se zaměstnanci, přáteli a obchodními partnery 4.12.2007.

ČSAD SVT Praha, s.r.o. je provozovatelem BUSportálu. BUSportál SK: Vianočná besiedka v Prahe.

Scania , která posiluje neměnnost základní identity společnosti. Skånský Griffin s hlavou i křídly orla a tělem lva.

Praha, 28. listopadu 2007 Historický vývoj a zároveň úplné popisky pod obrázkovou sekvenci pod textem. Scania je latinský název pro Skåne , nejjižnější provincii Švédska, která ve svém znaku nese symbol hlavy Gryfa. Griffin, Gryf, někde také označovaný jako Pták Noh, je symbol pocházející z řecké antické mytologie. Griffin má hlavu i křídla jako orel a tělo lva. Symbolizuje rychlost, ostražitost a zdravý rozum. Od roku 1437 mělo Griffina ve znaku město Malmö v provincii Skåne, která tehdy patřila Dánsku. Když v 17. století provincii získali Švédové, znak města převzala s malými úpravami za svůj. Ochranná známka společnosti Scania se zrodila právě ve Skåne. První ochranná známka, která nesla jméno společnosti Scania a symbol Skånského Griffina, byla zaregistrována v roce 1901. Tehdy se jméno společnosti objevilo na rozetě jízdního kola, kde mělo čistě praktickou funkci. Toto jízdní kolo, jeden z hlavních výrobků společnosti, bylo vyrobeno v Maskinfabriksaktiebolaget Scania ve městě Malmö. Symbol Griffina a motiv rozety jízdního kola se spojují, aby daly vzniknout nové ochranné známce. V roce 1901 konstruuje Maskinfabriksaktiebolaget Scania v Malmö svůj první vůz. Vagnfabriksaktiebolaget ve městě Södertälje registruje v roce 1906 název VABIS jako svou ochrannou známku. Logo je vytvořené z iniciál z názvu společnosti. V roce 1911 se tyto dvě společnosti spojují a zakládají společnost s ručením omezeným Scania-Vabis. Zaregistrovaná ochranná známka je téměř ve všem shodná s první známkou používanou společností Scania v Malmö před 10 lety, ale je na ní nový text a symbol Griffina v centrální části. Tato známka se později stane jednou z legendárních ochranných známek švédského průmyslu. V roce 1954 vedení společnosti vydává první směrnice týkající se vzhledu ochranné známky v různých kontextech a barvách. Jsou používány dvě různé verze – úplný znak a obrysový znak. Tyto ochranné známky jsou registrovány ve velké části světa. Jsou používány dvě různé verze – úplný znak a obrysový znak . Tyto ochranné známky jsou registrovány ve velké části světa. V roce 1969 dochází ke spojení společností Scania a Saab a vzniká společnost Saab-Scania AB. Symboly v té době však nejsou příliš populární, proto společnost používá jako ochrannou známku své jméno. Jméno Scania se tak vrací na masku vozidel. Vznikla potřeba vyplnit prohlubeň na kapotě starších nákladních vozidel nějakým znakem. Proto se na kapotu jako dekorace vrací symbol Griffina a na chladiči se objevuje samostatné jméno Scania jako ochranná známka společnosti. K používání symbolu se společnost Saab-Scania vrací až v roce 1984 se známkou navrženou Carlem Fredrikem Reuterswärdem. Griffin je umístěn do středu známky, aby demonstroval dlouholetou tradici společnosti. Pro společnost Scania je vyvinut speciální typ písma a stejně jako doposud je její jméno i nadále umístěno samostatně na masce vozu. Ve stejné době dochází k významnému rozlišení ochranných známek společnosti Scania a společnosti Saab-Scania. Dne 16. května 1995 se společnost Saab-Scania rozděluje. Společnost Scania se stává samostatným výrobcem těžkých nákladních vozidel a autobusů. Nový symbol značky Scania vychází z tradičních identifikačních prvků, kterými jsou rozeta jízdního kola a symbol Griffina. Griffin navazuje na design, který Scania používala v 50. a 60. letech. Nový symbol byl navržen Gunnarem Benmarkem ze společnosti Widell Group. Scania Czech Republic s.r.o. je dceřinou společností švédské firmy Scania CV AB. Na českém trhu působí třináct let. Společně s nezávislými dealery pracuje pro Scania CZ 479 zaměstnanců. TZ Scania

(z Mannheimu). S prvním automobilem - tříkolkou se na trasu 180 km nevydala tato patronka všech řidiček sama - doprovázeli ji 15ti a 16tiletý syn Eugen a Richard, vše bez vědomí Karla Benze.

Asi se už neví, koho z těch tří to napadlo, ale určitě to bylo úžasné mít tak pokrokovou a dobrodružnou maminku. Tankování probíhalo v lékárnách - čerpací stanice neexistovaly. Na stopy Berthy Benzové jsme narazili na návštěvě Mannheimu už podruhé. Procházkou po místech, kde vznikala automobilová tradice značky Benz, si na ni chceme vzpomenout. Vzhledem k úctyhodnému věku, kterého se dožila (zemřela v roce 1944) lze předpokládat, že se projela i těmi nejluxusnějšími limuzínami značky Mercedes-Benz a možná i nějakým pěkným autobusem. První automobil - tříkolka Karla Benze - patentován před 120 lety. Řidičkou prvního automobilu byla i žena, manželka Karla Benze Bertha. Urazila několik desítek km dlouhou trať od lékárny k lékárně - "benzinové stanici". Necelých deset let poté vyjel i první autobus Benz.

Přes 16 metrů dlouhé vozidlo je tři metry široké a váží skoro 11 tun. Nastupuje se do něj po schůdkách.

Dražba probíhá na cgi.ebay.com Informace o autobusu s trupem letadla je i na auto.idnes.cz

Nákresy a texty, které se povedly.

Děkuji čtenáři BUSportálu za zaslání. Podle doplňující informace vyšlo v deníku Aha. Aha.

Novinkou ve většině zimních areálů jsou slevy pro mladé lidi do 26 let, kteří se prokáží mezinárodním mládežnickým průkazem ALIVE stejně jako studenti s průkazem ISIC .

Držitelé karet mají možnost na horských svazích ušetřit až 30% z ceny permanentky. Letošní první sněhové vločky potěšily provozovatele horských středisek stejně jako nedočkavé lyžaře. V Krkonoších už minulý víkend začaly fungovat některé vleky. Po loňské nevydařené sezóně se majitelé horských středisek předhánějí v nabídce služeb i cenových zvýhodnění. Většina z nich sází hlavně na mladé lidi a studenty. "Slevy pro držitele mezinárodních identifikačních průkazů ISIC a ALIVE součástí naší obchodní strategie. Výhodnější ceny poskytujeme dokonce i učitelům na průkaz ITIC," uvedll Jiří Beran, ředitel Skiareálu Špindlerův Mlýn. V Beskydech se mladí lyžaři mohou těšit na příjemnější ceny například ve Ski-areálu Razula, kde ušetří 30% ve všední dny a 10% o víkendech nebo na Poustevnách, kde je cena snížena o 20%. Na Šumavě se mládeži a studentům bude o 10% levněji lyžovat na Špičáku a Zadově. Příležitosti pro využití mládežnického průkazu ALIVE a studentského ISICu však najdou lyžaři i v Jeseníkách (Ostružná, Červenohorské sedlo) a dalších lyžařských střediscích v Čechách i na Moravě. Raritou mezi lyžařskými areály, které zvýhodňují mladé a studenty je Zlín. Jeho obyvatelé nemusí cestovat do hor, lyžařský svah najdou hned nad centrem města. S kartami ISIC a ALIVE navíc mohou místního vleku využívat za dětské jízdné. Držitelé karet ISIC a ALIVE však mohou na horách levněji pořídit i další služby, např. ubytování (Orea Hotels – nabídka 2 za cenu 1), lyžařské školy (SUN SKI & BOARD SCHOOL) , půjčovny nebo obchody s lyžařským vybavením (Snowboard Zezula). Další informace na www.alive.cz

Protože ani redakce BUSportálu není bez chyb jako ostatně každý, vítáme každé upozornění na chybu či nepřesnost.

Až nečekaně bouřlivá diskuse se rozpoutala nad chybným tramvajovým titulkem. Jen jeden jediný čtenář udělal to nejrozumnější - místo toho, aby se divil, diskutoval, případně pohoršoval, prostě mi to napsal. Opravdu mu velice děkuji a těším se, že to příště dokáží i ti ostatní. Jinak BUSportál děkuje za velmi výraznou návštěvnost tramvajových materiálů, které uveřejňuje redakce především proto, že sídlí v Plzni stejně jako výrobce vozidel pro veřejnou dopravu Škoda Transportation a má to zkrátka blízko. Jubilejní 100. tramvaj ŠKODA zamíří k zákazníkovi do DP hl. města Prahy.

Děkujeme čtenáři BUSportálu za kousek exotiky.

Pokusili jsme identifikovat, co šlo. Pokud pozorný čtenář nalezne chybu či má nějakou doplňující informaci, prosíme o pomoc.

Jak se cestuje dálkovými autobusy. Jan Havíř zpracoval pro BUSportál autentické cestovatelské zážitky Stanislava Pospíšila a přidal užitečné odkazy.

Je zajímavé porovnávat dopravní systémy v různých zemích a na různých kontinentech, takže se snažím využít každé příležitosti k získání nových informací. Když jsem se dozvěděl, že se jeden můj kolega vrátil z Argentiny, kde si prohlédnul kulturní památky i přírodní zajímavosti a na vlastní kůži vyzkoušel nejen jihoamerickou kuchyni, ale i služby místních dopravců, poprosil jsem ho, zda by se o svoje zážitky nepodělil i se čtenáři BUSportálu. Souhlasil, a tak jsem si mohl vyslechnout velmi poutavé vyprávění, ze kterého jsem se pro Vás snažil vybrat důležité informace týkající se autobusové dopravy. Stanislav Pospíšil pobyl na území Jižní Ameriky tři týdny a většinu z tohoto v Argentině. Navštívil města jako Buenos Aires, Bariloche nebo Mendoza. Vzdálenost mezi nimi je obrovská a vysvětluje ty desítky hodin strávených na palubách argentinských autobusů. Proč autobusy dostaly přednost třeba před železnicí, vysvětluje následovně: "Železnice v Argentině byla nejvíce rozvinutá z celé Jižní Ameriky, ale některá z předchozích vlád ji nechala cíleně zkrachovat. Současná vláda železnici podporuje, je to ale spíše boj o přežití (Jen pro příklad – krajinou vedou koleje ale při křížení se silnicí jsou přetaženy asfaltem)." Další vyprávění poukazuje na to, že autobusová doprava v Argentině je na daleko vyšší úrovni než vlaková. Nebál bych se říci, že v mnoha ohledech předčí naše dopravce. "První cesta autobusem nás čekala 12. září z Buenos Aires do Bariloche," pokračuje ve svém vyprávění Stanislav Pospíšil. "Jízdenky jsme měli koupené už předem, ale na poslední chvíli jsme potřebovali změnit místo odjezdu. Nastupovali jsme až na trase v městečku Lujan. Autobus nejel z autobusového nádraží, ale ze zastávky na okraji města. Když nás jeden domorodec vysadil na hliněném plácku naproti benzinky, kde chybělo jakékoliv označení, byli jsme docela zděšeni. Jediné, co nás trošku utěšovalo, byl rukou nápis Esso (název benzinky) na jedné jizdence. Odjezd autobusu byl v 18:15. Když jsme tam ještě v sedm hodin stáli a autobus pořád nikde, trochu jsme znervózněli. Zbytečně. V Argentině se na čas moc nehledí a pokud něco začíná o hodinu a půl později, bere se to jako normální. Za malou chvíli přijel docela nový patrový autobus - velká pohodlná sedadla, dost místa na nohy, klimatizace, záchody. Po cestě nám pouštěli jakési americké filmy. Byly sice dabované španělsky, ale děj byl ve všech stejný a tak jednoduchý, že se dal dost dobře odhadnout. V ceně jízdenky v Argentině bylo i občerstvení. Dostali jsme balenou bagetu a vodu. V deset večer, po krátké zastávce, roznášeli večeři. Ohřáté jídlo na plastovém tácku a něco k pití. Bylo to hodně podobné jako v letadle. A ráno jsme dostali snídani. V noci se dají sedadla sklopit téměř do vodorovné polohy, a tak se člověk může docela dobře vyspat." Po výčtu všech kladů a výhod cestování autobusem jsem se nemohl nezeptat na negativní zážitky. "Jeden jsme si zavinili sami. Na závěr jsme plánovali cestu do Brazílie do Rio de Jainero. Předem jsme si koupili jízdenku z Iguazu do Ria. Když jsme pak dojeli z Mendozy na argentinsko-brazilskou hranici, k vodopádům Iguazu, zjistili jsme, že se nacházíme v Puerto Iguazu, ale náš autobus odjíždí z Foz Iguazu, což je město na brazilské straně asi patnáct kilometrů vzdálené. Vzdálenost jsme překonali místním autobusem, ale bohužel se nám nějak podařilo minout na hranici brazilské celníky. Paní na autobusovém nádraží nám odmítla vydat palubní lístek bez brazilského razítka. Naštěstí celý den hustě pršelo, takže jsme na nádraží byli hodně dopředu a bylo dost času vydat se zpět na hranici legalizovat vstup do země. Navíc jsme si na cestu po Brazílii díky neznalosti koupili jízdenku do nejnižší třídy – žádná polstrovaná sedadla, žádné občerstvení a řidič byl od cestujících oddělen přepážkou. Na rozdíl od Argentiny ale dělají více delších přestávek na motorestech. V Brazílii jel v autobuse jen jeden řidič a po příjezdu do určitého místa jej vystřídá jiný řidič, který tady na něj čekal. Hodně nás zaskočilo, když se za jízdy zvedl jeden z cestujících a od některých spolucestujících vybral nějakou drobnou částku, kterou pak vydal řidiči. Nebylo to jízdné, protože jízdenku všichni měli. A to celé se odehrálo třikrát, jelikož se dvakrát střídali řidiči. Dalším zážitkem bylo, když nás 2x po cestě stavěla policie a kontrolovala obsah zavazadel." Aby nebylo celé vyprávění zakončeno nepříjemnými zážitky, poprosil jsem na závěr i o něco veselého. "Na spoji z Bariloche do St. Rafael v jednom okamžiku rozdal druhý řidič takové lístečky podobné tiketům na bingo. Když pak začal diktovat čísla, všichni kolem se zájmem zaškrtávali na svých tiketech. Nevím, odkud ta čísla bral nebo jak je losoval, ale za chvíli se mezi cestujícími objevil výherce, který dostal láhev vína," končí svoje vyprávění Stanislav Pospíšil. Rád bych tento příspěvek doplnil o další informace z internetu. Na dálkové, často noční linky jsou v Argentině i v Brazílii nasazována pro tento účel vhodně vybavená a většinou nová nebo zánovní vozidla. Vozidla obvykle vyrábí místní výrobce v licenci evropských značek, jako jsou Volvo, Scania, Volkswagen nebo Mercedes-Benz. Přidávám odkazy na internetové stránky alespoň několika z nich: www.busscar.com.br www.caio.com.br www.comilonibus.com.br/ www.irizar.com.br www.marcopolo.com.br/ mascarello.com.br/ www.spectrumroad.com www.metalsur.com.ar www.josetroyano.com.ar U dálkových linek jsou stanoveny kategorie (jakési třídy podobně jako u nás ve vlacích), od kterých se odvíjí úroveň služeb a cena. V Brazílii je zavedené označení "convencional" pro základní (ekonomickou) třídu, "executivo" pro vyšší třídu a luxusní třída bývá označována jako "leito". V Argentině jsou kategorie označeny názvy "coache cama" (česky spací vůz) označujícími autobus, který je celý vybaven pohodlnými, sklopnými sedadly, ze kterých je možné společně s výklopnou podložkou pod nohy vytvořit celkem pohodlné lůžko, nebo "Semi cama" (česky něco jako "polopostel") označující o něco nižší kategorii, kde lze sedadla sklopit jen částečně. V některých vozech jsou typy sedadel kombinovány. Pro zájemce uvedu ještě odkazy na stránky vybraných dopravců. Standardně jsou stránky ve španělštině a angličtině: www.pluma.com.br www.viacargo.com.ar www.viabariloche.com.ar Informace a fotografie ze svého soukromého archivu poskytnul pan Stanislav Pospíšil z Újezdu u Brna.

v novém formátu od roku 2005 a pětiletého působení v redakci BUSportálu.

"Po škole (plzeňská technika) jsem nastoupila do ČSAD Plzeň do výpočetního střediska a pracovala na agendě nákladní doprava, kde nešlo neslyšet o osobní dopravě od kolegů - turnus alias vzorovka, zetpvéčko alias stazka (též v nákladní dopravě), příplatky za brašnu, osobokilometry :-) atd... Léta jsem jezdila autobusem na režijní průkazku, což bylo sympatické. Na autobusy a BUSportál jsem byla před 5 lety tak trochu připravena. Nejvíce jsem se s autobusem sžila při absolvování autoškoly na "D" a otevřením možnosti občas autobusy jezdit. Na rozdíl od kamiónů v těchto velkých vozech shledávám i jistý ženský princip - slouží lidem - cestujícím." Otázky jste položili Vy, čtenáři, a také jsem si je položila sama. Koneckonců na vlastní otázky se odpovídá nejlépe. Jak se z programátora může stát redaktor ? Vyjadřovat se písemně bylo moje hobby. Psala jsem do krajské MFD zpravodajsky o kultuře - folkloru a vážné hudbě, glosy a fejetony do celostátní MFD i a do Neviditelného psa. Vedení společnosti to vlastně jen využilo při obsazování příslušné pozice. Jaké byly začátky ? Naštěstí jsem netušila, co mne vlastně čeká. I v původním formátu jsem se rozvoji intenzivně věnovala i proto, abych se vymanila z původní profese programátora, a také i mne to bavilo. Našli se i partneři, kteří projekt od začátku podporovali. V novém formátu, který se díky vedení provozovatele a kolegům spustil od roku 2005, už je všechno lepší a perspektivní. Má nějaký vliv na práci v redakci dopravního média, že jste žena ? Určitě. Žen v dopravních médiích je velmi málo. Osobně znám pouze Jarmilu Chromou, která úspěšně vede redakci Dopraváku, novin ADSSF. Pozice ženy v dopravě je příjemná. Pokud svoji práci beru vážně a snažím se být uctivým odborníkem, nalézám vstřícnost u výrobců autobusů a dopravců, trošku horší je skóre mezi kolegy dopravními novináři. Tam při desítce novinářů v oboru jsou i ti 2 "chytří" povážlivý počet. O to více si vážím spolupráce a respektu těch ostatních. Pociťujete vliv nějaké konkurence ? Až na jedinou vyjímku s podobným obsahem jako BUSportál pociťuji ostatní média jako doplňující a inspirativní. S mnoha těsně spolupracuji v rámci jak mediálního partnerství, tak i jako přispěvatel. Konkurence je hnací silou a motivací. Můj opatrný pocit je, že proti BUSportálu to v současnosti nemá vzhledem k jeho rychlosti a záběru vůbec snadné. Trh s reklamou, a o tu tady jde jako o ekonomický základ fungování jakéhokoli internetového média, je svým způsobem daný a Česká republika je malá. Infobus v Polsku to má obchodně určitě snazší a naopak slovenský BUSportál zase daleko těžší. Co považujete za hlavní přednosti BUSportálu ? Hlavním bohatstvím BUSportálu jsou jeho čtenáři a inzerenti (většina z oboru silniční dopravy), léta budované kontakty a prameny a jejich důvěra a konec konců i analytické myšlení z doby programování, které je neocenitelné při hledání souvislostí. I u převzatých materiálů se redakce snaží získávat doplňující informace a upozorňovat na ně. BUSportál má i kvalitní tým spolupracovníků - profesionálů i fandů, kteří pomáhají vytvářet výkonnou redakci. Velkou výhodou je i všeobecný respekt u celostátních médií. Pozici českého BUSportálu posiluje i slovenská mutace. A možná někdy boduje i čeština, která se nebojí souvětí, neotřelých slov i špetky ironického nadhledu. Trápí něco BUSportál ? Redakce se potýká neustále s nedostatečnou kapacitou a zahlcením prací na jiných projektech na straně programátorské podpory, takže jakékoli změny a novinky ve formátu jsou velmi obtížně realizovatelné. Co plánujete do budoucna ? BUSportál se rozhodl zúročit bohatství informací i kontaktů při pořádání seminářů o nových technologiích v autobusové dopravě. Prvním takovým projektem je seminář "Metrobus - šance pro Střední Evropu" 1.11. v Letňanech. Pokud bude vstřícně přijat, bude redakce v pořádání seminářů pokračovat. Také se snažím BUSportál více internacionalizovat. Co prozradíte ze svého soukromí ? Dvě hodné dospělé děti, tolerantní manžel umělec - motorista. Závislost na internetu kompenzuji vytvářením nekooordinovaného lesa, do kterého chodím na vycházky se psíkem. Kvůli zdravotním komplikacím omezuji činnosti, které mne netěší. Držím se rady lékařů omezit stres a mít dobrou náladu. :-) "... co mne obzvlášť těší, je označení jako "autobusová guru" (už před nějakou dobou) v diskusi na K-reportu a čerstvá klasifikace jako "autobusová lady Thatcherová" od významné osobnosti české i mezinárodní silniční dopravy při setkání na veletrhu BUSWORLD ...."