Výročí zahájení provozu trolejbusové dopravy oslaví v Pardubicích na první lince 3 v sobotu 22. ledna, vyjedou všechny typy nízkopodlažních trolejbusů.

V neděli 20. ledna 1952 se šest trolejbusů seřadilo na Stalinově třídě (dnešní třídě Míru), a po proslovech a přestřižení pásky společně vyrazily do Bohdanče. Silnice byly zaváté sněhem, takže některé z trolejbusů během cesty utrpěly menší šrámy. O dva dny později, v úterý 22. ledna 1952 vyjely na novou linku s číslem 3 poprvé trolejbusy podle jízdního řádu. Trasa linky tehdy vedla od starého nádraží přes Stalinovu a Švermovu ulici, kolem sv. Josefa, přes Trnovou, Semtín a točnu UMA až do Bohdanče. Tím se začala psát nejen historie linky, které její původní číslo a ukončení v Bohdanči zůstalo až do dnešních dnů, ale také historie provozu trolejbusů v Pardubicích. 70. výročí od zahájení provozu si v Pardubicích připomenou v sobotu 22. ledna 2022, a právě na lince 3. Na pravidelných spojích budou zastoupeny všechny základní typy v současné době provozovaných nízkopodlažních trolejbusů. Na mimořádných spojích se v odpoledních hodinách objeví trolejbus Škoda 14Tr, tedy zástupce typu vozidel, která začala být sériově vyráběna před 40 lety, v roce 1982. Zdroj a více informací zde

Nový prostředek veřejné dopravy jezdí na silnicích i po kolejích. Do prefektury Tokušima má přilákat turisty a pomoci místní dopravě.

Dvourežimové vozidlo DMV (Dual-Mode-Vehicle) mělo premiéru 25. prosince ve městě Kaiyo v prefektuře Tokušima v Japonsku. Podle prefektury jde o první takové vozidlo na světě, podle dostupných informací se však s podobnými vozidly už experimentovalo. Od nezvyklého "vlakobusu" provozovaného společností Asa Coast Railway očekává zvýšený příliv dopravních nadšenců a turistů. Využití bude mít i u místních obyvatel, ke kterým se dostane jak na místa bez železnice jako autobus a přepraví je také po železnici. Asa Coast Railway je železniční společnost zajišťující spojení Tokušimy se sousední prefekturou Kochi. Příprava a spuštění DMV trvaly asi 10 let. Dvourežimové vozidlo vypadá jako minibus a na silnici jezdí na běžných gumových pneumatikách. Když dorazí na přestupní uzel s železnicí, z podvozku se na koleje připojí kovová kola a v podstatě se z něho stane železniční vagón. Změna ze silničního na železniční režim trvá pouhých 15 sekund. Podle Asa Coast Railway může DMV přepravovat až 21 cestujících a jezdí rychlostí 60 km/h po železnici a na silnicích až 100 km/h. Malá flotila vozidel v různých barvách poháněná naftou je v provozu podél části pobřeží ostrova Šikoku, spojuje několik malých měst a nabízí cestujícím atraktivní přímořskou scenérii. Dopravce a prefektura si také slibují díky turistům zvýšení tržeb na trati, která je v současné době ztrátová. asatetu.com

Dopravní podnik pojmenoval další tramvaj 15T po významné osobnosti pražské MHD, tentokrát po Janu Kotěrovi. V prodeji je kniha o lanovce na Petřín.

Dopravní podnik hl. m. Prahy (DPP) vypravil v neděli 19. prosince do provozu další, již desátou tramvaj 15T pojmenovanou po významné osobnosti pražské MHD, tentokrát po architektovi Janu Kotěrovi, který patřil mezi vůdčí postavy českého kulturního života na začátku minulého století. Jeho významným počinem je např. “primátorská“ tramvaj evidenčního čísla 200 (1900), jíž mohou zájemci dodnes obdivovat v Muzeu MHD ve Střešovicích. Základy tradice pojmenovávání tramvají 15T po významných osobnostech pražské MHD se datují na 9. února 2017, kdy získala první tramvaj jméno po bývalém zaměstnanci Elektrických podniků (předchůdce DPP) a olympijském medailistovi ve vzpírání Václavu Pšeničkovi. V roce 2017 následovaly další osobnosti ze síně slávy pražské MHD, kdy byly tramvaje pojmenované po košířském starostovi a podnikateli Matějovi Hlaváčkovi (ev. 9398), českém vynálezci a elektrotechnikovi Františkovi Křižíkovi (ev. č. 9391), designérovi Františkovi Kardausovi (ev. č. 9355) a Františku Pelikánovi, prvním „chefinženýrovi“ Elektrických podniků královského hlavního města Prahy, předchůdce DPP (ev. č. 9342). O rok později DPP pojmenoval tramvaj ev. č. 9278 po Eustachovi Mölzerovi, předsedovi Správní rady EP a veličině meziválečné pražské MHD. Vloni dostaly dvě tramvaje 15T nová jména po Františkovi Ringhofferovi IV., významném inženýrovi a zakladateli Ringhofferových závodů (ev. č. 9374) a Aloisovi Píblovi, řediteli elektrických drah v letech 1923 – 1941 (ev. č. 9280). Letos přibyl profesor František Jansa a jako desátá osobnost nyní Jan Kotěra. Jana Kotěru připomene uvnitř i zvenčí speciální polep na tramvaji 15T, jejíž domovskou vozovnou jsou Vokovice. Výběr tramvaje ev. č. 9323 odkazuje na rok 1923, kdy Jan Kotěra skonal. Podobně jako u předchozích devíti tramvají, i tato bude nosit nové jméno po dobu deseti let. Jan Kotěra (1871 – 1923) Úspěšný architekt se světovým rozhledem, autor řady moderních interiérů a nábytkových kusů, vynikající pedagog a kreslíř – to jsou hlavní charakteristiky brněnského rodáka Jana Kotěry, jedné z vůdčích postav českého kulturního života na začátku minulého století. Architekturu vystudoval ve Vídni u profesora Otto Wagnera, významné osobnosti moderní středoevropské architektury, v necelých třiceti letech se poté stal profesorem na pražské Uměleckoprůmyslové škole a od roku 1910 vyučoval architekturu na Akademii výtvarných umění v Praze. V obou školách vychoval s noblesou, tolerancí a skromností generaci skvělých meziválečných architektu – Josefa Gočára, Pavla Janáka, Bohuslava Fuchse a řadu dalších. Mezi jeho blízké přátele patřili sochaři Stanislav Sucharda a Jan Štursa, nakladatel Jan Laichter nebo slovinský architekt Josip Plečnik. Tvůrčí dráhu začínal návrhy budov a interiéru v secesním stylu, který v našich zemích prosazoval jako jeden z prvních. Přes geometrickou podobu secese a jednoduché linie racionální moderny se nakonec dopracoval ke stavbám v duchu moderního klasicismu. K jeho nejznámějším secesním stavbám patří vedle Peterkova domu na Václavském náměstí (1899) a řady pražských a mimopražských vil nebo náhrobku především Národní dům v Prostějově (1905 – 1907), vodojem vršovické vodárny (1906) nebo Městské muzeum v Hradci Králové (1909 – 1913). V jednodušším pojetí je postavena Kotěrova vlastní vila na Vinohradech (1908 – 1909), Urbánkův obchodní dum – „Mozarteum“ v Jungmannově ulici (1913) nebo nový zámek v Ratboři u Kolína (1911). Jeho poslední vetší prací byla budova Právnické fakulty Univerzity Karlovy, kterou po Kotěrově smrti dokončil jeho spolupracovník Ladislav Machoň. Neméně významným dílem je “primátorská“ tramvaj evidenčního čísla 200 (1900), která je stále k vidění v Muzeu městské hromadné dopravy ve Střešovicích. Dopravní podnik v neděli pokřtil i novou knihu 13 + 1 příběh 130leté petřínské lanovky . Kniha popisuje na 128 stranách celkem 14 příběhů z prostředí pražské lanovky a je již v prodeji na Fanshopu DPP. Autorem je Vlastimil Kučera, na knize dále spolupracovali Pavel Fojtík a Hana Petržílková. K této nově vydané knize autor Vlastimil Kučera uvedl: „ Lanová dráha na Petřín není jen jízda po kolejích nahoru a dolů. Jsou to bez nadsázky příběhy mnoha milionů lidí. Těch, kteří s ní cestovali a cestují, těch, kteří se podíleli na jejím vzniku, ale i těch, kteří tu každým dnem pracovali a pracují. Měl jsem to štěstí, že jsem si díky některým z nich mohl sáhnout na 130letou historii nejstarší dosud fungující lanovky v Praze. Poznat pracovní i osobní osudy jejích zaměstnanců, seznámit se s fascinujícími příběhy architektů, konstruktérů, výtvarníků, geologů, stavitelů, archivářů, cestovatelů, i těch, kteří myšlenku její stavby přivezli z Paříže do Prahy. Sledoval jsem nadšení všech, kteří o lanovce a Petříně vyprávěli. Poslouchal souvislosti, které jsem dosud nevnímal. Všem těmto lidem patří mé velké děkuji. Vám pak chci zkusit předat alespoň malou část jejich znalostí a emocí .“

Podporou v celkové výši bezmála 1,5 milionu korun pomohla Iveco ČR a její značky více než šedesáti neziskovým organizacím v Pardubickém kraji.

Vysokomýtské Iveco podpořilo v roce 2021 vlastní zaměstnance v těžkých situacích, nemocnice a centra pro handicapované, mateřské i střední školy, kulturní akce a organizace a sportovní kluby vychovávající děti a mládež. Významná finanční podpora směrovala například Dětskému a novorozeneckému oddělení Orlickoústecké nemocnice, mobilnímu hospici Bílá Holubice Dolní Újezd a Středisku rané péče v Pardubicích, které se dlouhodobě věnuje dětem se zdravotním postižením a jejich rodinám. Českému červenému kříži v Ústí nad Orlicí pomohla společnost jednorázovým příspěvkem ke koupi nového vozu, který nahradil auto dosluhující. V rámci spolupráce se středními školami jsme podpořili například Střední školu technickou Vysoké Mýto vzdělávající budoucí strojírenské odborníky. Finanční částka věnovaná v rámci Burzy filantropie 2021 podpoří 11 neziskových organizací v kraji. Pomoc a podpora zaměstnancům a neziskovým organizacím ve Vysokém Mýtě a okolí je pro Iveco Czech Republic už tradicí. „ Úspěchy naší firmy jsou úspěchem celého města a obyvatel kraje. Cítíme proto silný závazek pomáhat v našem regionu. V dnešní době poznamenané pandemií je taková pomoc dvojnásob důležitá ,“ říká David Kříž, generální ředitel Iveco Czech Republic. Podpora vzdělávání a sociální odpovědnost Mezi klíčové priority společenské odpovědnosti Iveco Czech Republic a.s. patří pomoc regionálním zdravotnickým institucím, sociálním zařízením, podpora rozvoje dětí a mládeže v regionu, podpora technického vzdělávání a mnoho dalších. Záměrem spolupráce se středními školami je podporovat technické vzdělávání na blízkých školách, aby studenti při nástupu do praxe ovládali základní dovednosti zvoleného oboru. IVECO BUS v České republice Závod ve Vysokém Mýtě je největším výrobním závodem IVECO BUS. Společnost Iveco Czech Republic, a. s., navazuje na více než 90 letou tradici výroby autobusů v tomto městě. Firma, známá od roku 1948 pod jménem Karosa, se již ve druhé polovině čtyřicátých let minulého století orientovala převážně na výrobu autobusů a je spojena s řadou úspěšných a dnes legendárních vozidel. Jedná se o typ 706 RTO, ale i o další řady ŠM, ŠL, ŠD, 700 a 900. Na tyto úspěšné typy navázala vozidla Crossway – nejúspěšnější meziměstský autobus současnosti. Výrobní závod doposud vyrobil více než 50 000 vozidel Crossway. Výroba dále zahrnuje vozidla typu Crossway Low Entry, Line, POP a PRO s různými typy motorů v mnoha výrobních modifikacích.

Součástí výstavy 100 betlémů ve Vatikánu jsou také jesličky v bývalém autobuse městské dopravy v Římě.

Betlém pro Náměstí sv. Petra ve Vatikánu pochází tentokrát z peruánských And. Betlémskou scénu tvoří 30 figur v životní velikosti a v typických krojích této oblasti vytvořených pěti umělci z oblasti Huancavelica ležící v půli cesty mezi Limou a městem Cusca. Scénu doplňuje andská fauna i flóra, nechybí lamy nebo kondor, který je peruánským národním symbolem. „ Betlém z Peru připomíná dvě stě let nezávislosti země. Ukáže část každodenního života lidí v Andách ,“ oznámil Vatikán. V neděli 5. prosince začala pod Berniniho kolonádou na Svatopetrském náměstí každoroční výstava betlémů z celého světa. Letos bude vystaveno 126 betlémů z různých zemí Evropy, svoje jesličky postavilo Německo, Maďarsko, Slovinsko, Slovensko nebo Chorvatsko, ale také Kazachstán, Indonésie, Uruguay, Kolumbie a Spojené státy americké. Různá originální díla, například čokoládový betlém o váze 100 kg, zastupuje také betlém vytvořený z přední části autobusu dopravní společnosti Azienda per i Trasporti Autoferrotranviari del Comune di Roma (ATAC). Jde o vůz typu Inbus U210 (INdindustrie AutoBUS), tento typ autobusu byl v 80. letech součástí městské hromadné dopravy v Římě, ATAC provozoval přes 680 kusů. Jesličky na palubní desce v bývalém autobusu ATAC vyrobili dva zaměstnanci dopravce ve svém volném čase a také ho sami mezi sloupy jedné z nejznámějších památek na světě instalovali. Čtvrtá mezinárodní výstava belémů je zdarma k vidění ve Vatikánu do 9. ledna 2022.

Třináct mostů, po kterých jezdí tramvaje, dostalo od začátku roku novou omítku, většinu z nich pokrývá profesionální graffiti.

Dopravní podnik města Brna dokončil opravy mostů, po kterých je vedena tramvajová doprava. Třináct mostních objektů od začátku roku získalo novou omítku, jedenáct z nich i výzdobu v podobě profesionálního „graffiti“. Dopravní podnik tak navázal na dobré zkušenosti z předchozích projektů, kdy v rámci oprav opěrných zdí u tramvajových tratí udělal z šedých ploch u zastávek atraktivní místa. „ Ve správě máme celkem 20 mostních objektů, po kterých jezdí tramvaje s cestujícími. Plášť třinácti z nich byl ve špatném stavu – na povrchu se objevovaly trhliny, drolila se omítka a byly posprejované nevzhledným graffiti. Zajistili jsme proto jejich opravu, během které pracovníci specializované firmy tlakovou vodou očistili povrch, opravili poškozená místa a provedli nový nátěr. Plochy jsme pak přenechali umělcům, kteří je ozdobili profesionálním graffiti. Z naší zkušenosti pak tato místa zůstávají dlouhodobě v lepším stavu, ostatní kreativci tyto malby respektují a neničí je, “ řekl generální ředitel Dopravního podniku města Brna Miloš Havránek. Během letošního roku opravou prošly například mosty Rakovecká, Fügnerova, Švermova nebo Dunajská. Celkové náklady na opravy činí 2,2 miliony korun. Umělci z projektu Malujeme jinak oslovili ke spolupráci i další výtvarníky a mosty jsou tak koláží různých tvůrců. Náměty jednotlivých ploch jsou zpracovány realisticky, komiksově, abstraktně i geometricky. Cílem umělců je, aby malby doplnily veřejný prostor a dokázaly v kolemjdoucích vyvolat reakci nebo pozitivní emoci. V předchozích letech nechal DPMB stejným způsobem ozdobit opěrné zdi například u zastávek Ondrouškova nebo Ečerova. Malba plejtváka obrovského v životní velikosti vzbudila velký ohlas, zejména na sociálních sítích.

Největší evropský výrobce autobusů je Zaměstnavatelem roku Pardubického kraje a získal třetí příčku v celostátní kategorii do 5 000 zaměstnanců.

Společnost Iveco Czech Republic, a. s., se opět umístila na stupních vítězů v soutěži Zaměstnavatel roku. Letos si odnáší dvě ocenění, čímž navazuje na své úspěchy z předešlých let. Největší producent autobusů v Evropě získal třetí příčku v celostátní kategorii Zaměstnavatel roku do 5 000 zaměstnanců a zároveň ovládl kategorii Zaměstnavatel regionu Pardubického kraje. Výrobce vozů značky Iveco Bus se v regionální kategorii umisťuje pravidelně mezi třemi nejlepšími již od roku 2004. Ocenění Zaměstnavatel roku 2021 vyhlašované Klubem zaměstnavatelů ČR a společností Sodexo ČR převzal David Kříž, generální ředitel Iveco Czech Republic, a. s., na slavnostním vyhlášení v Praze 2. listopadu „ Naše umístění mezi třemi nejlepšími zaměstnavateli v celostátním pořadí ocenění Sodexo Zaměstnavatel roku 2021 nás velmi těší, zejména v době pandemie. I přes mimořádné okolnosti se nám podařilo udržet kvalitní podmínky zaměstnanců, vysoké výrobní tempo a splnit závazky vůči zákazníkům ,“ uvedl David Kříž. Hlavními důvody, proč Iveco Czech Republic v soutěži uspělo i v tak náročné době, jsou podle Ivy Bursové, ředitelky lidských zdrojů, dlouhodobé investice do lidských zdrojů, výborné pracovní výkony zaměstnanců. „ Minulý rok byl i pro naši společnost náročný. Z pohledu výroby se nám podařilo uspokojit požadavky zákazníků i díky vysoké flexibilitě zaměstnanců, kteří operativně naskočili do nových režimů. K celkovému zvládnutí složité situace přispěla rovněž dobrá připravenost, krátká reakční doba na realizaci všech opatření a důsledné uplatňování všech opatření v souladu s naším epidemiologickým plánem. Naší prioritou bylo zabezpečení ochrany fyzického i duševního zdraví našich zaměstnanců. Právě preventivní opatření, připravenost, flexibilita i dostatečné finanční prostředky umožnily zvládnout tuto nelehkou dobu .“ Iveco Czech Republic podle svého vyjádření v tiskové zprávě neustále investuje do vzdělávaní zaměstnanců a do pracovního prostředí. Firmě se daří navazovat na místní bohatou inženýrskou tradici a dnes je moderním výrobním závodem světové úrovně. Silná značka, tradice a rostoucí obliba jejích produktů činí z firmy perspektivního zaměstnavatele. Příkladná péče o zaměstnance patří k charakteristickým znakům společnosti. Iveco Czech Republic klade velký důraz na podporu osobního růstu, celoživotního vzdělávání zaměstnanců a poskytuje široké spektrum zaměstnaneckých výhod. Prostřednictvím prestižních anket Zaměstnavatel roku a Zaměstnavatel regionu jsou již více než 18 let hodnoceny firmy v České republice z pohledu úrovně řízení lidských zdrojů, dosažených ekonomických výsledků, pracovního prostředí i společenské odpovědnosti firmy. Smyslem soutěže je přiblížit veřejnosti firmy s odpovědným přístupem ke svým zaměstnancům, a to nejen v celostátním měřítku, ale i v jednotlivých regionech. Hodnocení probíhá celosvětově uznávanou metodikou PwC Saratoga.

Dalších dvacet nových autobusů Iveco Crossway je v pořádku u zákazníka v Surgutu. Na Sibiři se první Karosy objevily před 30 lety.

25. září odjelo 20 dalších autobusů Crossway opět k zákazníkovi na Sibiř. Cesta do města Surgut vzdáleného bezmála 5 300 km je pořádné svezení. Vozy se ještě v Karex před cestou důkladně kontrolují a připraví. Důležitá je ochrana komplet přední části i se sklem proti poškození. Součástí této dodávky byly i vozy s klimatizací, toaletou a luxusními sedadly. Cestování na ruské hranice přes Polsko, Litvu a Lotyšsko se nikterak neliší od jiných evropských zemí. Přibližně pět kilometrů od ruských hranic se ale situace mění. " Čekají nás dlouhé několikakilometrové kolony nákladních vozidel, to už se jinde v Evropě nevidí. Přes noc čekáme, až na náš „konvoj“ nových autobusů dojde řada, před námi je přibližně 400 vozidel. Přes Lotyšskou celnici stojíme na hranicích Ruska, kde dochází k důkladné kontrole dokumentů i vozidel. Po dalších několika hodinách jsme vpuštěni do Ruské federace. I na druhé straně hranice se tvoří dlouhé kolony ," říká Zdenek, jeden z dvaceti řidičů. Po odpočinku čeká konvoj cesta směr Moskva. Na jejím předměstí řidiči čekají na brzké ranní hodiny, aby nejlidnatějším městem Evropy projeli po několikaproudém okruhu pokud možno bez kolon. " Silnice na naší trase jsou v různém stavu, někde horší a někde lepší. Okolo velkých měst jsou většinou nové a udržované, a všude je vidět velký stavební ruch na budování dálniční sítě. Za Moskvou se silnice postupně natahují v dlouhé rovinky dlouhé desítky kilometrů," popisuje Zdeněk. "Osmý den projíždíme městem Ufa a míříme na Ural ." Na Urale byla první mrazivá noc, ale žádný extrém, jen 8 stupňů pod nulou. Po překročení Uralu od Čeljabinsku pokračuje trasa dál na sever. V této oblasti je už minimálně kopcovitého terénu a všude kolem panuje podzim, dozlatova zbarvené břízy a planiny se spoustou jezer a řek. Cesta vede dál k Obu, k jedné z největších řek v Rusku, i na celém světě. Přejezd po obrovském mostě připomínající Golden Gate je ohromující. A pomalu se blíží cíl. Následující den vjíždí autobusy do Surgutu. Provoz ve městě je obrovský, tak jako i po celé této trase. Hlavní tepna z Evropy na Sibiř je nekončící „had“ ze světel nákladních vozidel tvořený hlavně značkou Kamaz, ze zahraničních značek převažuje Scania, Iveco a Volvo. Rusko je obrovská zem a velké je tam všechno. Od dálničních křížení, samotných dálnic, velkých měst, až po množství techniky na budování nové infrastruktury…. První Karosy (730) se objevily v Surgutu na konci roku 1991 a po prvních dobrých zkušenostech hned následující rok přijelo dalších 270. Zástupcem výrobce v Rusku je společnost Karex. Děkujeme Karex, Petrovi a Zdenkovi za sdílení zážitků z cesty

Nizozemský panovník Willém-Alexander otevře ve čtvrtek 28. října novou tovární halu pro výrobu modelu Ebusco 3.0 v Deurne.

Ebusco vyvíjí, vyrábí a prodává bezemisní elektrické autobusy a nabíjecí systémy od roku 2012. Jeho ekosystémy kromě vozidel zahrnují nabíjecí infrastrukturu, skladování energie a vývoj baterií. Výroba nového modelu autobusu, Ebusco 3.0 , bude probíhat v Nizozemsku. V nové tovární hale bude mimo jiné vyrábět karoserie z kompozitu z uhlíkových vláken. Tento lehký materiál je založen na vesmírné technologii. Kromě nižší hmotnosti se autobus vyznačuje větším dojezdem a delší životností. Továrna bude mít do roku 2022 výrobní kapacitu pět set autobusů ročně. Král se zúčastní zahajovacího programu, který se zaměří na význam přechodu na energii a smart místní výrobu, a poté otevře výrobní halu. Celou budovu si prohlédne a od zaměstnanců získá informace o různých fázích výrobního procesu nového Ebusco 3.0. Součástí bude také diskuze o širším pohledu na energetickou transformaci a zejména pohled na elektrifikaci autobusové dopravy.

Od roku 2016 plameny poškodily nebo zničily 250 autobusů provozovatele MHD společnosti ATAC a TPL, která provozuje příměstské linky v okolí Říma.

Čísla zasažených vozidel jsou alarmující: v roce 2016 se jednalo o 36 případů, v roce 2017 o 46, v roce 2018 bylo 44 požárů a 45 v roce 2019. Menší pokles byl, možná díky omezením v pandemii, v roce 2020, kdy požár zasáhl 30 autobusů. Rok 2021 si v pondělí 4. října připsal 45. vůz. K požáru 30 autobusů došlo v noci na 5. října na východním okraji města na Via Prenestina 507 v depu ATAC . Autobusy byly poháněny hlavně metanem; podle první hypotézy měl být požár způsoben zkratem ve starém autobusu. Podle serveru Autobusweb ale římská prokuratura otevřela řízení proti neznámým osobám a předpokládá tak trestný čin. " Aby se tyto nehody snížily a případně odstranily, je třeba vyřadit z provozu autobusy starší deseti let, kterých je příliš mnoho, a je potřeba je vyměnit. K tomu je nutné identifikovat zdroje pro urychlení výměny a poté nastavit mechanismus pravidelné obnovy 150 autobusů ročně, protože překročí stáří 10 let ," uvedl Roberto Gualtieri, kandidát na starostu Říma, po inspekci v depu ATAC v Tor Sapienza na Prenestině, kde požár zničil 26 autobusů. Dalším tématem je otázka potřebných investic do elektrifikace a autobusů na metan.