V lese v Prešovském kraji objevil náš čtenář karosérii autobusu Tatra HB. Má někdo zájem?

S největší pravděpodobností v lese na Slovensku leží vrak Tatry 500 HB, kterou objevil jeden z našich čtenářů. Pokud má někdo zájem napište nám do redakce , zprostředkujeme kontakt na nálezce.

Sbírku historických autobusů Martina Uhra na podzim 2020 rozšířil poštovní autobus z dvacátých let minulého století. Možná kdysi jezdil na lince Dobříš-Příbram.

O autobusech Martina Uhra, majitele dopravní společnosti a také mnoha pěkných veteránů, jsme už napsali hodně. Ze svého posledního "úlovku" má zaslouženě velkou radost. Jde o poštovní autobus Laurin & Klement vyrobený před 100 lety. Většinu autobusů, které vozily generace cestujících před námi, objevili hledači vraků nebo zapálení fanoušci v lese nebo na zahradách, kde sloužily jako včelíny a různé přístřešky a kůlny. Podobně je to i tímto vozem, jeho historii však známe. Dědeček majitele vlastnil někdy ve 30. letech dopravní firmu, vůz si po dosloužení odstavil na svém pozemku kousek za Prahou a rodina ho léta využívala jako altán. Paradoxní je, že Martin si své jiné vozy přivezl desítky a stovky kilometrů z místa nálezu a Laurinka stála zarostlá břečťanem a tújemi téměř na dohled od jeho domu. Tip na ní získal od Jana Arazima, který má zásluhu na záchraně mnoha autobusových vraků. Majitele autobusu přesvědčoval Martin Uher rok a půl. Není divu, že se mu nechtělo se svého altánku zbavovat. Na karosérii byla udělána střecha, díky které do vozu nepršelo a skelet i interiér jsou ve velmi dobrém stavu. Dřevěné obložení, kožené čalounění sedaček, madla, dokonce fungují i vyklápěcí a stahovací okna a původní zámky. V salonu pro cestující se vrátíte do minulého století, navíc byl vnitřek autobusu i pěkně vyzdoben. Až když se ujistil o dobrých úmyslech Martina a dostal náhradou maringotku, byl ochoten mu Laurinku darovat. Vozu chybí podvozek, loukoťová kola a motorová část. Snad se majitelům podaří potřebné díly sehnat nebo nechat podle archivních snímků, technických plánů a konzultací s odborníky vyrobit. Jak to bylo s autobusy Laurin & Klement MS Československé pošty jsme se zeptali Petra Hoffmana, který zmapoval historii autobusové dopravy v bývalém Československu a napsal i několik knih: Autobusová karoserie, kterou v loňském roce zachránil Martin Uher, pochází z autobusu typu Laurin & Klement MS, provozovaného v období první republiky Československou poštou (ČSP), resp. její organizační složkou Správa poštovní automobilní dopravy (SPAD). Vyroben byl v roce 1922 nebo 1923. Od starších autobusů stejného typu se liší širší přední částí karoserie. Jaká byla historie autobusů Laurin & Klement u ČSP a díky jakým okolnostem se některé jejich dřevěné karoserie zachovaly dodnes? Československá poštovní správa, reprezentovaná ministerstvem pošt a telegrafů, obnovovala od roku 1919 předválečné autobusové linky a zaváděla linky nové. Rychlý rozvoj autobusové dopravy byl podmíněn nákupem většího počtu autobusů. Ministerstvo pošt a telegrafů prvních 5 let kupovalo pro ČSP autobusy pouze dvou typů. Větší, méně početné, byly značně vysokopodlažní vozy Praga N (výška podlahy 1200 mm), postavené na pětitunových šasi nákladních automobilů z První českomoravské továrny na stroje, později Českomoravské-Kolben v Praze. Byly určeny pro 20 sedících a 15 stojících cestujících a poštovní správa jich v letech 1919 a 1921 – 1923 koupila přibližně 70. Menší byly „třítuny“ typu Laurin & Klement MS pro 16 sedících a 9 stojících cestujících, stavěné rovněž na nákladních automobilových šasi, vyráběných v Mladé Boleslavi už od roku 1914. Zakoupeny byly v letech 1919 –1920 a 1922 – 1923 v celkovém počtu 142 kusů. K nim v roce 1924 ještě přibyly tři téměř identické vozy, označené výrobcem již jako typ Laurin & Klement 540. Další autobusy typů Praga N a Laurin & Klement MS (540) si pořizovali soukromí autodopravci. Oba základní typy ČSP měly benzínové motory; na kolech nebyly pneumatiky, ale jen oráfování z plné tvrdé pryže. Jejich karoserie, tvořené dřevěnou kostrou připevněnou na ocelovém rámu, s dřevěným bedněním a vnitřním obložením, vně oplechované, stavěly firmy Petera ve Vrchlabí, Brožík v Plzni a Klubal v Praze. Zejména v interieru nezapřely inspiraci tehdy vyráběnými tramvajemi; ty ostatně firma Brožík stavěla již od konce 19. století. Typické pro ně byly laťové, podélně umístěné lavice, vnitřní posuvné dveře, oddělující nástupní prostor s místem řidiče od oddílu pro cestující, spouštěcí okna v dřevěných rámech, laťový strop a mosazné kování. Více si o těchto autobusech a jejich provozu můžete přečíst v knize Poštovní autobusy 1919 – 1932 (viz www.autobusyhoffman.cz ). Oba typy autobusů umožňovaly kromě přepravy cestujících také přepravu poštovních zásilek, ale je nutné zdůraznit, že nesloužily jako speciální pojízdné autopošty, známé z pozdější doby. Na tu dobu nebývale vysoký počet poštovních autobusů byl dán velkým množstvím autobusových linek, které ČSP provozovala po celém Československu, s výjimkou Podkarpatské Rusi. Vzhledem ke své konstrukci odvozené od nákladních automobilů však autobusy první poválečné generace velice rychle zastaraly. V polovině dvacátých let šel vývoj automobilové a autobusové techniky rychle kupředu a v roce 1926 i českoslovenští výrobci již nabízeli nové typy autobusů, stavěné na speciálních tzv. nízkorámových autobusových šasi s koly na pneumatikách, stále ještě jen s benzínovými motory. Nové autobusy umožňovaly snazší nástup cestujících a vzhledem k nízko umístěnému těžišti byly méně náchylné na převrácení. Obvyklá výška jejich podlahy byla pouze 600 – 700 mm, tedy podstatně méně, než u nyní stále provozovaných „Karos“ řady 900 (890 mm), o starších Ikarusech 280 (920 mm), které dosud jezdí v Maďarsku, ani nemluvě. Nové nízkorámové autobusy začala v roce 1927 provozovat i Správa poštovní automobilní dopravy ČSP a do roku 1932 jich nakoupila celkem 325 několika různých továrních značek a typů. Mezi nimi byly nejpočetnější vozy Walter PN, Praga NO, Škoda 505 NR, Škoda 304 N, Škoda 306 N a Škoda 506 N. Většina autobusů Praga N a Laurin & Klement MS proto byla vyřazena již v druhé polovině dvacátých let, tedy jen po několika letech provozu. Část se jich ale dočkala rekonstrukce na nákladní automobily, používané poštou pro přepravu poštovních balíků, stavebnin, režijního materiálu a jako speciální vozidla (autocisterny, kropicí vozy, a pod.). Některé autobusy Laurin & Klement se rekonstruovaly na otevřené vyhlídkové autokary s příčně umístěnými sedadly. Ty se v osobní dopravě udržely o něco déle, stejně jako nepočetné vozy, které při generálce dostaly nové motory a kola s pneumatikami a nadále sloužily jako linkové autobusy. K 1. lednu 1933 převzaly Československé státní dráhy od ČSP kromě všech nových autobusů a nákladních automobilů také jednotlivé rekonstruované nákladní automobily Praga N a autokary, autobusy a nákladní automobily Laurin & Klement MS. Provozovaly je pak ještě několik let. Hromadné vyřazování poštovních autobusů na konci dvacátých let neznamenalo, že by nepřestavěné vozy skončily ve šrotu. Část jich byla rozprodána různým soukromým zájemcům – buď kompletních, nebo jen jejich šasi s motory pro přestavbu na nákladní automobily. Zachovalé dřevěné oplechované karoserie byly prodávány například jako útulny či zahradní chatky nebo altánky a díky tomu některé existují dodnes. Nejvíce se jich dochovalo v bizarní chatové kolonii Kazín u břehu Berounky na katastru pražské obce Lipence; zpočátku zde údajně sloužily jako kabiny říčních lázní. Tamní chatová kolonie, složená z několika desítek karoserií autobusů Laurin & Klement MS, posloužila v roce 1959 režiserovi Zbyňkovi Brynychovi pro natáčení celovečerního povídkového filmu Deset z milionu, konkrétně povídky Pavučina. O této kolonii někdy v osmdesátých letech vyšel obsáhlý článek v časopisu Mladý svět. Další jednotlivé karoserie autobusů tohoto typu se nacházely na různých místech a jednu z nich zachránil autobusový dopravce a sběratel veteránů pan Martin Uher. Doufejme, že se mu k ní podaří sehnat nebo vyrobit odpovídající šasi s motorem a znovu tak oživit významný typ linkového autobusu, tak typického pro československé silnice dvacátých let. Petr Hoffman a redakce, foto redakce

Nové Mercedes Benz CapaCIty nahradily nejdelší autobusy ve Švédsku. Jeden 24 metrový autobus Volvo 7500 zůstane zachován pro budoucí generace.

V souvislosti s obnovou flotily autobusů společnosti Transdev v Göteborgu 13. prosince 2020 zmizely z linky 16 autobusy Volvo s délkou 24 metrů a byly nahrazeny novými 21 metrovými Mercedes Benz CapaCity. Nejdelší autobusy ve Švédsku se zapsaly do historie, když byly uvedeny do provozu v Göteborgu počátkem dvacátých let . Nyní nastal čas jejich náhrady, ale jeden z nich daroval Transdev společnosti Spårvägssällskapet Tramway Society (místní společnost pro záchranu historických vozidel), aby byl zachován pro budoucí generace. 24 metrový dvoukloubový autobus je typu Volvo 7500 pro 165 cestujících. Do provozu byl uveden v roce 2006 na hlavní autobusové lince 16 z důvodu zvýšení kapacity a snížení dopravních kongescí na trase. "Tyto autobusy byly charakteristické pro Göteborg a ve své době byly tyto nejdelší švédské autobusy pod heslem "Think tram - drive a bus" velkou novinkou. Děkujeme společnosti Transdev za dárek a těšíme se, až jej budeme moci ukázat v Muzeu tramvají," říká Dan Aronsson, předseda Tramway Society. Transdev.com

Letos klub vydal nejen kalendář s nově renovovanými autobusy svých členů a přátel, ale také výpravnou knihu mapující uplynulých 20 let.

V čase ještě před nadcházejícími svátky se podařilo členům KČHA - RTO Klubu , udělat si radost v podobě distribuce klubových tiskovin, tedy především kalendáře na příští rok. Po dobu třech dnů si mohli zájemci vyzvednout kalendář v pražské restauraci Na Dolinách, která se stala jakousi dočasnou náhradou za veletrh Czechbus, tedy alespoň co se klubových záležitostí a distribuce kalendáře týká. Tento kalendář s autobusy členů či přátel klubu vydává RTO Klub již šestou sezónu. Za tuto dobu se stal oblíbeným nejen v řadách členů klubu, ale i mezi laickou a odbornou veřejností. V kalendáři ročníku 2021 nechybí text čestného člena klubu pana Václava Kopty a jsou v něm presentovány: jeden autobus Škoda 706 RO Dopravního podniku hlavního města Prahy, jeden autobus Karosa - Tatra 500 HB Martina Uhra, devět autobusů Škoda 706 RTO majitelů Josefa Tichého, Bedřicha Šimka, DPML a.s., Zdar a.s., Jana Kukly, ČSAD Autobusy Plzeň a.s., Víta Burdy a Petra Chalupeckého a jeden autobus Škoda Š 11 společnosti Busline a.s. Poslední dvě desítky kalendářů stále ještě čekají na odbyt a na své nové majitele. V předvánočním týdnu mohli členové klubu získat také tričko s výšivkou loga klubu, čerstvě vydanou publikaci Sumář klubových autobusů mapující dvacet uplynulých klubových sezón či puzzle se sedmnácti vyfotografovanými autobusy během uplynulých šesti let do klubového kalendáře vydané společností Retro-auta. Klubu českých historických autobusů - RTO klubu, ale i ostatním nadšencům v oblasti autobusové dopravy přejeme hodně radosti za velkým volantem a lepší příští rok 2021. Michal Zubr jednatel KČHA - RTO Klub

Cestování v 50. létech minulého století většina z nás nepamatuje. Tehdejší závody ČSAD i dopravní podniky vozily pracující autobusy Škoda RO, předchůdci známějších RTO.

Rodina Martina Uhra, v tomto případě ta veteránská, se opět rozrostla. V úterý 17. listopadu si odvezl ze Lhoty nad Moravou u Nákla na Olomoucku zrenovovaný linkový autobus Škoda 706 RO. Vyroben byl v roce 1949 ve Vysokém Mýtě a stejně jako mnoho dalších zachovaných exemplářů sloužil po skončení své služby pro cestující jako včelín a nakonec byl nalezen zarostlý stromy v lese. Tento vrak měl štěstí. Dva nadšenci historických vozů se domluvili a v roce 2017 se ho podařilo na Jižní Moravě vyprostit a převézt k panu Vlastimilu Urbánkovi do Lhoty nad Moravou k renovaci. Od pana Urbánka pochází už několik znovuzrozených autobusů, včetně těch Martinových . K nejhezčím patří Škoda 706 RTO používaný v městské hromadné dopravě v Praze, který také ještě voní novotou. Modely Škoda 706 RO byly nosným programem vysokomýtské továrny v 50. letech, vyrobilo se jich více než 13 000, ať už pro meziměstskou nebo městkou dopravu. Na rozdíl od dalšího typu - Škoda 706 RTO - se však do současnosti dochovalo podstatně méně kousků. Bohužel, letos není prakticky možnost, kde nové veteránské přírůstky ukázat veřejnosti. Nové typicky šedo krémové "Eróčko" by určitě přilákalo do expozice RTO Klubu na veletrhu Czechbus za pár dní řadu lidí. Jsme rádi, že patříme k těm prvním, kteří měli možnost do nejmenších detailů vyšperkované RO nejen vidět, ale také vyzkoušet. Tak snad příští rok v květnu na tradičním srazu Klubu RTO v Lešanech, kam Martin plánuje přivézt i novou Tatru 500 HB.

Po domluvě kraje, města a majitele sbírky pana Emila Příhody do dvou let vyroste v Ústeckém kraji unikátní muzeum se sedmi desítkami automobilů Praga. Navrhlo ho studio Ateliér Kopecký.

Po několika letech peripetií, které zažíval vlastník unikátních vozidel a zakladatel Muzea Praga pan Emil Příhoda, když přišel o prostory ve Zbuzanech, se konečně rýsuje muzeum nové. Muzeum automobilky Praga, kde si budou moci návštěvníci prohlédnout téměř sedm desítek aut, se bude nacházet v průmyslovém areálu ve Ctiborově ulici v Chomutově. Vznik muzea podpořil Ústecký kraj 50 miliony korun a bude mít expozici vypůjčenou na 30 let. "Bude tu třetí největší ucelená sbírka automobilky na světě, která na sebe naváže i to, co auta doprovázelo, jako je čalounictví, motorárna, převodovkárna, výroba pneumatik, olejárna a tak dále," přiblížil náplň expozice náměstek hejtmana Jaroslav Komínek. Základem pro vznik muzea budou dvě nevyužívané tovární haly, které kraj vlastní a které se propojí přístavbou. Ty budou podle Komínka určeny k vystavování aut. "Prostřední hala by pak byla variabilní, aby se tam mohly prezentovat věci, jež výrobu automobilů doprovázejí," upřesnil náměstek. Automobily a další komponenty získal kraj zápůjčkou od sběratele Emila Příhody, který začal auta shromažďovat ve svých 18 letech. "Všechna jsou cenná, nejstarší vůz ve sbírce je z roku 1908, uvedl pan Příhoda na prezentaci Ateliéru Kopecký, které 8. října představilo vizualizaci, jak bude nové muzeum vypadat. Z našeho archivu: Jak se slavily osmdesátiny pana Emila Příhody a 105 let od založení závodu Praga v květnu 2012 ve Zbuzanech . Zdroj: Mladá Fronta Dnes

Do Železničního muzea na 21. celostátní sraz KČHA - RTO Klubu dorazilo 11 autobusů různých značek.

I přes omezenou účast z důvodu přetrvávající pandemie bylo v sobotu 19. září možné vidět na 21. celostátním srazu KČHA - RTO Klubu 11 autobusů všech značek. Během prezentace autobusů proběhla soutěž o puzzle s motivy klubových autobusů . Výherci se stali paní Markéta Kuklová a manželé Nikola a David. V areálu muzea ČD v Lužné u Rakovníka zároveň probíhaly historické jízdy parního vozu Komárek vyrobeného v roce 1903.

Sbírka historických vozidel Martina Uhra se rozrostla o další unikátní exemplář, originální horskou Tatru500.

V polovině června jsme měli možnost prohlédnout si kousek od Prahy sbírku historických vozů rodiny Uhrových . Z různých akcí například Pražské integrované dopravy všichni znají hlavně historické autobusy Martina Uhra, ale má také vzácné kousky osobních a vojenských vozidel a další vozítka. Jsme moc rádi, že jako jedni z prvních můžeme uveřejnit fotografie dalšího přírůstku. A jde o originální Tatru 500 HB. Třínápravový autobus z let 1954 až 1957 s karosérií od Karosy a motorem Tatra. Celkem bylo s nápravami z Pragovky vyrobeno 521 kusů a je evidováno jen 5 zachovaných kusů. Jeden z nich si v úterý 8. září přivezli Uhrovi z Vysokého Mýta, kde z původního včelína zkušení hoši udělali autobus v podstatě nový. A jak si to pěkně frčí z Vysokého Mýta :), doufáme, že se brzy svezeme.

Na konci srpna před 125 lety vyjela v tehdejším Prešporku první tramvaj. V rámci čtvrtečních oslav byla středem pozornosti tramvaj z roku 1910.

Na vůz GANZ č. 104 je bratislavský dopravní podnik právem hrdý, jde o největší klenot, který se mu dochoval. Tramvaj vyrobili v roce 1910 v Budapešti, takže už má úctyhodných 110 let. Ve své době se jednalo o úžasný vůz, který ohromoval obyvatele tehdejšího Prešporku svou elegancí a majestátností. Zpočátku se nejednalo o běžnou tramvaj, ale o vagón bez motoru určený pro speciální pracovní vlaky. Popisuje Dopravní podnik Bratislava. V tomto období fungovala v Bratislavě továrna na dynamit, kam bylo potřeba každý den naráz dovézt a zase odvézt stovky pracovníků. Tehdejší tramvaje však takovou kapacitu nenabízely. Dopravní podnik proto začal provozovat posilové vlaky pro dělníky. Za tramvaj připojili další tři velkokapacitní vozy a tato extrémně, až 42 metrů dlouhá souprava 4 vagónů, dokázala pojmout téměř 300 pracovníků. Bylo velmi náročné tak dlouhou soupravu ovládat, protože byla extrémně těžká. Aby se s ní dalo brzdit, souprava byla vybavena kompresorem a netypickými vzduchovými brzdami ovládanými řidičem z prvního vagonu. Při brzdění vždy celá souprava syčela (foukala), což bylo pro tramvaje v Bratislavě velmi netypické. Personál je tak začal předívat "Fúkače". V roce 1926 dostal vůz motor, zeleno-šedý lak a byl schopný jezdit jako běžná tramvaj. Koncem 40 let už začalo být vozidlo zastaralé a tak pracovníci dopravního podniku postavili na jejím podvozku zbrusu novou moderní tramvaj BMEŽ č. 44, která jezdila až do 70 let. Po vyřazení z provozu si jí dopravní podnik ponechal do historické sbírky a při renovaci zjistil, že je její podvozek mnohem starší a jde o unikátní tramvaj GANZ z roku 1910. Místo opravy vozu č. 44 tak na podvozku postavili nový historický vůz č. 104. Ten zůstal v původní barevné podobě, aby dokazoval, že tramvaje v Bratislavě nebyly vždy červené. Fúkač po renovaci už nefouká, protože nepotřebuje vzduchovou brzdu. Zdroj: DPB

Stejně jako většina z nás, brázdí silnice České republiky. Letošní akce a srazy historických vozidel byly dost omezené, nově zrenovovaný historický autobus uvidíme pravděpodobně opět na veletrhu Czechbus.

Autobus TATRA 500HB-138 po šesti letech renovace představil jeho majitel Milan Horka na konci loňského roku. Po slavnostním křtu ho mohli fanoušci obdivovat na veletrhu Czechbus na stánku společnosti Auto-bus.cz, která pomáhala s obnovením mikrofonové a rozhlasové soustavy. Jeho příběh zaujal i televizi Nova, která o něm natočila jeden z dílů pořadu Víkend. Pokud jste neobvyklý autobus nepotkali třeba v Jižních Čechách máme pro vás několik fotografií, jejich autorem je Jiří Šmíd . Na návštěvě byl také v Depozitu Muzea veterán Tatra klubu v Bystřici nad Pernštejnem, autorem fotek je František Prosecký .