Tři Pragy V3S, pět mužů a jedna žena a 1830 kilometrů
Slyšel jsem plno krásných slov našich politiků o záchraně našeho kulturního dědictví a průmyslu, ale nějak mi schází skutky, zvláště co se týká nákladních automobilů, těmi, které nám sloužily a usnadňovaly nám každodenní život, např. Tatra 111, 141, Praga S5T, RND, RN, V3S. I když byla původně Praga V3S konstruována pro službu v armádě, i v civilním sektoru se zapsala zlatým písmem do dějin naší dopravy, mimo jiné i tím, že jako cvičné vozidlo v autoškole vychovala celé generace profesionálních řidičů, kteří jezdili mimo jiné v závodech ČSAD po celém bývalém Československu. Jedním z řidičů, který se na Pragovce V3S vyučil je i bývalý řidič autobusu z ČSAD Rosice, dnes důchodce, který se tuto situaci rozhodl změnit, Pavel Kadlec, který za pomoci kamarádů zorganizoval k 60. výročí zahájení sériové výroby Pragy V3S dálkovou jízdu na trase Brno – Koločava na Zakarpatské Ukrajině. Jízda proběhla ve dnech 28.6.2013 – 7.7.2013: vzhledem ke konstrukci a spolehlivosti Pragy V3S je zbytečné dodávat, že bez závažnějšího problému. Tím se i oslavilo i 60. výročí zahájení sériové výroby této legendy mezi našimi nákladními automobily. Pět mužů a Maruška, přítelkyně Pavla Kadlece, jako jediná žena, absolvovalo celou expedici z Brna do Kolčavy. Během deseti dnů bylo ujeto 1830 kilometrů, spotřebovalo se cca 475 litrů nafty. Pokud jsem dobře počítal, průměrná spotřeba byla 26,4 litrů na 100 kilometrů. V pátek 28.6 2013 nám i počasí přeje, po rozloučení v Brně – Ivanovicích za účasti starosty Jaroslava Elznera a po dalším rozloučení v Technickém muzeu v Brně Pavel chce startovat, ovšem chyba, motor ani neškytl. Proto Pavel dotahuje kontakt na baterii, “brkne“ o startér, řadí jedničku a za zvuku motorů zbývajících „Pragovek“ se tato minikolona vydává na cestu za nadšeného mávání hlavně mužů, chlapů, kteří měli dočinění, třeba jen na vojně s Pragou V3S. Všem, co je i po cestě zdravili, bylo najednou o x roků méně, protože, i když si to málokdo připouští, Praga V3S je součásti života generací všech mužů od 30 do 90 roků. Ve 14.45 kolona překročila hranice na Slovensko. Vzhledem k tomu, že to není závod, ale dálková jízda, v 18.45 se účastníci ubytovali v kempu Ružiná u hradu Divín, po večeři a zhodnocení dne šli všichni spát ve 23.00. Počasí všem přeje, za krásného počasí se kemp a všichni účastníci probouzí a po sprše a snídani v 10.00 odjezd. V 11.00 v Lučenci následuje návštěva kamaráda, který je řezník, protože i na cestě je hlad. Doplnil se proviant a kolona vyrazila dál. Před Košicemi kolona projela bouří, hromy a blesky křižovaly oblohu, ale pro Pragy V3S a hlavně jejich osádky není problém projet čtyřmi bouřkami. Košice jsme objeli a jeli dál na Zemplínskou Šíravu. S Pragovkami nejsou problémy, jen mýtná jednotka se musí po několikrát opravovat. Za stálého deště vjíždí Pragy V3S do kempu na Zemplínské Šíravě a celá expedice“ spálí červíka“ pečlivě obhospodařovanou slivovicí a jde se spát. Pohodu v noci pokazili opilci, kteří nejen že bouchali na auta, ale i Luborovi, řidiči Pragy V3S M2 dokonce i skákali po automobilu, ale vše nakonec dopadlo dobře. Po problémech se sprchou a WC si všichni užívali zaslouženě volný den. Ve 14.30 začíná pršet, všichni jsou ve svém autě, většinou se svými myšlenkami, večer je porada, ráno „jde do tuhého“: začíná výjezd na Ukrajinu. 10.00 odjezd, směr přechod na Ukrajinu. Poslední foto? Doufáme, že ne a jedeme., Byrokracie funguje, z přechodu se expedice vrací, protože tento je jen pro vozidla do tří tun. Je 12.00, Pragy se otáčí a vrací se 30 kilometrů na druhý přechod. Počasí je nádherné, ale fronta kamionů trochu zmrazí optimismus, ale celá expedice věří, že vše dobře dopadne. Ve Vyšném Nemeckém vše na slovenské straně bez problémů, ale Ukrajinci stále neví nebo řeší …. Řidiči Ukrajinci jsou přátelští, ale vše jde úřední cestou… ale vždy se najde cestička. Po dvou hodinách Pragovky najíždí na váhu, zákon schválnosti funguje spolehlivě, u Pavlovy Pragy V3S opět trucuje kontakt na baterii, nacvičená oprava - ale nový problém, není povolení pro kamion. Pavel odchází vše řešit s velkým šéfem, vyšší a nejvyšší nakonec vše odsouhlasili. Horko jak v pekle, ale hranice je někde vzadu a Koločava, cíl cesty, před kapotami tří „Vétřiesek“ nedaleko. Krásné ráno, cíl naší cesty, Koločava, před námi. U všech Pragovek V3S jsou asi zakleté kontakty na baterii, Romanovi a Pinďovi se spálil, ale vše je nakonec v pořádku a jede se dál. Krásná příroda, přátelští lidé, splněný sen, jsme v Koločavě. Praga V3S je konstruovaná pro náročný terén, jako kdyby její konstruktéři znali silnice na Ukrajině. Zily. Kamazy, ale i Žigulíky se celkem hladce vyrovnávaly s nástrahami ukrajinských silnic,ale nechci Pragovce V3S lichotit,“Vétřieska“ byla na ukrajinských silnicích královnou. Vše krásné jednou končí, začínáme plánovat cestu do domů. Vzpomínáme, probíráme vše, co jsme na Ukrajině viděli, vzpomínáme na tu noc, co jsme spali mezi krávami,ale i na tu noc, co nás nechal majitel restaurace spát ve své restauraci, půjčil nám i svou koupelnu. Ukrajina je zemí kontrastů, ale je krásná. Tři Pragy V3S se otáčí a začíná cesta domů. Na váze je příjemný celník Ukrajinec, i těch pár přátelských slov je milé přivítání na celnici. Najednou přestává být slovenská strana vstřícná a řadí „Vétřiesky“ mezi kamiony bez nákladu. Ve 21.00 přijíždí kolona k pasovému, vypadá to na dlouho. Pavlova Praga V3S si trochu postavila hlavu, začala téci nafta, nesvíti světla, ale Praga V3S je konstruována pro tvrdé nasazení a údržbu za ztížených podmínek, proto je vše takřka na koleně spraveno a ve 21.50 celá minikolona projíždí na Slovensko. Ale nemůže to být tak jednoduché, všechny Pragovky musí do fronty na rentgen. Fronta je dlouhá, ve 2.30 konečně celá kolona odjíždí z hranic. Nějak se zapomnělo, že celník na hranici je reprezentant svého státu, toto moc dobrá reklama nebyla, ale už je celá minikolona na cestě domů a to je podstatné…Nikdo se raději neotáčí, čeká se na další dvě Pragovky a minikolona jede 35 kilometrů do kempu na Šíravu. Maruška chce už spát, ale chlapi vše musí dořešit, hlavně si alespoň trochu ponadávat, bez toho to nejde. Je 3.40, za chvíli se jde spát. Nádherné ráno, probírá se ještě včerejšek, Pragy V3S jsou obdivovány motorkáři, ale i dalšími turisty. Je zajímavé, že v České republice jsou Vétřiesky brány jako běžná auta, ale každý, kdo je během cesty do Koločavy a zpět viděl, obrazně řečeno stál před Vétřieskou v pozoru. Volný den, koupel v Šíravě, ale i kontrola „Vétřiesek“, je to spíše formalita, ale za to, jak se drží, si tu kontrolu zaslouží. Plánovaný odjezd se o hodinu posunul, je v 18.00 místo v 17.00, je horko +32 °C. Do kempu Krásná Horka se přijíždí ve 21.00. Krásné ráno, krásný kemp Krásná Horka, návštěva kamaráda a jede se kousek k dalšímu kamarádovi na Mýtě pod Ďumbierem. Vypráví se zážitky z Ukrajiny a v 1.30 se jde spát. Nádherné počasí, i vstává se nějak lépe. Sice asi po dvou hodinách přišla velká bouře a déšť, ale do kempu Varín kolona přijela ve 19.30 a stala se středem pozornosti. Tvrdí motorkáři stáli v úžasu před Pragovkami V3S. Nechce se ani věřit, že celá kolona je již desátý den na cestě. V 10.00 odjezd z posledního stanoviště a všichni se připravují na chvíli černého humoru s mýtnými krabičkami, které fungují podle nálady a jak je jim které auto sympatické. Ve 12.30 odjezd z Makova. Mýtné krabičky odevzdány a čekají nás nejkrásnější a je to zajímavé, že i nejdelší kilometry domů. Také je zajímavé, že během celé cesty do Kolčavy a zpět celá kolona jela společně, ale nyní se ve Vizovicích čeká na Lubora a Pinďu. Snad již nejsou Pragy unavené? Brzy je zase celá kolona po hromadě a po natankování ve Slavkově se jede do Brna. Poslední zatroubení na společníky na cestě, a pak odjezd na „Kozinu“ (Kozí horku). Je sobota 7.7.2013, 18.30 - velká cesta s Pragovkami V3S skončila. Je to splněný velký sen a zůstaly jen zážitky, návštěva památníku Ivana Olbrachta, hřbitova v Koločavě, ale i zážitky z cesty. Na tom všem je nejkrásnější, že celou cestu za volanty Pragovek V3S absolvovali věčně mladí kluci, nejmladší měl 40 roků, Zdeněk 68 roků, 65 roků měl Pavel, nemělo by se to říkat, ale Maruška bude mít 60 roků a Lubor, to je další mladíček, bude mít 57 roků. Věk, to je jen číslo, každý chlap má v sobě srdce velkého kluka a jak je vidět, každý správný chlap má svůj sen na to, aby si ho vyplnil….. Vlastimil Tělupil a Marie Ježková
