9. dubna 2020 oslavila trolejbusová doprava v Plzni 79 let. Jedním z prvních trolejbusů, s nimiž začínala, je zachráněný trolejbus 3 Tr3. K vidění je v Techmania Science Center.

Posledním dochovaným exemplářem z těch vůbec nejstarších trolejbusů, které v Plzni jezdily, je vůz 3 Tr3. Po náročné rekonstrukci je od června 2012 jako jedinečná technická památka zachráněná před zkázou chráněná v prostorách plzeňské Techmania Science Center. Ta pro své návštěvníky běžně připravuje prohlídky trolejbusu a další akce, letos je ale ze známých důvodů uzavřena. Trolejbus typu 3 Tr3 z roku 1947 se dochoval v jediném kusu (vůz č. 119), který vlastní Science center Techmania. Vozidlo bylo nalezeno v roce 1992 v soukromé zahradě na Plzeňsku, kde sloužilo jako zahradní domek. Odsud bylo v roce 1997 odvezeno a po zásadní rekonstrukci mělo být součástí podnikového muzea ŠKODA. Techmania Science Center získala na jeho uvedení do původního stavu finance a po renovaci v žamberských dílnách společnosti FORMER, kde byl opravován centrimetr po centimetru od konce roku 2010 do května 2012, je vystaven v prostorách Techmanie. „Trolejbus sloužil Plzeňanům až do roku 1967 a po rekonstrukci si při pohledu na něj bude možné představit, jak vypadala městská hromadná doprava v Plzni padesátých a šedesátých let,“ shrnul Libor Kočí z Techmanie v roce 2010 pro Busportál. Plzeňská Škodovka přidělila tomuto typu trolejbusu logický název 3 Tr3, znamená 3. výrobní sérii 3. řady trolejbusu. Od svých předchůdců se liší například tím, že je třídveřový a hranaté tvary karoserie vystřídala spíše zaoblenost. Trolejbusů řady 3 Tr3 bylo v letech 1945 - 1948 vyrobeno celkem 24 kusů, přičemž se dochoval právě jen jeden s evidenčním číslem 119. Jednalo se tedy o první trolejbus, který byl již od počátku orientován pro jízdu vpravo. Trolejbus je dlouhý 10,55 m, široký 2,5 m a vysoký 3,3 m. Hmotnost prázdného vozu činí 10,5 t a výkon motorů 120 HP. Maximální rychlost dosahovala 45 km/h. Více v našich archivech: Rekonstrukce Převoz do Techmania

Trolejbus z Daytonu se časopisu Československý Dopravák podařilo zachránit a je na cestě zpět do České republiky, odkud pochází. Doma by měl být v polovině května.

Trolejbus, který dodala na americký trh po revoluci Škoda Ostrov, se podařilo zachránit před likvidací díky více než 500 příspěvků ze sbírky zahájené 11. listopadu loňského roku. Do záchrany trolejbusu se zapojila také Škoda Electric, která poskytla příspěvek ve výši 70 000 Kč, tedy desetinu celkově požadované částky. Přispěli také pracovníci DP v Daytonu, kteří svůj příspěvek ve výši 1 000 amerických dolarů poslali přímo muzeu ve Strašicích, kde bude později trolejbus „ubytován“. Po dokončení sbírky začala být organizována přeprava trolejbusu, kterou provázelo několik nepříjemných situací. Nicméně dne 6. 4. 2020 kolem 11. hodiny daytonského času byl trolejbus naložen na silniční trajler a zamířil do přístavu v Baltimoru, kam byly „čtrnáctky“ (resp. jejich skelety) v minulosti z ČR rovněž dováženy. V případě, že se podaří vše stihnout, vypluje trolejbus dne 11. 4. 2020 ukrytý v útrobách lodi Olympian Highway do přístavu v německém Bremenhavenu, kam by měl vůz dorazit dne 30. 4. 2020. Do poloviny května by se pak mělo podařit dopravit trolejbus do Prahy. V České republice tak bude zachován jeden z nejvýraznějších porevolučních úspěchů našeho strojírenství. Více na Československý dopravák

Jak lehké nebo těžké je zachránit autobus, který vlastně už ani jako autobus nevypadá. Příběhy z muzea v Loučeni - výrobce Karosa Vysoké Mýto.

D omov pro veterány v Loučeni - Muzeum rodiny Koutkových - ukázali majitelé prvním hostům v srpnu 2018. Pro veřejnost otevřeno není, své vzácné kousky ukazují jen po domluvě předem. Celkem mají více jak 80 vozidel, z nichž ta nejvzácnější jsou umístěna v loučeňském muzeu. Potkali jsme se s pány Aloisem Koutkem starším a mladším a strávili povídáním o historii několik hodin. Vzhledem k letošnímu 125. výročí založení Karosárny Sodomka ve Vysokém Mýtě, jsme se zaměřili hlavně na vozidla vyrobená právě tam, respektive následně v Karose. K našemu rozhovoru stačilo položit jednu otázku. Jak to všechno vlastně začalo a jaký váš exponát považujete za nejvzácnější? Všechno to začalo v roce 2000, kdy jsme zakoupili dva vraky autobusů Praga RND. Těšili jsme se na jejich renovaci, ale současně v té chvíli jsme zjistili, že nemáme nikoho, kdo nám s touto renovací pomůže. Všichni, se kterými jsme mluvili, hovořili o autobusech RTO - jako veteránech, které znají a umějí je opravovat. Ono to nebylo tak, jak jsme se slovně dozvěděli, protože i na první linkový autobus Š 706 RTO jsme dostávali stejné otázky. Nejsou na to již náhradní díly, lidé, kteří to dělají, jsou již dávno v důchodu atd. Přesto jsme našli jednoho mechanika, který o těchto vozech ještě věděl mnoho informací a dovedl je opravovat. Proto jako první zrenovovaný autobus byl linkový autobus Š 706 RTO. Líbil se nám zájezdový autobus Š 706 RTO Lux a proto jsme začali s jeho renovací. K řadě RTO patřil i přívěs Jelcz PO 1E, který jsme rovněž zrenovovali. Zásadní zlom v našem pohledu nastal 25. října 2005, kdy jsme se osobně potkali na autobusové výstavě v Letňanech s panem Příhodou . Koupili jsme si od něho knížku „90 let výroby značky Praga“, nechali jsme si do knihy dát věnování a mimo jiné začalo neskutečně cenné povídání o tom, jak on své muzeum Praga začal a jakými cestami v různém období procházel. Z rozhovorů, které jsme od té doby vedli, jsme zjistili to nejdůležitější, čím jsme se po celou dobu řídili. Nemá cenu dělat věci, které mají všichni okolo, ale zaměřit se na věci, které jsou jedinečné a málo rozšířené. Na té letňanské výstavě jsme představovali i nálezový stav autobusu Škoda 706 RO a díky radám pana Příhody jsme začali s renovací tak, abychom se odlišili od ostatních vozidel, která se v malém množství daného typu v České republice nacházela. Byl to počátek toho, že jsme začali sbírat a renovovat samé „vzácné exponáty“. Kromě pana Příhody v souvislosti s našimi veterány jsou pro nás nejdůležitější ještě tři osoby, říká Alois Koutek mladší. „Nebetyčná studnice znalostí a pokladů a mapovač vraků“ Jan Arazim. Věděl všechno, kde vrak leží, komu patří, kdo je schopen jej opravit. Vlastně nás navedl i na náš návěs NO 80. Ten patří mezi naše nejvýznamnější vozy, byl vyroben v Karose jako jediný. Návěs naposledy využívali na Slovensku při výstavbě závodu Duslo Šala. Ráno a odpoledne vozila souprava s osobním návěsem zaměstnance do práce a z práce a v pracovní době byl návěs odpřažen a tahač po stavbě rozvážel s nákladním návěsem plynové bomby. Když byl z provozu vyřazen, nechal ho náměstek ČSAD přetáhnout do hor (on byl myslivec) a měl sloužit jako sklad pro obilí na krmení zvěře. Protože byl umístěn poměrně daleko v horách, myslivci jej nevyužívali a postupně zarostl v náletovém porostu. Jeho zachráncem byl velký nadšenec a předseda RTO klubu na Slovensku Jaro Matúšek z Bratislavy , který je znám v odborné veřejnosti jako znalec historie, autobusů, vláčků, ale také jako malíř kreseb s dopravní tématikou. On byl ten, který vyhodnotil, že se jedná o velkou vzácnost a že není schopen provést celkovou renovaci. A tak jsme jej od něho zakoupili. Druhý velmi důležitý a neskutečně odborně i pracovně zdatný člověk, se kterým jsme se potkali, byl Ladislav Tetera z Kroměříže . Všichni jsme byli naladěni na „stejnou vlnu“, vzájemně jsme si pomáhali ve všem, co nás v rámci renovací provázelo. Třetí byla vaše šéfredaktorka Dáša Braunová . Nadšená autobusařka, naše autobusy i hodně fotila a mnoho dnes již také historických dokumentů je na vašem webu. Zajímavý příběh má i autobus Š 706 RO „Dakota“ , který jsme objevili jako chatku u mlýna na Soběslavsku. Původní majitel využíval autobus jako včelín a aby získal prostor uvnitř autobusu a odlehčil jej, prodal motor „kolotočářům“. Jeho syn, elektrikář, z tohoto včelína udělal chatku. Pro lepší vstup si kolem ní postavil kamennou zídku a již nikdy nepočítal s tím, že by se autobus někam přemísťoval. Když do stromu, který byl těsně vedle této chatky, udeřil blesk, rodina se bála již chatku využívat a v době, kdy jsme se s nimi potkali, nám přislíbili prodej. Vyproštění autobusu z terénu, ve kterém byl umístěn, bylo obtížné, ale přesto nám majitel slíbil, že ho do 14 dnů dostane na silnici. Nepodařilo se mu to ani po měsíci a proto jsme si sami zajistili jeho vysvobození. Když se se svou chatičkou rozloučili děti a odnesly si hračky a peřiny, byl náš! V té době řada lidí vydělávala na sbírání starých věcí a výkupem do šrotu, měli jsme proto strach, že nám naši „kupu šrotu“ někdo ukradne. Podle zkušeností řidičů nákladních automobilů z Ruska jsme pro jistotu odšroubovali volant. Nakonec jsme úspěšně naše RO po vlastní ose za Liazkou dostali do bezpečí do Nymburka. Podobnou historii má i vlek PRK 6 vyrobený ve Vysokém Mýtě firmou Sodomka pro říšskou poštu. Ten pochází od Pelhřimova. Patřil jednomu zemědělci jako úkryt pro slepice, ale rád by se ho zbavil. Přístupová cesta k němu byla z louky jiného zemědělce, což byl problém dohodnout se v rámci sousedských vztahů. Pomohl nám až místní starosta hasičů, také veteránista. Ten byl po renovaci na jeho křtu a dosud je naším kamarádem. Unikátní „na světě“ jsou také největší kabriolet - Š 706 RTO a replika kloubového autobusu . Tato vozidla všichni znají z různých srazů a akcí ( například z několika ročníků srazů Zlatý bažant ). Do budoucna už je ale zřejmě ponecháme v muzeu. Co máme nového a na co jsme pyšní, je stěhovací vůz Š 706 R z 50. let s dřevěnou karosérií, který se nám podařilo po 15 letech získat. Máme také nově zachráněný trolejbus SOR vyrobený speciálně pro olympiádu v Soči s dvourychlostní převodovkou. Jezdil naposledy u Arrivy v Teplicích. Nejposlednější přírůstek je kloubový autobus sloužící pro demonstraci pohybu nevidomých lidí. Připravujeme ještě několik zajímavých projektů, o které se podělíme příště. Ale jak jsme úvodem říkali, zkušenosti pana Příhody pro nás jsou k nezaplacení, protože stejně jako on přišel k názoru, že největší problém jeho muzea je místo, je to problém i náš. Děkujeme za povídání pánům Koutkovým a věříme, že v této koronavirové době naše čtenáře potěší. Těšíme se také na pokračování o dalších zajímavých zachráněných pokladech (my už pár podrobností víme:)) Za redakci Jana Hakrová

Po několikaletých pracech na znovuzrození autokaru ŠKODA 706 RTO LUX probíhá renovace šasi vozu 706 RTO CAR.

Soukromé muzeum prostředků veřejné hromadné dopravy bylo ve středních Brdech otevřeno v roce 2007. Loni se podařilo dokončit autokar ŠKODA 706 RTO LUX, který doplnil sbírku vozidel a trolejbusů. Po dokončení dlouhé rekonstrukce autobusu 706 RTO-LUX započaté v roce 2007 si moc dlouho nadšenci z ŠKODA BUS klubu neodpočinuli a hned v roce 2020 se pustili do další renovace podobného stroje. Nejde však o kompletní autobus, ale pouze o šasi z původního vozu 706 RTO - CAR, získaného v roce 2018. Cílem je, aby podvozek byl kompletní, funkční a mohl tak dokumentovat jednu etapu výroby autobusů tohoto typu, která probíhala v závodě Liaz n.p. Rýnovice. Na dostavbu pak putoval rámový podvozek do některého z výrobních závodů Karosy. Muzeum od roku 2010 pravidelně otevírá pro veřejnost svá vrata každý měsíc od května do října na jeden víkend. Letos v květnu pak má v plánu ukázat svůj nový Erťák na celostátním srazu Československých historických autobusů v Lešanech. Tak doufejme, že i tato pěkná akce nebude v důsledku současných opatření zrušena. Muzeum dopravy ve Strašicích

Před patnácti lety se před Karosou ve Vysokém Mýtě fotil legendární autobus ŠKODA 706 RTO LUX majitele ČSAP Nymburk.

V roce 2005, tehdy po 43 letech, se před Karosou ve Vysokém Mýtě sešli milovníci starých vozidel na focení autobusu ŠKODA 706 RTO LUX podle historického snímku jeho výrobce. Někteří z účastníků už dnes nejsou mezi námi. A byla to akce příjemná ... Jak se fotil rťák ČSAP Nymburk

O víkendu si příznivci muzea a historických vozidel připomněli desetileté výročí od představení první malé expozice veřejnosti. Bylo to právě na strašickém posvícení.

O víkendu 10. a 11. srpna proběhlo tradiční strašické posvícení. Řada návštěvníků však nepřišla na houpačky a kolotoče, ale podívat se a projet se historickými autobusy z Muzea dopravy ve Strašicích, které oslavilo deset let od svého otevření. Ještě delší dobu, 15 let, již funguje ŠKODA BUS klub, jehož nový přírůstek autokar ŠKODA 706 RTO-LUX byl hlavním lákadlem akce. Po úspěšném složení závěrečné zkoušky začátkem srpna - získání technické kontroly - mohl vyrazit s cestujícími na silnice. O historii Muzea a náročné renovaci autobusu, kterému je více let než mnohým z nás, nám vyprávěl člověk nejpovolanější, ředitel Muzea dopravy ve Strašicích a jeden ze tří hlavních renovátorů RTOčka Michal Kouba. Začnu vyprávění od začátku. To bylo tak. V roce 1994 odkoupil náš nynější člen od Plzeňských dopravních podniků vyřazený trolejbus 9Tr. On Míra s trolejbusy jezdí dodnes, je to fanda starých strojů, a tak si trolejbus odvezl (nechal odvézt, ale sám za tahačem odřídil) na zahradu v Plzni - Lobzích. Ten trolejbus tam odstavený, při výjimečných večerech dokonce rozsvícený, začal lákat podobně smýšlející lidi. A tak se utvořila parta, která se po odprodeji trolejbusu do Dopravního podniku v Českých Budějovicích, kde je dnes historickým vozidlem, jela podívat v roce 1999 na 1. sraz historických autobusů do vojenského muzea v Lešanech. Tam se našemu dnešnímu předsedovi Liborovi (předseda ŠKODA-BUS klub Libor Had), zalíbil autobus Š 706 RTO, protože by nemusel jen stát nehybně na zahradě a mohlo by se s ním na rozdíl od trolejbusu kamkoliv vyjet. A tak z něho byl za necelý rok novopečený majitel autobusu ŠKODA 706 RTO-LUX. Nutno říci, že autobus byl v takovém stavu, že hned při převozu byl hrdému majiteli silniční kontrolou zadržen malý technický průkaz. Nicméně se rozběhly opravy, aby autobus vrácení "techničáku" obhájil. Trvalo to rok, ve stodole, v podmínkách "na koleně", ale autobus vyjel v novém červeno-krémovém kabátu na STK. A obhájil. Začal jezdit pod občanským sdružením, spadajícím pod Český svaz ochránců památek - RTO Club Plzeň. Po několika letech však přišly neshody o dalším směru, jakým se ubírat. A tak se autobus i s většinou zakládajících členů s RTO Clubem rozloučil. Novou kapitolou byl vznik nového sdružení ŠKODA-BUS klub, v červnu 2004, který začal nejprve fungovat pod křídly Muzea ŠKODA. V Plzni se chystalo otevření Technického muzea ŠKODA v nové velké hale a tento spolek měl být po boku Muzea ŠKODA významným partnerem poskytujícím exponáty silniční dopravy. Sbírka členů klubu se totiž rozrostla o autobus ŠD11, ŠL11, a opět o trolejbus 9Tr, později i 7Tr. Členové klubu dále napomohli Muzeu ŠKODA získat trolejbusy 3Tr3, 3. prototyp 15Tr a také vůz 14Tr. Bohužel tomuto projektu nebylo dopřáno oživení, a ještě ve vývoji byl nahrazen projektem interaktivního centra, který z části původní expozici výrobků ŠKODA nahradil. Některá vozidla muzea a také ta ŠKODA-BUS klubu ale to štěstí neměla a začalo pro ně hledání nového přístřeší. To bylo nalezeno severovýchodně od Plzně, na úpatí Brd ve Strašicích, kde do roku 2004 fungovala vojenská posádka a po jejím zrušení připadla kasárna obci. Zastupitelstvu obce se zalíbila myšlenka o vybudování muzea autobusů, a tak se od roku 2007 ve spolupráci obce Strašice a ŠKODA-BUS klubu začíná jedna z tankových hal měnit na autobusové a trolejbusové depo. Svůj domov tu nalezly i některé z vozidel původně vlastněných Muzeem ŠKODA. V roce 2009, na strašické posvícení, byla první poměrně malá expozice vozidel představena veřejnosti, za velkého zájmu médií. Už tehdy naši akci sledoval Busportál. Od roku 2010 se expozice otevírá pravidelně, každý měsíc od května do října na jeden víkend. Každou novou sezónou přibývala nějaká nová, či nově renovovaná vozidla, nejen ta velká, ale i osobní automobily. A tady se vrátím opět na začátek k prvnímu autobusu ŠKODA 706 RTO-LUX . Ten se do Muzea dopravy dostal až nyní, po renovaci, která započala již v roce 2007, ještě v zázemí škodovky. Tehdy byl záměr nechat přes zimní přestávku očalounit sedadla. Ale jak byl autobus rozebírán a zjišťován skutečný stav pod podlahou, bylo přistoupeno k celkové opravě. Ta s přestávkami nutnými věnování se ostatním vozidlům a také muzeu, trvala 12 let. Odpracováno bylo odhadem přes 6 000 hodin ve 3-5ti lidech, pracujících povětšinou v zimním období. Autobus byl z 1/3 postaven nový. Ale ta námaha za to stála a po deseti letech fungování Muzea dopravy ve Strašicích se můžeme pochlubit renovovaným zájezdovým autokarem ŠKODA 706 RTO-LUX z roku 1961. Co bylo na celé renovaci vozidla nejobtížnější? Pokud pominu počáteční potíže se sháněním zručného klempíře, který by vyspravil okenní profily hlavně střešních oken, myslím ty ve střešní oblině, které má jen LUX, tak nejobtížnější asi bylo vydržet a nevzdát se. Protože doba, po kterou byl autobus mimo provoz, byla opravdu dlouhá, navíc několikrát se rozpracovaný bus, včetně všech dílů stěhovaly z místa na místo. Dát vše dohromady, dohledat všechny díly, nebo dokonce některé shánět opakovaně, to je náročné. Zdá se, že když je karoserie autobusu opravená a nalakovaná, je téměř hotovo. Že už zbývá "jen" ho nastrojit. Ale není to pravda. Do této fáze jde vše poměrně rychle, ale pomalá fáze teprve nastává. Každou součástku, agregát, je potřeba opravit. Takže zkoušení, opětné demontování, upravování a opět zkoušení, dokud vše nefunguje tak jak má. A to mám trvalo hodně času. Předpokládáme, že si nyní dáte s renovacemi na nějaký čas přestávku. Nebo plánujete vrátit "život" nějakému dalšímu vozidlu? Máte pravdu, dáme si přestávku. Ne, že bychom sedli na zadek a nic nedělali. Máme hodně jiných restů, kterým je třeba se věnovat. V poslední době, kdy se finišovalo s "Erťákem" se na ně času nedostávalo. Například brigády v muzeu ve Strašicích jsme letos minimalizovali, ale rádi bychom vylepšili a rozšířili vjezdovou bránu, či se pověnovali ostatním provozním exponátům. Ale až si odpočineme, tak určitě budeme chtít vdechnout nový život ještě nějakému vozidlu. Co vás inspirovalo k nezvyklému nátěru autobusu? Chtěli jsme, aby to nebyl klasický unifikovaný LUX, kterých se z Karosy vyprodukovalo několik tisíc, ale aby byl výjimečný. A přitom, aby se jeho podoba zakládala na skutečném vozidle, které existovalo. Karosa vyrobila pro různé exporty a veletrhy i netradiční barevná schémata. Přes jednoho spřízněného sběratele se podařilo sehnat dobové snímky z nichž některé jako předlohy renovovaných autobusů posloužily a opět existují. Vybírali jsme z několika dosud neopakovaných variant a tato byla nejhezčí. Bohužel také dražší, protože tento veletržní vůz měl i odlišný interiér. A ten má náš autobus podle snímků také. Bude v letošním roce ještě nějaká další šance si RTO-LUX prohlédnout či se s ním případně svézt? Zatím sami nevíme. I když je autobus relativně hotový, má najeto pár prvních kilometrů a všechno je třeba řádně vyzkoušet. Již nyní máme na seznamu ještě několik nedodělků, či "dětských nemocí", které je třeba odstranit. Takže jistě bude možné si autobus prohlédnout na dalších letošních víkendech otevřených vrat ve Strašicích, v září a říjnu. Pak zcela určitě pojedeme v květnu příštího roku na celostátní sraz Československých historických autobusů do Lešan. Původně jsme na srazu chtěli autobus představit již letos na jubilejním 20. ročníku a mrzelo nás, že to nepodařilo. Dokončovacích prací bylo opravdu mnoho. Souhrnně jsme strávili od letošního ledna na autobusu 1 186 hodin většinou ve 3 lidech. V Muzeu dopravy nyní máte už řadu exponátů, který Vám nejvíce přirostl k srdci nebo jste na jeho získání nejvíce pyšný? Na tuto otázku nelze jednoznačně odpovědět. Jsem pyšný na to, že se povedlo něco takového, čím tato strašická expozice je. Nemůžeme se sice rovnat se státními, či podnikovými muzei, ale máme expozici, za kterou je vidět mnohaletá práce nadšených lidí, kteří jí kromě prostředků věnují i hodně práce a času ze svého osobního života. Děkujeme za rozhovor. Za redakci Jana Hakrová, Zdeněk Kresa

Klub RTO a ČSAP si zvláštní cenu uznání od poroty zaslouží. K vidění bylo několik zrenovovaných unikátů.

Expozice historických vozidel opět návštěvníky nezklamala. Dopravit do Prahy do Veletržního paláce bez úhony vzácné kousky chce určitě pečlivou přípravu a logistiku. Letos návštěvníci obdivovali čtyři, resp. šest, vozidel. CARAVAN Hotel – lůžkový autobusový přívěs LP 30 z roku 1968. Tehdejší národní podnik Karosa Vysoké Mýto ho vyrobil jen v osmi kusech. Sloužil pro ubytování výletníků na zájezdech nebo dovolených. Za jízdy byla přeprava zakázána. Nyní je v majetku ČSAD Jihotrans, který ho získalo v roce 2003 a zrenovovalo ho do původního stavu. Na veletrhu byl v závěsu za dálkovým "Evropabusem" Karosa ŠD 11, jehož majitelem je také ČSAD Jihotrans. Dvounápravový cca 9 metrů dlouhý a 3 metry vysoký přívěs byl vybaven samostatným topením, měl k dispozici užitkovou vodu z nádrží, a dokonce i toaletu přístupnou z boku karosérie. Po zastavení a zajištění vozu se ruční klikou vysunula část stěny, čímž se zvětšil prostor uličky. Interiér je rozdělen do několika lůžkových kabin se samostatným elektrickým osvětlením a větráním. K dispozici jsou úložné prostoty, převlékárny a umývárny. Dalšími exponátem byl ŠKODA 706 RTO LUX z roku 1971 v majetku Autobusová doprava Jan Kukla a Praga RND (Rychlý Nákladní Diesel)"Madetka" sloužící dnes na různých akcích jako bistro na kolech. Zástupce ze sbírky ČSAP: Škoda 706 RTTN vyrobený v LIAZ Jablonec nad Nisou s návěsem pro přepravu osob Karosa NO 80 z let 1958 - 1960. Návěs byl vyrobený jako prototyp (a zůstal i jediným vyrobeným vozidlem) v Karose Vysoké Mýto. Veřejnosti byl představen začátkem roku 1961. Je založen na konstrukci autobusu Škoda 706 RTO s podvozkem návěsu ORLIČAN N 12 CH. Výhodou návěsu pro osobní dopravu byla možnost jej kdykoliv odpojit a nahradit návěsem nákladním. Takto se využíval několik let na Slovensku, kdy dopravoval zaměstnance na stavbu a po připojení nákladního návěsu sloužil pro přepravu materiálu. Sloužil řadu let v několika ČSAD (např. Tábor, Bratislava, Gottwaldov, Brno) a v roce 1962 natrvalo v ČSAD Bratislava, které jej uplatnilo v okolí Šaľy. Unikátní model zrenovovalo ČSAP Nymburk a je k vidění spolu s dalšími historickými exponáty rodiny Koutků i v novém Muzeu velkých volantů v Loučeni.

Kromě vystavených historických vozidel proběhne 22. listopadu tradiční Setkání mistrů renovací.

V Levém křídle Průmyslového paláce připravuje prezentaci například RTO klub a ČSAP. K vidění budou zajímavé unikáty, konkrétní vozidla ponecháváme jako překvapení. Ve čtvrtek 22. listopadu se sejdou ti, kterým leží na srdci zachování technického dědictví předcházejících generací. Podělí se o své zkušenosti a představí své sbírky historických vozidel. Letos budou prezentovat svá vozidla a dění kolem muzejních sbírek například Muzeum MHD pražského Dopravního podniku, Dopravní podnik měst Liberce a Jablonce nad Nisou s BOVERAKLUBEM, Dopravní podnik města Brna a chybět nemůže ani nově otevřené Muzeum velkých volantů v Loučeni a pan Alois Koutek. Akci podporuje Sdružení dopravních podniků. Dopravní podnik hl. m. Prahy připravil pro účastníky veletrhu další zajímavou doprovodnou akci. Zdarma prohlídky Muzea MHD v Praze – Střešovicích, které letos oslavuje 25. výročí svého založení. Zájemci – vystavovatelé i návštěvníci veletrhu, kteří se prokážou průkazem vystavovatele nebo platnou vstupenkou na veletrh budou k prohlídce Muzea také zdarma přepraveni historickou tramvají, která bude odjíždět ve středu 21. 11. a ve čtvrtek 22. 11. vždy ve 14.00 hodin z tramvajové smyčky před Výstavištěm v Holešovicích. Počet míst omezen kapacitou historické tramvaje.

V sobotu 10. listopadu se v Opavě po 35 letech rozloučili s trolejbusy Škoda 14 Tr. Nastupuje nová generace Škoda 32 Tr.

V rámci události byl uspořádán ve vozovně Městského dopravního podniku Opava (MDPO) v Bílovecké ulici Den otevřených dveří. Návštěvníci areálu si mohli prohlédnout současné autobusy Iveco Urbanway CNG v délkách 10,5 a 12 metrů, dále autobusy Solaris Urbino 12, trolejbusy Solaris Trollino a Škoda 26 Tr + autobusy Irisbus Citelis 12M. Jedním z Citelisů se mohli zájemci projet mycí linkou. Mimo běžně používaných autobusů a trolejbusů byla vystavená před halou trolejbusů historická tramvaj (ev. č. 7) a první trolejbus Škoda 32 Tr v karoserii SOR NS (ev. č. 314). Historické vozy zastupoval autobus Praga RND (3M5 4488) od Františka Hlavatého, dále Škoda 706 RO CAR (V 4460) od Jana Trlici, Škoda 706 RTO (6T2 7990), Karosa B 732.00 (5T7 9347) a Karosa C 734.00 (MBA 02-63). MDPO ukázal svou Karosu C 954E.1360 (204, 1TA 7134). Tak jako na každém Dni otevřených dveří MDPO, bylo možné vyzkoušet si nasazování sběračů. K tomu posloužil trolejbus Solaris Trollino 12 T DC (ev. č. 84). Své místo měly také i vozy, které MDPO používá na údržbu trolejového vedení nebo na odtah. Jedná se o vůz Iveco Daily, Iveco Eurocargo a Renault Midlum VNP. Historické trolejbusy zastupoval trolejbus Škoda 8 Tr6 (ev. č. 29/2) z DP Ostrava. Dále byl ve vozovně i trolejbus Škoda 15 Tr 11/7 (ev. č. 81) časopisu Československý dopravák, který jej získal od DP měst Chomutova a Jirkova. Řada návštěvníků využila možnosti vyjet si autobusem nebo trolejbusem po Opavě nebo i mimo ni. K tomu byla vyhrazená dvě nástupní místa – vozovna a zastávka Divadlo. Z vozovny bylo možné využít celkem 3 linky – T1, T2 a A2. Z divadla jezdila linka A1. Kromě linek A1, A2, T1 a T2 byla zřízená i zvláštní vlaková linka V1. Trasy linek: A1 – zvláštní autobusová linka v trase Divadlo – Milostovice. Interval této linky byl 20 minut a zabezpečovaly jí autobusy Karosa B 732.1666 (OVC 79-82) firmy Arriva Morava, bývalá opavská Karosa B 731.1667 (OPA 51-23) soukromého sběratele a Škoda 706 RTO MEX (2, 3Z6 6930) DSZO. A2 – zvláštní autobusová linka v trase Vozovna – Raduň, škola. Interval této linky byl 20 minut a bylo možné využít vůz Karosa C 734.00 (MBA 02-63) nebo trolejbus Škoda 32 Tr. T1 – zvláštní trolejbusová linka v trase Vozovna – Albert. Interval této linky byl 20 minut a zabezpečoval ji trolejbus Škoda 15 Tr 11/7 (ev. č. 81) nebo trolejbus Škoda 21 Tr (ev. č. 83). T2 – zvláštní trolejbusová linka v trase Vozovna – Kateřinky. Interval této linky byl 60 minut a zabezpečoval ji trolejbus Škoda 8 Tr6 (ev. č. 29/2). V1 – zvláštní vlaková linka. Trasa této linky byla Opava, východ – Opava, západ. Interval této linky byl 60 minut a jezdil na ní motorový vůz M131 s přípojným vozem. Mimo výše zmíněných zvláštních linek bylo možné jet do Kateřinek i linkou č. 208, kterou zabezpečovaly na mimořádných spojích trolejbusy Škoda 14 Tr v intervalu 30 minut. Vyvrcholením celé akce byl tzv. Čas rozloučení, kdy na Horním náměstí proběhlo v 16 hodin symbolické rozloučení, kdy přijel trolejbus Škoda 14 Tr (ev. č. 78), o něco později trolejbus Škoda 32 Tr (ev. č. 314) a po něm i Solaris Trollino 12 AC (ev. č. 93). Na Horním náměstí vystoupila také i vítězka soutěže SuperStar Tereza Mašková. Organizátorům patří poděkování, organizace akce byla výborná. Popřejme novým trolejbusům Škoda 32 Tr mnoho bezproblémových kilometrů a hodně přepravených pasažérů.

V Technickém muzeu je otevřena výstava o historii veřejné dopravy na Liberecku. K vidění jsou unikátní modely tramvají z 20. let minulého století, historické autobusy, staniční sloupky a další artefakty.

Zásluhou dobrovolníků z Boveraclubu a s podporou Dopravního podniku měst Liberce a Jablonce nad Nisou a města Liberec se podařilo v Technickém muzeu Liberec otevřít novou expozici mapující historii veřejné dopravy v regionu. Za více než 30 let nadšenci ze spolku Boveraclub nashromáždili historické fotografie, dokumenty, modely, ale i vozidla, které mnohdy mohly skončit na skládkách či ve šrotu. Veřejnost si však tyto poklady mohla prohlédnout jen při různých výstavách nebo oslavách výročí. Boveraclub před rokem využil nabídky Technického muzea a města Liberec vybudovat expozici v bývalém areálu Libereckých výstavních trhů. „Před rokem jsme začali na výstavišti pracovat, nejdříve jsme se museli popasovat s neuvěřitelným nepořádkem po původním nájemci a přes zimu jsme opravovali a vybavovali zázemí. Základní opravu budovy, elektroinstalace a střechy zajistilo město. Po instalaci vrat, které byly nutné pro navezení rozměrných exponátů, pomohl dopravní podnik s položením provizorních kolejí, které byly získány při rekonstrukci tramvajové tratě a jinak by šly do šrotu“ uvádí Tomáš Krebs, předseda spolku. Technické muzeum Liberec se tak rozrostlo o další expozici, a to již ve čtvrtém pavilonu bývalých Libereckých výstavních trhů. Tentokrát se jedná o pavilon C, kde expozice vznikla zásluhou členů Boveraclubu ve spolupráci s Dopravním podnikem měst Liberce a Jablonce nad Nisou, který významně mnoho let podporuje jeho činnost a poskytuje mu technické zázemí. Spolku s expozicí pomáhala ale i řada dalších firem, hlavně při stěhování exponátů a jejich usazení v hale. Nová expozice je převážně věnována veřejné dopravě. Expozici tvoří i unikátní modely tramvají, které vznikly už ve 20. letech minulého století. Zajímavostí je torzo nejstarší liberecké tramvaje, ve které prokazatelně jeli Dana Medřická a Karel Höger při natáčení filmu Ošklivá slečna v roce 1959. Bonbonkem je jistě i východoněmecký motorový vůz, který nejen že dokumentuje historii výroby tramvají v NDR, ale kromě libereckého muzea je i ve sbírkách podobných institucí v norském Bergenu, v Skjoldenæsholm Tram Museu v Dánsku, v Crich ve Velké Británii, v Hannoveru v Německu a dokonce i v Austrálii v Sydney. Fanoušky autobusů potěší modrobílý Robur z roku 1982, stejný jako ten, který jezdil na lince č. 28 do Radčic a dvoudvéřová Praga RND z roku 1947 byla původně zubařskou ambulancí. A kdo ještě pamatuje, že liberecký dopravní podnik byl jedinou organizací, která směla v Liberci provozovat taxislužbu? I to připomíná vystavená Lada. Výstavu doplňuje i vzpomínka na Ing. Vladimíra Palečka, ten se podílel na záchraně libereckých tramvají v šedesátých letech. Na nové expozici odpracovali členové Boveraclubu, ale i další dobrovolníci, stovky brigádnických hodin. „Pomáhali nám dokonce i dobrovolníci ze Zubrnické museální železnice nebo tramvajáci z Prahy, část expozice jsme vytvořili s kolegy z tramvajového muzea v Chemnitz s využitím příhraničních fondů“ doplnil Tomáš Krebs. Boveraclub spolupracuje se spolkem Strassenbahnfreunde v Chemitz. Společnou účastí na různých kulturních a turistických akcích v Sasku a v Čechách je veřejnosti prezentována dlouholetá úzce spjatá spolupráce organizací a spolků ze Saska a Čech v oblasti renovací a údržby historických vozidel. Formou informačních tabulí, letáků a brožur, různých publikací a jiných propagačních materiálů jsou prezentovány jak muzea a renovované autobusy a tramvaje tak i další cíle, aktivity a výsledky společné spolupráce. Boveraclub pořádá i různé sváteční a historické jízdy, další se připravuje na svátek 17. listopadu - vice na webu spolku .