Bruselská dopravní společnost MIVB/STIB uvedla do provozu první elektrická standardní eCitara z celkem očekávaných 36 kusů. Dalších 14 kloubových elektrických autobusů s hvězdou bude následovat ještě v tomto roce. Daimler Buses tak zakončí celou zakázku na více než sto elektrobusů.

Na rozdíl od kloubových autobusů eCitaro G, kterých uvedl STIB do provozu v loňském roce 56 kusů, nová standardní nevyžadují dodatečné nabíjení na terminálech, dobíjejí se jen v depu. Nasazována budou na linkách 47, 56, 58 a 83. První elektrobusy – midibusy – se objevily v Bruselu v polovině roku 2018, ve druhé polovině téhož roku následovaly standardní elektrické autobusy. První kloubové vstoupily do provozu v dubnu 2019 spolu s instalací prvních nabíjecích stanic na terminálech a v depech. Kromě současných přibližně 100 elektrobusů má v současné době městský dopravce ve flotile 400 hybridních a 357 dieselových autobusů. V roce 2023 objednal více než 100 nových elektrických autobusů eCitaro : 70 kloubových a 36 standardních vozidel. Z toho 56 kloubových autobusů je v provozu od loňského roku a nahradily 51 kloubových autobusů Citaro D2 Euro 5 .Zbývajících 14 bude dodáno letos, podobně jako všech 36 standardních eCitaro. Kolem 300 dalších v následujících letech nahradí většinu z dieselových autobusů, které jsou stále v provozu. Do konce roku 2035 bude celá flotila autobusů STIB-MIVB elektrická. Starší elektrické autobusy Bluebus a Solaris se nyní používají především na linkách 13, 37 a 64. „ Od začátku elektrifikace autobusového vozového parku autobusy ujely již přes 8 milionů kilometrů a vyhnuli jsme se více než 9 000 tun CO2. S těmito novými vozidly bude mít náš vozový park brzy téměř 140 elektrobusů, tiších a bez znečišťujících emisí ,“ uvedl dopravce. Přechod na flotilu elektrických autobusů vyžaduje významné rekonstrukční práce v depech. V současné době se používají pro parkování a nabíjení elektrických autobusů dvě: Jacques Brel a Haren. Další depa jsou v rekonstrukci. Dobíjecími stanicemi bude vybaveno celkem 18 terminálů. Elektřina pro provoz autobusů pochází z větru, solární energie nebo biomasy. Vyrábí se lokálně v Belgii. Zdroj se liší v závislosti na ročním období: v létě pochází ze slunce a v zimě z větrných farem. Dopravce investuje také do solárních panelů na střechách dep.