Tentokrát navštívíme Innsbruck. Devátá, předposlední část ze série deseti obsáhlých reportáží z dopravně zaměřeného zájezdu do Švýcarska, Francie a Rakouska . Jan Marek a Daniel Ditrych pro BUSportál.

Obrázky jsou tentokrát všechny pohromadě, nejprve autobusy, pak tramvaje. Innsbruck byl naším prvním navštíveným městem v Rakousku. V metropoli spolkové země Tyrolsko zajišťují městskou hromadnou dopravu tramvaje na rozchodu 1000 mm a autobusy. Ještě nedávno se bylo možné svézt v tomto městě i trolejbusy, jejich provoz byl však 25. února 2007 ukončen (v historii již podruhé, první trolejbusový provoz zde fungoval v letech 1944 – 1976). Plánuje se náhrada bývalých trolejbusových linek (O, R) tramvajemi, vlastní výstavba tratí se ale neustále odkládá. V rámci rekonstrukcí stávající kolejové sítě už byly namontovány i výhybky potřebné pro plánované rozšíření provozu. Tramvaje jsou dnes v Innsbrucku, co se do počtu přepravených osob týče, minoritním druhem. Do provozu zasahují vozy vyrobené na přelomu 50. a 60. let 20. století, které byly zakoupeny jako ojeté. V nejbližší době nastane radikální zlepšení, je objednána flotila nových tramvají Flexity Outlook od firmy Bombardier. Dopravní podnik IVB deponuje ve své vozovně velmi pestrou sbírku provozních i historických tramvají, vlečných a pracovních vozů. Historické tramvaje jsou k vidění i ve vozovně společnosti Tiroler Museumsbahnen, jež sousedí s depem IVB. V době naší návštěvy byl ve vozovně již jen jediný trolejbus typu Gräf&Stift / Kiepe NGE 152M18 č. 819 z roku 1992. Při návštěvě Innsbrucku nelze vynechat tramvajovou linku Stubaitalbahn (STB), neboť při jízdě s ní se cestujícím dostane mnoha výtečných panoramatických rozhledů. Linka vede od innsbruckého hlavního nádraží do obce Fulpmes. Po výjezdu z města se trať začne klikatit a stoupat, až se dostane na svah nad údolím Stubaital, po němž pokračuje dále do Fulpmesu. Trať je i zde velice členitá – chvíli se proplétá loukami, chvíli lesem, výjimkou není ani tramvajový most či tunel. Celý mimoměstský úsek se nachází na vlastním tělese a je jednokolejný s výhybnami. V koncové stanici Fulpmes se nachází nádražíčko se třemi kolejemi a depem. Za svezení stojí i městská tramvajová linka č. 6 do Iglsu. Její výchozí zastávka Bergisel se nachází mimo centrum, avšak v bezprostřední blízkosti vozovny. Přímo do ní se totiž tramvaj této linky jezdí otáčet. Ano, záměrně píšeme tramvaj, protože na lince 6 skutečně jezdí jen jediný vůz, který po většinu dne zajišťuje hodinový interval. Linka se do jisté míry podobá trati STB – také je jednokolejná na vlastním tělese a její trasa se klikatí jako had, aby překonala značné převýšení. Větší část trasy vede lesem. Linky STB a 6 mají společné i to, že jejich význam je spíše turistický. Obce na trase jsou totiž lépe obslouženy autobusovou dopravou. IVB provozuje kromě autobusových linek MHD i několik linek regionálních. V MHD se svezeme převážně nízkopodlažními MANy a Mercedesy a pro linkovou dopravu jsou určeny komfortní Mercedesy Integro. Dominantním regionálním dopravcem zde je, stejně jako v téměř celém Rakousku, firma ÖBB-Postbus. Na jejích linkách v této oblasti údajně jezdí i soupravy autobusů s osobními přívěsy Hess. My jsme je ale nepotkali, patrně proto, že byly prázdniny. Na BUSportálu vyšlo: Autobus s vlekem - v Innsbrucku opět běžná praxe. Ještě se vracíme ke 100 let rakouského Postbusu. Innsbruck je známým střediskem zimních sportů. Přímo nad vozovnou IVB se tyčí skokanský můstek a na zastávce Nordpark se dá z městského autobusu přestoupit rovnou na lanovku. Více informací o zdejší MHD najdete na www.ivb.at . BUSportál děkuje účastníkům zájezdu, autorům Janu Markovi a Danielu Ditrychovi, za opravdu úctyhodný soubor reportáží, které postupně zveřejňujeme. Systémy veřejné dopravy v Evropě: Den osmý - přes Švýcarsko a Lichtenštejnsko. (31.7.2007) ... jedeme do hor Glacier-Expressem. Systémy veřejné dopravy v Evropě: Den sedmý - Francie (30.7.2007) ... aneb na skok do Lyonu. Systémy veřejné dopravy v Evropě: Švýcarsko - den šestý (29.7.2007) ... Ženeva. Systémy veřejné dopravy v Evropě: Švýcarsko - den pátý (28.7.2007) ... na jih k Ženevskému jezeru a pak podél něj na západ přes města Montreux, Vevey a Lausanne. Systémy veřejné dopravy v Evropě: Švýcarsko - den čtvrtý (27.7.2007) Bern a La Chaux-de-Fonds. Systémy veřejné dopravy v Evropě: Švýcarsko - den třetí (26.7.2007) Basel a Luzern. Systémy veřejné dopravy v Evropě: Švýcarsko - den druhý (25.7.2007) Zürichu, Winterthur a okolí. Systémy veřejné dopravy v Evropě: Švýcarsko - den první (24.7.2007) Sankt Gallen, Schaffhausen. Trolejbus s vlekem v Luzernu. (Autor JIVO)

Plánovaná linka mestskej hromadnej dopravy medzi Bratislavou a rakúskymi pohraničnými obcami Hainburg a Wolfstahl zatiaľ nepremáva.

(SITA) Autobusy pritom mali začať premávať 21. decembra, keď sa Slovensko stalo súčasťou schengenského priestoru. Podľa námestníka primátora Milana Cíleka však Dopravný podnik Bratislava ešte stále nedostal potrebnú licenciu pre slovenské autobusy na premávku na rakúskom území. "Napriek tomu, že sme o ňu požiadali už v septembri, licenciu nám zatiaľ neudelila ani rakúska strana, ani u nás Ministerstvo dopravy, pôšt a telekomunikácií SR," povedal pre agentúru SITA Cílek. Námestník primátora však nevedel povedať, kedy by linka MHD mohla začať premávať z Bratislavy cez Wolfstahl do Hainburgu. "Všetko je pripravené, aj autobusy. My by sme reálne mohli začať premávať aj do hodiny," konštatoval. Zdôraznil, že v žiadnom prípade neznamená nová linka konkurenciu pre rakúsku stranu. Rozdiel je podľa Cíleka v tom, že pri linke MHD by nefungoval tzv. rezervačný systém. "To znamená, že autobus by premával či už by bol plný, poloplný alebo prázdny," vysvetlil Cílek. Dodal, že pri rokovaniach s rakúskou stranou bol takejto spolupráci veľmi naklonený najmä starosta obce Wolfstahl. Linka by mala mať zastávku pod Novým mostom a premávať by mala niekoľkokrát denne.

Lichtenštejnsko. Opouštíme Švýcarsko, ale nejprve jedeme do hor Glacier-Expressem. Osmá část ze série deseti obsáhlých reportáží z dopravně zaměřeného zájezdu do Švýcarska, Francie a Rakouska . Jan Marek a Daniel Ditrych pro BUSportál.

Obrázky jsou tentokrát všechny pohromadě, nejprve autobusy, pak kolejová vozidla. V tento den jsme měli za úkol přesunout se takřka přes celé Švýcarsko – z jeho západní části, kam jsme dorazili z Lyonu, do části východní, a odtud dále do Lichtenštejnska a Rakouska. Nejkratší cesta vedla přes hory. A protože ke Švýcarsku hory patří, ani nás nenapadlo, že bychom mohli zvolit jinou trasu. A tak jsme se vydali dále po silnici, která vedla údolím obklopeným třítisícovými velehorami. Za městečkem Oberwald začal nejnáročnější úsek trasy. Silnice zde začala strmými serpentinami stoupat vzhůru – nejprve do vesničky Gletsch, kterou sice tvoří jen pár domů, ale je důležitou silniční křižovatkou, a pak k hotelu Belvedere, v jehož bezprostřední blízkosti se již nachází okraj ledovce S častými přestávkami jsme se vyšplhali až do sedla Furkapass v nadmořské výšce 2431 m. Následovalo klesání do Andermattu, kde jsme vystoupili a cca 35tikilometrový úsek přes sedlo Oberalppass do Disentisu překonali vlakem. A to vlakem ne ledajakým – světoznámým Glacier Expressem. Jedná se o nejčlenitější část trasy tohoto vlaku, takže jízda byla opravdu silným zážitkem. Pro překonání nejnáročnějšího ozubnicového úseku je dlouhý vlak rozdělen na dvě části, které jedou samostatně v rozestupu cca 15-20 minut. Ve stanici Disentis probíhá opětovné spojeni dvou vlaků do jednoho. Potkali jsme zde i Glacier Express v opačném směru, u nějž probíhalo naopak rozpojování. Po shlédnutí spojování a rozpojování Glacier Expressů jsme pokračovali dále do města Chur. Tato oblast Švýcarska je zajímavá tím, že se zde nemluví německy, francouzsky ani italsky, nýbrž rétorománsky. Chur je město obklopené horami. Tamní městskou dopravu zajišťují výhradně autobusy. Městský dopravní podnik s trochu krkolomným názvem „dr Bus vu Chur“.provozuje vozový park složený z různých modifikací vozů Neoplan Centroliner a Solaris Urbino – sólo i kloubové, v případě Neoplanů též několik midibusů a jeden patrový autobus. Některé linky MHD jsou obsluhovány poštovními autobusy, samozřejmě nízkopodlažními v městském provedení (značek Hess a MAN). Chur je přirozeným centrem velké části švýcarských Alp, a tak se sem z této oblasti sbíhá celá řada linek poštovních autobusů. V drtivé většině je obsluhují autobusy značky Neoplan – někde standartní linkové a někde dokonce patrové. Naopak na nejklikatější alpské silničky odtud vyjíždějí Neoplany ve speciální horské úpravě (typ N312K). Jsou široké jen 2,3 metru a dlouhé 9,6 metrů, takže vedené zdejšími zkušenými řidiči se protáhnou místy, kde by to málokdo čekal. Protože v prudkých serpentinách si často musí najíždět do protisměru, jsou vybaveny klaksonem, který hraje typickou melodii a řidič jeho spuštěním vždy před zatáčkou varuje případná protijedoucí vozidla. Doslova přehlídku všech zmiňovaných typů Neoplanů najdeme na churském autobusovém nádraží, které je zajímavě řešené, neboť se nachází přímo nad kolejištěm nádraží vlakového. A pokud některý z typů autobusů nenajdeme zde, určitě bude v garážích, které se nacházejí hned vedle a nahlédnout do nich není problém… Podobně jako v St. Gallenu, i v Churu najdeme železniční trať, která městem prochází po ulicích. Narozdíl od St. Gallenu, kde jde o malodráhu blízkou tramvaji, se však zde ulicemi prohánějí „velké“ vlaky tvořené lokomotivou a několika vagony. Naše cesta dále vedla již do Rakouska. Poslední zastávkou tohoto dne byl Vaduz, hlavní město Lichtenštejnska. V této zemičce se prakticky nerozlišuje městská a regionální doprava. Všechny autobusové linky jsou označeny čísly a jezdí na nich žlutozelené nízkopodlažní MANy firmy LiechtensteinBus. Tyto vozy se zde vyskytují v několika délkových variantách a v dieselové i plynové verzi. Vaduz nás překvapil čistotou ještě preciznější než jsme zažili ve Švýcarsku. Není divu – v Lichtenštejnsku je na každém kroku vidět, že tato země patří k nejbohatším v Evropě. BUSportál děkuje účastníkům zájezdu, autorům Janu Markovi a Danielu Ditrychovi, za opravdu úctyhodný soubor reportáží, které postupně zveřejňujeme. Systémy veřejné dopravy v Evropě: Den sedmý - Francie (30.7.2007) ... aneb na skok do Lyonu. Systémy veřejné dopravy v Evropě: Švýcarsko - den šestý (29.7.2007) ... Ženeva. Systémy veřejné dopravy v Evropě: Švýcarsko - den pátý (28.7.2007) ... na jih k Ženevskému jezeru a pak podél něj na západ přes města Montreux, Vevey a Lausanne. Systémy veřejné dopravy v Evropě: Švýcarsko - den čtvrtý (27.7.2007) Bern a La Chaux-de-Fonds. Systémy veřejné dopravy v Evropě: Švýcarsko - den třetí (26.7.2007) Basel a Luzern. Systémy veřejné dopravy v Evropě: Švýcarsko - den druhý (25.7.2007) Zürichu, Winterthur a okolí. Systémy veřejné dopravy v Evropě: Švýcarsko - den první (24.7.2007) Sankt Gallen, Schaffhausen. Trolejbus s vlekem v Luzernu. (Autor JIVO)

…aneb na skok do Lyonu. Sedmá část ze série deseti obsáhlých reportáží z dopravně zaměřeného zájezdu do Švýcarska, Francie a Rakouska . Jan Marek a Daniel Ditrych pro BUSportál.

Protože v rámci svátečního všeobecného zklidnění nastává útlum v přísunu zpráv, pokusíme se připravit všechny zbývající reportáže z této série do konce roku. Obrázky jsou opět rozděleny na dvě části. Silniční vozidla najdete pod textem, kolejová a loď ZDE . Lyon, druhé největší francouzské město, leží na soutoku řek Rhône a Saône. Nad měsetm se tyčí majestátní Basilique Notre Dame de Fourvière. Město má všechny čtyři klasické druhy městské hromadné dopravy (metro, tramvaje, trolejbusy a autobusy), doplněné dvěma pozemními (spíše však podzemními) lanovkami, z nichž jedna vede k již zmiňované bazilice. Na lince D metra je automatický provoz bez strojvůdců, linka C je jakousi podzemní zubačkou, v jejíž trase kdysi vedla lanovka. Linky metra A, B a D nejsou vybaveny klasickými kolejemi, ale jezdí zde metro na pneumatikách. Trolejbusy zajišťují provoz na linkách 4, 6, 11, 13, 18, 44, C1 a C3. Ve stavu jsou vozy Cristalis v sólo i kloubovém provedení. Na lince 6 jezdí minitrolejbusy MAN. Z autobusů jsou provozovány převážně vozy značky Renault, resp. Irisbus (typy R312, Agora, Agora line, Citelis) a minibusy Heuliez. Ty jezdí často úzkými ulicemi, kde díky neukázněnosti parkujících automobilistů je takřka každá jízda malým dobrodružstvím. Na nádraží Perrache jsme viděli odstavené záložní vozy, kterými byly starší vysokopodlažní kloubové Renaulty. Pod hlavičkou dopravního podniku TCL funguje i jakási integrovaná doprava, která umožňuje použít na jízdenku MHD i regionální autobus nebo vlak. To však je možné jen na území města – při jízdě za jeho hranice již platí jiný tarif. Z dopravního hlediska je Lyon velmi zajímavý, avšak oproti švýcarským městům působí zdejší doprava mnohem chaotičtějším dojmem. Například jízdní řády vzbuzují rozpaky, neboť existují dva „stupně“ prázdninového provozu, takže jen během července a srpna vystřídají platnost dva jízdní řády. Ještě podivnější je, že tyto změny jízdních řádů ani neprobíhají na všech linkách ve stejný den. Pravidelné snadno zapamatovatelné intervaly zde patrně nejsou považovány za nutnost. Další nepochopitelnou věcí bylo to, že během naší návštěvy na mnoha trolejbusových linkách jezdily autobusy, ačkoliv na většině z nich k tomu nebyl zřejmý důvod. I tam, kde „důvod“ byl (objížďka mimo trasu trolejového vedení), by trolejbusy bývaly mohly jezdit, neboť všechny Cristalisy mají pomocný pohon… Lyonské centrum brázdí jediná elektrobusová linka 91, vypomáhají na ní však i minibusy na naftu. Specifický je též lyonský odbavovací systém. Jednotlivé a denní jízdenky mají magnetický proužek, dlouhodobé jsou pak ve formě čipové karty. I na jednodenní jízdenku je třeba napsat jméno cestujícího, aby nedošlo k jejímu použití více osobami. Do autobusů i trolejbusů se nastupuje pouze předními dveřmi, na což mimo šipek na boku vozidla upozorňuje i nápis na čelním digitálním transparentu (ten se střídá s názvem cílové zastávky). Všichni cestující musí při každém nástupu do vozidla či vstupu do přepravního prostoru metra nechat zkontrolovat svou jízdenku čtecím zařízením. Obdobná zařízení se nacházejí i na parkovištích P+R. Ta jsou samoobslužná a dovnitř i ven je zdarma puštěn každý majitel platné jízdenky MHD. Pokud však jízdenku ještě nemáte koupenou, jak se to stalo nám, máte prostě smůlu. Na parkoviště se nedostanete a nejbližší jízdenkový automat je neznámo kde… Je viditelné, že město Lyon investuje do své veřejné dopravy ohromné sumy peněz. Nové tramvajové tratě, technické novinky jako automatické metro, supermoderní vozidla, vyspělý odbavovací systém… Právě proto je škoda, že se vyskytují všelijaké nešvary, které toto všechno degradují. Více informací o lyonské MHD naleznete na www.tcl.fr . BUSportál děkuje účastníkům zájezdu, autorům Janu Markovi a Danielu Ditrychovi, za opravdu úctyhodný soubor reportáží, které postupně zveřejňujeme. Systémy veřejné dopravy v Evropě: Švýcarsko - den šestý (29.7.2007) ... Ženeva. Systémy veřejné dopravy v Evropě: Švýcarsko - den pátý (28.7.2007) ... na jih k Ženevskému jezeru a pak podél něj na západ přes města Montreux, Vevey a Lausanne. Systémy veřejné dopravy v Evropě: Švýcarsko - den čtvrtý (27.7.2007) Bern a La Chaux-de-Fonds. Systémy veřejné dopravy v Evropě: Švýcarsko - den třetí (26.7.2007) Basel a Luzern. Systémy veřejné dopravy v Evropě: Švýcarsko - den druhý (25.7.2007) Zürichu, Winterthur a okolí. Systémy veřejné dopravy v Evropě: Švýcarsko - den první (24.7.2007) Sankt Gallen, Schaffhausen. Trolejbus s vlekem v Luzernu. (Autor JIVO)

Kolejová doprava. Fotografie. Jan Marek a Daniel Ditrych pro BUSportál.

Text k 30.7.2007 a fotografie silničních vozidel: Sedmá část ze série deseti reportáží ze zájezdu do Švýcarska, Francie a Rakouska.

Tentokrát jsme celý den strávili v jednom městě – v Ženevě. Pojďte se s námi podívat, jaké to tam bylo… Šestá část ze série deseti obsáhlých reportáží z dopravně zaměřeného zájezdu do Švýcarska, Francie a Rakouska . Jan Marek a Daniel Ditrych pro BUSportál.

Obrázky jsou opět rozděleny na dvě části. Silniční vozidla najdete pod textem, kolejová a loď ZDE . Neděli jsme strávili v Ženevě. Toto třetí největší švýcarské město si stále velmi pečlivě pěstuje image maloměsta. Obecně se dá říci, že elektrická MHD v tomto městě prožívá renesanci. Staví se nové tramvajové tratě, vozový park tramvají je obnovován nejnovějšími vozy Flexity Outlook (Cityrunner) a nakupují se trolejbusy značky Hess. Na lince 10, spojující Onex – Cité se středem města a letištěm, jezdí dvoukloubové trolejbusy (v neděli jsme však zastihli v provozu pouze dva tyto vozy, ostatní pořadí zajišťovaly běžné 18-timetrové trolejbusy). V Ženevě jezdí i dvoukloubové autobusy, a to vozy Van Hool AGG300 na lince E do Hermance. V době naší návštěvy ovšem nebyly v provozu, takže patrně jezdí jen v pracovní dny. Nezapomenutelná je plavba lodičkami linek m1 – m4, které jsou rovněž zahrnuty v systému MHD. Z vozidel MHD jsme v nedělním provozu viděli tramvaje Cityrunner a Vevey, trolejbusy Hess Swisstrolley a autobusy Mercedes-Benz O405 a O405G, Volvo 7000, Renault R312 a Van Hool A300. Je zajímavé, že rozsah regionální dopravy v okolí Ženevy je nesrovnatelný např. s okolím Zürichu. Přitom i tato oblast je velmi hustě osídlená. Z tohoto pohledu si zde člověk připadá spíše jako ve Francii než ve Švýcarsku. Na venkově v ženevském kantonu se totiž člověk bez auta prakticky neobejde. Do řady obcí jede autobus jen několikrát za den, a to jen v pracovní dny. O víkendu jsou cestující odkázáni na dotované taxíky, v nichž si však k běžné jízdence musí připlatit. Lepší dopravní obslužnost mají jen ty obce, kam jede vlak nebo ženevská MHD. Je také s podivem, že v neděli není otevřená jediná informační kancelář dopravního podniku. A na závěr jeden tip : pokud budete ubytováni v ženevském kantonu, máte nárok na bezplatnou jízdenku hromadné dopravy pro ženevský kanton po celou dobu ubytování. Jízdenku obdržíte na požádání v ubytovacím zařízení. Více informací o ženevské MHD najdete na www.tpg.ch . BUSportál děkuje účastníkům zájezdu, autorům Janu Markovi a Danielu Ditrychovi, za opravdu úctyhodný soubor reportáží, které postupně zveřejňujeme. Systémy veřejné dopravy v Evropě: Švýcarsko - den pátý (28.7.2007) ... na jih k Ženevskému jezeru a pak podél něj na západ přes města Montreux, Vevey a Lausanne. Systémy veřejné dopravy v Evropě: Švýcarsko - den čtvrtý (27.7.2007) Bern a La Chaux-de-Fonds. Systémy veřejné dopravy v Evropě: Švýcarsko - den třetí (26.7.2007) Basel a Luzern. Systémy veřejné dopravy v Evropě: Švýcarsko - den druhý (25.7.2007) Zürichu, Winterthur a okolí. Systémy veřejné dopravy v Evropě: Švýcarsko - den první (24.7.2007) Sankt Gallen, Schaffhausen. Trolejbus s vlekem v Luzernu. (Autor JIVO)

Kolejová a lodní doprava. Fotografie. Jan Marek a Daniel Ditrych pro BUSportál

Text k 29.7.2007 a fotografie silničních vozidel: Šestá část ze série deseti reportáží ze zájezdu do Švýcarska, Francie a Rakouska.

Uzatvárame seriál článkov z novembrovej návštevy Londýna.

Dĺžka siete 408 km, Počet liniek 12, Počet staníc 274, Dátum otvorenia 10. januára 1863 Rozchod koľají 1435 mm Nasadené typy vozov: Parné (do 1971) Elektrické (do 1962) Diesel DL81-DL83 (do 1958) Napájané z batérie - stále v prevádzke Metro v Londýne (London Underground) je podzemná dráha v oblasti Veľkého Londýna a blízkeho okolia. Je to koľajový systém mestskej hromadnej dopravy a navzdory svojmu názvu vedú niektoré jeho časti na úrovni zeme a niektoré úseky v podzemí. Bežne je označovaný menom Tube. Metro v súčasnosti obsahuje 273 staníc a viac ako 408 km tratí. V období rokov 2004 až 2005 prepravilo metro rekordný počet cestujúcich - 976 miliónov, čo predstavuje 2 670 000 ľudí denne. Londýnske metro je najstaršou podzemnou dráhou na svete. Prvé vlaky prešli 10.januára 1863 na linke Metropolitan Railway medzi stanicami Paddington a Farringdon. Prvý deň bolo prepravených 40 000 cestujúcich. Vlaky jazdili v odstupoch 10 minút. V roku 1880 prepravilo metro 40 miliónov cestujúcich za rok. Skoro nato boli vybudované ďalšie trasy a v roku 1884 bola dokončená celá trasa Circle Line. Vtedajšie vlaky boli poháňané parou, čo si vyžadovalo účinný systém ventilácie. Pokrok v elektrickej trakcii neskôr dovolil umiestniť dráhu do podzemia (deep-level), hlbšie ako pôvodné podpovrchové (cut-and-cover) trasy. Prvá takáto podzemná trasa - City & South London Railway, teraz časť trasy Northern Line, bola sprevádzkovaná v roku 1890. Na počiatku 20. storočia prevádzkovalo rôzne trasy metra šesť nezávislých spoločností, čo spôsobovalo potiaže cestujúcim – v mnohých miestach museli vystupovať na povrch, aby prešli medzi zastávkami rôznych spoločností. Taktiež náklady na prevádzkovanie tohto systému boli značné a boli hľadané zdroje pre financovanie rozšírenia trás metra na predmestí Londýna a na elektrifikáciu trás, ktoré používali parné vlaky. Po Druhej svetovej vojne sa zvyšoval rozsah dopravy. Bola vybudovaná trasa Victoria Line v smere severovýchod-jihozápad cez centrum Londýna, ktorá prevzala väčšinu nárastu povojnovej dopravy. Trasa Piccadilly Line bola prodĺžená k letisku Heathrow v roku 1977 a Jubilee Line v roku 1979. Od januára 2003, je londýnske metro prevádzkované v rámci verejnoprávno-súkromého obchodného združenia (Public-Private Partnership - PPP). Zatiaľčo celá infraštruktúra je udržovaná súkromými firmami s 30 ročnými kontraktmi, metro vlastní a prevádzkuje TfL. Súvisiace články: LONDON: Červená záplava LONDON: Victoria coach station LONDON: London's Transport Museum LONDON: London's Transport Museum II. LONDON: Heathrow Express

Autobus na stlačený zemní plyn (CNG) bude od 2. ledna 2008 vozit turisty i místní obyvatele na okružní lince v centru Znojma.

Plynový autobus TEDOM byl městu Znojmo poskytnut formou pronájmu. TZ TEDOM

informační linku 800 19 18 17 .

Na novém telefonním čísle 800 19 18 17 získají cestující veškeré informace z oblasti pražské integrované dopravy jako jsou ceny jízdného, bezbariérové přístupy, informace o spojeních ap. Bezplatná informační linka je cestujícím k dispozici každý den od 7.00 do 21.00 hodin. TI Dopravní podnik hlavního města Prahy.