Řidička kamiónu není sice řidička autobusu, ale do naší tématiky žen za volantem velkého auta tak trochu patří. Informace BUSportálu poslala společnost Scania.

Mladá žena má nejraději rušné italské silnice. Se silným tahačem Scania a cisternou plnou nebezpečného nákladu na ně vyráží jak nejčastěji může. Volné dny tráví na jihu Evropy tisíce Čechů. Málokdo si však užívá divoký provoz na tamních silnicích. Pro Simonu Šatánkovou ale právě týden v Itálii strávený za volantem kamionu představuje ideální dovolenou. „Do Itálie jezdím asi nejraději. Je tam velký provoz, rychlost, zmatek. Jejich temperament se nezapře ani v dopravě,“ tvrdí nadšeně mladá žena, která evropské silnice brázdí ve volném čase se svým manželem. Ten je profesionální řidič. „Do Itálie a Francie vozí nebezpečné látky v cisterně třídy 6 a 8, takže jsem si před lety udělala papíry i na ně,“ nepřestává překvapovat Simona. Kromě jižní Evropy se nejvíc těšívá na cesty do Anglie. „Dřív jsme tam jezdili velmi často a já si vždycky strašně užívala plavbu lodí z Calais do Doveru.“ Horší už to prý bylo s jízdou po levé straně vozovky. I na to si však časem zvykla. V kabině trucku už mladá žena najela desítky tisíc kilometrů. Tvrdí, že být řidičem z povolání je práce pro muže, přesto sama usedá za volant kamionu co nejčastěji. Ve svých sedmadvaceti letech se může pochlubit šesti roky zkušeností s řízením těchto mnohatunových kolosů. „Začínala jsem ještě na vozech s čumákem. Nebylo to zrovna jednoduché, ale opravdu mě to bavilo.“ Zábava během let přerostla ve vášeň, takže dnes dokáže mluvit o nákladních vozech celé hodiny. „Dlouhou dobu jsme jezdili se Scanií 530. Dnes má manžel Scanii R 580 Topline. Moc se mi líbí, je to pohodlné a prostorné auto s velkým výkonem a automatickým řazením Opticruise,“ popisuje amatérská řidička. Nejraději má právě Scanii, dobré je podle jejích slov Volvo. "Švédi jsou prostě Švédi." V tomto názoru se Simona shoduje se svými oblíbenými Italy. „Mají k autům velký vztah, zvláště ke Scaniím, a umí si je patřičně vyšlechtit a upravit. Když se potkáváme dokáží ocenit i naše upravené "erko", zvláště, když vidí za volantem ženu.“ Na parkovištích ostatní řidiče vždy překvapí, když střídá svého muže za volantem. „Čekají, že si tam chvíli posedím a pak se vrátím na místo spolujezdce. Když se rozjedu, jsou trochu vykulení, ale jejich reakce jsou vždycky pozitivní,“ usmívá se. Podobně prý reagují i policejní hlídky. Pokud jde o přepravu nebezpečných nákladů, bývají obvykle velmi nekompromisní a tvrdé. „Několikrát se ale stalo, že když jsem řídila já, byli policisté velmi příjemní a jejich kontrola tachografových kotoučků mnohem zběžnější,“ popisuje Simona výhody ženy za volantem. Velkého kritika svých řidičských schopností má v manželovi. „Je velký puntičkář a hodně přísný, hlavně co se týká auta. Tvrdí ale, že jsem dobrá řidička a nebojí se mi svůj truck svěřit.“ Problematičtí řidiči jsou podle ní hlavně majitelé osobních aut. „Jejich chyby a bezohlednost občas zarážejí. Měli by si někdy vyzkoušet, jaké to je s takovým kolosem a tonáží jezdit, pak by se snad chovali lépe“. Také proto se snaží být k truckerům tolerantnější, když zrovna řídí osobní auto. I přes svoji lásku k truckům Simona několikrát odmítla možnost stát se profesionální řidičkou. „Mám své stálé zaměstnání, které mě baví a současně poskytuje dost volna, které pak využívám k řízení kamionu. Nemám proto potřebu je měnit za jiné,“ vysvětluje. Řízení kamionu a cestování po Evropě se ale i v budoucnosti chce věnovat jak jen to půjde. „Mé kolegyně v práci i šéf mi to schvalují a fandí mi. Proto mi vycházejí maximálně vstříc, pokud potřebuji volno, abych mohla vyrazit na cesty.“ TZ Scania Czech Republic s.r.o.

... ani nikde jinde není na BUSportálu už delší dobu tématem.

Nepouštíme se prostě do něčeho, co za nás dobře a pohotově udělají jiní. O nehodách autobusů s velikou pečlivostí informuje nejedno médium. BUSportál bude informovat o tématech, na která mají jiná média většinou dost času - autobusy jako téma technické a dopravní. Viz dnešní internetový monitoring: Přehlédl s autobusem vlak! Řidič z Francie nepřežil! Pri Brne sa zrazil vlak s autobusom, jedna obeť, osem zranených V blízkosti Brna sa zrazil francúzsky autobus s turistami s vlakom Pri Brne sa zrazil vlak s autobusom, jedna obeť, osem zranených Srážku autobusu s vlakem nepřežil řidič Při srážce autobusu a vlaku zemřel mladý muž Při srážce autobusu a vlaku zemřel člověk Zajezdovy autobus z Francie se srazil s vlakem V Ponětovicích na Brněnsku se srazil autobus s vlakem Tragický střet autobusu s vlakem na Brněnsku U Brna se srazil autobus s vlakem Srážka vlaku s autobusem: Jeden mrtvý Po srážce autobusu s vlakem jeden mrtvý a devět zraněných U Brna se srazil autobus s vlakem: jeden mrtvý, devět zraněných Autobus s turisty vjel pod vlak, řidič zemřel

Viceguvernér České národní banky Luděk Niedermayer pro Hospodářské noviny.

(Publikováno se souhlasem HN i autora.) Hospodářské noviny 8.8.2006, Podniky a trhy/Z domova Zpráva o počínajícím konfliktu mezi ústeckým krajem a firmou, zajišťující autobusové linky, mne potěšila. Firmy disponující místními, státem financovanými monopoly, mohou zneužívat své postavení a stát by to neměl tolerovat. Proto je dobře, že kraj zorganizoval nové výběrové řízení a zajistil kontrakt s levnější firmou. Za ušetřené peníze může opravit více silnic, postavit cyklostezky či jinak zpříjemnit život občanů. Připomnělo mi to léta studií teorií her, i skvělý film Čistá duše o matematikovi Johnu F. Nashovi, Jr.. Jeho matematické práce daly základ teorii nekooperativního vyjednávání, podstatnou pro rozvoj ekonomické vědy i uzavírání efektivních státních či firemních kontraktů. Další vývoj této kauzy však spíše odpovídá grotesce než efektivnímu vyjednávání: ukázalo se, že starý i nový dopravce má či měl stejný management, nový dopravce záhy po eskalaci problémů odmítl dopravu poskytovat a autobusy stávajícího dopravce, které na linkách vítali občané s nadšením, prý zase brzy přestanou jezdit. Třešničkou na dortu je to, že nový dopravce snad údajně sháněl autobusy, zřejmě na zajištění této zakázky, v ceně kolem 50 tisíc korun za kus. Vytvořit si názor na tuto kauzu není snadné. Jasný je zájem přepravce - ten legitimně maximalizuje zisk. Jak je ale možné, aby přepravce měl zato, že mu kraj dluží peníze, a ten požadavek označil za nemravný a odmítl zaplatit? Odpovědí je dikce zákona o silniční dopravě a vládní nařízení, které opravdu ukládá kraji "prokazatelnou ztrátu vzniklou dopravci plněním závazků veřejné služby" hradit a to včetně "přiměřeného zisku", který mimo jiné zahrnuje "osminu ceny autobusu" pro tuto dopravu používaných. Myslím, že s touto situací by si neporadil ani nositel Nobelovy ceny profesor Nash. Kraje se snaží výběrovým řízením snížit cenu poptávané dopravy a stát jim ukládá zajistit jejímu poskytovateli, bez ohledu na jeho efektivitu, "odpovídající zisk". Takto si efektivní zajišťování veřejné služby opravdu nepředstavuji. A propos, až příště pojedete "náhodou" v rezavějícím autobuse, který na dopravní obslužnost některá z firem velkoryse zajistí za pár desítek tisíc, popřejte svým hejtmanům pevnou ruku, až budou firmě předávat její každoroční dotaci, ve výši osminy ceny "obvyklého" autobusu, dalších nákladů, způsobených i "nepředvídatelnými leč prokazatelnými" faktory, které velkorysý zákonodárce neopomněl. Viceguvernér České národní banky Luděk Niedermayer, Leaders@economia.cz

S Jakubem s redakce setkala na výstavě Coach Progress loni v listopadu. Od té doby trvá i spolupráce s BUSportálem. BUSportál příznivci autobusů položil několik otázek.

Momentálně šestnáctiletý Jakub Matousek je z Bechyne a studuje v Českých Budějovicích SPŠ Dopravní, obor Provoz a ekonomika dopravy. Po vystudování by z něho mohl být třeba dispečer silniční dopravy, baví ho však být za volantem (samozřejmě autobusu). Od 9 let tu možnost občas má - samozřejmě bez cestujících a pouze mimo silnici. V současnosti uvádí do provozu internetové strany www.neoplan.info , kde se věnuje své oblíbené značce. Od kdy se zajímáte o autobusy. Proč jste si oblíbil právě NEOPLAN ? O dopravu a autobusy se zajímám už od mala (viz foto z dubna 1992 před NEOPLANem u hotelu Slovan v Košicích). Původní zájem, který jsem měl také o železniční dopravu , postupem času zeslábl, a převládly právě autobusy. Nejdřive jsem identifikoval značky a typy autobusů, pak jsem se zajímal o našeho tuzemského výrobce Karosu Vysoké Mýto, protože to byla převládající značka na našich silnicích. Od mala cestuji mezi Českou a Slovenskou republikou za příbuznými, a to mezi Prahou a Košicemi. Protože pred 15-ti roky přepravovala po silnici v podstatě jen firma Frantisek Hejnal - Turismo, jezdil jsem s nimi. Tam vznikla ta moje láska k NEOPLANům, a to hlavne patrovým. Podařilo se mi splnit si dětský sen - podivat se do české "Mekky" autobusové dopravy s autobusy NEOPLAN - do Ouběnic u Dobříše do sidla firmy Turismo. Zatim mým snem zůstává podivat se do NEOPLAN muzea ve Stuttgartu a do jedne z výroben NEOPLANU. Co všechno pro svoji zálibu děláte ? Na dopravní střední škole, kde je podobnych "bláznů", jako jsem já více, jsem se konečně začal učit o tom, co mě baví. Navštívil jsem první ročník autobusové výstavy Coach Progress loni v listopadu v Praze Letňanech, českobudějovický Mobil salón (fotografie jsme uveřejnili na BUSportále) , byl jsem i na Holiday Worldu 2006, který měl k autobusům velmi blízko. Mezi dopravci mám také několik kontaktů - zmíněné Turismo a nepřímo i pražské H&S Bussi. Protože studuji v Českých Budějovicích, dostávám se k informacím od největších místních dopravců ČSAD JIHOTRANS a DPmČB, se kterými naše škola spolupracuje v rámci praktické výuky. Jak vznikal web www.neoplan.info ? Myšlenka vytvořit web o NEOPLANech mě poprvé napadla loni v říjnu vlastně i kvůli nespavosti. Oslovil jsem několik českých dopravců, kteří provozují NEOPLANy - odpověď jsem dostal od společnosti Hejnal Turismo, kam jsem se nakonec vydal i osobně v lednu. Ranč i přes mrazivou zimu a ledový vítr překonal všechna moje očekávání. Hned poté jsem začal aktivně pracovat na webu. Webdesign je čiste moje práce. Fotografie v galeriích jsou jednak posbirané z internetu, některé vlastní, od společnosti Turismo a také od BUSportálu. Nebráním se případné další spolupráci.

Hraný autobusácký seriál by mělo podle předpokladů tvořit 5 - 7 epizod a jeden dokumentární průvodce provozovnou TRADO-BUS, s.r.o. Moravské Budějovice.

Na BUSportálu jste si mohli přečíst: Mají rádi autobusy: Jaroměřičtí a třebíčtí amatérští filmaři. Natáčení Dopravního podniku autora Jana Veselého začalo poslední týden v květnu a jeho skončení se plánuje na konec prázdnin s premiérou v září či říjnu. Vše zatím, díky příjemné a perfektní spolupráci s panem ředitelem Miroslavem Petrů, dispečerem Romanem Kudláčkem, řidiči a ostatními z provozovny M. Budějovice, probíhá v pořádku. Jan Veselý přidává podrobnosti: "V dokumentárním průvodci se objeví celkem 10 řidičů TRADO-BUS a několik z nich i malých rolích hraného seriálu. Hlavní stejnojmenné role řidičů a řidičky přijali Petr Cejpek, Jakub Sláma, Jan Veselý, Lubomír Bačo a Lenka Kočí. S nimi se budou diváci průběžně setkávat a uvidí je v zajímavých situacích. Pilotní epizoda bude zajímavá tím, že na provozovnu nastoupí řidička Lenka Kočí, všichni jsou z nové posily nadšeni, akorát starý bručoun Cejpek, který se s každým jen hádá a hádá, je proti. Další epizody pak přinesou: prasklé kolo, technickou poruchu autobusu, přepadení řidiče, romantické chvíle mezi řidičkou a jedním z řidičů na zájezdu v Chorvatsku, vtipné rozhovory s cestujícími atd. Abych nezapomněl na autobusy, které diváci uvidí : Karosy C 734, LC 735, MB 0 560 - Intouro, MB 0 345 (starší generace) a MB Conecto. Natáčeno na linkách 790200, 340801, 790670,790690, 790710, 790720."

Co vás v práci stimuluje ? Žiji z nenávisti. Konkurence mne nenávidí a mě to baví. Jejich nenávist mi přidává sílu a energii...

... Pokud chcete být lepší než druhý, je potřeba mít svého nepřítele rád. Jestliže ho máte rád, nebojíte se podívat na jeho špatné i dobré stránky. A z dodrých se inspirovat! Mám konkurenci rád. Řekl bych, že každodenní "boj" s konkurencí je pro mne vzrušením, rozčílením i inspirací k novým nápadům. Spoustu dalších zajímavých odpovědí ředitele a majitele společnosti Student Agency, včetně označení se za hledače chyb a perfekcionalistu, vyšlo v šestém čísle magazínu FRESH. Ještě včera bylo možno na www.freshmagazine.net nalézt v "pdf" formátu celé číslo, dnes po avízu čtenáře zjišťuji, že se Homepage změnila a článek naleznete momentálně ZDE

Uveřejňujeme ve spolupráci se čtrnáctideníkem "auto-moto speciál" , ve kterém tento rozhovor před časem vyšel.

(BUSportál se řidičkám autobusů věnuje také - naleznete je v rubrice Publicistika .) Pokud se cítíte jako frajer pokaždé, když jedete s dodávkou a podaří se vám nevzít zadními koly obrubník či bokem dopravní značku, tak věřte, že někteří umí ještě mnohem více. Jsou to řidiči autobusů, zejména ti na městských linkách jenž se s až 18metrovými kolosy musí proplétat zácpami a těsnými křižovatkami. Divili byste se, ale jsou mezi nimi i ženy. Jen v garážích Dopravního podniku hl.m.Prahy v Řepích jich na pozici řidiče pracuje šest. Povídali jsme si s paní Evou Eismanovou. Popište prosím svůj motoristický vývoj od tříkolky po autobus? Kdy vás poprvé napadlo stát se řidičkou autobusu? Odjakživa mě řízení moc bavilo a když jsem za něco sedla, většinou jsem nechtěla ven. Po vyučení jsem začala jezdit v Ostravě nejdříve s tramvají, pak s trolejbusem – dohromady celých třináct let. O práci řidičky autobusu jsem vždycky snila, ale řízení autobusu byla zvláště dříve zcela mužská parketa a navíc byl o ni velký zájem. Na trolejbusech nám slibovali postup na autobus, ale nakonec to nevyšlo. Stalo se řízení autobusu pomyslným předáním štafetového kolíku ve Vaší rodině? V žádném případě. V naší rodině nikdo takový nebyl. Příbuzní po několik generací měli zcela jiná povolání – architekti, řezníci, zelináři…. Jak na vás koukali v autoškole, když jste si dělala ŘP na autobus? Nejdříve jsem musela mít dva roky povinné praxe v řízení nákladního automobilu. Ty jsem také splnila tím, že jsem po oné dva roky jezdila s nákladními vozy a převážela např. zeminu s liazkami nebo tatrami. Když jsem si pak šla dělat řidičský průkaz na autobus, měla jsem už celkem naježděno, ale byla jsem hodně vystresovaná. Navíc po mně chtěli, abych šla ke zkouškám již za pár dní a kolegyně, která je měla plnit ve stejný den, to vzdala. Původně jsem si dělala řidičský průkaz na autobus, protože jsem měla vozit muzikanty do Rakouska. Z toho ale nakonec sešlo. Zrazoval vás někdy někdo od úmyslu stát se řidičkou autobusu? To si pište, téměř všichni! Říkali, že je to těžká práce – fyzicky i psychicky. Navíc dříve nebylo téměř možné zahlédnout za volantem autobusu ženu. Myslím, že jsou ženy obecně podceňovány, natož jako řidičky. Jakými typy autobusů již jste v práci jezdila? Pamatujete ještě fenomenální Ikarusy? Za šest let, po která pracuji u Dopravního podniku hl.m.Prahy, jsem mimo kloubových autobusů vystřídala všechny typy, které jsou běžně v provozu. Pražský dopravní podnik má velice dobrý vozový park, takže nejstarším typem autobusu jsou zde Karosy B732 po generálních opravách. Další početnou skupinou jsou novější Karosy B931 s automatickými převodovkami a nyní jezdím s nízkopodlažní Karosou Citybus linku AE (Airport Express) z letiště v Ruzyni na holešovické nádraží. S legendárními Ikarusy jsem již nejezdila, ale dobře si pamatuji, že v době kdy jsem zde nastoupila do zaměstnání, stály vyřazené na dvoře řepské garáže - připravené na „export“ do Ruska. Ale jezdila jsem i s mnohem staršími vozy – s trolejbusy značky Tatra. U nich se bohužel potvrdilo, že řízení může být i fyzicky namáhavá práce. Měly totiž posilovač řízení funkční jen na jednu stranu a při otáčení volantem na stranu druhou jsem si k pohybu volantem musela téměř stoupat. S jakým strojem se Vám jezdí nejlépe? Řadíte raději sama, nebo preferujete automat? Jednoznačně se Citybusem. Výborně na silnici sedí díky svému nízkému těžišti a nejsou s ním velké problémy ve složitých zimních podmínkách. Navíc ráda jezdím s novými auty. Nejsem sice „hádavý“ typ, abych odmítala jezdit i se staršími vozy, ale s novým autobusem se svezu velice ráda. A samozřejmě – zvláště ve městě – raději jezdím s automatem. Neodvádí téměř žádnou pozornost a můžete se tak plně věnovat řízení a obsluze autobusu. Můžete nějak popsat svůj pocit, když jste poprvé vyjela s plně obsazeným autobusem do hustého provozu? Pamatuji si to jako dnes. Přestože si člověk nejen řízení, ale i obsluhu palubního počítače a ostatní úkony jako zavírání dveří apod. plně zautomatizuje, byla jsem nervózní. Největší strach jsem měla z toho, abych někoho nepřivřela ve dveřích nebo špatně neodhlásila zastávku. Jinak to ale byl úžasný pocit, dodnes se do práce těším a baví mě. Co nyní po letech? Neotupěla jste vůči rizikům, které práce řidiče autobusu přináší? Neberu to tak. Snažím se jezdit, jak nejlépe a nejzodpovědněji umím. V dnešním hustém a až nebezpečném provozu je třeba se skutečně plně soustředit na řízení a nedělat žádné kompromisy. Nedělám například rozdíl mezi tím, když jedu se starou Karosou nebo Citybusem, přestože na Karose by malý „ťukanec“ vyšel na pouhých 600 Kč a na Citybusu třeba na 60 000 Kč. Musíte být pořád ve střehu a snažit se nevynucovat si např. přednost při výjezdu ze zastávky. I když nedávno jsem pro zajímavost zkoušela spočítat při výjezdu ze zastávky u motolské nemocnice počet aut, která projedou než se najde řidič, který mě pustí. Počítala jsem do 35!… Existují dnes v Praze situace, ze kterých máte i při své praxi dodnes strach? Při dodržení zásad defenzivní a plynulé jízdy vyložený strach nemám, i když nehodu nemůžete vyloučit nikdy. Jedno kolizní místo je ale na výjezdu z konečné na ruzyňském letišti. Řidiči ostatních vozidel zde na důrazně zvýrazněné „čtyřicítce“ jezdí i dvojnásobnou rychlostí a je zde celkově nepřehledné místo. Máte svojí oblíbenou linku? Mám. Linky 225,164 a 179 v oblasti Nových Butovic – ty bych mohla jezdit každý den. Současně jezdím již zmíněnou linku AE, na které se mi také líbí. Většinou jsou zde i příjemní pasažéři, kteří téměř výhradně jedou z nebo na letiště plni dojmů nebo očekávání např. z dovolené. Navíc máme s kolegou jeden autobus a můžeme se tak na něj i na sebe vzájemně spolehnout. S jakým pochopením se setkáváte u mužských kolegů? Reakce mých kolegů se dají rozdělit na třetiny. První třetina mě zcela respektuje a přijde v případě potřeby pomoci, druhé třetině jsem jedno a odkáže mě v případě problému na „vysílačku“ a poslední třetině asi nejspíš vadím, i když na vyloženě špatné jednání si nemůžu stěžovat. Je podle Vás bezpodmínečně nutná dlouhá doba praxe nebo o tom, jak člověk jezdí, rozhoduje do značné míry i „talent“? Samozřejmě praxe je nutná, podle studií je řidič „v nejlepším“ mezi 50. a 60. rokem, ale určitě ne zcela bezpodmínečně. Někdo za volant sedne a je hned vidět, že má řízení v krvi, někdo se za třicet let nenaučí pořádně a plynule jezdit. Spíše je třeba dbát na samotné předpoklady k řízení. Celkem v pořádku jsou proto novým silničním zákonem znovu přikázané psychotesty pro profesionální řidiče. Čím dříve ale začne mladý řidič jezdit, tím dříve potřebnou praxi získá a setká se tak s různými dopravními situacemi. Pak se může mladý kluk stát mnohem zkušenějším řidičem, než ten, který jezdí léta po jedné naučené trase. S jakým typem vozu byste se chtěla svézt? Doslova z míry mě vyvádí americké trucky. S těmi opravdu toužím se svézt. Pokud bych byla o něco mladší a měla jistotu, že mi bude přidělen spolehlivý „parťák“, šla bych jezdit i s kamionem. Líbí se mi i motocykly typu Harley Davidson. Na něm bych se také ráda svezla. Od mala mě fascinovaly vlaky. A dodnes jim v případě cestování dávám přednost. Při cestách na Moravu už nejezdím jinak, než Pendolinem. Je něco, co byste chtěla vzkázat ostatním účastníkům silničního provozu? Aby jezdili soustředěněji. Řízení vyžaduje skutečně stoprocentní soustředěnost. Chtěla bych řidičům vzkázat, aby jezdili opatrněji a méně bezohledněji a nekoukali jen na sebe. Spousta nehod – a ve městě to vidím velice často – je zcela zbytečných, způsobených jenom nepozorností. A ani při vší pozornosti nehodu nemůže nikdo vyloučit. Vzkazuji také všem řidičkám dodávek a nákladních vozů, které uvažují o řízení autobusu, ať se toho nebojí a jdou do toho jako já. Nikdy jsem toho nelitovala. Jan Balíček, auto-moto speciál , motoristický čtrnáctideník.

Redakci vždy potěší, když si přečte v zasvěceném tisku, jak dobrou odbornou intuici vykazujeme.

Nejprve se před časem v Hospodářských novinách potvrdila správnost naší strategie, uveřejňovat na webu tzv. kontextovou reklamu a zaměřovat se na opravdu vyhraněnou skupinu "autobusových" čtenářů jak z řad odborníků, tak i cestujících - taková reklama výrazně doplňuje image webu, je zdrojem souvisejících informací a zajišťuje spolu s obsahem BUSportálu jasnou cílovou skupinu pro inzerenty - finanční základ webu. V příloze HN Internet 31.7.2006 zase redakci zaujal neúměrný podíl agentur na zisku z takové prezentace (cca 60 %). Naprostá většina prezentací na BUSportálu je na úrovni BUSportál - firma, a tak můžeme jednak stanovovat velmi rozumné a zdůvodnitelné ceny, a zároveň je tu jistota, že prostředky na reklamu nepolyká cestou nikdo jiný. Zajímavé jistě je, že jedna snad ze dvou firem využívající P.R. agenturu, která se prezentovala na BUSportálu za velmi symbolickou cenu vzhledem k její značce, záběru a renomé, spolupráci pro letošek ukončila. O řádu prostředků vynaložených toutéž společností agentuře, tiskovým konferencím, prezentacím "na křídě", prezentacím u dopravců, se může BUSportálu jen zdát. Měli by číst pečlivěji Hospodářské noviny. Volba čistě internetového média je také z dlouhodobého hlediska podle HN správná - každý měsíc roste počet uživatelů i doba jejich pobytu na síti. To, že na internet přicházejí lidé pružní, zvídaví, vzdělaní, komunikativní atd., je už zjištěno dávno. Opravdu důležité jsou i možnosti sledovat přístupové statistiky pro inzerenty. Sami pak zhodnotí, jak se o ně čtenáři zajímají a jak vhodně bylo místo pro jejich prezentaci zvoleno. V drtivé většině pak na BUSportálu zůstávají jako dlouhodobí partneři. BUSportál těší neustávající zájem o prezentaci i stav, kdy je třeba účinné místo pro nového inzerenta pečlivě hledat, protože velká část webu, zvlášť prvoplánově atraktivní místa, své inzerenty dlouhodobě již získala. Související materiály: BUSportál - VÁŠ PARTNER. BUSportál na přelomu července a srpna - 4.000.000 přístupů od nového formátu v roce 2005, letos 1.700.000 otevřených stránek a 450.000 přečtených článků.

2. ročník festivalu na Plzeňsku. PROGRAM FESTIVALU, ZAHRANIČNÍ SOUBORY: Maďarsko, Srbsko, Itálie.

Fotoreportáž z festivalu z 10.6.2006 Letos je oficiálním mediálním partnerem MEZINÁRODNÍHO FOLKLORNÍHO FESTIVALU "ČESKÁ NÁVES DÝŠINA 8.–10. 9. 2006" BUSportál . Informace také budou uveřejňovány na www.fos.cz zejména v sekci "Festivaly" v levém sloupci. O plzeňském kroji tam naleznete materiál v sekci Lidové kroje v horní liště. Program v angličtině: MFF Dysina-program EN.doc Zahraniční soubory Belenscéres Folk Dance Békés z Maďarska Rusínský soubor PKN Nový Sad ze Srbska Compagnia dei matti z Itálie Novinkou letošního ročníku budou malé scény pro dostaveníčka kapel na návsi před obecním úřadem a na zápražích statků, v jejichž blízkosti bude prostor pro aktivní zapojení publika. Program festivalu pátek 8. září 18.00–19.30 HOST DO DOMU, BŮH DO DOMU Slavnostní zahájení festivalu (zahraniční soubory, SLUNÍČKO Rokycany) Průvodní slovo: Iva Jedličková a Zdeněk Vejvoda 20.00–21.30 ČERTOVINKY Celovečerní hudebně-taneční divadlo souboru ONDRÁŠ Brno 22.00 COUNTRY BÁL NA DÝŠINSKÉ NÁVSI K tanci a poslechu hraje kapela KDO MÁ ČAS sobota 9. září 10.00–11.30 NARODIL SE DUDÁČEK... OŽENIL SE, CHUDÁČEK Pořad rodinného zvykosloví z jihozápadních Čech, autor pořadu: Zdeněk Vejvoda Účinkují: SLUNÍČKO Rokycany, dívčí pěvecké skupina PRÁCHEŇSKÉHO SOUBORU, PRÁCHEŇÁČEK Strakonice, NÁRODOPISNÝ SOUBOR Postřekov, GAUDEAMUS Praha 13.00–14.00 ACH, MÁMO, MAMJIČKO, ŽENIŠI DÚ K NÁM Rekonstrukce obřadů a zvykosloví, spojených s chodskou svatbou na zápraží statku Účinkují: NÁRODOPISNÝ SOUBOR Postřekov 14.30–16.00 DEJŠINA JE PĚKNÁ VES Přehlídka folklorních souborů z jihozápadních Čech se zahraničními hosty. Průvodní slovo: Zdeněk Vejvoda Účinkují: ROKYTKA a ROKYTIČKA Rokycany, PRÁCHEŇSKÝ SOUBOR Strakonice, GAUDEAMUS Praha, MLADINA Plzeň, ONDRÁŠ Brno, zahraniční soubory 16.30–17.00 TANEČNÍ VIZITKA V GOLF PARKU 16.30–17.00 OFICIÁLNÍ PŘIJETÍ ZÁSTUPCŮ SOUBORŮ STAROSTKOU OBCE 17.30–18.30 STROM ŽIVOTA ZUZANY LAPČÍKOVÉ Recitál naší přední cimbalistky s jazzovým kontrabasistou Josefem Fečo v dýšinském kostele sv. Šimona a Judy 19.30–21.00 NA DÝŠINSKÝM RYNKU KÁMEN NA KAMÍNKU Přehlídka folklorních souborů z jihozápadních Čech se zahraničními hosty. Průvodní slovo: Iva Jedličková Účinkují: ROKYTKA Rokycany, GAUDEAMUS Praha, MLADINA Plzeň, NÁRODOPISNÝ SOUBOR Postřekov, ONDRÁŠ Brno, zahraniční soubory 21.00–22.30 VANDROVALA PÍSNIČKA Koncert tolerance (nejen) hudební. Průvodní slovo: Zdeněk Vejvoda Účinkují: Z. Lapčíková a J. Fečo (world music), KOUKOL A SPOL. Rokycany (folk), PRIMA VERA Třemošná (cross-over), J. Fiala a M. Kaplan (improvizace na osmi strunách), Orchestr lidových nástrojů ONDRÁŠ Brno 22.30 NOC S HOUDKY Noční muzikantská setkání na dýšinské návsi a na zápražích barokních statků neděle 10. září 10.00–11.30 NA TEJ NAŠÍ NÁVSI Pořad dětských folklorních souborů z Plzeňského kraje. Průvodní slovo: Iva Jedličková Účinkují: GUTTA Dýšina, JISKŘIČKA, MLADINKA, PLZEŇÁČEK Plzeň, SLUNÍČKO, RADEČ, HEJHÁLEK Rokycany, ZUŠ Chrást 11.00–11.30 TANEČNÍ VIZITKA V GOLF PARKU 13.00–13.30 OFICIÁLNÍ PŘIJETÍ ZÁSTUPCŮ SOUBORŮ STAROSTKOU OBCE 14.00–16.00 VČERA JAKO DNESKA JE MUZIKA HEZKÁ Závěrečná přehlídka dětských souborů a zahraničních hostů. Průvodní slovo: Iva Jedličková a Zdeněk Vejvoda Účinkují: GUTTA Dýšina, JISKŘIČKA, MLADINKA, PLZEŇÁČEK Plzeň, SLUNÍČKO, RADEČ, HEJHÁLEK Rokycany, ZUŠ Chrást a zahraniční soubory KOMORNÍ SCÉNY: NA ZÁPRAŽÍ STATKU NA NÁVSI Press Release MFF Dýšina 2006 "doc" (English) 2.ročník Mezinárodního folklorního festivalu „Česká náves“ Dýšina 8.-10. září 2006 Na tradici májů, masopustů a několika ročníků Dýšinských folklorních slavností v rámci MFF Plzeň navazuje pořádání samostatného mezinárodního folklorního festivalu pod záštitou FOS ČR. Po loňské úspěšné premiéře je připravován intenzivně druhý ročník jediného festivalu na Plzeňsku v prostředí venkovské návsi včetně tradičního „zvaní“ před festivalem. Program naplní jak folklorní soubory české i zahraniční, tak i další hudební žánry: world music, folk, country Hlavní scéna bude na dýšinské návsi, dále v kostele Sv.Šimona a Judy a komorní scény na zápražích statků. „Česká náves v Dýšině patří k našim nejmladším festivalům. Jeho předností je návaznost na bohatou tradici,která je navíc umocněna přirozeným prostředím typické plzeňské vsi, jež se může honosit nejen bohatou lidovou architekturou, ale i entusiasmem místních občanů, kteří se obětavě podílejí na tři dny trvajícím programu včetně tradičního „zvaní“. Co se regionálního zaměření týče, je akcí neznající hranic, nabízející hostům z daleké ciziny poznání specifik folkloru z celé oblasti západních Čech. Zůstává otevřena mnoha žánrům, inspirujících se folklorem, což ji zajišťuje zájem širšího publika všech věkových kategorií, “ , shrnuje PhDr.Marta Ulrychová, PhD. z katedry antropologie Fakulty filozofické ZČU v Plzni, která věnovala minulému festivalu velkou pozornost. MFF Česká náves - Dýšina 2005. Fotoreportáž.

4.000.000 přístupů od nového formátu v roce 2005, letos 1.700.000 otevřených stránek a 450.000 přečtených článků. Co chystáme na podzim.

Těší nás, že BUSportál informuje i baví stále více čtenářů po celém světě i stálá přízeň inzerentů, bez nichž by to nešlo ani finančně, ale ani designově. Děkujeme všem přispěvatelům za inspiraci i materiály ke zveřejnění. Těší nás i úspěch slovenského BUSportálu, jehož materiály od letoška oživují i český BUSportál i příjemné česko-slovenské vztahy. Co nás čeká mimo jiné buď jen v tiskových zprávách nebo i s osobní účastí redakce: Předváděcí jízdy Mercedes - Benz Citaro LE v Praze (srpen) Volejbalový turnaj dopraváků ve Ždáru (září) Autosalón Nitra (září) MFF Česká náves Dýšina - BUSportál je mediální partner (září) Doprava a technologie k udržitelnému rozvoji Karlovy Vary (září) Innotrans Berlin (září) IAA Hannover (září) VH ADSSF (září nebo říjen) TRANSEXPO Kielce Polsko (říjen) Coach Progress Praha-Letňany (říjen) Best Bus Vienna (říjen) EURO BUS EXPO Birmingham (listopad) Otevření servisního centra EvoBus v Praze Zahájení výroby autobusů TEDOM v Třebíči .... a ještě mnoho dalšího, neboť podzim je období neskutečné aktivity po období dovolených a samozřejmě před Vánocemi.