ČSAD autobusy Plzeň, a.s. 20.října.

20. října 2008 přibyl ve sbírkách muzea společnosti ČSAD autobusy Plzeň a.s. , článkový autobus IKARUS 280.10. Vůz pochází ze Sokolova, kde ve službách dceřiné společnosti Autobusy Karlovy Vary, a.s., zajišťoval dopravu letech 1989 až 2007. Autobus absolvoval mibulý týden "rozlúčkovou" jízdu v Sokolově. První autobus IKARUS začal jezdit na Plzeňsku na lince Plzeň – Touškov – Čemíny, patrně v roce 1973. Naposledy byly IKARUSy na Plzeňsku nasazovány v polovině roku 2001 na linku Plzeň – Nadryby. Výrobce: IKARUS Budapešť, Maďarsko Rok výroby: 1989 Počet míst k sezení: 57 + 1 Motor: Rába – M.A.N. 2356 HM6U Objem motoru: 10 690 cm3 Výkon motoru: 162 kW / 2 200 ot/min Max. rychlost: 80 km/h Pohotovostní hmotnost: 13 000 kg Délka, Výška, Šířka: 16 500, 3 160, 2 500 mm

absolvoval téměř před rokem redaktor časopisu Doprava a silnice Jan Kučera. BUSportál se chce uvedením tohoto textu symbolicky s Janem Kučerou rozloučit. Retrotest autobusu s historickým exkursem.

Článek o autobusu RTO byl patrně jedním posledních, které Jan Kučera publikoval, nežli náhle podlehl nemoci. Materiál vyšel v čísle 1/2008 časopisu Doprava a silnice a už tenkrát jsem si přála ho převzít. Text, který BUSportálu redakce laskavě poskytla, jsem doplnila vlastními záběry téhož autobusu z roku 2005 a přidala několik záběrů, na kterých jsem zachytila Jana Kučeru. Snad by se za to všechno na mne nezlobil. Retrotest autobusu s historickým exkursem Naše redakce (Doprava a silnice ) dostala výjimečnou příležitost otestovat jeden z nejúspěšnějších výrobků českého automobilového průmyslu - autobus Škoda 706 RTO. Přívlastek nejúspěšnější není v případě autobusu 706 RTO nijak nadnesený, vždyť během pouhých 12 let se u nás vyrobilo téměř 15 000 autobusů RTO. Kromě toho však byly další tisíce vozidel RTO vyrobeny v polské licenci firmy Jelcz. Autobus Škoda 706 RTO je pozoruhodný již na první pohled moderní karosérií trambusové koncepce s velmi zdařilým designem. Autobus existuje ve třech provedeních, v městském, linkovém a dálkovém. Zájezdový RTO LUX má dvoudveřovou karosérii, na pravé straně se nacházejí dveře pro cestující, na levé jsou samostatné dveře pro řidiče. Oboje dveře jsou mechanicky ovládané. Linková (meziměstská) provedení autobusů byla na pravé straně osazena vzduchem ovládanými dveřmi. Městské autobusy RTO mají dokonce dvoje pneumaticky ovládané dveře pro rychlý nástup a výstup cestujících. Dveře pro řidiče jsou pochopitelně stále mechanické. Kromě všech uvedených variant existoval také kloubový autobus Škoda RTO – K (pouze prototyp). Vůz Škoda 706 RTO můžeme právem nazvat jako jeden z nejtypičtějších veřejných dopravních prostředků české historie. Není žádným tajemstvím, že autobus je zdařilým dílem brněnského designéra Otakara Diblíka. Především jemu vděčí autobus za svůj dodnes moderní nadčasový vzhled. Během svého života získalo RTO několik designérských cen, a to nejen ve východní, ale i v západní Evropě (např. na mezinárodní výstavě Expo v Bruselu). Kvůli svému typicky zakulacenému tvaru se autobusu někdy také říkalo vajíčko či okurka. Karosérie autobusu RTO je celokovová, má kostru zhotovenou ze svařovaných profilů, a na podvozek je připevněna pomocí pryžových silentbloků. Přední i zadní čelo karosérie je zaoblené a osazené výraznými panaromatickými okny. Délka autobusu je 10 985 mm, šířka 2500 mm, výška 2995 mm. Počet míst k sezení 47. Celková hmotnost vozu je 15 655 kg, užitečná 6455 kg, pohotovostní 9200 kg. Diagonální pneumatiky mají rozměr 11 – 20 palců. Nejvyšší rychlost je 77 km/h-1. Za autobus je možné připojit vlek pro přepravu osob o délce 8409 mm, šířce 2500 m a výšce 2865 mm. Hmotnost přívěsu je 3640 kg, přičemž vlek nabízí 27 míst k sezení a je osazen úspornými pneumatikami rozměru 8,25 – 20 palců. Po druhé světové válce se vozový park autobusů v tehdejším ČSSR postupně modernizoval a starší typy autobusů jako např. Škoda 706 ND z roku 1942 nebo Praga RN a RND z roku 1943 byly nejprve nahrazeny autobusem Škoda 706 RO (Rámový Osobní), který byl přímo odvozen od sesterského nákladního vozu Škoda 706 R. Oba stroje se vyráběly mezi lety 1947 až 1957. Teprve počátkem roku 1958 je autobus 706 RO ve výrobě nahrazen moderním velkokapacitním vozem Škoda 706 RTO (zkratka slov: Rámový, Trambusový a Osobní). Jako pohonná jednotka slouží pro RTO moderní hospodárný vznětový 6válec Škoda o zdvihovém objemu 11 781 cm3 a největším výkonu 135 k (118 kW) při 1900 ot./min-1. Diesel je umístěn podélně nad přední nápravou a vyniká neobyčejně kultivovaným chodem. Agregát je dobře přístupný pro běžnou údržbu zevnitř autobusu, po jednoduchém odklopení krytu nacházejícího se mezi řidičem a spolujezdcem. Během provozu se motor chová velmi hospodárně (spotřeba pouze cca 25 l nafty na 100 km), je dostatečně tichý a přitom i neobyčejně výkonný a pružný. Aby mohl řidič dostatečně využívat všechny dynamické schopnosti motoru má k dispozici novou ručně řazenou 5stupňovou převodovku. Převodovka se snadno ovládá dlouhou řadicí pákou umístěnou vedle sedadla řidiče. Systém řazení je natolik přesný a citlivý, že z pohledu řidiče se zdá, že převodová skříň je plně synchronizovaná (ovšem není tomu tak). Hnací síla motoru se následně převádí z nesynchronizované převodovky na tuhou zadní nápravu vybavenou dvoumontáží kol. Odpružení podvozku je zajištěno listovými pružinami v kombinaci s teleskopickými tlumiči. I když jméno nového autobusu Škoda bylo zvoleno podle výrobce motoru, v současnosti se započítává téměř veškerá produkce autobusů do statistik vysokomýtské automobilky Karosa. V této souvislosti si neodpustím malou jízlivost ke všem, kteří dnes hlasitě bědují nad zánikem prý nesmírně cenné obchodní značky Karosa (dnes přejmenována na Irisbus, součást koncernu Iveco). Myslím, že v případě autobusů nelze o nějaké dlouholeté tradici hovořit. Vždyť jako Karosa se začaly vysokomýtské autobusy označovat teprve v 70. letech minulého století, po náběhu nástupnické řady vozidel ŠL, ŠM a ŠD 11 do sériové výroby. Pro všechny znalce a příznivce tedy zůstane autobus 706 RTO vždy pouze škodovkou, a ne karosou či třeba liazkou. Tak kde je ona cenná a nenahraditelná obchodní značka? Po usednutí za volant Škody 706 RTO oceníte, jaký nebývalý komfort má dnes řidič autobusu na svém pracovišti. Mnohdy by mu mohl závidět i řidič soudobého osobního automobilu, který často ani zdaleka nemá k dispozici natolik bohatou výbavu jako má autobus RTO. V této souvislosti je vhodné na prvním místě zmínit zejména pohodlné, odpružené a všestranně nastavitelné sedadlo, dále velký dobře do ruky padnoucí volant spojený se vzduchovým posilovačem řízení, ostřikovač čelních skel, přehledně uspořádanou palubní desku, propracovaný systém vnitřního osvětlení, přídavná mlhová světla a účinný systém topení a větrání (včetně nezávislého teplovzdušného agregátu). Na výrobě autobusů modelové řady 706 RTO se podílely firmy Škoda, Karosa a Avia mezi lety 1959 - 1971. Celkem se vyrobilo 14 451 autobusů. Vozidla se vyvážela téměř do všech zemí bývalého RVHP, některé stroje se exportovaly dokonce i do Egypta, Iráku a Bolívie. Díky panoramatickým čelním sklům má řidič vynikající výhled do všech stran. Proti oslnění má k dispozici sklopnou sluneční clonu nad hlavou. Pro výhled vzad plně postačují malá kruhová zrcátka s panoramatickým odrazem. Pro zvýšení tepelné pohody je možné pracoviště řidiče samostatně větrat velkým oknem ve dveřích po levé ruce řidiče. Palubní deska je osazena 5 kruhovými budíky s výraznými bílými ručičkami na kontrastním černém podkladě. Největším přístrojem je moderní tachometr s hodinami a záznamovým zařízením (tachografem). Zbývající menší přístroje ukazují tlak vzduchu v dvoukruhové soustavě, dále tlak oleje v motoru a teplotu chladicí kapaliny. Vše doplňují ještě výstražné kontrolky pro pokles tlaku oleje, dobíjení, směrových a dálkových světel atd. I další ovladače na palubní desce jsou dobře dostupné. Například přepínač směrových světel je dostatečně dlouhý, aby řidič nemusel při jeho ovládání sundávat ruku z volantu. Hlavní světlomety a vnější osvětlení se spínají pomocí spínací skříňky. Přepínač pro dálková světla je na podlaze a přepíná se levou nohou. Po pravé ruce řidiče, uprostřed palubní desky, se nachází dobře dosažitelná páka ovladače výfukové odlehčovací brzdy spolu s otočným ovladačem clony chladiče. Přímo uprostřed palubní desky jsou pak umístěny mechanické hodiny. Vpravo, přímo před sedadlem spolujezdce se nachází ještě zařízení pro nástřik zápalné směsi do sacího potrubí motoru, která usnadňuje start promrzlého motoru. Zpočátku se karoserie autobusů RTO montovaly na podvozky typu Avia, později na podvozky Liaz. Montáž autobusu probíhala na několika místech, v závodě Avia Letňany, ve firmě Karosa Vysoké Mýto a v západočeském podniku SVA Holýšov (dnes se zde vyrábějí skelety autobusů Mercedes a Setra). Současně probíhala licenční výroba také v polské firmě Jelcz. Polské autobusy se dovážely i k nám a daly se rozpoznat podle odlišných vystouplých předních světel. Klasické české RTO mělo přední světla zapuštěná (podobně jako VW Transporter první generace), Jelcz měl naopak přední světla jakoby vyčnívající z obrysu karoserie. Řízení autobusu není nijak namáhavé a díky moderní technice přináší zkušenému řidiči spíše potěšení. Ovládání spojky je dostatečně jemné a nevyžaduje nijak velké úsilí pro sešlápnutí pedálu. Po zařazení prvního nebo druhého rychlostního stupně se můžeme plynule rozjet. Manévrování na místě nám usnadňuje vzduchotlaký posilovač řízení, jehož jedinou nevýhodou je skutečnost, že má příliš velkou spotřebu vzduchu a při delším popojíždění s malými otáčkami motoru může dojít k poklesu tlaku v soustavě a ztrátě funkčnosti posilovače. Naštěstí má věnec volantu dostatečně velký průměr a lze s ním snadno otáčet i bez pomoci posilovače. Během jízdy reaguje autobus celkem ochotně na přidání plynu a vůz velmi rychle dosahuje maximální rychlosti takřka 80 km.h-1. Není třeba se však obávat, k bezpečnému zastavení má řidič k dispozici velmi účinné vzduchotlaké brzdy, jejichž nástup a reakce je ve srovnání s dříve používanými hydraulickými nebo mechanickými systémy nesrovnatelná. Lze říci, že brzdy u RTO jsou takřka jedovatě ostré a i plně rozjetý autobus s nimi bezpečně zastaví na několika desítkách metrů. Rovněž interiér cestujících je neobyčejně komfortní. Každý cestující má k dispozici vysoké sedadlo se sklopným opěradlem, nad hlavou má odkládací poličku na příruční zavazadla a po straně otevírací ventilační okénko. Během velmi horkých dní je možné otevřít si navíc jeden nebo oba dva střešní ventilační otvory. Jan Kučera

"Jezdila a ještě u nás bude jezdit celá řada autobusů, ale "Erťák" byl v mnohém jediný .... "

Autobus Škoda 706 RTO byl oceněn i kvůli svým narozeninám v anketě Dědeček automobil, a to konkrétně LUX Ladislava Tetery z Bílan u Kroměříže viz mj. Autokar Škoda 706 RTO LUX byl oceněn porotou v soutěži Dědeček automobil 2008. Jubileu se věnovala i idnes.cz Předpokládáme, že se k tématu RTO ještě vrátíme. Značné množství těchto vozů zažívá svoji renesanci i v rámci boomu silničních veteránů - užitkových vozů, který se dá vypozorovat vstupem do 21. století. RTO je i jedním z hlavních hrdinů rubriky Veteráni , ve které se právě nacházíte. Vlastimil Tělupil poslal BUSportálu svůj pohled na RTO spolu se zajímavým obrazovým materiálem. Tento materiál je získáván a zachraňován z nejrůznějších zdrojů. Pokud by měl někdo oprávněný pocit, že se jedná o materiál, jehož je původním zdrojem, prosíme o laskavý souhlas se zveřejněním nebo o žádost o stažení, které obratem vyhovíme. "I když podle dostupných pramenů byla zahájena výroba autobusů Škoda 706 RTO v roce 1958, podle vzpomínky pana Kociana, dlouhodobého zaměstnance n.p. Karosa Vysoké Mýto, bylo v již prosinci 1957 vyrobeno prvních pět autobusů Škoda 706 RTO. Podle plánů n.p.Karosa z poloviny padesátých let minulého století měla být vyráběna "Typisovaná řada autobusových karoserií", která vycházela z typu Škoda 706 RTO, a měla mít pět typů: 1) vlečný vůz B 50, 2) osobní návěs NO80, 3) střední autobus SBIII, 4) velký autobus Škoda 706 RTO a 5) kloubový autobus Škoda 706 RTO - K. Do sériové výroby se z celé plánované řady dostal jen autobus Škoda 706 RTO o délce 10810 mm,který se vyráběl v provedení CAR (meziměstské-linkové), LUX (dálkové) a MTZ (městské). Podle pozdějších pramenů se městské provedení dělilo na MTZ( městský tuzemsko) a MEX (městský exportní). Obsaditelnost a maximální rychlost těchto autobusů se lišila podle provedení a podle převodu v diferenciálu. Rychlost se pohybovala od 65km/h u městského, 75 km/h u linkového po 86 km/h u dálkového. Autobusy Škoda 706 RTO byly nenáročné autobusy, které se v provozu osvědčily, i když to bylo někdy na úkor pohodlí cestujících. Za 50 let od začátku výroby se staly tyto autobusy legendou, na štěstí stále živou. Staří řidči, kteří za velkými volanty "Erťáků" něco prožili, na ně stále vzpomínají - např. na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století byla za odměnu na dovolené na Kubě skupina pracovníků ČSAD. Kubánští hostitelé je vozili po celém ostrově v nějakém, na jejich poměry luxusním autobuse vyrobeném patrně v Americe - výrobce se jim nepodařilo určit. Po příjezdu do hornaté části ostrova museli vystoupit. Hostitelé s omluvou oznámili, že by tento autobus cestu do hor nezvládl a že je třeba počkat na jiný. Jako správní dopraváci byli zvědaví a také tipovali, jaký autobus pro ně přijede. Přijel starý známý autobus Škoda 706 RTO. Autobusy Škoda 706 RTO se v licenci vyráběly v Polsku v závodě Jelcz a také se dovážely k nám.Tyto autobusu provázela pověst, že u každého nového Jelcze se jako první věc musí dotáhnout všechny šrouby. Jezdila a ještě u nás bude jezdit celá řada autobusů, ale "Erťák" byl v mnohém jediný .... " Vlastimil Tělupil

k životnímu jubileu. V září oslavill neuvěřitelné pětašedesátiny.

Václava Zapadlíka jsem měla možnost osobně potkat na pražském výstavišti - ať už na výstavě Veteran art v rámci Retro Prague, tak na nedávné Autoshow, kde předával ocenění v anketě Dědeček automobil. Přiznám se, že jsem nejprve nemohla uvěřit, že je to on. Vzhledem k tomu, že si pamatuji jeho kresby v knížkách, které jsme si koupili jako novomanželé před 30 léty a už tenkrát jsem si ho představovala jako zralého umělce, opravdu jsem byla překvapena jeho nekalendářním věkem - ten je určitě minimálně o 10 let nižší. Přestože se na svých obrazech věnuje převážně osobním automobilům a motocyklům, pevně věříme, že se dočkáme v nějaké formě i autobusového krasavce. Nejen proto přejeme Václavu Zapadlíkovi zdraví a elán do dalších let. Dagmar Braunová

Majitel autokaru Ladislav Tetera BUSportálu odpověděl na několik dotazů. Rozhovor.

Předpokládám, že jste se okolo dopravy pohyboval už delší dobu ... Pocházím z dopravácké rodiny se vztahem k ČSAD Kroměříž. V sedmdesátých letech jsem jezdil jako řidič nákladních vozů i autobusů. Od automechanika jsem se přes mistra vypracoval až na náměstka ředitele - musel jsem vystudovat nejprve strojní průmyslovku a pak i vysokou školu. ČSAD Kroměříž jsem opustil v roce 2003 ze zdravotních důvodů. Kdy jste se dostal k veteránům ? Byl to vlastně impuls zaměstnanců Karosy - "veterána" pana Kociána (montoval už autobusy RO) a Milana Laby. Jako první jsem zrenovoval autobus ŠD 2040 T a pak teprve Škodu 706 RTO LUX. Ten byl hotov z jednoho autokaru LUX ze šrotu a jednoho vraku linkového RTO za 20 měsíců. Představil se v roce 2002 na veletrhu Autotec v Brně. Víme, že máte i další unikátní autobusy a nákladní automobily.. V roce 2006 jsem získal unikátní autobus Škoda 706 RO a v roce 2007 jsem dokočil kompletní renovaci. Pragu RND jsem získal už v roce 2001, ale dokončení plánuji na květen 2009. V pojízdném stavu s doklady mám Pragu V3S a Tatru 128 sklápěč z roku 1952, renovoval jsem Pragu S5T 3 a Škodu 706 RS. Vaši veteráni dělají radost malým i velkým při nejrůznějších příležitostech. Na jakou akci z poslední doby rád vzpomínáte ? Nejzajímavější z technického hlediska byl určitě výlet na přečerpávací elektrárnu Dlouhé Stráně nedaleko Šumperku autokarem Škoda 706 RTO 6.6.2008. Parkoviště horní nádrže leží v nadmořské výšce 1330 m. Místo, kam autobus RTO LUX vyjel, je nejvýše položeným místem v Česku, kam je možno se oficiálně dostat motorovým vozidlem. Autokar prakticky doložil technickou vyspělost, spolehlivost a eleganci výrobku, který je starší více než 45 let. Dědeček automobil. Vyhodnocení odborné poroty Fotografie z dokončovacích prací na renovaci sklápěče Š 706 RS Ladislava Tetery. Jak se rodí autobus Praga RND a nákladní automobil Škoda 706 RS Škoda 706 RO Ladislava Tetery z Kroměříže se představila

Vzpomínková jízda se konala v sobotu 11.10.2008

Za fotografie děkujeme pořadatelům akce.

Škoda 706 RO a Škoda 706 RTO LUX Ladislava Tetery doprovodila parní lokomotivu Rosnička na Olomoucku.

v rámci Autoshow 9.10. na výstavišti v Holešovicích. Poprvé v historii oceněn užitkový automobil - Škoda 706 RTO LUX z roku 1961 Ladislava Tetery z Bílan u Kroměříže v hlavní kategorii Dědeček automobil.

Je to i symbolické ocenění letos padesátiletého typu Škoda 706 RTO a všech dalších autobusů, kterým se po roce 2000 začalo věnovat stále více sběratelů a renovátorů. Historické autobusy získávají popularitu i u široké veřejnosti. K Ladislavu Teterovi a jeho veteránům se vrátíme v samostatném materiálu. Ve skupině domácích veteránů byl oceněn automobil Aero 50 Dynamic z Carosserie Sodomka a jako veteránská akce roku 2008 Sodomkovo Vysoké Mýto . Vítězem v zahraniční kategorii je automobil Porsche 912. Ocenění in memoriam pro Osobnost veteranismu 2008 přïpadlo Adolfu Branaldovi , autoru knihy Dědeček automobil. Čestné uznání převzali zástupci dopravní společnosti ČSAD Kyjov, která se věnuje renovaci historických vozidel. V kategorii Dědeček sympatie můžete hlasovat až do 1.6.2009 na www.dedecek-automobil.cz Dagmar Braunová

Midibus byl získán jako provozní s platnými doklady na autobus od hasičů Oprechtice (okr. Frýdek-Místek), kde sloužil pod přezdívkou „Čenda“.

O aktivitách nadšenců Výtopny Zdice jste se již na těchto stránkách několikrát mohli seznámit. I když jejich záběr je poněkud širší – železnice a ostatní užitková auta – nezůstávají pozadu ani autobusy a vše kolem přepravy osob veřejnou silniční dopravou. Posledním přírůstkem letošního roku o prázdninách byl autobus značky Robur LO 3000 z poloviny sedmdesátých let. Byl získán jako provozní s platnými doklady na autobus od hasičů Oprechtice (okr. Frýdek-Místek), kde sloužil pod přezdívkou „Čenda“. Poprvé byl „Čenda“ prezentován jako nový přírůstek při oslavách 80. let od položení základního kamene Výtopny Zdice. Bude ho možné spatřit i při okružní vyjížďce z VÝTOPNY ZDICE hlavně v okolí českého krasu (Berounsko – Křivoklátsko). I když zatím zůstává v hasičském zbarvení, časem se plánuje jeho oprava do podoby, v jaké sloužil pod vlajkou ČSAD. Jeho součastný interiér je dosti neoriginální, v minulých letech prošel generální opravou a původní lavicové sedačky byly zaměněny za sedačky z autobusu ŠD. Kromě ještě několika detailů byla změněna i vizáž kolem přední masky, kde byla zaměněna původní kulatá světla za oválná z Avie. Proto bude snahou opět tyto „drobnosti“ dát do původního stavu. "Výtopna Zdice se obrací na čtenáře BUSportálu s prosbou, zda byste nenašli nějaké věci na tento původem východoněmecký autobus Robur, aby se mohla plánovaná oprava co nejvíce přiblížit původnímu vzhledu. Hledáme nejen technické příručky či literaturu o voze, náhradní díly, ale i dobové fotografie z provozu autobusů u ČSAD či další relikvie z dob socialismu či první republiky pro rozšíření naší expozice. Kontaktní mail je: saxi-doprava@seznam.cz, nebo telefon: 777 209 817 či se můžete přímo podívat na stránky: www.saxi.cz ." Výtopna Zdice má již pro letošek zavřeno. Otevřeno až příští rok 2009 opět první víkend v dubnu od 10 – 17 hodin a pak každý první víkend v měsíci do konce sezóny (řijna). Robur LO 3000 Výrobce: WEB Robur Werke Zittau – NDR* *NDR (Německá demokratická republika, dnes severní část dnešního sjednoceného Německa) Rok výroby: 1975 Motor: čtyřtaktní, obsahu 3 345 cm3, Převodové ústrojí: Mechanická pětistupňová převodovka s řazením na podlaze Vlastní životopis: Tento autobus byl z tehdejšího NDR dovezen do bývalého Československa, kde zatím neznámo kde plnil své „autobusové“ poslání, posléze po rekonstrukci (dodány jiné světla, sedačky a pod) sloužil u hasičů Frýdek-Místek, potom u SDH Oprechtice. Stav a výhled: jedná se o provozní exponát, který časem přijde po důkladné rekonstrukci uvést do stavu tzv. po vyrobení. Záběry z oslav 80 let Výtopny Zdice. Našel se Karlštejnbus. (přestavba ROBUR)

se konal minulý víkend. Dostavník i autobusy z německy mluvících zemí připravilo město Mergentheim. Jan Marek pro BUSportál.

Minulý víkend se v německém lázeňském městečku Bad Mergentheim (nedaleko Würzburgu) konal mezinárodní sraz historických autobusů. Byl to sraz poměrně netypický, protože nebyl organizován dopravní firmou ani spolkem autobusových nadšenců, ale samotným městem. Od toho se odvíjel i program – byl koncipován tak, aby návštěvu srazu mohli majitelé historických autobusů nabídnout jako zájezd širokému spektru zájemců. Pro ně byl připraven bohatý kulturní program. Naopak program pro „nezúčastněné“ obyvatele a návštěvníky města se omezil na sobotní vyjížďku do nákupního centra Wertheim Village, vzdáleného cca 40 km, a nedělní výstavku autobusů na náměstí. Srazu se zúčastnily výhradně autobusy z německy mluvících zemí (Německo, Rakousko, Švýcarsko), čemuž odpovídalo i složení zúčastněných značek a typů vozidel. Patrně nejstarším vozidlem na srazu byl dostavník tažený koňmi, nejstarší zúčastněný autobus pak byl J.H.C Six Speed z roku 1923. Naopak nejnovější byl MAN SL200 z roku 1983. Na akci jsme se vypravili v sobotu brzy ráno, abychom měli příležitost se některým z veteránů svézt do Wertheimu. To se podařilo a ke svezení jsme si vybrali vůz vskutku unikátní – patrový kloubák Neoplan Jumbocruiser. Obří autobus bravurně ovládala paní řidička. Vzhledem k roku výroby 1976 byl překvapením velmi nadčasový interiér autobusu, za nějž by se nemusel stydět ani vůz o 20 let mladší. Cestou se uskutečnila zastávka u olympijského tréninkového centra šermířů v Tauberbischofsheimu, jehož prohlídka byla pro osádky autobusů zajištěna. My jsme přestávku využili samozřejmě k fotografování zaparkovaných autobusů. Na závěr bych dodal, že návštěva srazu byla i přes poměrně skromný program velkým zážitkem… Jan Marek: Další obrázky (podrobné popisky a interiéry)