Třítónový zvuk klaksonu typický pro žluté poštovní autobusy varuje řidiče na horských nebezpečných trasách od roku 1924. Triáda zní také na nejstrmější trase Postbusu ve Švýcarských alpách se sklonem 28 %. Impozantní Jungfrau-Aletsch zapsané ve světovém dědictví UNESCO můžete prozkoumat od 18. května.

Reinchenbach im Kandertal je výchozím bodem pro pravděpodobně jeden z nejúžasnějších autobusových výletů ve Švýcarsku. Linka Kiental–Griesalp, která má v úseku mezi Tschingelem a Griesalpem sklon až 28 % je rozhodně nejstrmější trasou Postbusu. Autobusy s typickou výraznou žlutou barvou mistrovsky projíždějí z vesničky Kiental do Tschingelsee a dál vlásečnicovými zatáčkami až do Griesalpu. Po samotném zážitku z cesty můžete navštívit přírodní rezervaci Tschingelsee s množstvím jezírek a potůčků. Zpět se můžete vydat pěšky zážitkovou dobrodružnou stezkou a setkat se čtyřmi živly na 13 stanovištích. Cestou jsou vidět strmé zatáčky trasy autobusu. V okolí je také množství turistických horských tras. Nedotčená příroda horního Kientalu je součástí švýcarských Alp Jungfrau-Aletsch, zapsaných v UNESCO. Zdejší tichou krajinu ruší jen občasný zvuk třítónového klaksonu, na speciálně vyznačených horských trasách má právo varovat vozidla přijíždějící v opačném směru, aby předešel nehodám. Pokud by existoval soupis věcí typických pro Švýcarsko, třítónový klakson PostBus by měl být jednou z nich. Zhruba třetina z 2 400 poštovních autobusů je jím vybavena. Nejedná se o digitální, ale o skutečné tři kovové klaksony upevněné pod vozidelm, které rezonují pomocí elektrického kompresoru. „Tu-Ta-Tut“ klaksony zdaleka nejsou zastaralé, PostBus vybaví 20 až 40 nových vozidel ročně. Jeho životnost je delší než životnost autobusu, který PostBus vyřazuje většinou po 12 letech. Za jejich výrobu je nyní výhradně odpovědná společnost Moser-BaerTarget. O jejich funkčnost se také stará Urs Brönnimann. Ve své dílně čistí, opravuje a přelaďuje klaksony Post Office. Precizní práce, které se věnuje s radostí a vášní a která zároveň přináší trochu zpestření do jeho každodenního života řidiče autobusu. Jeho sousedé si této činnosti, která vyžaduje nošení chráničů sluchu, cení možná o něco méně: třítónový klakson dosahuje 120 decibelů. Poštovní klaksony existovaly již v dobách kočárů, kdy hlásily příjezd a odjezd dostavníku. Do současné doby používaná triáda převzatá z melodie od Gioachina Rossiniho zůstává nezměněna 100 let. První instalace se datuje do roku 1919, kdy byla spuštěna motorizovaná „alpská pošta“. Úzké průsmyky nevyužívaly jen autobusy pošty, ale také osobní automobily. Nehody byly časté, a tak pošta rozhodla, že řidiči poštovních autobusů mají v oblastech se špatnou viditelností zatroubit, aby varovali ostatní vozidla. První manuální klaksony však neměly dostatečný dosah. Skupina specialistů Post Office si objednala výrobu třítónového klaksonu s elektrickým kompresorem. Proto se zrodil a od roku 1924 byl používán prototyp třítónového postbusového klaksonu. Více se dozvíte zde .