Reklama
Reklama
Veteráni

V sobotu 14. června si odborná i laická veřejnost připomenula dvě výročí autobusové linky Kouřim - Český Brod.

Jak jsme již psali, měl být provoz linky zahájen už 1. srpna 1914, garáž byla postavena a autobusy dodány. Z důvodu mobilizace a vypuknutí 1. světové války ale jezdit nezačaly. Opožděná premiéra proto nastala až o 5 let později, 11. prosince 1919, kdy byl provoz autobusy, patřícími československé poštovní správě, skutečně otevřen. Proč v Kouřimi před 100 lety nevyjely autobusy ... (ale až o pět let později). Díky představitelům Kouřimi, Českého Brodu, ROPIDu, ČSAP Nymburk, OAD Kolín a Historic Bus Prague byla tato dvě významná výročí připomenuta velkolepou akcí za účasti starostů obou měst. Na náměstí v Kouřimi byl vystaven kloubový autobus Škoda 706 RTO-K s malou výstavkou popisující historii spojení Kouřimi a Českého Brodu. Zlatým hřebem akce byl odjezd historického autobusu Praga RND do Českého Brodu od unikátních původních poštovních autobusových garáží z roku 1914. Během dne následovaly další jízdy historických autobusů mezi oběma městy, těšící se značnému zájmu místního obyvatelstva i "přespolních" účastníků oslav, kteří přijeli zejména z Prahy. Petr Hoffman

person dabra  date_range 21.06.2014

Petr Hoffman k autobusovému "jubileu".

Začátek 1. světové války měl fatální dopad na veřejnou dopravu v českých zemích. Z důvodu mobilizace, vyhlášené 25. července (částečná) a 31. července (všeobecná mobilizace) byl v celém Rakousko-Uhersku narušen provoz na železnicích a zcela zastavena slibně se rozvíjející autobusová doprava. Zatímco vlaky začaly počátkem září 1914 zase jezdit, k obnovení autobusové dopravy už během války nedošlo a nebyly ani zavedeny žádné nové linky. Největší smůlu mělo bývalé krajské město Kouřim, jehož představitelé o autobusové dopravě uvažovali již od roku 1906 a v roce 1907 spolu se zastupiteli Kutné Hory, Zásmuk a Českého Brodu požádali pražské poštovní ředitelství o zavedení linky, spojující všechna jmenovaná města. Do Kouřimi sice už od roku 1881 jezdily vlaky z Peček, ale toto spojení bylo řídké a pomalé. Například v roce 1903 trvala cesta vlakem na 17 km dlouhé trati, který jel pouze dvakrát denně, rovnou hodinu. Pro spojení s Prahou by nesporně bylo výhodnějí a rychlejší dojet po silnici do Českého Brodu a tam přestoupit na dráhu. Všechny snahy kouřimských o zavedení takového spojení však byly marné. Nepomohly ani intervence kouřimské městské rady u vídeňských ministrů obchodu (které tehdy řídilo poštovní správu) Josefa Fořta a Františka Fiedlera, ani osobní intervence říšského poslance Karla Baxy, pozdějšího pražského primátora. Teprve výnosem ministerstva obchodu ze dne 19. října 1912 bylo kouřimskému okresnímu výboru oznámeno, že zavedení státní poštovní autobusové linky Kutná Hora - Kouřim - Český Brod lze očekávat v létě 1913. Ale ani tento slib dodržen nebyl, i když samospráva měla připravenou stavbu garáže, s jejímž zahájením čekala na konečné rozhodnutí ministerstva. Když takové rozhodnutí konečně v září 1913 padlo, pustilo se město do její výstavby. Garáž byla zkolaudována 13. července 1914 a ministerstvo obchodu rozhodlo, že se na prvním úseku linky z Kouřimi do Českého Brodu přes Chotouň a Lstiboř začne jezdit od 1. srpna 1914 . Mezitím byly pro linku zakoupeny dva nové autobusy tzv. "jednotného poštovního typu", vyráběné ve vídeňské Poštovní automobilové provozní ústředně, a byl vypracován její jízdní řád. Atentát v Sarajevu, spáchaný 28. června 1914 na následníka rakouského trůnu Františka Ferdinanda d´ Este, urychlil přípravy na válku. Už několik dní po vyhlášení částečné mobilizace dne 25. července 1914, která postihla celé Čechy, byla zastavena veškerá autobusová doprava. Všechny autobusy byly totiž zrekvírovány pro potřeby vojska a s nimi na vojnu narukovali jejich řidiči. Ze stejného důvodu pochopitelně nevyjely ani nové autobusy na linku z Kouřimi do Českého Brodu, i když už koncem července absolvovaly zkušební jízdy. Město Kouřim se tak zavedení pravidelné státní autobusové dopravy dočkalo až o více než pět let později. 11. prosince 1919 byl slavnostně zahájen provoz na poštovní autobusové lince do Českého Brodu, která měla původně jezdit už od 1. srpna 1914. Z Kouřimi do Kutné Hory začaly linkové autobusy jezdit od 1. března 1920. Pražské ministerstvo pošt a telegrafů, které po válce převzalo agendu od vídeňského ministerstva obchodu, pro obě linky zakoupilo celkem tři autobusy typu Laurin a Klement MS, které garážovaly v dodnes existující garáži čp. 191 z roku 1914 na Novém městě v Kouřimi. Podrobnosti o předválečné a poválečné státní poštovní autobusové dopravě nejen v Kouřimi si můžete přečíst v knihách Petra Hoffmana Poštovní autobusy 1908 - 1914 a Poštovní autobusy 1919 - 1932 - viz www.autobusyhoffman.cz . Státní poštovní autobusová doprava v Kouřimi trvala, stejně jako jinde v Československu, až do 31. prosince 1932, kdy ji převzaly Československé státní dráhy (ČSD). Ale to už je téma pro jiný příspěvek. Petr Hoffman K jubileu proběhla v Kouřimi a Českém Brodě akce 14.6.2014 - výstupy zpracováváme.

person dabra  date_range 18.06.2014

objektivem Ondřeje Lásky a Zdeňka Kresy v rámci oslav 115 let PMDP.

Během dne flotila zajišťovala spojení mezi novým depem a tramvajovou vozovnou Slovany, na večer byly připraveny zvláštní jízdy po Plzni. Jak upřesnil Zdeněk Kresa, noční projížďky se účastnilo 5 autobusů (Škoda 706 RO, Škoda ŠM 11 (oba ze střešovického muzea), Karosa B 731 a Škoda 706 RTO (PMDP) a Škoda ŠL 11 (Škoda-bus klub). Po výjezdu od staré vozovny Cukrovarská v 22 hodin se jelo na Čechurov, poté na Doubravku (namísto do Bukovce), následoval Bolevec a celá jízda byla zakončena na náměstí Republiky krátce před posledním nočním rozjezdem tramvají. Oběma reportérům děkujeme.

person dabra  date_range 18.06.2014

Z DOD DSZO I. Nová publikace „70 let s trolejbusy“.

Po celou dobu jezdily ve Zlíně na zvláštní lince mezi vozovnou a točnou Sportovní hala historické trolejbusy a autobusy a převážely cestující zdarma. „Obdivoval jsem zejména trolejbus Škoda 7 Tr. Je úžasné, kolik je v jeho interiéru pečlivě opracovaných dřevěných prvků,“ pochvaloval si jeden z cestujících. Tento trolejbus zapůjčilo do Zlína na den otevřených dveří Technické muzeum v Brně. Dalšími zapůjčenými historickými skvosty z Brna byly autobusy Škoda 706 RO, Karosa ŠM 11 a Karosa T 500 HB. Spolu s nimi přijela i červená vlečka Karosa B 40. Z Pardubic přijel do Zlína tamější červeně lakovaný historický autobus RTO 706. Samozřejmě nechyběly ani domácí historické vozy: červený trolejbus 9 Tr, modrý autobus RTO a modrá vlečka B 40. Značný zájem měli návštěvníci dne otevřených dveří i o nově vydanou publikaci „70 let s trolejbusy“ Tu DSZO začala 14.6.2014 prodávat. Již během dopoledne se jí prodalo kolem 200 výtisků. Z TZ DSZO Do Zlína na DOD se ještě vrátíme.

person dabra  date_range 15.06.2014

Další záběry z vysvobození vzácné karosérie.

Z 'vyzvednutí' předválečné karosérie autobusu PRAGA - chatky v osadě u Prahy. Informace ke karosérii

person dabra  date_range 14.06.2014

Fotomozaika od autobusů k bicyklům.

Autobusy tentokrát reprezentoval aktivně nymburský "kabiňák" Škoda 706 RO a pasivně jenišovický hasičský autobus s karoséri Sodomka na podvozku Škoda 125 z roku 1928 (jeden z prvních autobusů od Sodomky).

person dabra  date_range 09.06.2014

je duší a spojovacím článkem nadšenců užitkových vozidel v Bratislavě i celém Slovensku a společným symbolem českého a slovenského veteránského hnutí. Velkou radostí jsou pro příznivce velkých volantů jeho půvabné kresby autobusů a nákladních automobilů.

Nadšenec Jaroslav Matúšek se narodil v roce 1954 ve znamení Vodnáře v hodonínské porodnici. Vyrůstal částečně v Bratislavě, ale většinu svého dětství prožil na jižní Moravě nedaleko Břeclavi. Lásku k autobusům, ale i parním lokomotivám měl podle svých slov v sobě již od malička. Nejprve se začal zajímat o lokomotivy, protože jeho moravský dědeček, u kterého trávil hodně času, byl železničářem. Autobusy ho poprvé zaujaly až v Bratislavě, kde začal chodit do základní školy a navíc se svými rodiči bydlel nedaleko Račianského mýta, již tehdy krušné křižovatky. „Sedával jsem na zdi tamního hřbitova a pozoroval nejen autobusy, ale i kamiony západních zahraničních značek, se kterými v šedesátých letech jezdili bulharští dopravci. Samotným autobusům jsem se začal věnovat až na strojní průmyslovce, kterou jsem ukončil maturitou v roce 1973. Navíc můj otec byl vedoucím dopravního závodu Pozemních staveb Bratislava, kde jezdila nejen nákladní auta, ale k dispozici měli I několik autobusů jako například Ikarus 55, Škoda 706 RTO a RO nebo RTO-P. Úplným vrcholem bylo později luxusní ešdéčko, takzvaný Europabus. S těmito autobusy jsem jezdíval jako mladý hoch na různé zájezdy, kde jsem debatoval s řidiči a pomalu pronikal do tajů řidičského řemesla,“ Řidič Stát se strojvedoucím se Jaro Matúškovi nezdařilo, proto se po maturitě odebral do bratislavského dopravního podniku přihlásit jako řidič autobusu. „Tady jsem poprvé držel v ruce takzvaný velký volant. Konkrétně šlo o výcvikový „erťák“ dopravního podniku, kde jsem se učil prakticky řidičskému řemeslu. Bratislava mně za chvíli začala být malá, takže jsem přestoupil do bývalého podniku ČSAD, dopravního závodu 801 Bratislava. Nejprve jsem jezdil příměstské linky do okolí a později mě staří zájezdoví řidiči vzali do svého kolektivu. Tím se nastartovala úplně jiná etapa mého života. Začal jsem hodně jezdit nejen po bývalém Československu, ale i do zahraničí. Tuto práci jsem vykonával až do roku 1994. Od následujícího roku jsem si zakoupil vlastní autobus a založil vlastní autodopravu s názvem Albatros, pojmenované podle známé parní lokomotivy. V období privátního podnikání jsem se dostal se svým autobusem Karosa LC 735 dokonce až do Sýrie a Jordánska. V roce 2005 jsem se začínajícími problémy v zájezdové dopravě a úbytkem práce tuto činnost ukončil. Po náhodném setkání s jedním bývalým kolegou jsem se v té době vrátil zpět do bratislavského dopravního podniku jako řadový řidič, kde jezdím dodnes,“ vzpomíná Jaro Matúšek. Kreslíř Autobusy v době svého dětství a mládí Jaro maloval na každý volný list papíru a sledoval odbornou literaturu, popřípadě časopis Svět motorů, což byl prakticky jediný informační zdroj za bývalého režimu. „Kreslení jsem zdědil po svém tátovi a již v roce 1973 jsem za malý honorář nakreslil několik obrázků nákladních Tatrovek do Technických novin. Inspiroval jsem se obrázky známého kreslíře dopravní techniky Jiřího Boudy a průběžně jsem si maloval dopravní techniku především pro svojí radost a občas pro známé. Jedno období jsem nekreslil ale vůbec, protože práce zájezdového řidiče mně brala veškerý volný čas. Po zakoupení mého prvního autobusového veterána, kterým byl autobus Škoda 706 RTO LUX, jsem začal opět s kreslením. Nejprve jsem si namaloval tento krásný vůz a později přidával další náměty. Nakonec z mých kreseb postupně vznikaly pozvánky na různé veteránské akce či kalendář na rok 2014.“ Veteránský kalendář 2014 netradičně z kreseb Jaro Matúška Jaro Matúšek 2011 - kresby historických autobusů a nákladních vozů 25. a 26.10.2007 proběhla v Nymburce výstava kreseb Jaro Matúška Veteránista Jak již bylo řečeno, Jaro Matúšek si nejprve okolo roku 1997 zakoupil "erťáka" Luxe, který byl ale v tak tristním stavu, že ho musel zanedlouho prodat na součástky. Podle jeho slov byl autobus tak prorezlý, že s ním nebylo možné v momentálních podmínkách dále něco podnikat. Od té doby vlastnil postupně ještě několik autobusů typu Škoda 706 RTO, ale nakonec skončil u Karosy ŠL 11, kterou uvedl do veteránského provedení se svým kamarádem. Navíc vlastní jeden autobus Karosa ŠD 11 a Ikarus 260 z Varšavy. Oproti Ikarusu, který je plně funkční, je „ešdéčko“ rozebrané v pronajaté dílně nedaleko Bratislavy a čeká na své znovuzrození. Ke všemu v roce 2000 založil Jaro Matúšek se svým kamarádem Miky Ivaškem Klub historických autobusov Bratislava, který po překonání lehké krize před pár lety začal fungovat podle představ svých zakladatelů. Velkým přínosem pro klub byl příchod Stanislava Šebíka, který se náhodou dostal k jednomu z bývalých autobusů Škoda 706 RTO Jaro Matúška. Tento autobus je již v pokročilém stavu renovace a je naděje, že v příštím roce přijede i na tradiční autobusovou „rallye“ Zlatý Bažant Kolín - Poděbrady - Nymburk. S Jaro Matúškem připravil spolupracovník redakce (-nama-) . Redakce BUSportálu děkuje oběma a přeje letošnímu jubilantovi, se kterým se už po léta s radostí potkáváme na veteránských akcích, hodně zdraví, najezděných kilometrů, zrenovovaných vozů a nám všem mnoho a mnoho krásných obrázků. Připomínáme i velkou zásluhu Jaro Matúška při záchraně unikátního návěsu NO 80. Zlatý bažant 2009 V. : Představujeme zahraničního hosta - autobus ŠL 11ze Slovenska s posádkou vedenou hlavním řidičem Jaro Matúškem 'Ešelkou' na Muzejní noc do Varšavy se vydal Jaro Matúšek 16.5.2014

person dabra  date_range 06.06.2014

31.5.2014: Aktualizovány informace ke karosérii. Velká fotoreportáž Jana Arazima ze 17.4.2014.

V roce 1927 začala Československá pošta (ČSP) postupně obnovovat svůj nemoderní park linkových autobusů, tvořený typy Praga N a Laurin a Klement MS z let 1919 - 1924. Tyto autobusy sice nebyly příliš staré, ale byly všechny postaveny na šasi nákladních automobilů, se všemi s tím souvisejícími nectnostmi (vysoko umístěná podlaha a těžiště, špatné odpružení, nízká konstrukční rychlost, atd.). Dřevěné karoserie vyřazených autobusů se proto demontovaly a odprodávaly různým zájemcům, použitelná šasi posloužila pro "výrobu" nákladních aut. Protože koncem dvacátých let byla obnova autobusového parku ČSP poměrně masívní, došlo i k hromadnému odprodeji jejich karoserií různým podnikatelům. Tak nějak vznikla nynější bizardní chatová kolonie u Berounky na katastru obce Lipence (nyní součást Prahy). Autobusové karoserie (převážně z autobusů typu Laurin a Klement MS) byly údajně nejprve využívány jako kabinky vyhledávaných říčních lázní, později došlo k jejich přemístění výše nad řeku a k postupné přeměně na chatičky. Díky tomu se zachovaly v poměrně dobrém stavu, některé s prakticky původním interiérem. Tento osud měla i chatka č. 35, kterou koupil i s pozemkem i sympatický mladý muž pan Michal Kelíšek z Lipenců. Uvědomil si historickou hodnotu objektu a začal pátrat po někom, kdo tuto historickou karoserii zachrání. Úkolu se ujal Historic Bus Prague. Podle znalce - pana Emila Příhody - se jedná o karoserii autobusu Praga L, ty však ČSP neměla. Podle Petra Hoffmana by se však mělo jednat o karoserii autobusu většího typu Praga N, které ve dvacátých letech vyráběla zejména karosárna V. Brožík v Plzni. Část jich pro generálkované autobusy vyrobila i Správa poštovní automobilní dopravy (SPAD), která měla do roku 1927 svoje dílny na pražském Vyšehradě, poté ve Vršovicích (podrobnosti v knize Poštovní autobusy 1919 - 1932, viz www.autobusyhoffman.cz ). Pro odkrytí a odvezení karosérie bylo nezbytné vyřídit demoliční povolení v souladu se současnými zákony. Ve čtvrtek 15.5.2014 obdržel pan Kelíšek demoliční výměr, a hned v sobotu 17.5.2014 začala akce - nastoupil jeřáb, návěs, elektrocentrála, sbíječka a drobné bourací nástroje (sekáče, kladiva, pajcry atd. ), ale hlavně nadšení zachránců. TI Historic Bus Prague Samostatně zpracujeme záběry z interiéru někdy v budoucnu - sešlo se nám toho více.

person dabra  date_range 31.05.2014

vyjely v rámci letošního dne muzeí.

Do Bratislavy se podíváme s Janem Horníkem, který BUSportálu napsal: "VV rámci akce jezdily historické autobusy Škoda 706 RTO na a ŠM11, trolejbus Škoda 9 Tr a dvě tramvaje ze sbírky Dopravního podniku Bratislava". Vzhledem k tomu, že trať přes Šafárikovo náměstí je uzavřená (budování kanalizačního kolektoru), jezdily tramvaje tentokrát "nezvyklou" trasou od Štúrova náměstí (prakticky od SND) přes Kamenné náměstí a náměstí SNP, dále do tunelu a do Karlovy Vsi a zpět. A to stálo za to si jít to vyfotografovat i přes nepřízeň počasí - velmi drobně, ale za to nepříjemně pršelo. Autobus ŠM11 č. 3350 jezdil k vodárenskému muzeu na Sihoti, Škoda 706 RTO na opačnou stranu do areálu Múzejného dopravného centra do depa staré východné (Rendez), trolejbus v trase vozovna Hroboňová - Autobusová stanica."

person dabra  date_range 31.05.2014

Druhá část: Šx 11, jedna Škoda 21Ab a jedna "sedmistovka".

Lešany 2014 obrazem I.: Na klasickém 'téčku' při odjezdu Lešany 2014 pohledem Michala Zubra, jednatele KČHA - RTO klubu Děkujeme za zaslané fotografie.

person dabra  date_range 27.05.2014
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací