Na rozdíl od Š 706 RTO se jich zachovaly pouze jednotlivé kusy. Ladislav Tetera z Kroměříže zachraňuje jednoho z nich. Výchozí a momentální stav populárního autobusu. Další fotografie dokumentují postup prací.

Autobus by mohl být poprvé na veřejnosti představen 26.5.2007 v Lešanech . BUSportál děkuje za první snímky nově se rodícího autobusového veterána Š 706 RO, kterého z původního neradostného stavu obnovuje majitel precizně zrenovovaných autobusů a užitkových nákladních vozidel Ladislav Tetera z Kroměříže, velký znalec veškerých detailů na různých typech vozidel. "Unikátní na tomto autobuse je palubní deska, která je zcela odlišná od těch, jaké znají milovníci starých autobusů již na zrenovovaných či připravovaných "eróčkách", " říká přítel Ladislava Tetery Alois Koutek, další milovník i majitel motorových veteránů. Jeho autobusy jsou v Lešanech k vidění pravidelně.

dorazilo tolik zájemců, že je vysokokapacitní kloubák ani nepobral. Díky dobrovolným spolupracovníkům BUSportálu přinášíme skupinovou fotografii nejen s TAJ 60-88.

Vyjímečně přinášíme fotografii také v původním rozlišení: "jpg" To aby se případní účastníci vůbec našli. Mnozí jste si již prohlédli Z poslední jízdy TAJ 60-88 aneb konec autobusů IKARUS 280.08 v Táboře.

Jízdní řád 04001 Karlovy Vary-Praha 1959-60. Autobus ovšem odjížděl z Florence už ve 13:00, v Karlových Varech byl v 16:15. Dnes jste v Karlových Varech autobusem o celou hodinu dříve.

BUSportál chce poděkovat Tomáši Lösterovi ze Společnost Historie a rozvoj veřejné dopravy, který příslušný jízdní řád 1959/1960 vypátral a získal jeho kopii ze sbírky Zdeňka Sýkory, kterému děkuje BUSportál samozřejmě ještě více. Ještě bychom mohli poděkovat Miroslavě Kristlové z ČSAD SVT Praha, že BUSportálu dala kontakt na Tomáše Löstera. Nám všem pak jistě poděkuje společnost Autobusy Karlovy Vary, která se svým veteránem Škoda 706 RTO LUX z roku 1961 chce vyrazit po trase filmu Florenc 13:30 z roku 1959 letos začátkem léta. Podle vypátraného jízdního řádu ovšem ve 13:30 v roce 1959 nic nejelo. Dnes ostatně také ne. Celý JR59-60.jpg BUSmonitor leden: Autobus z filmu Florenc 13:30 znovu vyjede do Varů

... potřeboval bych identifikovat model na fotografii, vím, že bude 100% starší 10let, nejspíš ještě starší , ... napsal BUSportálu autobusový a filmový nadšenec Jan Veselý a sám si nakonec identifikaci zjistil přímo na vozidle.

9.3.2007 Jan Veselý přidal i fotografii štítku, ze kterého vyplývá, že se jedná o model Neoplan Jetliner N 214 výrobce Auwarter ze Stuttgartu. Informace pošleme i do NEOMANu. BUSportál se obrátil na odborníky v NEOMAN. Dirk Uhde, NEOMAN Bus GmbH, nám napsal: ".... this seems to be a legend Jetliner. Maybe we can get the complete chassis-no then it is much easier to identify. (... zdá se to být legendární Jetliner. K identifikaci bychom pořebovali kompletní číslo podvozku)" Obrátili jsme se také na velkého obdivovatele Neoplanů Jakuba Matouška www.neoplan.info : ".. v NEOPLANu mají skutečně pravdu, tento autobus je skoro muzejní kousek, protože tento model Jetlineru se vyraběl v 70. letech. Posílám obrázek, jak asi vypadal, když byl v provozuschopném stavu. Dokonce to bude nejspíše přesně model N216, a to podle počtu oken. Rok výroby takto přesně neurčím, avšak autobus je podle přední masky na 99% starší 25ti let, protože má ten chromový lem, který se vlastně jediný zachoval." Děkujeme Informace je možno samozřejmě doplnit.

V roce 2000 ji do svých sbírek získalo Muzeum ŠKODA, v dílnách a kancelářích plzeňské ´turbinky´vrátili unikátnímu zařízení někdejší lesk.

Doporučujeme na BUSportálu: Na návštěvě v Muzeu Škoda a v depozitáři. FOTOREPORTÁŽ. Kouzlo toho stroje z doby našich pradědů osloví asi i mnohé ty, kterým je jinak svět techniky něčím vzdáleným. V dílnách a kancelářích plzeňské ´turbinky´ se k někdejšímu lesku vrátilo unikátní zařízení, které škodovácké strojírny vyrobily před více než osmdesáti lety – turbosoustrojí z roku 1922. „To co je pro automobilku nablýskaný veterán, to je pro nás takovýhle stroj,“ přirovnává mistr montáže ŠKODA POWER Jaroslav Havel, který patří ke zhruba desítce lidí, díky nimž mohl turbinářský unikát opět ožít. „Myslím, že to bude skvělý exponát. Upravili jsme jej navíc tak, aby byly vidět vnitřní funkční části, takže i laik si bude moci představit, jak takové srdce elektrárny pracuje,“ říká mistr montáže Jaroslav Havel. Práce na obnově historického stroje začaly v listopadu loňského roku. „Jako první přišla na řadu technická příprava, kdy jsme museli dohodnout nejlepší postup prací. Výkresy a dokumentaci jsme neměli, ta shořela při bombardování Škodovky v roce 1945. Museli jsme si pomoci sami, Průvodka na úpravu, vlastně technologický postup, vznikla postupně po demontáži stroje na základě diskusí mezi námi a konzultacemi s pracovníky našeho musea “ říká Jaroslav Havel. Kdyby škodovácký tým měl zadání historické zařízení zprovoznit tak, aby opět vyrábělo elektřinu, problém by to v žádném případě nebyl. „Stroj by byl i dnes funkční. Sice je to zařízení malé výkonem, ale ukazuje, jak skvělou práci uměli naši předci odvést, jak uměli postavit speciál pro potřeby konkrétního zákazníka,“ říká technik servisu Ondřej Szabó, který se na obnově jedinečného stroje podílel. Pro ty, kdo na historickém zařízení pomáhali odvést stovky hodin práce, je výsledná podoba rekonstruovaného turbosoustrojí velkou odměnou. „Pro všechny to byla zajímavá práce, takové setkání se slavnou historií. A musím říci, že nás opravdu překvapilo, jak skvěle uměli naši předchůdci vyřešit některé problémy, které při výrobě turbin vyvstávají. Prostě šikovní škodováci,“ usmívá se Ondřej Szabó. Turbínu původně Škodovka vyrobila pro společnost Šroubárna Libice. Po druhé světové válce byl stroj předán laboratořím ČVUT v Praze-Dejvicích, kde sloužil k výuce studentů. Až v roce 2000 ji do svých sbírek získalo Muzeum ŠKODA. "Při transportu do Plzně bylo třeba kvůli turbíně vybourat část zdi, aby ji z laboratoří ČVUT mohl tahač vyvézt na podvalníku," upozorňuje na zajímavý moment Petr Mazný z Muzea ŠKODA. TZ Škoda

Díky věrnému spolupracovníkovi BUSportálu můžeme přinést fotoreportáž.

Podstatné informace byly uvedeny v avízu na akci Tábor 24.2. 2007: Poslední jízda TAJ 60-88 aneb ... KONEC autobusů IKARUS 280.08 V ČR. *DALŠÍ FOTOGRAFIE*

Další fotografie z akce 24.2.2007.

První část fotoreportáže: BUSportál na dnešek avizoval akci 'IKARUS' v Táboře.

Nejen Tatrabusy Tatra SPO, ale i koněbusy, stěhováky, přepravníky oděvů, hudebních nástrojů, divadelních kulis, květin, pojízdné dílny a zubní ambulance. Historické fotografie.

V nedávné době se na BUSportálu těšil velké čtenářské pozornosti článek: Našli jste na netu: TATRA 815 SPO - skříňový přepravník osob. BUSportál se obrátil na Dopravní podnik Mariánské Lázně. Dlouholetý zaměstnanec podniku Antonín Nasler byl tak velice laskav, že poskytl jak mnoho zajímavých informací, tak i originální fotografie některých nástaveb. Garážmistr a pamětník doplnil historický článek dalšími zajímavými informacemi: "Před výrobou tzv. Tatrabusů jsme vyráběli velkoobjemové přepravníky. Celý výrobní program začal pod tlakem přepravců na vysokoobjemové vozidlo pro přepravu nábytku. V roce 1982 vznikl prototyp stěhovacího vozidla na podvozku Š 11. Po schvalovacím řízení a povolení výroby byla provedena reorganizace dílen na výrobu a od roku 1983 se výroba postupně zvyšovala. V roce 1986 bylo postaveno první velkoobjemové vozidlo na podvozku autobusu LC 734. Po dodání autobusu zákazníkem byla demontována střecha, zadní čelo a bočnice. Namontovány byly nové bočnice, nástavba nad prostorem řidiče, zadní čelo a původní střecha. Podle požadavků zákazníka byl upraven prostor řidiče (např. dvě lůžka), dodán salonek ap. Kromě přepravníků se do mírně upravené nástavby montovaly boxy pro přepravu koní (koněbusy), pro SEMPRU Olomouc se prostor upravil pro převoz květin, pro ŠKODu Ostrov jako pojízdná dílna včetně prostor pro spaní členů opravářské čety. Z dalších úprav to byla ještě např. pojízdná zubní ambulance pro nemocnici v Tachově včetně rentgenu, čekárny a odpočinkové místnosti pro personál. Upravené přepravníky využila i Fiharmonie Ostrava, Černé divadlo Praha a oděvní firma Hasso. Bočnice z autobusů byly používány na výrobu tzv. Tatrabusů (viz odkaz na začátku článku). Tatrabus byl vyroben i jako úprava na pojízdnou dílnu pro plzeňskou Škodovku. Pět Tatrabusů bylo dodáno v roce 1992 do Ruska. V průběhu roku 1992 docházelo k útlumu výroby kvůli nástupu konkurence ze zahraničí. Ta nabízela nové technologie a ani za nižší ceny nebyla výroba konkurenceschopná a byla ukončena. Pokud se týká toho, zda lze některá vozidla ještě dohledat, je to velmi nepravděpodobné. " Antonín Nasler přiložil ještě zajímavé seznamy a statistiky, které máme v redakci k dispozici. Z údajů jsme vybrali: Celkem bylo vyrobeno 98 vozidel: 33 na podvozku Š 11, 42 na LC 734, 8 na Tatra PR-3, 14 na Tatra PR-4 a 1 na Tatra PR-5 - tento Tatrabus byl předán jako prototyp do Tatry Kopřivnice. Tatrabusy byly dodány podle seznamu viz obrázek. Redakce vítá jakoukoli zmínku o fyzické existenci nějakého Tatrabusu. Určitě se na něj zeptáme v Kopřivnici. Je ovšem možné, že jediná trojrozměrná TATRA 815 SPO, kterou lze nalézt, je *Vystřihovánka z ABC* Redakce BUSportálu opravdu velice děkuje Antonínu Naslerovi za poskytnuté materiály i za důvěru spojenou s jejich zapůjčením. Také děkuji věrnému čtenáři Tomášovi za odkaz na vystřihovánku.

autobusy a trolejbusy silně připomínající typ Škoda 706 RO v Pekingu na náměstí Nebeského klidu

Za zaslané fotografie moc a moc děkujeme.

Zlín dne 12. února 1932: Zlínský lůžkový autobus počne jezdit snad již příští týden na trati Zlín-Holešov-Kroměříž-Brno-Třebíč-Jihlava-Praha, kterou při průměrné rychlosti 35 km za hodinu hodlá uraziti za 10. hod.

První spací autobus v Evropě počne jezdit mezi Zlínem a Prahou Novinkou, které dosud neznají silnice žádného z evropských států, je lůžkový autobus, jehož obrázek přinášíme. Tento pohodlný spací vůz, jehož vnitřní zařízení se právě dokončuje v našich strojírnách, patří Baťovým závodům a je první svého druhu v Evropě. Autobus je určen pro pravidelnou noční dopravu mezi Zlínem a Prahou. Na tříosové chassis obrovského, desetitunového vozu Mercedes Benz s dieselovým motorem je namontována elegantní carosserie 11,50 m dlouhá, 2,10 m široká a 3,20 m vysoká. Středem, po celé délce vozu je chodba, po jejíž každé straně je ve čtyřech částech umístěno 22 lůžek. Vpředu vozu, za motorem je kabina pro dva řidiče a průvodčího, vzadu pak umývárna a malé oddělení pro lůžkové prádlo a přikrývky. Hlavní vchod do vozu je z kabiny pro řidiče, nouzové dveře pak vzadu, na konci chodby. Autobus je poháněn šestiválcovým dieselovým motorem na naftu o síle 100 ks. Karoserie podle návrhů technických oddělení Baťových závodů byla vyrobena v karosárně automobilky Wikov v Prostějově. Zlínský lůžkový autobus počne jezdit snad již příští týden na trati Zlín-Holešov-Kroměříž-Brno-Třebíč-Jihlava-Praha, kterou při průměrné rychlosti 35 km za hodinu hodlá uraziti za 10. hod. Na www.zlin.estranky.cz upozornil BUSportál čtenář Zdeněk.