Fotoreportáž z prvního dne zahájení sezóny.

První část: Železniční posunovadlo s prvky RTO a RO a Ikarus 280 v akci

v Libchavách i v Sokolově u společnosti Autobusy Karlovy Vary.

Nový facelift je odlišitelný na první pohled horními světly v zadní části, změny jsou nejen vizuální, ale i pro lepší přístup a opravy. Autobus má "usměvavé" čelo - černá část plynule přechází do postranní lišty. Za čerstvé záběry zbrusu nového, linkou netknutého autobusu ze Sokolova děkujeme Lukáši Kejzlarovi, záběry téhož vozidla "1494" pořídila redakce BUSportálu 24.3. v Libchavách. Materiály z návštěvy SOR uveřejňujeme postupně. Na návštěvě ve společnosti SOR Libchavy

Ze zahájení sezóny ve Výtopně Zdice 3.4.2010. Program pokračuje v neděli.

Díky za vlídné přijetí Radimu Říhovi. Modrý Ikarus pro okružní jízdy Milan Jiroš přivezl narychlo ze Strašic, původně plánovaný červený z Výtopny narazil na problémy s výjezdem kvůli autojeřábu. Máme radost ze záběrů posunovadla. Další fotografie zejména z řazení "Kredenců" na točně přineseme v neděli. Připomínáme Velikonoce ve Výtopně Zdice 3. a 4. dubna 2010 s bohatým programem

záběry nejen autobusů MAN. Fotoreportáž.

Text k reportáži a záběry na téma Neoplan: Z oslav 75 let značky NEOPLAN a MAN Bus dnů v Mnichově Jakub Matoušek

Vysokokapacitní ŠM se vyrobily jen v prototypu a ověřovací sérii. V archivu ČT naleznete pořad o ŠM 16,5 v Zašlapaných projektech.

Nejen o ŠM 16.5, ale mnoho o "Sodomkovi" a Karose: Zašlapané projekty: Karosu pokořil Ikarus Pozn.: Jedna z fotografií jako fotomontáž byla odstraněna na základě upozornění.

(CZ + EN) Routemaster ARML pro bezmála 200 cestujících. Autobus bude dnes předán na Litoměřickém náměstí. ( 1st APRIL : Transport Museum Announces introduces latest exhibit.)

Vzhledem k tomu, že papírové noviny jdou většinou druhý den do sběru, ale internetové zpravodajství zůstává, pro jistotu zdůrazňujeme, že tento materiál vyšel 1. dubna. Nejnovější přírůstek dopravního muzea 1. duben 2010 - Bohemia Transport Museum v Lovosicích je známé svou sbírkou anglických užitkových vozidel. Mnohá z nich jsou unikáty, ale dnes budeme moci vidět předání snad toho nejneobyčejnějšího londýnského doubledeckeru na světě. Transport for London (TfL), organizátor londýnské veřejné dopravy, před pěti lety zprovoznil experimentální Routemaster ARML (Articulated Long Routemaster). Od této myšlenky bylo upuštěno a autobus byl po poslední čtyři roky uskladněn, dokud o něj nepožádalo Bohemia Transport Museum v rámci rozšíření své sbírky. Starosta Londýna Boris Johnson překvapivě souhlasil a tak dnes zástupce společnosti TfL Loof Lirpa oficielně předá vozidlo na litoměřickém náměstí. Fotografie vozu je z provozních zkoušek z roku 2005. Specifikace Délka /šířka/ výška 27 m/2.5 m/4.45 m Obsaditelnost 158 sedících/ 35 stojících pouze ve spodní části Transport Museum Announces introduces latest exhibit (It was a joke.) 1st APRIL 2010 - The Bohemia Transport Museum Group based in Lovosice is well known for its collection of English buses and trucks. Several are unique including the very last Bedford ever built, but today will see the handing over of perhaps the most unusual London double decker bus anywhere in the world. Transport for London, the official transport organisation for London which replaced the old London Transport produced an experimental Routemaster Bus given the official reference ARML (Articulated Long Routemaster) five years ago, but the idea was abandoned and the bus had been in storeage for the last four years until the Bohemia Transport Museum asked if they might have it for their collection. To their surprise the Mayor of London, Boris Johnson agreed and today Engineering Director for Transport for London Loof Lirpa will officially hand over the bus in the Main Square of Litomerice. The photo was taken in London during the trials in 2005. Specification Length/width/height 27 metres/2.5 metres/4.45 metres Seating for 158 persons Standing on lower deck only 35 persons

v Plzni - Doudlevcích.

Vlastní tankování CNG je jednoduché, ale zase než až tak, jako tankování benzinu či nafty. (Co se týče úkonů, jde o upevnění koncovky s přepnutím páčky u zakončení v automobilu, přečtení karty s PIN, zmáčknutí knoflíku a uvolnění koncovky a přepnutí páčky zpět.) Odhlédneme-li od počtu plnicích stanic, lze tyto rozdělit zatím na ty, kde lze tankovat s kartou RWE a na ty ostatní, kde lze pouze za hotové, bankovní kartou či jinak, jak budeme postupně mapovat. BUSportál sídlící v Plzni zcela logicky začal tím, že získal kartu RWE, v jehož objektu se už delší dobu plnička nachází. V tomto případě to znamenalo navázat kontakt s plzeňským RWE, podepsat smlouvu, převzít kartu a absolvovat poučení o plnění. Vše ve spolupráci se vstřícným obchodním manažerem energií a CNG RWE Plynoprojekt Tomášem Škodou. Po naplnění vyjela účtenka, fakturace proběhne následně. Děkujeme za mapu plnicích stanic s doplněním o informace, kde lze využít kartu RWE. Prvním, co nás zaujalo, bylo, že po dobu proškolování, podepisování a tankování se vystřídalo u plničky téměř souvisle několik dalších osobních vozů k plnění. Plnění osobních vozů je velmi rychlé - v minutách. Vzhledem k tomu, že se může stát i to, že se může zájemce o tankování strefit i do doby, kdy tankují CNG autobusy ČSAD autobusy Plzeň, může se čekání protáhnout. I z této první zkušenosti lze vyvodit, že by si Plzeň zasloužila novou vysokokapacitní plničku na nějaké šikovné výpadovce s dosažitelností Plzeňanů. Čekáni s plničkami na to, až budou auta, nedává v této lokalitě smysl. Pokud by si nyní např. v Plzni zakoupilo CNG vozy větší množství uživatelů, narazí pravděpodobně na problém s plněním. ... pokračování příště: mezitím splníme zákonnou povinost o nahlášení přestavby Odboru dopravně správních agend příslušného úřadu a nahlásíme úpravu pojišťovně ... Na vlastní kůži - BUSportál jezdí (také) na zemní plyn: Přestavba

Ode dneška budeme sledovat, jak se žije řidičům s vozidlem na CNG v České republice.

Populární "počmáraná" dlouhá bílá Škoda Fabia se stala jednou z mála CNG Škodovek cestou přestavby. Novou Škodovku s pohonem na CNG si koupit nemůžete a musíte se poohlédnout po zahraničním voze. Protože je BUSportálová Fabie v dobré kondici, nechali jsme ji na pohon CNG přestavět. Přestavbu provedl v Táboře Jiří Pinc AUTO-GAS-SERVIS . Přestavba se obvykle provádí dva dny, v tomto případě to kvůli přespolnímu BUSportálu zvládli za jednu pracovní směnu "od sedmi do tří". Náklady na takovou úpravu se pohybují podle typu vozidla od 35 do 40 tisíc Kč (bez DPH). Pro přestavbu byl použit kit dodávaný firmou HTS Zábřeh , která zastupuje v ČR firmu ELPIGAZ a je držitelem osvědčení Ministerstva dopravy umožňující přestavby prakticky všech vozidel provozovaných v ČR. Řidiči přestavěného automobilu začnou klesat náklady na pohonné hmoty, přibudou mu nějaké administrativní a provozní povinnosti (revize, emise) a zmenší se zavazadlový prostor. Tlaková láhev vystačí na 200 - 250 km. Autu zůstává původní benzinová nádrž. Vzhledem k řídkému pokrytí plnicími stanicemi (cca 25) začne pečlivě plánovat, kde natankuje. Úvodní dojmy z jízdy jsou velmi příjemné, zásadní rozdíl není pozorovatelný, snad je motor trošku méně ostrý. O přepínání provozu na CNG a zpět se řidič starat nemusí, je doporučeno mít v benzinové nádrži rozumné množství benzinu. Co nejdříve si vyzkoušíme tankování doma v Plzni a následně i po republice a začneme systematicky vyhodnocovat náklady. Dagmar Braunová

a MAN Bus dnů v Mnichově. Reportáž Jakuba Matouška.

Celá akce byla vedena jako důstojná oslava tohoto velkého jubilea. Na akci se přišel podívat osobně i syn pana Gottloba Auwärtera - Konrad, kterého celá atmosféra oslav dojala k pláči. Hluboký dojem zanechala akce i ve všech ostatních účastnících. První den určený pro novináře z celého světa byl tématicky zaměřený na městské autobusy. Součástí odborného programu byly i přednášky na téma Efektivita a ochrana životního prostředí a Technologie převodovek a hybridních městský autobusů. Oslavy se odehrávaly na třech místech. Jedním z nich bylo Truck forum, kde běžel po dobu oslav celodenní program a kde také byly vystaveny autobusy z produkce MAN, autobusy NEOPLAN pro fotbalové kluby a ojeté autobusy z programu TOP USED. Na místě bylo možno jednak debatovat s odborníky přímo z MAN a NEOPLANu o technice autobusů, ale také byly připraveny reklamní předměty MAN a NEOPLAN, kdy bylo možno právě při příležitosti oslav zakoupit speciální edici zmenšených modelů autobusů a také oblečení 75 Years NEOPLAN. Druhým místem oslav bylo Bus forum, kde byly vystaveny autobusy NEOPLAN. Zvláštností u vstupu do haly Bus fora byl historický autobus NEOPLAN SH9 "Goldliner", který je posetý přibližně 4000 zlatými destičkami z 22ti karátového zlata! Třetím místem byl testovací okruh MAN, kde si bylo možné vyzkoušet téměř všechny modely z výroby MAN a NEOPLANu. Bohužel zájemci bez řidičského průkazu skupiny D byli odkázáni pouze na jediný model autobusu MAN, který byl vybaven dodatečnými pedály jako v autoškole. Na testovací dráze byly také připraveny jízdy zručnosti. 19. březen se nesl ve znamení zájezdových autobusů a slavnostního galavečera. Celý den byl na velkoplošené televizi přítomen odpočet, který všem jasně dával najevo, kolik času ještě do velkého večera zbývá. Odpolední program zpříjemnila návštěva Maria Gomeze z fotbalového týmu FC Bayern München, který po krátkém programu podepisoval přítomným plakáty a fotbalové míče. Hlavním programem večera byla pohyblivá projekce s NEOPLAN Citylinerem v popředí, za nímž se postupně vystřídalo několik evropských destinací a mílníků v 75 leté historii výroby autobusů NEOPLAN. Poté již následoval volný program do ranních hodin. Poslední den oslav byl zároveň dnem otevřených dveří pro nejširší veřejnost. Na své si přišly i děti, které mohly soutěžit o model autobusu při střelbě míčem na bránu nebo si zkrátit chvíli zápasem na originálním MAN stolním fotbálku. Po všechny dny byly před areálem MAN vystaveny autobusy z aktuálního výrobního programu obou značek. Za připomenutí stojí také to, že se autobusům MAN dostalo pro letošní rok facelifu v podobě nové přední masky, která vhodně doplňuje aktuální designový styl vozidel MAN. Dopravu mezi okruhem a Truck&Bus forem zajišťoval v pravidelných intervalech městský autobus MAN Lion's City. Přepravu hostů do hotelu a zpět zase jeden z Citylinerů Spirit Edition. K příležitosti oslav bude vyrobena unikátní série 75ti kusů NEOPLAN Cityliner Spirit edition ve speciální výbavě. Charakteristickým znakem autobusů z této edice je stříbrná barva, chromovaná kola, interiér v krémově hnědé barvě, podlaha s imitací dřeva a použití loga 75 YEARS spirit edition na stolcích a bocích autobusu. Tématem diskuzí bylo představení nové generace dubledeckeru Skyliner, které se má konat již tento rok v září na IAA v Hannoveru, kde by mělo dispozici dokonce 5 exemplářů toho autokaru se všemi potřebnými homologačními zkouškami. Máme se tedy ještě letos na co těšit. Jakub Matoušek Záběry autobusů MAN a některé další z půběhu akce přineseme samostatně. Úvodní záběry

Melbourne vyzkoušelo i světový unikát: stírací jízdenku .

Hledání vhodného řešení odbavovacího systému je nelehký úkol. Ačkoli se postupně prosazují převážně bezkontaktní čipové karty, některá města se pokoušela zavést i alternativní technologie. Jedním z nich bylo australské Melbourne, které vyzkoušelo hned dvě řešení, přičemž jedno lze považovat za světový unikát. Melbourne, hlavní město státu Victoria a druhé největší město v Austrálii, dnes provozuje třetí největší tramvajovou síť na světě. V roce 1981 byl systém jízdného sjednocen rozdělením města na tři zóny. V roce 1983 byl dále rozšířen o trochu komplikovaný systém sousedních zón, kdy se při cestování zohledňovalo, kolik zón cestující překročil. O prodej jízdenek se starali konduktéři, kteří jezdili spolu s řidičem v každém voze. Systém fungoval poměrně dobře, ovšem výraznou nevýhodou byly vysoké provozní náklady kvůli velkému počtu konduktérů. V roce 1989 se město rozhodlo situaci vyřešit velmi razantním a vzhledem k použité technologii i originálním způsobem. Cílem bylo co nejvíce dopravu zjednodušit a také minimalizovat provozní náklady. Proto byl systém sousedních zón zrušen a nadále existovalo pouze rozdělení na tři zóny. Tradiční rozdělení na centrum, vnější město a okolí města. Dalším zjednodušením bylo zavedení pouze dvou druhů jízdenek. Celodenní jízdenka a jízdenka platná tři hodiny. Dále dopravní podnik zrušil konduktéry ve vozidlech a cestující si nově museli kupovat jízdenku ještě před nástupem do vozidla. Až potud se jedná o poměrně standardní postup, který kopíruje obecný trend ve veřejné dopravě. Zatímco jiné dopravní podniky ovšem pokračovaly instalací odbavovacích zařízení ve vozidlech, v Melbourne na to šli jinak. Protože jejich cílem bylo minimalizovat nejen provozní náklady, ale také náklady spojené se zavedením nového systému, vymysleli řešení, které nevyžadovalo investice téměř žádné. Zavedli takzvané stírací jízdenky, podobné našim stíracím losům. Na jednodenní jízdence bylo stírací pole s označením měsíce a dne. Na tříhodinové jízdence bylo navíc ještě pole s označením hodiny. Cestující si v trafice koupil jízdenku a před nástupem do vozidla si setřel potřebná pole, čímž jízdenku znehodnotil a určil její platnost. Revizor potom při kontrole pouze zkontroloval, zda jsou setřená pole v pořádku a zda ještě nevypršela platnost. Jednoduchý systém zón, pouze dva druhy jízdenek a geniálně jednoduchý princip jejich označování měly přinést revoluci ve veřejné dopravě. Levné řešení bez technických komplikací, bez nutnosti instalace jakýchkoli zařízení a prakticky bez možnosti jakéhokoli zneužívání. Troufám si tvrdit, že vy, čeští čtenáři již tušíte, v čem se skrýval budoucí problém, ale v Austrálii, kde jsou lidé v obcházení předpisů méně zběhlí, našli slabinu až později. Postupně lidé přišli na to, že pokud dojíždí pravidelně ve stejnou dobu, mohou mít u sebe jízdenku se setřeným časovým polem a měsícem, a teprve v momentě, kdy se setkají s revizorem, rychle setřít aktuální den. Tak mohou jezdit celý měsíc s jednou tříhodinovou jízdenkou. U jednodenních jízdenek to bylo samozřejmě ještě jednodušší, neboť se nemusel stírat žádný časový údaj. Existovali samozřejmě i lidé, kteří cestovali se zcela nesetřenou jízdenkou, a políčka na jízdence se snažili stírat teprve při setkání s revizorem. Ovšem to již bylo časově náročnější a ve spěchu mohl cestující setřít pole nesprávně nebo setřít více polí, než bylo třeba. Proto také často docházelo k dohadům s revizorem, zda je jízdenka správně setřena a zda byla vůbec znehodnocena ještě před nástupem do vozidla nebo až později. Pozdější předpoklad, že většina disciplinovaných Australanů se při placení jízdného k podobným praktikám neuchýlí, se ukázal jako mylný a příjmy z jízdného začaly prudce klesat. Dopravní podnik proto spustil reklamní kampaň, která měla cestující od podvodů odradit. Rozpočet přesahoval 50 milionů dolarů ročně a proto město v roce 1993 začalo uvažovat o zcela novém odbavovacím systému. Díky neustálým prodlevám v realizaci a hlavně poruchám po zavedení systému stírací jízdenky přežily ještě mnoho let až do roku 2002, kdy byly plně nahrazeny kartami s magnetickým proužkem Metcard. I tento systém si vysloužil kritiku, protože tou dobou se již začal formovat budoucí celostátní systém založený na bezkontaktních čipových kartách, které používá i Mikroelektronika. Karta se jmenovala Myki a měla umožnit úhradu jízdného ve všech prostředcích hromadné dopravy na území státu Victoria. Bylo tedy zřejmé, že karta Metcard je pouze dočasným řešením, nicméně jak se později ukázalo, nebylo to řešení zase tak krátkodobé. Kvůli dalším zpožděním byl pilotní provoz spuštěn až v roce 2007 a to pouze u jednoho z meziměstských dopravců. Teprve koncem roku 2009 byly první karty Myki akceptovány také v městských vlacích v oblasti Melbourne. V tramvajích a autobusech dosud slouží původní magnetické karty Metcard. Cestující tak stále musejí mít pro cestování v jednom městě dvě karty. Marek Simon Vyšlo v novém čísle MikroNews 1/2010