Získáním minibusu na cestu do školy aktivity občanského sdružení Etincelle pro Zahradu nekončí. Výnosem z tašek se bude financovat provoz keramické dílny. Kdo chce získat tašku s autobusem, musí si pospíšit. S novým cílem se změní i dekorace tašek.

Před rokem byla formulována potřeba nového minibusu pro děti s mentálním postižením z  Ústavu sociální péče Zahrada v Kladně na jejich cestu do školy. Děti už se totiž nemohly spolehnout na ústavní minibus z roku 1992, který si už svoje odsloužil. K tomu byl nutný dobrý nápad, velká dávka nadšení, víry a odhodlání. Potom následovala spousta dennodenní pilné práce. Šití, barvení a malování. A nakonec putování tašek ke svým zákaznicím. Řeč je o projektu občanského sdružení Etincelle a ústavu sociální péče Zahrada v Kladně. Do projektu Taška – pomozte nám při cestě do školy se zapojily stovky lidí. Počínaje obyvateli Zahrady, kteří tašky vyrábějí, přes naše přední módní návrhářky a řadu známých osobností v rolích prodejců až po spokojené majitele tašek. Díky stovkám prodaných tašek a darů od sponzorů vyrazí děti co nevidět novým minibusem od společnosti RENAULT. Protože vozidlo Renault Master Minibus (16 míst) L3H2P3 2,5 dCi 84kW/115k, který společnost Renault Česká republika, a.s. nabídla s výraznou slevou , bylo ještě ve finální výrobě, při slavnosti se místo odhalení slavnostně zahalil minibus starý. Ten pravděpodobně po příchodu mladého a silného kamaráda poslouží jako posila při mimořádných akcích Zahrady. „Když jsme s výrobou tašek začínali, ani ve snu nás nenapadlo, že se nám do roka naše velké přání splní. Jejich výroba totiž nebyla zpočátku vůbec jednoduchá. Naši klienti se učili řadu úkonů, které pro ně nebyly zrovna lehké. Cílem projektu bylo v prvé řadě získání nového minibusu, ale nelze pominout, že výroba tašek měla ještě řadu pozitivních dopadů. To, že se sami klienti podíleli na získání prostředků zvýšilo značně jejich sebevědomí a důležitost. Práce v dílně se pro ně stala součástí každodenního života. Nesmíme také zapomenout na to, že v souvislosti s prodejem tašek poznali naši klienti řadu nových lidí a zúčastnili se zajímavých akcí. Těšíme se na další spolupráci s Jakubem Knězů a týmem o.s. Etincelle,“ vypráví Eva Bartošová, ředitelka Zahrady. Druhým důvodem oslavy bylo slavnostní zahájení nového projektu - provozu keramické dílny, který v sídle ústavu zahájily Bára Nesvadbová s Markétou Hrubešovou. Občanské sdružení Etincelle, jehož cílem je obecně podpora lidí s mentálním handicapem a ústavů sociální péče, získalo na oba projekty – výrobu tašek a vznik keramické dílny – finanční podporu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti z Evropského sociálního fondu a ze státního rozpočtu České republiky. Nový projekt chce pomoci mj. získat do dílny keramickou pec. Pestrobarevné bavlněné tašky, nově s motivem květiny i keramiku, kterou děti ze Zahrady vyrábějí je možné objednat na e-mailové adrese etincelle@email.cz . Je mo6no si objednat i výrobu PF 2007. Platba probíhá prostřednictvím účtu, zřízeném speciálně k tomuto účelu u Živnostenské banky. V případě objednávky tašek je zapotřebí na účet číslo 1042595000/0400 zaslat částku odpovídající počtu objednaných tašek + 30,- Kč poštovné a balné. Tašky jsou také ke koupi v partnerských obchodech: Tatiana Boutique, Dušní 1, Praha 1; Boutique Klara Nademlynska, Dlouhá 3, Praha 1; Boutique Timour et Group, V Kolkovně 6, Praha 1; Strop Café, Balbínova 14, Praha 2. Teď hledáme i další partnerské obchody. BUSportál podpořil projekt mediálně - věříme, že si tašku s autobusem někdo ze čtenářů BUSportálu pořídil.

Tržby autobusových výrobců mohou být letos rekordní. Mnoho dopravců se předzásobilo vozidly EURO 3. Potvrdil to na úvodní tiskové konferenci letošního AUTOTECu v červnu i Rudolf Černý, dlouholetý generální ředitel vysokomýtské Karosy.

Na EURO 4 jsou výrobci připraveni. Dopravci budou muset začít vozidla kupovat, a ať už půjde o technologii EGR (přiklání se k ní např. skupina Neoman a Scania) nebo SCR (např. EvoBus, Irisbus, Volvo), určitě nebudou nové autobusy levnější. Kvůli SCR technologii by měly pumpy začít nabízet čerpání AdBlue aneb močoviny, zatím musí vozidla s touto technologií zatěžovat zavazadlový prostor dostatečnou zásobou v kanystrech. Obě technologie mají své zastánce i kritiky. Praxe prokáže či vyvrátí oprávněnost jejich stanovisek. Určitě bude zajímavé sledovat, jaké autobusy si budou kupovat čeští dopravci - i vzhledem k tomu, že vysokopodlažní varianta městského autobusu řady 9 z Karosy nemá momentálně novou vývojovou alternativu k běžnému zakoupení (Doplnění sortimentu se samozřejmě chystá). Argument tradice opravářů na zavedených strojích zeslabuje - koneckonců Citelis je značně francouzský autobus, i když kompletovaný v Mýtě a v kategorii nízkopodlažních vozů naznačil svoje ambice i SOR Libchavy. Ten také dlouhodobě nabízí seminízkopodlažní koncepci, kterou naleznete i v nabídce světových firem a která vyhovuje dotačním kritériím pro nízkopodlažnost. Svým způsobem unikátní je nabídka třínápravových nízkopodlažních městských autobusů a trolejbusů v délce 15m ze Solarisu. Posilující koruna také neustále zlevňuje nejen velmi ambiciózní značku Mercedes-Benz, ostatně z hlediska výroby také částečně český výrobek. Ten spolu se Setrou navíc posiluje svoji pozici otevřením nového servisního centra EvoBus u Prahy. Nový český výrobce zejména plynových nízkopodlažních autobusů se snad největším počtem sedadel přístupných z nízké podlahy TEDOM určitě bude o místo na trhu usilovat neméně. Zajímavé bude sledovat vývoj plynového Ekobusu, autobusu vyráběného v úzkém kontaktu s DPÚK. Monotematický vozový park se zdá být zejména ve velkých městech neudržitelný. Na linkách by se mohly začít objevovat jak Arwaye, tak Crosswaye z Karosy - definitivní výměna "K" za "delfína", mohly by přibýt i další i třínápravová Regia z MANu a Intercentury ze Scanie. Paleta zájezdových krasavců jako jsou například Setry, Mercedesy, MANy a Neoplany, které se usidlují i na vnitrostátních dálkových linkách, se rozšiřuje z tradičních značek i o španělskou karosářskou školu na tradičních bázích - viz populární kombinace Scanie + Irizar, případně Beulas nebo Volvo + Sunsundegui. Stálicí se na našich silnicích stávají i autobusy VDL, zejména BOVA Futura a občas i Magiq. Nabídka autobusů je obrovská a co si zákazník vymyslí, to dostane, když to zaplatí. Budiž to vše ku prospěchu cestujícím a veřejné dopravě vůbec. BUSportál si nečiní ambice na úplnost výše uvedené úvahy. Pokud jsme na něco zásadního zapomněli, rádi doplníme.

Partnery filmu byly i ČSAD SVT Praha s.r.o., ADSSS a BUSportál jako mediální partner.

Komedii Všechno nejlepší! s Janem Dolanským a Viktorem Preissem v hlavních rolích byla v sobotu 16. 9. 2006 udělena Hlavní cena za český film na právě skončeném Festivalu evropských filmových úsměvů v Mladá Boleslavi, a to v konkurenci šesti dalších tuzemských snímků. Mezinárodní porota festivalu v čele s režisérem Jurajem Herzem dle svých slov ocenila především „důsledné naplnění pravidel daného žánru, vynikající vedení herců i originální obrazové nahlížení reality.“ Více na www.filmsmiles.cz . Snímek Všechno nejlepší! byl dále vybrán do hlavních soutěží mezinárodních filmových festivalů v Maďarsku a Japonsku. Festival mladých režisérů v maďarském Miškolci probíhá právě v těchto dnech, a to za účasti režiséra Všechno nejlepší! Martina Kotíka. Další informace o festivalu najdete na na www.filmfestival-miskolc.hu . V říjnu se film i s tvůrci přesune do Tokia na Tokatsu MFF, kde se Všechno nejlepší! zúčastní rovněž hlavní soutěže. Podrobnější informace na www.tokatsufilm.com . Na BUSportálu: Fotoreportáž z předpremiéry filmu Všechno nejlepší u příležitosti 15 let ADSSS a předání certifikátu ISO 9001 společnosti ČSAD SVT Praha s.r.o. 17.5.2006 v Palace Cinemas Slovanský dům Všechno nejlepší - nový film Martina Kotíka. Fotografie z natáčení.

Stát promeškal ochotu řidičů k zásadním změnám dopravního chování.

Od 14. srpna ujela redakce BUSportálu už přes 2000 kilometrů. Na svých cestách nepotkala jediného dopravního policistu. Šikanování za rychlost 51 km za hodinu nahradila nepřítomnost dozoru. Zato přibyla nespočetná omezení na dálnicích kvůli mýtným branám, po projetí několika těchto úseků bez stopy stavební aktivity pozvolna ignorovaná a devalvující význam dopravních značek. Nárůst nehod nemůže nikoho překvapit. Pokud to nebyla z hlediska BUSportálu naprostá náhoda, vypadá to, že si policisté svoje hodiny v terénu vybrali v červenci. Humbuky typu Kryštof nenahradí stálou, úpornou a jistě otravnou přítomnost dozoru alespoň v omezené míře. Škoda pro nás všechny.

Přes obrovskou prostorovou i cenovou hospodárnost elektronické archivace digitálních fotografií lze akceptovat argumenty zpracovatele výstupu na pevnou podložku - následníka klasické papírové fotografie.

Masové rozšíření digitálních fotoaparátů, snadnost pořízení a možnosti uložení elektronicky nastolují otázky nad trvanlivostí zejména CD a DVD nosičů. V řádu let je situace uspokojující, v řádech desetiletí získává znovu respekt fotografie na pevné podložce. Z tiskové konference společnosti Fotolab , jejímž obchodním zájmem je samozřejmě takto ohrožené fotografie zachraňovat, vyplynulo, že naprosto nutné je zejména obrovské objemy pořízených snímků nemilosrdně selektovat. V tom redakce souhlasí s Ondřejem Neffem, který tiskovou konferenci zaštítil. Zda k tomu využijeme pouze sebe nebo výběr necháme na softwaru, který Fotolab představil, je jen na nás. A prohlížení fotografií - pokud jsme zvyklí na alba, pak proč ne představená fotokniha. To, že vedení Fotolabu nepovažuje prohlížení fotografií na obrazovkách počítačů za dostatečně uspokojující, je jen obdoba toho, zda internetové nebo tištěné noviny. Odpověď podle BUSportálu je - obojí. Pravdou je, že ve společnosti je opravdu lepší vyndat klasickou fotografii než notebook. Tisková konference BUSportál pobavila především úporností a nezdolností pozvánek a následných mailů, které jistě i s nabízenými atrakcemi (pro mne to byla hlavně osoba Ondřeje Neffa) nebývale naplnily prostory konference. S potěšením jsem pozdravila svoje kolegy z dopravních redakcí. Přítomnost Českých miss s možností fotografování a podepisování mne jako ženu nenadchly, odpovídající převaha mužů ovšem dávala této atrakci oprávnění. Samoobslužný kiosek s okamžitou výrobou fotografie je sympatický, některé "fun" produkty jsou jistě pro různé typy zákazníků různě akceptovatelné.

... výtěžek ze zbylých tašek půjde na vybavení keramické dílny. Děkuji čtenářům BUSportálu, kteří projekt podpořili.

Díky projektu "Taška - pomozte nám při cestě do školy" se za necelý rok podařilo získat finanční prostředky na koupi nového minibusu, který kladenské děti nutně potřebovaly na cestu do školy. Vy, kteří jste se rozhodli podpořit Zahradu, jste si koupili celkem sedm set dvacet tři tašek. Akci významně pomohli i tři velcí firemní sponzoři, mezi nimi například firma Renault, která nabídla na nový minibus slevu tři sta tisíc korun. Další podrobnosti přineseme v reportáži z malé slavnosti v Kladně, která se koná příští týden. K projektu jsme napsali: Autobus (nejen) za tašku - BUSportál chce pomoci dobré věci. Věříme, že někdo ze 664 čtenářů tohoto materiálu přístupného přímo nebo přes banner, si tašku také koupil.

se chystají natočit na letošním Coach Progress dokumentární film.

Jan Veselý, velký fanda do autobusů a všeho, co se kolem nich točí, sdělil BUSportálu: "Veselý FILM plánuje navštívit letošní druhý ročník evropské specializované výstavy autobusů a autobusové dopravy Coach Progress. Chystáme při této návštěvě natočit dokumentární film, který by mohl příjemně potěšit ty, kteří se na Coach Progress chtěli dostat, ale bohužel z nějakého důvodu se jim to nepodaří a také by mohl posloužit pro potřeby pořadatelů." O skupině Veselý FILM na BUSportálu vyšlo: Skupina amatérských filmařů část své tvorby zaměřila na autobusovou dopravu. Filmoví a autobusoví nadšenci z Jaroměřic a Třebíče točí ''Dopravní podnik''. Mají rádi autobusy: Jaroměřičtí a třebíčtí amatérští filmaři.

Bohužel ne autobusem. V rámci pátečního vyvrcholení akce Evropského týdne mobility - Evropský den bez aut. Ve 22 městech bude po celý den MHD zdarma.

Program ministra životního prostředí Petra Jana Kalaše. Ministr přijede ráno v 8.25 vlakem na nádraží Praha-Vršovice, odkud pojede na kole do svého úřadu. V 17.30 pojede od ministerstva na kole na náměstí Jiřího z Poděbrad, kde se připojí k Velké podzimní cyklojízdě Prahou, která začíná v 18:00 a končí kolem 20:00 na Výstavišti v Praze-Holešovicích. (K Evropskému dni bez aut se připojí i zaměstnanci MŽP. Ředitel úřadu Miroslav Jandura je vyzval, aby se zítra obešli bez automobilu. Ministerstvo také na celý zítřejší den uzavře parkoviště před budovou.) V pátek ve 22 městech bude po celý den MHD zdarma (v Plzni už od středy). Více : V roce 2006 se města v České republice opět zapojila do celoevropské akce

Jan Havíř o těchto filmech pro BUSportál.

Veselý film Nebudu vás teď zvát, jak by možná název mohl mylně napovídat, na vydařenou komedii, kterou jsem nedávno viděl v kině. Veselý film je název skupiny amatérských filmařů, která část své tvorby zaměřila na autobusovou dopravu a zaplnila tak, podle mého názoru, obrovskou díru v české filmové tvorbě. Jan Veselý kromě filmů s tematikou autobusové dopravy natočil i řadu dalších snímků, třeba pro podporu protidrogové prevence. Pokud byste chtěli o něm i jeho spolupracovnících získat více informací, můžete se podívat na jeho stránky . Já jsem se v recenzi pro BUSportál omezil čistě jen na snímky spojené s autobusovou dopravou. Nejstarší snímek – Linka (z roku 2004) – je tvořen záběry z linky 790690 Třebíč – Moravské Budějovice. Vtipně poskládané záběry od brzkých ranních do pozdních večerních hodin tvoří ucelený obraz běžného pracovního dne řidiče linkového autobusu. Záběry jsou doplněny titulky, které bez vztahu k obrazu stručně popisují historii autobusové dopravy od jejích počátků v roce 1930 až do současnosti. Důraz klade autor na autobusovou dopravu na Třebíčsku. Snímek nelze úplně zařadit do kategorie dokumentárních filmů, protože obsahuje něco víc. Nenabízí populistickou formou divákovi informace o autobusovém provozu, ale pouze formou záběrů z míst a úhlů běžnému cestujícímu zapovězených nechává nahlédnout do zákulisí. Děj, myšlenky i informace si musí divák domyslet sám. Vzhledem k tomu, že jsem právě takovým divákem, který si rád hledá a domýšlí skryté věci, forma zpracování mě vysloveně nadchla. I zvolená hudba podkresu mi k charakteru filmu a záběrů „sedla“. Osobně bych ale přivítal více záběrů bez hudebního podkresu, kde by na diváka mohl působit reálný zvuk – zvuk naftového motoru, hovor cestujích a plno drobných doplňujících zvuků, které dohromady tvoří… ano, troufám si to tak nazvat… jedinečnou kompozici, která obyčejného smrtelníka nechává chladným, ale milovníka autobusů uvádí do tranzu. Ostatně několik takových záběrů se ve snímku přece jenom vyskytuje, takže jsem si to mohl vyzkoušet na vlastní kůži. Jediná věc, která by mohla diváka odradit, jsou úvodní titulky. Jejich umístění na černobílém pozadí vybraných záběrů působí sice uměleckým dojmem, je to ale za cenu jejich nečitelnosti. Snímek rozhodně stojí za zhlédnutí. Důkazem toho je i třetí místo na festivalu PAF 2005 k kategorii „Cena diváků“. I pokud vám slovo „autobus“ vůbec nic neříká, můžete si ve filmu najít své. I když je snímek soustředěn na autobusovou dopravu, zároveň se stal dokumentem své doby. Záběry autobusů zvenku i zevnitř jsou doplněny někdy částečně hranými záběry z běžného života (lidé cestují do práce, děti ze školy …), a tím se snímek může stát obrazem historicky zachycujícím běžný život. Na snímek Linka navazuje o rok později Linka Třebíčska . Záběry byly pořízeny na linkách 790690 a 790200. Na snímku je vidět nejen posun v kultuře cestování, ale i profesní vývoj autora snímků. Záběry jsou více propracované, z filmu je cítit, jak si autor pořízení každého záběru vychutnává a dává si na něm záležet. Celý snímek je opět podkreslen hudbou, komentář k němu je tentokrát mluvený. Divák si sice nemůže tolik vychutnat již zmiňované „autobusové“ zvuky, ale díky tomu, že se již nemusí soustředit na psané titulky, může získat více z obrazových záběrů. A že je z čeho vybírat. Kromě nepřeberného množství záběrů exteriéru autobusů se autor zaměřil také na interiér a přibližuje divákovi v detailních záběrech, jak se konstruktéři autobusů snaží na cestující esteticky působit. Aby si divák dokázal představit, co všechno provoz autobusové dopravy obnáší, obsahuje film záběry z jednotlivých středisek a oddychových stání, kde řidiči provádí další práce, jako je úklid vozidla nebo kontrola vozidla před jízdou. A konečně je tu divákovi přiblížen i průnik výpočetní techniky do autobusové dopravy formou elektronických odbavovacích strojků akceptujících čipové karty. Závěrem bych už jen doplnil, že pokud jste viděli Linku, nesmí vám Linka Třebíčska uniknout. Třetí snímek – Linka Karosy (2005) – nasměroval autor trochu jinam. Zatímco v prvních dvou se divák podíval do „kuchyně autobusového provozu“, v tomto snímku se autor snaží přiblížit, jak se „připravují suroviny“ – v našem případě autobusy. Naším největším a nejstarším výrobcem autobusů je podnik Karosa a.s., Vysoké Mýto. Ve snímku Linka Karosy se divák seznámí s hlubokou historií od roku 1928, kdy začal Josef Sodomka vyrábět první autobusy přes vývoj jednotlivých modelů a typů (včetně těch méně známých) až po současnost, kdy je podnik součástí nadnárodní společnosti IRISBUS a se svojí denní produkcí až 10 autobusů nijak nezaostává za čelními evropskými výrobci. Zatímco první část filmu je zaměřena na historii společnosti Karosa, ve druhé části má divák možnost nahlédnout přímo do výrobního závodu. Všechny záběry jsou poskládány tak, že divák může sledovat výrobu autobusu od svaření podvozku až po závěrečné olakování a expedici. Celý film je opět doplněn čteným komentářem a dokonce i rozhovorem s pracovníkem společnosti Karosa. Myslím si ale, že záběry z výroby by obohatil detailnější komentář k jednotlivým výrobním procesům, aby se i divák, který výrobu autobusu nikdy neviděl, dozvěděl, z jakých fází se celý proces výroby skládá. Závěr filmu je pak doplněn o přehled aktuálně nabízených výrobků Karosy. Vzhledem k tomu, že Karosa pravděpodobně skončí s výrobou řady 900, která navazovala na řadu 700, skončí tak možná i jistá tradice typického českého designu autobusů. A o to cennější pak bude snímek, který tuto krásnou výrobní etapu zachycuje. Na závěr bych ještě připomenul, že v těchto dnech Jan Veselý připravuje premiéru hraného seriálu Dopravní podnik. Pokud budu mít možnost, rád vám přinesu informace i o něm. Jan Havíř Jako fotografie k článku byly použity zábery z filmu Linka Třebíčska. Autor článku připravuje pro BUSportál rozhovor s Janem Veselým. Na BUSportálu: Filmoví a autobusoví nadšenci z Jaroměřic a Třebíče točí ''Dopravní podnik''. Mají rádi autobusy: Jaroměřičtí a třebíčtí amatérští filmaři.

Fotografie z hřiště.