Můj oblíbený čtenář-stěžovatel souhrnně nazývá i dnes autobusovou dopravu zkratkou ČSAD. Vyvolalo to ve mně pamětnické myšlenky na v podstatě průzračnou strukturu - co Krajský národní výbor, to samostatné ČSAD a vazba na ministerstvo vnitra. Z toho vyplývala i kádrová čistota vedení ČSAD, kde dodnes ti vyvolení nechápou, proč mne firma zaměstnala, když jsem nebyla kádrovou rezervou ani něčí někdo. Bylo nás tam takových více, zejména vysokoškoláků ve výpočetním středisku - programování stranická knížka nikoho nenaučila. I když - ředitel plzeňského ČSAD nechal kdysi dovézt na Silvestra (to aby to bylo ještě v příslušném roce) bedny se sálovým počítačem na budoucí pracoviště a následně se zcela vážně ptal instalující firmy, zda počítač zprovozní členové strany. Kde jsou ty časy "princů" kamionářů, kteří spoza železné opony přivezenými dárečky uváděli do milostného třeštění děrovačky a výstupní kontrolorky v "početkách", zatímco byla kamiónová doprava dotována a SBČS kurz koruny, za kterou se nedala západní měna normálně koupit, byl nesmyslný. Tenkrát bylo jasno. Současných 210 autobusových dopravců vzbuzuje skoro hrůzu - kde a na koho si stěžovat, když je autobus špinavý, je v něm zima a řidič je neochotný. Na některých linkách lze změnit dopravce, stěžovat si lze, ale musíme vědět přesně kde (třeba na BUS Portálu :-)), i když výsledky mohou být různé. Možná lze závidět jistotě Českých drah. Ty jsou pořád (snad) jedny, miliardy nemiliardy dluhů se v nich některým lidem dobře a klidně žije a stěžovat si můžeme stále na jednom místě - na lampárně.

---

(dabra).