… pokračujeme nejprve na jih k Ženevskému jezeru a pak podél něj na západ přes města Montreux, Vevey a Lausanne. Pátá část ze série deseti obsáhlých reportáží z dopravně zaměřeného zájezdu do Švýcarska, Francie a Rakouska . Jan Marek a Daniel Ditrych pro BUSportál.

Hlavním cílem tohoto dne bylo Lausanne. Protože jsme ale cestou z La Chaux-de- Fonds míjeli několik větších měst, neodolali jsme a udělali v nich krátké zastávky. Prvním takovým městem byl Neuchâtel. Páteří tamní MHD jsou trolejbusy, které jezdí na linkách 1, 2, 7 a 8. Nasazovány jsou kloubové vysokopodlažní vozy značky Hess ve dvou verzích – starší z let 1983-4 a novější z roku 1991. Těm sekundují zánovní nízkopodlažní autobusy MAN, které zajišťují nízkopodlažní spoje i na trolejbusových linkách. Zajímavostí je podzemní lanová dráha, která spojuje výše položené vlakové nádraží s centrem města, které se nachází na břehu Neuchâtelského jezera. Další zvláštností je linka číslo 5, neboť je to ve zdejší MHD jediná linka tramvajová. Ve skutečnosti je to něco na pomezí tramvaje a lehké železnice, což je ve Švýcarsku celkem běžná věc. Linka jezdí z centra města podél jezera do obce Boudry. Více informací o neuchâtelské MHD naleznete na www.tn-neuchatel.ch . Další zastávkou, tentokrát však opravdu velmi krátkou, byl Fribourg. Tamní specialitou je pravidelný provoz duobusů, což jsou vozidla, která na rozdíl od trolejbusů s pomocným dieselagregátem mají stejný výkon při jízdě na naftu jako při jízdě na elektřinu. Duobusová doprava je tam provozována na linkách 1, 2 a 3, přičemž každá z linek má úsek, který není vybaven trolejovým vedením, takže zde jezdí duobusy na naftový pohon. Viděli jsme kloubové duobusy značky Hess, a to starší vysokopodlažní i novější nízkopodlažní. Stránky fribourgského dopravního podniku najdete na adrese www.tpf.ch . Po příjezdu k Ženevskému jezeru.jsme nemohli vynechat města Villeneuve, Montreux a Vevey. Tato tři města leží na světoznámé švýcarské riviéře a vytvářejí prakticky souvislou zastavěnou oblast, v níž páteř místní dopravy tvoří trolejbusová linka. Hromadnou dopravu zde v minulosti (1888-1958) zajišťovaly elektrické tramvaje, provoz trolejbusů se datuje od roku 1957. Do dnešních dnů je stále v provozu pouze jediná trolejbusová linka 1, jejíž trasa měří přes 13 km. Dopravu zajišťují trolejbusy Van Hool / Kiepe AG 300T, které jsou pro provoz na takto dlouhé lince vybaveny velmi pohodlnými sedačkami. Samozřejmostí je automat na jízdenky v každém voze. Více informací na www.vmcv.ch . Lausanne je jediným švýcarským městem, ve kterém je v provozu metro. Dvoudílné soupravy provozované na lince m1 vzhledově připomínají tramvaj, proud odebírají z vrchního trolejového vedení a jezdí po jednokolejné trati s výhybnami. Větší část této tratě se nachází na povrchu, jen krátký úsek v centru města je podzemní. Linka m2, která je specifická díky velkému stoupání a s tím spojenému ozubnicovému provozu, v současnosti prochází komplexní rekonstrukcí a její provoz nahrazuje autobusová linka MB. Podobně jako metro zajíždí v centru Lausanne pod zem i místní dráha firmy LEB vedoucí do obce Bercher. Dále Lausanne skýtá jeden z nejzajímavějších trolejbusových systémů ve Švýcarsku. Kromě deseti kloubových trolejbusů převzatých ze Ženevy (Saurer/Hess, r.v. 1982-83) jsou ve stavu jenom sólo vozy (FBW/Hess a NAW/Lauber, r.v. 1982-90), které v drtivé většině jezdí v soupravě s přívěsy. Nejstarším přívěsům je přes 30 let, ty nejnovější jsou nízkopodlažní. Kdo má zájem o jízdu trolejbusovým přívěsem v tomto městě, neměl by s jeho návštěvou příliš otálet. Na nejbližší roky je vypsáno výběrové řízení na článkové trolejbusy, které téměř všechny tyto pro Lausanne charakteristické soupravy nahradí. Pro zajímavost uvádíme, že v Lausanne už jednou moderní kloubové trolejbusy (dokonce duobusy) jezdily. Byly to vozy Neoplan N 6121 podobné konstrukce jako trolejbusy v Basileji. Ani v Lausanne jim však štěstí nepřálo. Po několika požárech se dopravní podnik rozhodl vrátit je výrobci. Náhradou za ně firma Neoplan dodala kloubové autobusy Centroliner Evolution. Logickým důsledkem tedy byl nákup ojetých kloubových trolejbusů ze Ženevy a nasazení autobusů na některé kurzy trolejbusových linek. Vozový park autobusů je na rozdíl od trolejbusů velmi moderní. Dominují vozidla kloubová, téměř všechny námi spatřené vozy měly klimatizaci prostoru pro cestující a neviděli jsme žádný vysokopodlažní autobus. Autobusy pocházejí od výrobců Van Hool, Neoplan a Solaris. Město leží v poměrně členitém terénu, takže trasy linek jsou mnohdy docela zajímavé. Dvojnásobně to platí o linkách, na nichž jezdí minibusy Van Hool. Na vozidlech MHD v Lausanne byl znát vliv francouzské nátury poněkud potlačující švýcarský smysl pro dokonalost. S opravami drobnějších oděrek na vozidlech se zde totiž rozhodně nespěchá. Poškozená místa jsou však označena, zřejmě proto, aby se předešlo sporům řidičů o to, kdo a kdy způsobil který škrábanec. Více informací na www.t-l.ch . BUSportál děkuje účastníkům zájezdu, autorům Janu Markovi a Danielu Ditrychovi, za opravdu úctyhodný soubor reportáží, které postupně zveřejňujeme. Systémy veřejné dopravy v Evropě: Švýcarsko - den čtvrtý (27.7.2007) Bern a La Chaux-de-Fonds. Systémy veřejné dopravy v Evropě: Švýcarsko - den třetí (26.7.2007) Basel a Luzern. Systémy veřejné dopravy v Evropě: Švýcarsko - den druhý (25.7.2007) Zürichu, Winterthur a okolí. Systémy veřejné dopravy v Evropě: Švýcarsko - den první (24.7.2007) Sankt Gallen, Schaffhausen. Trolejbus s vlekem v Luzernu. (Autor JIVO)

…tentokrát navštívíme Bern a La Chaux-de-Fonds. Čtvrtá část ze série deseti obsáhlých reportáží z dopravně zaměřeného zájezdu do Švýcarska, Francie a Rakouska . Jan Marek a Daniel Ditrych pro BUSportál.

Obrázky jsou opět rozděleny na dvě části. Silniční vozidla najdete pod textem, kolejová ZDE . Tentokrát jsme si přivstali, abychom si po předchozím mírně uspěchaném dni ještě trochu prohlédli Luzern, a hned poté vyrazili dále – do Bernu. Hlavní město švýcarské konfederace se rozprostírá okolo malebného údolí řeky Aare. Městskou elektrickou hromadnou dopravu zajišťují trolejbusy (od roku 1940) i tramvaje (od roku 1890). V době naší návštěvy probíhala intenzivní přestavba přednádražního prostoru, proto byl rozsah provozu, především trolejbusů, značně omezen. Ostatně při stavu 25ti trolejbusů by větší rozsah provozu ani zajistit nešel. V provozu byly trolejbusové linky 11/12 ve trase Länggasse – City West – Güterbahnhof a 20 Hauptbahnhof – Wyler. Linka 12, mj. procházející malebným historickým centrem, byla nahrazena autobusy Volvo s pohonem na bioplyn, linky 13 a 14 do západní části města budou nahrazeny tramvajemi. Ve vozovém parku trolejbusů je 20 vozů NAW / Hess / Kiepe BGT-N2, vyrobených v letech 1997 – 2000, a 5 vozů Volvo / R&J / BBC-SAAS z roku 1985. Bernské tramvaje jsou velmi moderní – jezdí zde značné množství nízkopodlažních vozů Combino od firmy Siemens, ale i ostatní tramvaje, které jsme viděli – vozy Vevey/ABB z let 1989/90 – mají již podlahu velmi nízko, takže cestující při nástupu překonávají jen jeden malý schůdek. Kromě klasických městských tramvají do centra (na zastávku Zytglogge) zajíždí i regionální tramvajová linka G, provozovaná firmou RBS. Na ní jezdí odlišný typ tramvají – obousměrné vysokopodlažní vozy, které jsou mj. zvýšeným počtem sedaček přizpůsobeny regionálnímu provozu. Vozový park bernských autobusů je poměrně pestrý. Nejmodernějšími vozy jsou kloubová Volva 7700 s pohonem na bioplyn. Následují autobusy značek Hess, Van Hool a MAN, vše opět v kloubovém provedení. Sólo vozy představují stará vysokopodlažní Volva B10M. Do systému MHD patří i linky S-Bahnu a regionální autobusy patřící poště i dalším dopravcům. Zde je vhodné zmínit, že bernské hlavní nádraží má jednu zvláštnost – všechna nástupiště jsou v podzemí. Více informací o bernské MHD najdete na www.bernmobil.ch . Při návštěvě Bernu si vyčleňte čas i na historické památky, toto město za to rozhodně stojí. Nejkrásnější část Bernu si prohlédnete, když se ze zastávky Zytglogge vydáte kolem orloje ulicí Kramgasse k medvědímu příkopu (Bärengraben). Úchvatný je ovšem také výhled na hluboké údolí řeky Aare z několika mostů, po nichž se můžete svézt i tramvají. Z Bernu jsme vyrazili směrem k francouzské hranici. Nedaleko od ní, v nadmořské výšce okolo 1000 metrů, se totiž nachází město La Chaux-de-Fonds. Je to druhé švýcarské město, ve kterém jsou provozovány trolejbusy Solaris Trollino 18AC. Ty jsou zde v méně obvyklém dvoumotorovém provedení bez tzv. „věže“ v zadní části, čímž vznikne velké zadní okno a přibudou čtyři místa k sezení. Solarisy zde jezdí i v „krátké“ verzi 12AC a nechybí ani pro Švýcarsko typické kloubové trolejbusy Hess. V provozu jsou trolejbusové linky 1, 2 a 4 a několik linek autobusových. Úderem 19. hodiny končí provoz denních linek MHD. V provozu zůstane pouze linka č. 1, přičemž zbytek města obslouží polookružní linky 52, 53, 54 a 56. Jedná se o jakousi úspornou síť MHD pro večerní období a také pro víkendy. Většinu těchto linek zajišťují autobusy, výjimkou je linka 52, kde jezdí trolejbusy a využívají přitom pomocný bateriový pohon. Provoz trolejbusů byl zahájen v roce 1949, tramvaje jezdily ulicemi města v letech 1895 – 1950. V tomto městě byla nejslabší informovanost cestujících ze všech námi navštívených míst. Veškerý informační systém pro cestující uvnitř vozidel tvořil podsvícený nápis „Zastavíme“. V době naší návštěvy byl z důvodu oprav komunikací rozsah trolejbusové dopravy omezen – kloubové trolejbusy Solaris a Hess jezdily jen na lince 4, linky 1 a 2 byly nahrazeny autobusy. Více informací na www.trn.ch . BUSportál děkuje účastníkům zájezdu, autorům Janu Markovi a Danielu Ditrychovi, za opravdu úctyhodný soubor reportáží, které postupně zveřejňujeme. Systémy veřejné dopravy v Evropě: Švýcarsko - den třetí (26.7.2007) Basel a Luzern. Systémy veřejné dopravy v Evropě: Švýcarsko - den první (24.7.2007) Sankt Gallen, Schaffhausen. Systémy veřejné dopravy v Evropě: Švýcarsko - den druhý (25.7.2007) Zürichu, Winterthur a okolí. Trolejbus s vlekem v Luzernu. (Autor JIVO)

Kolejová doprava. Fotografie. Jan Marek a Daniel Ditrych pro BUSportál.

Text k 27.7.2007 a fotografie silničních vozidel: Třetí část ze série deseti reportáží ze zájezdu do Švýcarska, Francie a Rakouska.

po nově elektrifikovaném úseku sídliště Vltava-České Vrbné. Jakub Matoušek pro BUSportál.

Třetí část ze série deseti obsáhlých reportáží z dopravně zaměřeného zájezdu do Švýcarska, Francie a Rakouska . Jan Marek a Daniel Ditrych pro BUSportál.

Obrázky jsou opět rozděleny na dvě části. Silniční vozidla najdete pod textem, kolejová a lodě ZDE Ráno jsme opustili curyšskou aglomeraci a vyrazili západním směrem do Basileje, abychom po její prohlídce pokračovali na jih do Luzernu. Basilej (Basel) je druhé největší město Švýcarska. Se svými téměř 190ti tisíci obyvatel se rozprostírá na pomezí Švýcarska, Německa a Francie. Letiště, které je společné pro švýcarskou Basilej, německý Freiburg a francouzský Mulhouse, se nachází na francouzském území. Švýcarští občané se tam ovšem dostanou bez pasové kontroly speciálním koridorem, kterým jezdí i autobusová linka číslo 50. Na této lince jezdí Mercedesy Citaro s přívěsem na zavazadla. Ve městě mají svá nádraží jak německé, tak i francouzské státní dráhy. Tam naopak cestující musí podstupovat pasovou kontrolu při vstupu z nádražní budovy na nástupiště, ačkoliv v podstatě jsou stále na švýcarském území. Město pokrývá hustá tramvajová síť o rozchodu 1000 mm. Jezdí na ni městské zelené tramvaje (společnost BVB), i meziměstské (resp. dokonce mezistátní, neboť linka 10 projíždí francouzským městem Leymen) žluté tramvaje s červeným pruhem (společnost BLT). Ve městě lze potkat jak staré tramvaje ze 60. let, tak i nízkopodlažní vozy Combino od firmy Siemens. Některé vlečné vozy byly rekonstruovány na částečně nízkopodlažní (obdoba českých „wan“). Starším článkovým tramvajím byl při modernizaci doplněn střední nízkopodlažní článek. Trolejbusy, jejichž provoz byl zahájen v roce 1941, jezdí dnes již jenom na lince 31 spojující Claraplatz se čtvrtí Habermatten přes hřbitov Hörnli. Provoz trolejbusů bude bohužel na základě výsledků referenda ukončen. Datum ukončení provozu prozatím není přesně známo. V provozu je posledních osm článkových trolejbusů Neoplan/Kiepe Magnet Motor, dodaných v roce 1994. Jedná se o atypická vozidla s motory v kolech. Možná právě skutečnost, že tyto vozy kvůli své atypičnosti byly velmi drahé, je důvodem negativního postoje odpovědných osob k trolejbusové dopravě jako takové. Dalším důvodem je nejspíše to, že basilejský dopravní podnik měl v nedávné době finanční problémy, a tak šetřil, kde se dalo. To se projevilo zásadní redukcí trolejbusové dopravy v uplynulých letech. Protože na nové autobusy nebyly peníze, dočasně se náhradou trolejbusů na některých linkách staly ojeté kloubové autobusy Mercedes-Benz O305G. Ty při naší návštěvě naštěstí už nebyly v provozu. Více informací najdete na www.bvb.ch . Luzern, město obklopené Alpami, leží na břehu jezera Vierwaldstättersee. Historickým centrem protéká řeka Reuss, kterou přetíná mj. impozantní dřevený most Kappelbrücke s malovanými výjevy ze švýcarské historie. I v tomto městě trolejbusy nahradily tramvaje, poslední tramvajová linka vyjela do ulic města v roce 1961. Trolejbusový systém je v provozu od roku 1941, v roce 2007 je v provozu šest linek 1, 2, 4, 6, 7 a 8. Dopravu zajišťují kloubové i sólo vysokopodlažní trolejbusy Hess, sólo vozy jezdí i v soupravě s nízkopodlažním vlekem. Nově jsou dodávány vozy Swisstrolley 3, opět z produkce švýcarského Hessu, ve dvou- i tříčlánkovém provedení. Tříčlánkové vozy „LighTram“ jsou ve stavu tři a celotýdenně jsou nasazeny na lince 1. Autobusy jsou v luzernské MHD minoritním druhem, avšak do centra města zajíždí řada příměstských linek různých dopravců, takže zde lze vidět poměrně pestrou směsici typů vozidel. V době naší návštevy jezdila i náhradní doprava za opravovaný úsek železniční tratě, kterou zajistil luzernský dopravní podnik kloubovými vozy značky Volvo. Více informací naleznete na www.vbl.ch . V Luzernu se nachází švýcarské dopravní muzeum – Verkehrshaus. BUSportál děkuje účastníkům zájezdu, zejména autorům Janu Markovi a Danielu Ditrychovi, za opravdu úctyhodný soubor reportáží, které postupně zveřejňujeme. Systémy veřejné dopravy v Evropě: Švýcarsko - den první (24.7.2007) Sankt Gallen, Schaffhausen. Systémy veřejné dopravy v Evropě: Švýcarsko - den druhý (25.7.2007) Zürichu, Winterthur a okolí. Trolejbus s vlekem v Luzernu. (Autor JIVO)

Kolejová a lodní doprava. Fotografie. Jan Marek a Daniel Ditrych pro BUSportál.

Text k 26.7.2007 a fotografie silničních vozidel: Druhá část ze série deseti reportáží ze zájezdu do Švýcarska, Francie a Rakouska.

pardubicky.denik.cz 28.11.2007 - PARDUBICKÝ KRAJ - Od 1. února bude možné při cestování vlaky a autobusy v pardubickém okrese s návazností do Hradce Králové a Chrudimě jezdit na jedinou jízdenku. Ta nebude papírová, ale ve formě čipové karty, jaké fungují v autobusech MHD. O měsíc později, 1. března, se ke spolupráci připojí i pardubická MHD. Více na http://pardubicky.denik.cz/zpravy_region/jizdenka_20071127.html

Druhá část ze série deseti obsáhlých reportáží z dopravně zaměřeného zájezdu do Švýcarska, Francie a Rakouska . Jan Marek a Daniel Ditrych pro BUSportál.

Obrázky jsou tentokrát rozděleny na dvě části. Silniční vozidla najdete pod textem, kolejová a lodě ZDE Tento den jsme si vyhradili na prohlídku Zürichu, Winterthuru a okolí těchto měst. Zürich je největší město Švýcarska. Žije v něm takřka 370 tisíc obyvatel. Město pokrývá hustá síť tramvajových a trolejbusových linek, významnou roli hraje i příměstská železnice (S-Bahn). Autobusy tvoří pouze doplněk celého systému. Trolejbusy, jejichž provoz byl zahájen v roce 1939, jsou dnes v provozu na linkách 31, 32, 33, 34, 36 a 72. na linkách můžeme vidět kloubové trolejbusy Mercedes Benz O405GTZ / ABB vyrobené v letech 1986 – 94. Od roku 2006 jsou dodávány nízkopodlažní trolejbusy Hess Swisstrolley 3, od letošního září dokonce ve tříčlánkovém provedení LighTram. Tříčlánkové vozy budou nasazeny na lince 31, popř. 32. Tramvaje jezdí na třinácti linkách 2 – 11 a 13 – 15. V provozu jsou jak tramvaje z přelomu 60. a 70. let 20. století, tak i nejnovější nízkopodlažní vozy Cobra, jejichž dodávky stále pokračují. Město leží v kopcovitém terénu, takže některé tramvajové linky zdolávají obdivuhodná převýšení. Mezi autobusy dominují starší Mercedesy O405 a moderní Neoplany Centroliner Evolution, obojí v sólo i kloubové verzi. V provozu však potkáme i jiné typy, včetně mikrobusů. Systém MHD je doplněn loděmi na řece Limmat i na jezeře Zürichsee. V provozu jsou i dvě lanovky (Seilbahn Rigiblick, Polybahn) a zubačka (Dolderbahn), jejichž návštěvu lze rovněž doporučit. Na všechny tyto dopravní prostředky platí jízdenky MHD. Zajímavé jsou i některé linky S-Bahnu – především „horská“ linka S10 na vrch Uetliberg a linka S18 do Esslingenu, která v části trasy využívá tramvajové koleje. Zürich je ukázkovým příkladem města s natolik propracovaným systémem MHD, že uživatelů osobních aut je mezi obyvateli města takřka zanedbatelná menšina (cca 17 procent). A to i přesto, že ve městě neexistuje metro. Úspěch curyšské MHD stojí na důsledné preferenci vozidel MHD, využití všech existujících prostředků veřejné dopravy (od lanovek po železnici) a jejich propojení kvalitními přestupními vazbami. Samozřejmostí jsou moderní vozidla, krátké intervaly a na železnici i vysoké cestovní rychlosti. Lidé tak nemají důvod používat osobní auta. Nejvíce viditelné je to v centru města. Kolony osobních aut chybí, zato vozidel MHD je tu spousta a o cestující evidentně nemají nouzi. Oko dopravního odborníka zajásá i při pohledu na curyšské hlavní nádraží, odkud odjíždí jedna vysokokapacitní vlaková souprava za druhou. Mluvíme-li o curyšské MHD, nesmíme zapomenout na integrovaný dopravní systém, jehož je nedílnou součástí. Jedná se o Zürcher Verkehrsverbund (ZVV). Tento systém sdružuje větší počet dopravců v curyšském regionu do jednotného tarifu, zajišťuje návaznosti mezi jednotlivými linkami a stanovuje standardy kvality. Stará se i o informovanost cestujících, která je zde vskutku výborná. Standardem jsou např. malé oblastní jízdní řády, které jsou zdarma k dispozici na nádražích a v regionálních autobusech. Více informací najdete na www.vbz.ch nebo www.zvv.ch . Téměř 100tisícové město Winterthur leželo vždy ve stínu svého většího a známějšího souseda, Zürichu. I Winterthur patří do systému ZVV, takže sem z Zürichu dojedeme vlakem na jednotnou integrovanou jízdenku. Ta platí ve všech vlacích, tedy i v dálkových IC, EC a naklápěcích ICN. Také v tomto městě trolejbusy (první linka zahájila provoz v roce 1938) postupně nahradily tramvaje, které ulicemi města projely naposledy v roce 1951. Současná trolejbusová síť obsahuje tři linky označené čísly 1, 2 a 3. Provoz zajišťují starší vysokopodlažní trolejbusy Mercedes Benz O405 GTZ vyrobené v letech 1988 – 92 a nízkopodlažní vozy Solaris Trollino 18AC, které byly zkompletovány v Dopravním podniku Ostrava v roce 2005. Trolejbusy Solaris jsou vybaveny pomocným dieselagregátem a od vozů provozovaných v ČR se liší mj. i předsuvnými 2. – 4. dveřmi. Místní dopravní společnost Stadtbus Winterthur má aktuálně trolejbusů nedostatek, proto jsou na některé kurzy trolejbusových linek vypravovány kloubové autobusy. V červenci 2007 zde proběhl zkušební provoz tříčlánkového trolejbusu Hess/Kiepe LighTram, který byl velmi pozitivně vyhodnocen. Uvidíme, třeba se v budoucnosti setkáme s „tříčlánky“ i v tomto městě. Vozový park autobusů se sestává z vozidel značek Solaris a Mercedes-Benz. Více informací naleznete na www.zvv.ch nebo na www.stadtbus-winterthur.ch . BUSportál děkuje účastníkům zájezdu, zejména autorům Janu Markovi a Danielu Ditrychovi, za opravdu úctyhodný soubor reportáží, které postupně zveřejňujeme. Systémy veřejné dopravy v Evropě: Švýcarsko - den první (24.7.2007)

Kolejová a lodní doprava. Fotografie. Jan Marek a Daniel Ditrych pro BUSportál.

Text k 25.7.2007 a fotografie silničních vozidel: Druhá část ze série deseti h reportáží ze zájezdu do Švýcarska, Francie a Rakouska.

Pilotní instalace pro dobití peněženky i zaplacení předplatného na Plzeňské kartě se momentálně nacházejí na pěti dobře dostupných místech v Plzni.

Při dobití peněženky nenarazila redaktorka na závažnější nejasnost, pouze ne zcela zřetelně se při úplně prvním použití terminálu jeví přechod zadávání vstupních dat z dotykové obrazovky na platební terminál bankovní karty. Velkou výhodou je, že se pro tyto služby nemusí už do centra, kam byly prodeje v posledním období soustředěny a nepřetržitý provoz zatím zcela bez čekání. Také redakce dnes ocenila, že autobus zbytečně nezastavoval a nevětral na zastávce na znamení a dokázala si i otevřít dveře. Z www.pmdp.cz: Do pilotního provozu byl projekt Samoobslužných zón uveden 1. listopadu 2007 společností PMDP, a.s. v rámci spolupráce s městem Plzní. Spuštěno bylo pět terminálů na území města Plzně a na těchto terminálech byly zprovozněny všechny plánované části systému – Odbavovací systém, Rezervační systém a veřejný Internet. Společně s pěti terminály bylo vybudováno také nezbytné technologické zázemí celého systému s propojením do stávajícího systému Plzeňské karty. Pilotní instalace terminálů: Lochotín – budova ÚMO 1 * Slovany – budova ÚMO2 * Hlavní nádraží ČD – vstupní hala * ZČU – budova FST na Borech * Bory – konečná tramvaje č.4 Pilotní provoz bude ukončen realizací zbývajících dvaceti terminálů, které budou umístěny nejen v Plzni, ale i v okolních městech a obcích v IDP, a to na konci roku 2007..