznamenali pokles tržeb o více než 90 procent. " Usilujeme o to, aby autobusový průmysl přežil krizi, je součástí společensky významného odvětví. Věříme, že znovu budeme moci cestovat a mnoho autobusových společností se připravuje hygienickými opatřeními na převzetí odpovědnosti za bezpečnost na palubách i s menším počtem cestujících ," uvedla Anna Grönlund, viceprezidentka švédských autobusových společností. " Rozumíme obavám lidí a nepříjemnostem, které pandemie způsobuje. Pokud však dopravci skončí, společnost ztratí dopravní síť, která propojuje zemi, v neposlední řadě v řídce osídlených oblastech, což je zásadní pro restauratéry a společenský život. Autobusové společnosti také fungují jako nárazník v celém dopravním systému. Pokud je třeba dočasně nahradit vlakový provoz nebo posílit regionální a městskou dopravu, jsou nasazovány autobusy ." Navzdory tomu, že se nedělní akce setkala se zájmem lidí a byla úspěšná, dopravci doufají, že se nebude muset opakovat a příští rok nasadí na Den Lucie své autobusy na akce, které jim zajistí příjem a vyjedou i s cestujícími. Zdroj i foto Bussmagasinet.se

Deset neziskových organizací v Pardubickém kraji získalo podporu v hodnotě 695 tisích korun z fondu solidarity CNH Industrial.

Společnost Iveco Czech Republic, a.s., součást skupiny CNH Industrial, rozdělila deseti organizacím v pardubickém kraji podporu z fondu solidarity. Zdrojem financí byl projekt “Solidarity Fund Covid-19” skupiny CNH Industrial, jehož záměrem je finanční a materiální podpora neziskovým organizacím v zemích, kde skupina působí. Cílem pomoci je překonání obtížné situace, s níž se potýkají organizace v souvislosti s šířením nemoci covid-19. Iveco Czech Republic věnovala organizacím v Pardubickém kraji materiální nebo finanční pomoc v celkové hodnotě 695 000 Kč. Výše jednotlivých darů byla v rozmezí 20 – 80 tisíc Kč. Jednalo se o ochranné pomůcky, jako jsou rukavice, roušky nebo dávkovače dezinfekce, vybavení pro nemocnice a domovy seniorů, ale také třeba speciální nářadí a vybavení pro výuku ve školách. Seznam podpořených organizací: • Oblastní spolek Českého červeného kříže Ústí nad Orlicí • Střední škola automobilní Holice • Litomyšlská nemocnice • Technická škola Vysoké Mýto • Automobilní škola Ústí nad orlicí • Dům pokojného stáří Naděje Vysoké Mýto • Domov pro seniory Ledax Vysoké Mýto • Nadace Křižovatka • Vysokomýtská nemocnice • Oblastní charita Ústí nad Orlicí Skupina CNH Industrial tímto podniká další kroky v boji proti onemocnění covid-19, při kterých se zaměřuje na zdraví svých zaměstnanců a život v místních komunitách, v nichž působí. Za tím účelem věnovala 2 miliony amerických dolarů své nadaci CNH Industrial Foundation a dalším charitativním organizacím po celém světě s cílem podpořit jedince a komunity zasažené následky viru. Prostřednictvím těchto iniciativ CNH Industrial potvrzuje svůj dlouhodobý závazek k udržitelnosti a svým hodnotám. Společnost by také chtěla poděkovat všem, kteří prokazují odvahu a nezištnou pomoc v boji proti této pandemii. IVECO BUS v České republice Závod ve Vysokém Mýtě je největším výrobním závodem IVECO BUS. Společnost Iveco Czech Republic, a. s., navazuje na více než 90 letou tradici výroby autobusů v tomto městě. Firma, známá od roku 1948 pod jménem Karosa, se již ve druhé polovině čtyřicátých let minulého století orientovala převážně na výrobu autobusů a je spojena s řadou úspěšných a dnes legendárních vozidel. Jedná se o typ 706 RTO, ale i o další řady ŠM, ŠL, ŠD, 700 a 900. Na tyto úspěšné typy navázala vozidla Crossway – nejúspěšnější meziměstský autobus současnosti. Výrobní závod doposud vyrobil více než 45 000 vozidel Crossway. Výroba dále zahrnuje vozidla typu Crossway Low Entry, Line, POP a PRO s různými typy motorů v mnoha výrobních modifikacích. V roce 2020 si Iveco Czech Republic a.s. připomíná 125 let od založení firmy Josefem Sodomkou.

Provoz lanové dráhy spojující střed města s výletním zámečkem Větruše byl zahájen 7. prosince 2010. Přepravila už 2 miliony cestujících.

" Velice nás mrzí, že v této nelehké situaci pandemie COVID – 19, nemůžeme uspořádat oslavy s doprovodným programem k desetiletému výročí zahájení provozu, které jsme měli pro cestující připravené. Věříme, že nám i tak zachovají přízeň a přijdou si s námi vše dodatečně připomenout v době, kdy to již situace dovolí ," uvedl Roman Pospíšil, náměstek výkonného ředitele společnosti pro dopravu. Za deset let svého provozu přepravila Lanová dráha na Větruši 2 mil cestujících a stala se tak nedílnou součástí města Ústí nad Labem. " I v následujících letech se budeme snažit udělat vše pro pohodlné cestování, které chceme ještě více zpříjemnit. Jednou z novinek, kterou jsme již ve spolupráci se statutárním městem Ústí nad Labem pro naše cestující připravili a zrealizovali, je rekonstrukce nástupních prostor dolní stanice lanové dráhy ," uvedl Libor Turek, výkonný ředitel společnosti. Jedná se o visutou kyvadlovou lanovou dráhu se dvěma kabinami. Pohon a napínání lana jsou umístěny v horní stanici. Délka (šikmá) je 330,4 m a převýšení je 50,1 metru. Nadmořská výška dolní stanice (obchodní centrum Forum) je 156,1 a horní 206,2 metrů. Chod lanové dráhy je zajištěn dvěma elektromotory, každý o jmenovitém výkonu 45 kW, 1480 otáček/min. Do kabiny se vejde 15 osob. Za hodinu je schopná přepravit 390 osob. Maximální jízdní rychlost je 6 m/s, a doba jízdy je 1,5 min.

Společnost Karex dodala zákazníkům do Ruska už kolem 3 000 autobusů vyrobených ve Vysokém Mýtě. Profesionální řidiči právě vezou do Surgutu dalších sedmnáct.

V sibiřském Surgutu se první Karosy (730) objevily na zkoušku na konci roku 1991 a po prvních zkušenostech hned následující rok přijelo dalších 270. Vozy zvládaly nejen drsné klimatické a silniční podmínky, ale líbily se i designově, řidiči měli velkou prosklenou plochu a moderní kabinu, cestující pohodlná sedadla a příjemně vytopený prostor. V té době šlo o velký kontrakt, který dosud v Rusku neměl obdoby. Za první 4 roky dorazilo z Vysokého Mýta do Ruska více než tisíc autobusů. Mimořádná výdrž vozů určovala hlavní oblasti jejich distribuce - modrobílé a červené Karosy jezdily v několika městech v oblasti Volhy, Uralu, západní Sibiře a pro producenty ropy a zemního plynu. V rámci rusko-české začali v Mýtě vyrábět model Karosy speciálně pro ruský trh. Jednalo se o verzi C734 s praktičtějším interiérem a vylepšeným systémem vytápění a ventilace. Karosy tak postupně nahradily dříve používanou značku Ikarus a po mnoho let neměly díky své vysoké spolehlivostí a životnosti ve svém cenovém segmentu prakticky žádné konkurenty. Postupem času nahradily legendární Karosy nové typy autobusů, Crosswaye. Zástupcem výrobce v Rusku byla a je společnost Karex. Má na starosti smlouvy, zajišťuje dodávky vozů k zákazníkům i školení ruských mechaniků. Většinu z nich dnes tvoří těžařské firmy nafty a plynu, které musí zajistit nepřetržitý a celoroční provoz polí, která jsou i stovky kilometrů od měst. Autobusy jezdí běžně v 50 a v některých zimách i 60 stupňových mrazech a naopak 40 stupňových vedrech, což není v této oblasti neobvyklé, a ujedou často i více než 400 km denně. Autobusy se ke svým zákazníkům dostávaly od začátku po vlastní ose. Z Vysokého Mýta ujedou kolem 5 tisíc kilometrů a zatím nedošlo k žádné závažnější poruše. " Za ta léta už máme po trase známé a kontakty a věřím, že bychom si dokázali poradit i pro případ, že by třeba některý z řidičů nemohl cestu dokončit, zatím jsme kromě několika odřených plechů nebo rozbitého skla nic zásadního řešit nemuseli ," říká Petr Severa, ze společnosti Karex, šéf výpravy, která se v sobotu 28. listopadu vydala do pro mnoho z nás neznámé a vzdálené oblasti Ruska, a letos už podruhé, v únoru odvezla posledních 20 vozů ze zakázky z roku 2019. Sedmnáct zkušených řidičů tentokrát veze k zákazníkovi Surgutněftěgaz sedmnáct autobusů Iveco Crossway z tendru na celkem 51 autobusů. Cesta přes Polsko, Litvu a Lotyšsko téměř do středu obrovského Ruska bude trvat třináct dní. 10. prosince autobusy předají a letadlem se vydají zpět domů. S výpravou jsme ve spojení a víme, že před pár hodinami opustila Evropu a vydala se dál na východ. V Surgutu by měli být ve čtvrtek 10. prosince. Aktuální fotky ještě doplníme a tímto zdravíme na západní Sibiř!

Soubor dvaceti jedinečných příběhů od známých autorů z prostředí budějovické MHD v limitované edici RTO boxu potěší nejen sběratele a milovníky dopravy.

Dopravní podnik města České Budějovice připravil symbolických 110 kusů exkluzivní sběratelské edice knihy Linka 110. Unikátní RTO box, ve kterém jsou kniha a další překvapení uloženy, připomíná autobus Škoda 706 RTO a opravdové fajnšmekry dopravy pod stromečkem určitě překvapí a potěší. "Linka 110" není souborem historických faktů, ale povídek od autorů Bellové, Berana, Bočka, Březiny, Cempírka, Csicsely, Flašky, Folnýho, Hakla, Kábrtové, Leitgeba, Mornštajnové, Padevěta, Palána, Soukupové, Stančíka, Štiftera, Tomana, Zábranského či Davida Jana Žáka, odehrávajících se v prostředí městské hromadné dopravy. Každá povídka je doprovázena originální ilustrací, o které se postarali autoři Krištůfek, Michalík, Puhač, Rejl, Stuchlíková,Taja Spassk. „Tak, jak je městská hromadná doprava pro všechny bez výjimky, tak jsme chtěli, aby i tato kniha potěšila co největší okruh čtenářů a věřím, že se nám to povedlo ,“ uvádí ředitel a předseda představenstva DPMČB Slavoj Dolejš. Linka 110 v limitované edici RTO boxu je k dostání za speciální vánoční cenu 1 909 Kč do 8.1.2021 na e- shopu dopravního podniku.

První průvodčí ve vlečných vozech tramvají pomohly Elektrickým podnikům v období první světové války nahradit muže, kteří museli na frontu. 1.12.1915 nastoupilo prvních 40 žen.

Dopravní podnik hl. m. Prahy (DPP) si dnes připomíná 105. výročí od chvíle, kdy se v řadách zaměstnanců zabezpečujících provoz městské hromadné dopravy v Praze vůbec poprvé objevily ženy. První průvodčí tramvaje nastoupily tehdy do svého zaměstnání 1. prosince 1915, kdy byly zařazeny do stálé služby na vlečných vozech. Tehdejším Elektrickým podnikům král. hlavního města Prahy, předchůdci DPP, pomohly v období první světové války nahradit muže, kteří museli narukovat na frontu. V současnosti tvoří ženy cca 15 % z celkového počtu zaměstnanců DPP. Vypuknutí první světové války přineslo pražské tramvajové dopravě mnoho těžkostí. Důležitost tramvají přitom v období první světové války ještě stoupla – kromě přepravy cestujících je tehdy město využívalo také k přepravě raněných, k rozvozu potravin po městě a k odvozu komunálního odpadu na skládku. Tehdejší pražský dopravní podnik se v období první světové války potýkal s nedostatkem personálu – především v provozu tramvají. Mnoho provozního personálu muselo narukovat na frontu, a proto se nedostávalo pracovních sil. Řidiče tak nahrazovali zámečníci z dílen vozoven, kteří měli zkušenosti s řízením tramvají. I tak ale stále chyběli zaměstnanci potřební k jejich každodennímu provozu, především průvodčí. Tato profese u pražských elektrických podniků byla konkrétně pojmenována „řidič-průvodčí“ a byla od počátku provozu výlučnou doménou mužů. „ Mnoho řidičů a průvodčích během válečného období stále scházelo, a tak vedení Elektrických podniků zjišťovalo, jaké jsou zkušenosti jinde. Pražský dopravní podnik se tehdy inspiroval v zahraničí. Ve Vídni, Berlíně i Drážďanech řešili nedostatek mužů tím, že začali přijímat ženy. Například ve Vídni, kde bylo z tramvajového provozu na frontu odvedeno 800 mužů, bylo již v červnu 1915 přijato na místa průvodčích 400 žen a dívek. A připravovalo se přijetí dalších ,“ řekl Pavel Fojtík, historik pražské MHD. Práce průvodčích na začátku 20. století nebyla jednoduchá. Zaměstnanci museli celou dobu stát, přičemž směny byly dlouhé, šlo tedy o práci náročnou především po fyzické stránce. I tak v říjnu 1915 přijala správní rada Elektrických podniků usnesení, na jehož základě mělo být přijato 10 – 12 žen ve věku 20 – 30 let, s ukončenou obecnou školou a s dobrou znalostí pražského místopisu. Ty měly projít desetidenním výcvikem a za svou práci brát plat 30 haléřů za hodinu. Zájem o práci předčil všechna očekávání – přihlásilo se 460 zájemkyň, v mnoha případech šlo o manželky tramvajových zřízenců, kteří byli odvedeni na frontu. Dne 1. prosince 1915 z nich potom po absolvování výcvikového kurzu, teoretické i praktické zkoušky, nastoupilo prvních 40. Od tohoto data tak bylo prvních 40 žen průvodčích zařazeno do stálé služby na vlečných vozech, v prvních několika dnech ještě pod dozorem zkušených mužských průvodčích, později už samostatně. Poprvé byly nasazeny pravděpodobně na linku č. 2, která tehdy jezdila z Flory na Špejchar. Na konci války v podniku pracovalo již 375 žen průvodčích, protože ale po jejím skončení bylo potřeba vrátit do služby muže, kterým skončila vojenská služba, byly všechny tyto ženy k 1. dubnu 1920 propuštěny. Celé zbývající meziválečné období se tedy opět obešlo bez ženského elementu mezi provozními pracovníky. Ženy se v pražském tramvajovém provozu znovu objevily až s příchodem další války – druhé světové – v lednu 1943 jich zde pracovalo 571, do konce války jich bylo již 1 377. Na rozdíl od konce první světové války už tentokrát ženy ze služby průvodčích nezmizely. A když se v Praze začaly uvádět do provozu nové tramvajové vozy T1, stal se z fyzického hlediska lehčím i výkon služby řidiče. Ženy se tak objevily i u řídicího pultu. Přestože ženy v poválečném období významným způsobem pomáhaly v městské hromadné dopravě, přetrvával u DPP velký nedostatek pracovních sil. To vedlo od roku 1961 k postupnému zavádění tzv. samoobslužného provozu, tj. bez průvodčích v motorových vozech starých tramvajových vlaků a od roku 1972 postupně i u tramvajových vlaků 2 x T3. Tzv. jednoslužný provoz bez průvodčích se již od roku 1960 začal objevovat na některých autobusových linkách. V autobusech zanikla funkce průvodčích 5. dubna 1971 v denním provozu a 1. října. 1971 v nočním provozu. V trolejbusech sloužili průvodčí až do zrušení trolejbusového provozu – naposledy 15. října 1972. V tramvajovém provozu zanikla funkce průvodčích v souvislosti se zavedením mechanizovaného odbavování cestujících 9. května 1974, tedy v den, kdy v Praze zahájilo provoz metro, a skončil provoz starých dvounápravových tramvají. V současné době zaměstnává DPP celkem 1 658 žen, které tvoří cca 15 % zaměstnanců, z toho např. 232 řidiček tramvaje, 57 řidiček autobusů a 5 revizorek (údaje platné k 30. listopadu 2020).

Řidiči DSZO pomohli školákovi, který přejel zastávku a bloudil v MHD. Místo pár minut cestoval ve středu 18. listopadu žák druhé třídy do školy déle než dvě hodiny.

Zmateného žáčka druhé třídy základní školy objevil ve středu 18. listopadu 2020 ve svém autobusu na konečné stanici ve Zlíně v Antonínově ulici řidič přímého autobusu linky 36 Luděk Judas. Chlapec mu říkal, že cestuje z Velíkové (odjížděl v 6.56), že zapomněl vystoupit ve Štípě u školy a teď neví, co má dělat. „ Nechal jsem ho ve voze, který už směřoval z točny do vozovny. Na zastávce Školní jsme dojeli trolejbus linky 5. Poradil jsem žáčkovi, aby se tímto spojem vrátil do Štípy ." Trolejbus linky 5x s odjezdem v 7.36 ze Školní byl za 23 minut na zastávce Štípa-pošta, odkud by už druhák snadno došel pěšky ke škole. Ale snad proto, že to nebyla zastávka s názvem Štípa-škola, zde nevystoupil. Snad čekal, že „jeho zastávka“ teprve přijde. Trolejbus však pokračoval v jízdě na své normální trase do Kostelce a zpátky do Zlína. Řidič tohoto spoje o chlapcově bloudění v síti MHD zatím nevěděl. „ Vystrašeného a uplakaného školáka jsem našel ve svém voze o půl deváté na konečné ve Zlíně na Podhoří. Pochopil jsem z jeho slov, kam se potřebuje dostat. Uklidňoval jsem jej, aby se nebál a nic si z toho nedělal, že se do školy určitě nakonec dostane. Nechal jsem ho v trolejbusu, aby se mnou pokračoval v dalším okruhu linky 5 do Štípy, “ popsal setkání se zatoulaným hochem řidič trolejbusu Martin Janás. Na zastávce Štípa-škola řidič osobně dohlédl, aby malý cestovatel vystoupil. To už bylo 9.19 hodin. „ Viděl jsem v zrcátku, že se vydal směrem k základní škole, “ dodal Janás. „ Oběma skvělým pánům řidičům, kteří se o vystresovaného syna postarali a pomohli mu dostat se po dvouhodinovém bloudění v pořádku do školy, moc děkuji ,“ napsala na druhý den chlapcova maminka e-mailem do Dopravní společnosti Zlín – Otrokovice. „ To nás jistě potěší, když nám cestující napíší podobnou zkušenost a když se dozvídáme, že naši pracovníci někomu v obtížné situaci pomohli, “ reagoval na story s dobrým koncem ředitel DSZO Josef Kocháň.

Město s více obyvateli než naše republika se rozhodlo pokračovat v tradici double-deckerů. Nové budou na silnicích v indické Bombaji k vidění v roce 2021.

Společnost Brihanmumbai Electric Supply and Transport (BEST) se rozhodla pořídit 100 moderních dvoupatrových autobusů. Oznámila výběrové řízení, které bude zveřejněno 7. prosince. Nové autobusy mají být poháněny dieselovými motory vyhovujícími normě BS VI (nejnovější emisní normy zavedené indickou vládou k regulaci produkce látek znečišťujících ovzduší ze vznětových motorů a ze zážehových motorů, které platí pro největší indická města od roku 2019). Další požadavky jsou dvojité pneumaticky ovládané dveře, dvoje schody, informační panely, kamerový systém, komunikace mezi řidičem a průvodčím na horní palubě (v těch současných je k dispozici pouze signalizace zvoněním, že všichni cestující vystoupili a nastoupili), klimatizace a kapacita 70 sedadel. První dvoupodlažní autobusy BEST byly představeny v roce 1937 a byly tažené koňmi. Rychle si získaly popularitu obyvatel i turistů a flotilaze 141 autobusů v letech 1947-1948 se rozrostla na 882 do roku 1993. V současné době je z více než 3 500 autobusů v provozu pouze 120 dvoupatrových autobusů. BEST do roku 2021 vyřadí 896 autobusů, z toho 72 stávajících double-deckerů a ve druhé fázi dalších 28. Ve flotile by tak zůstalo pouze 20. Nakonec se město a provozovatel BEST rozhodly zachovat dědictví Bombaje a nakoupit nové.